29.9.2020

 Začal podzim. Krásně pošmourný, deštivý, ranní mlhy, večerní chlad, barvící se listí... Miluji podzim. Káva nebo čaj, praskající dřevo v kamnech, jablíčka ze zahrady (letos musím já vesničan, kterému všechna jablka rozklovali žízniví a hladoví ptáci, poděkovat do Prahy), čerstvě vylouskané oříšky. svíčky, teplé ponožky... Je čas zpomalit, a těšit se z barev a darů přírody. 

Aby se mi po létě tolik nestýskalo, začala jsem vyšívat polštářky do zimní zahrady. Ty, co jsem si koupila v Coricamo k narozeninám v létě. Trochu s nimi bojuji, tedy zatím s prvním. Barvy neodpovídají předloze, která je s největší pravděpodobností dělaná na bavlnky DMC, zatímco sada se prodává s jinou značkou. Pracuji díky tomu s nechutí, a výšivku neustále odkládám. Ale blížím se ke konci prvního polštáře. 

4.9.2020

 Měsíc pryč. Kam se poděl? Oslavili jsme Zuzčin svátek, pak odjela na soustředění, pár rozluček s nejlepšími kamarády, nákupy, testy, balení - a už je pryč. Ve velkém světě. A sama... Kdy se z dítěte stane samostatná jednotka? Ani jsem si toho pořádně nestihla všimnout.

Utahaná, unavená, roztěkaná se táhnu těmi uspěchanými dny, přestávám je pomalu odlišovat od sebe. Práce, rodina, domácnost, zahrada, dům... A stejně nic nestíhám, a neustále slyším, že se něčemu a někomu věnuji málo. Je mi to líto. Ale víc už nemůžu. I tělo začalo stávkovat - neustále mne brzdí nějaké zdravotní neduhy, a když ani na ty nedbám, tak úrazy. 

Učím se pomalu říkat ne, odpočívat, zastavit se. Tak ať se i vám daří zpomalit, život prožít, a ne jenom přežít, vychutnat si krásné okamžiky, a nenechat si je zkazit jiným škarohlídem.