Čtvrtý, poslední adventní víkend. Poslední zastavení před vánočními svátky. Jaké letos budou? Po pravdě - netuším. Kvůli Covidu jsou zase utáhnutější pravidla. Zuzka se nemůže vrátit z Irska na vánoce domů, bude nám moc chybět. Umřela babička, a máma bude letos poprvé trávit vánoce bez ní - jak to zvládne? Tomáš se snaží online uzavřít první semestr na vysoké škole se spolužáky, které nikdy neviděl. Homeofficy, minimum lidských kontaktů, strach o práci, peníze, zdraví, blízké... Z televize se valí pouze negativní zprávy, a i ten, kdo netrpěl nikdy depresí, s ní začíná bojovat. Možná vyhrajeme nad Covidem, ale ztráty v ekonomice, a hlavně na duševním zdraví všech věkových kategorií budou nedozírné.
Alena mne ve svém článku na Zvířetníku inspirovala k úklidu šicí dílny. Pochopila jsem, že tam mám věcí, které v životě nemůžu zpracovat, a se kterými si po pravdě ani nevím rady. Co je použitelné, dle mého názoru, dávám do krabic a pytlů pro kamarádky a známé. Co si myslím, že je k ničemu, končí v popelnici. Při průchodu vrstvami nalézám staré poklady. A stojím tu nad nimi a dumám - dokončit? nedokončit? do krabice? do pytle? do popelnice? A uvědomuji si, že za pár let tu takto budou stát děti, a budou se ptát úplně stejně...
Není to tak dávno, co jsem tu ukazovala některý z těchto ušitých ubrusů - jen je ještě nikdo neproquiltoval. Domácí skřítkové u nás asi nebydlí...
Tento zimní, ze zbytků po dětské dece pro spolupracovníkovu první dceru. V lednu se jí má už narodit sestřička...
A tento, co jsme šily na klubu v Čelákovicích. Vánoční, červeno-zelený.... Jak je to dlouho? Rok? Dva? Tři? Vůbec netuším. Začínám se ztrácet v čase. Není dokonale a precizně ušitý, a tak nevím, zda má smysl ho dokončovat. Nechám si to projít hlavou.
Je příjemné zjištění, že mi tu zůstaly tři prázdné krabice, a zmizela jedna taška starých vyřazených riflí... Vím o někom, kdo z nich dokáže udělat nádherné nové tašky, pouzdra, a jiné nezbytnosti. Chtěla jsem to také zkusit, ale pokud jsem se k tomu za celou dobu nedostala, tak asi hned tak nedostanu, a znáte to - minimálně jedny rifle ročně je třeba vyřadit, tak až se k tomu dostanu, materiál zase budu mít :-)
A nakonec si nechávám největší poklad - dárek od úžasné patchworkářky s velkým P - od Jany Lálové. Návod na kočičí miniquilt šitý technikou foundation piecing. Včetně natištěných šablon na netkané textilii. Tak ten nedám, a jednou bych ho chtěla ušít.
Jdu pokračovat - ať už v dumání nad směrem dalších pokladů, nebo nad quiltováním ubrusů či šitím miniquiltu... Pěkný čtvrtý adventní víkend všem!
.JPG)
