neděle 15. července 2018

15.7.2018

Děti vypraveny, kroje vyprány, naškrobeny, stany, karimatky, kufry i batohy zabaleny, jídlo na cesty navařeno, vše naloženo, odvezeno, předáno... Zůstala jsem sama. Jako každá máma v létě, když děti odjedou za novými dobrodružstvími. A to je dobře.

 Bohužel současně přibyla spousta starostí. Nemůžu kvůli nim spát, mám problémy jíst, fungovat, myslet. Nedá se nic dělat, i to je život. Snažím se zaměstnat mysl něčím jiným. A tak makám na zahradě (ne že by to bylo nějak vidět, spíš doháním resty z předchozího půl roku), a šiji.

Snažím se každý den došít jednu řadu BoMu Row-by-row od německých patchworkářek 6Köpfe. A protože si nevěřím, že jí dokončím, tak jsem odmítla pořizovat nové drahé látky, ale šiji ze zbytků. Zbytky postupně dochází - sice mám plnou přepravku barevně roztříděných zbytečků do různých zip-pytlíků, ale když chce člověk vytahat nějak rozumně barevně sladěné, tak najednou zjistí, že žlutých moc nemá (no jo, kdy já vlastně použila žlutou na quiltu?), a takhle postupně naráží skoro všude. Snad jenom té červené bylo dost.

V noci na dnešek jsem došila šestou řadu. Šestá řada, to znamená, že mám hotovou půlku deky. Jako samozřejmě nemám přesně půlku, protože mezi řady patří ještě bordury atd., ale sešívané řady mám pro půlku deky, protože jich bude celkem dvanáct. Chjo. To bude mučení čekat až do prosince na tu poslední....



čtvrtek 12. července 2018

12.7.2018

Den po.....

Včera by měl být teoreticky jeden z mých nejlepších dnů tohoto roku. Místo toho jsem od předchozího večera řešila rodinnou krizovou situaci, problémy v práci i doma, a nějak se toho na mne nakupilo tolik, že mne to nakonec položilo. Ještě dopoledne jsem byla schopná činnosti - prala, škrobila, žehlila, vařila. Pak jsem půl dne tupě proležela, totálně odrovnaná psychicky i fyzicky. Až večer jsem se zmátořila a šla to své neštěstí místo štěstí zašít do dílny. Ze začátku do řádně dřelo, ale nakonec jsem přece jenom pokročila.

Dnešek nebyl  o moc lepší, ale jedno dítě jsem odvezla na tábor, druhé vypravila na zájezd, jen do té dílny se jaksi nedoplácala. No, je teprve devět večer, tak možná tam ještě zalezu.

A co jsem šila? Pustila jsem se do dohánění skluzu v BOMu německých patchworkářek Row-by-row - 6Köpfe. Už se to trošku začíná rýsovat. Červené zbytky téměř došly, dtto oranžové - tam jsem ke konci už musela řezat z větších kusů. Pokud takhle vyplením i další barvy, tak budu moct začít nějaký nový projekt.... To byla sranda - nejdřív došiji to, co je ve stádiu bloků a neproquiltovaných topů.





pondělí 9. července 2018

9.7.2018

Červenec, prázdniny, dovolená.

Nevím, jak ostatní, ale já se cítím v půlce dovolené totálně vyždímaná a k smrti unavená. A to jsem prosím letos celou dobu doma - sice jsem minulý týden měla být v Plasech, ale jaksi v práci byl frmol, a tentokrát mne ani jinak milující rodina nepodpořila, ba naopak spíš přidala povinností a starostí, takže nakonec jsem ze všeho zůstala smutná doma. Ještě jsem se z toho úplně nevzpamatovala, ale život jde dál, a já musím s ním - stát se za živa nedá.

Nic moc toho na ukázání nemám. Jak jsem psala výše - v práci je hodně rušno, až tak, že jsem kvůli pracovnímu vytížení zrušila veškeré další aktivity (tedy až na základní údržbu domácnosti, podporu dětí ve stylu prádlo, jídlo, svoz, rozvoz, a zahradu), a na nic dalšího síly prostě nezbyly.

Děti přinesly pěkná vysvědčení. Oba. Mám radost. Zuzka si pro vysvědčení došla ve skládané sukýnce, totální retro - látku jsem dostala od babičky z půdy, takže je možné, že z nějakých sedmdesátek bude.


O dovolené, no, spíše o volnějších dnech jsem se pustila do dokončení úklidu po malování (první týden v červnu jsme malovali cca 1/3 domu), do odbordelení garáže, kde jsem zase o krůček blíže k vysněné šicí dílničce, k pokusu zachránit na zahradě, co se dá (např. kiwi, rajčata, papriky, saláty, dýně apod.), a poslední dva dny jsem i jehlu a vyšívání vytáhla, a pohnula kousek s vánoční HAEDkou.

Na zahradě dozrály třešně, rybíz  a maliny jsou v mrazáku, dozrávají první letní jablka, ta jsou zabalená do prvního štrůdlu.


A to je tak nějak u mne všechno. Tento týden bude ve znamení nákupů, praní, vaření, žehlení, škrobení a balení dětí na tábory a taneční výjezd do zahraničí. A příští týden já zpět do práce.

28.5.2020

Hlavním tématem posledních dnů byla u nás doma okna. Po dvaceti letech okna v jižním a západním štítu nabrala patinu hraničící s katarzí, a ...