Zobrazují se příspěvky se štítkemkočka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkočka. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 1. října 2015

Aurelie

Přišla k nám koncem září, a způsobila mírný převrat v domácnosti. Parafrázuji-li slova klasika - je to mazel!



Ač to původně měl být kocourek, po pohledu na patřičná místa jsme zjistili, že je to kočička. Takže místo připraveného jména Nero Aurelius děti musely urychleně vymyslet něco nového - takže (překvapivě) Aurelie. Sice Tomík brblal, že není vůbec vhodné dávat potomkovi řeckých koček římské jméno, že by tím mohla být kočička uražena, a měla by se jmenovat Aura, ale sestra ho po sestersku přesvědčila, že takové obyčejné jméno mít prostě naše zlatá kočička nemůže. Takže je to Aurelie, neboli Aurinka, ale občas dostává i nepublikovatelná jména, asi jako každá kočka.




Jako správné kotě musí vše prozkoumat, patřičně se unavit, a pak spát - kdekoliv - pod křeslem (viz první foto), na křesle (viz třetí foto), na nohách (viz druhé foto, v tom je trošku nechutná - nejradši strká nos do mých nejobnošenějších bot a vypadá tak nejspokojeněji), na gauči (viz čtvrté foto).




Mám jí pořád za zadkem. Tedy do doby, než se vrátí děti ze školy - pak je fascinována pachy linoucími se ze školních batohů, leze do tašek s tělocvikem, kontroluje obsah krabiček na svačiny i správnost úkolů.... Jakmile chci něco vyfotit, už se mi tam nacpe:-))

Ale je i správně vychovaná - chodí na záchod, neskáče na stůl (jídelní), nežere nám z talířů (tedy alespoň když jsme v místnosti taky). Naučila se sbíhat schody smykem, zatáčet v chodbě skluzem po zádech do zatáčky a odražením ve vzduchu přichystaných tlapek do správného směru. Občas skončí tímto klouzavým pohybem až pod gaučem, ale už jí to moc dlouho nepůjde - za ten týden krásně přibrala, takže se tam sotva vejde. Obsadila čtvrtou volnou židli u stolu (v jejím případě spíš pod stolem), protože je to opice, a když něco děláme my, tak ona taky - koukáme spolu na televizi, sedí u mne teď, když píši na počítači, když zjistí, že jsme byli na toaletě, musí okamžitě na tu svou, když jíme, jde zkontrolovat svou misku s granulemi, když vařím, tváří se přísně a chodí očuchávat svoje granule a kontroluje jejich vůni s pachy linoucími se z kuchyně, a tak podobně.

Ven zatím nechodí, dokud nebude úplně oočkovaná, ale my ano - připravujeme zahrádku na zimu. Posbírali jsme dýně, okurky, rajčata, papriky, sklízíme fazole, červenou řepu, brambory, kapustu, mangold. Zdá se, že jsme letos byli úspěšní - některé suroviny bychom mohli pomalu na trhu prodávat - obrovské mrkve a červené řepy máme na rozdávání, brambor několik kýblů, a rajčat a paprik velké přepravky. Jen všechna rajčata nestihla dozrát, tak uvidíme, zda to doženou doma na okně... I troška ovoce se našla, a tak jsem upekla dětem piškotovo-tvarohový dort - Zuzce na přivítanou, a Tomovi za odměnu za pomoc na zahradě.

Také jsem se vrátila k vyšívání HAEDky - zatím to jde pomalu - běhám hodně kolem kotěte, zahrady, domácnosti, dětem začala škola, takže i nějaké kroužky apod. K tomu si připočtěte vydělávání klasickou prací, a vidíte, že toho času moc nezbývá. Ale nešť, hlavně že jsme (relativně) zdraví a máme se rádi. Úkol jsem sice nesplnila (není hotový devátý list), ale já to doženu... Takže stav k 1. říjnu - kus devátého listu, prvního z druhé řady....



25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...