Zobrazují se příspěvky se štítkemháčkování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemháčkování. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 15. prosince 2020

15.12.2020

 Třetí adventní týden. Zpomalení, zamyšlení? Ani náhodou. Svět se zbláznil. Covid-19 nahoru, dolů, PES tři, nebo čtyři, chvíli otevřeno, chvíli zavřeno. O víkendu jsem byla s mámou na nákupech - nutně potřebovala zimní boty. Parkoviště i obchody narvané, nikdo nekontroloval počet lidí v obchodě, prvním úkolem prodavaček bylo co nejvíc prodat, dokud je ještě otevřeno. Jediný, kdo kontroloval dle nastavených pravidel, byl nenáviděný Lidl. Před tím smekám. Ostatní obchody - sport, obuv, oděvy - naprostá ignorance jakýchkoliv pravidel. Na druhou stranu - Lidl byl otevřený celou dobu, ostatní obchody teprve teď. Ale stejně... 


V letošní situaci se nedokážu nějak vánočně naladit. Sice díky synovi máme všude doma vánoční výzdobu, venku svítí světýlka, doma stromeček, kvete mi tu vánoční hvězda a začínají i vánoční kaktusy, ale ani těm se letos nějak moc nechce. Chybí i Zuzka, která letošní rok tráví v Irsku. Minulý týden jí bylo sedmnáct, a my jí mohli popřát jen přes telefon, objednat doručení kytky, a poslat peníze na dárek. Je to takové nezvyklé a smutné. Ale ona je nadšená, šťastná, a evidentně si ten roční pobyt užívá. Tož jí budiž přáno, a já jako máma jsem šťastná s ní. 


Pro zlepšení nálady jsem vytáhla další duhové klubíčko. Jmenovalo se Lola - Rainbow in the night, a na omak bylo nááádherně příjemné. Některé barvy jsou úžasné, některé jsem zase tak moc nemusela. Pro vzor jsem se rozhodla pro Mango Sorbet od Lisy Cook. Jenom zakončení jsem udělala klasickými obloučky. Háčkovalo se skoro samo, za čtyři dny bylo hotovo. 


Vytáhla jsem znovu vyšívání - sampler od Linen and Threads, momentálně jsem v červnovém vydání. Tak snad brzy dám další foto. 


Krásný advent všem a hlavně - hodně zdraví! 

neděle 15. listopadu 2020

15.11.2020

 Podzim finišuje. Listí padá - no, jako v listopadu. Zahrada ještě není připravená na zimu, a dny se krátí, zima postupuje. Budeme muset trošku přidat, než si začneme hrát na Karafiátovo Broučky. 


Zatím jsme zazimovali bazén, a začínáme zimovat zimní zahradu :-) Kytky, co nesmí nastydnout, stěhuji do baráku, oleandry a růže v kontejnerech přijdou místo nich do zimní zahrady. Řežema a štípeme dřevo, topíme v kamnech, stěhujeme nábytek - prostě taková podzimní klasika :-) 


V rámci dotahování letních restů jsem dokončila dva polštáře ze zbytečků, které jsem chtěla mít na zahradní houpací lavici. Kočka okamžitě zaregistrovala, že jsou její polštáře hotové a adoptovala je i v domácím křesle. 







Hexagony jsou šité ručně, přes šablonky, jeden je 7x8 hexagonů, na druhý zbylo méně tak je 6x7. Jeden je prošitý to šesticípých hvězd, druhý jenom přes středy, na stroji Jeden olemovaný ručně, druhý na stroji. Mám radost, že zmizelo pár letitých zbytečků, a přitom budou dál dělat radost. 

Před zimou by mne měl ochránit dokončený zimní šál - je hodně teplý, takže je fakt na arktickou zimu kolem krku, ale jinak ho nosím přes záda místo vlňáku. 



Tak teď otevřu další krabici s ufounky, a uvidím, jakého králíka z ní vytáhnu. Je jich tam ještě pořád požehnaně.


středa 28. října 2020

28.10.2020

 Jak jsem háčkovala Zuzce ten šátek, tak mne to začalo hodně bavit. A protože mám hodně kamarádek, které mne umí poňoukat k různým nesmyslným akcím, tak se jedna za nich našla, a přihlásila mne do skupiny s CAL - crochet-a-long. Jako znám různé SALy - stitch-a-long. Křížkové, patchworkové... Ale háčkovací - ještě ne. Má sedm částí, sedm návrhářek. 

OK. Ale já toho v háčkování tolik neznám. Takže jak teď? K hloupému nápadu zkusit společné háčkování jsem přidala ještě hloupější nápad - využít starou vlnu, která se mi povalovala v dílně už spoustu let. Jde o Loretu. Nevím, jestli si jí ještě někdo z vás pamatuje z historických socialistických časů. Mám jí několik klubek. 

Hloupé nápady se nesčítají, ale potencují. Ze dvou hloupých není jeden dvojnásob, ale jeden hloupý na druhou :-) Bude to to pléd na hooodně studené večery. Mráz mne nedostane :-) 






Ke dnešnímu slavnostnímu večeru mám hotové první dva díly. 

neděle 18. října 2020

18.10.2020

 Pilně každý den chvíle s háčkem - a šátek pro Zuzku je hotový :-) Už jen vyprat, zabalit a poslat do Irska... 






Můj první - Duhové klubko z Alli obchod, vzor Café Latté. 

neděle 11. října 2020

11.10.2020

 Poslední týdny byly psychicky hodně náročné. Po posledním rozloučení s babičkou jsem se nebyla schopná nějak dokopat k větší činnosti v oblasti ručních prací. V práci toho bylo v minulém týdnu taky více než dost, včetně zrušené dovolené. A tak mne pozvánka ke kamarádce na půlden s ručními pracemi přišla jako spása z nebe. 

Sbalila jsem tedy stále nedokončenou výšivku, háčky, a vyrazila. Při příjemném rozhovoru a u spousty dobrot jsem dokončila dlouho se táhnoucí výšivku, a učila se háčkovat šátek. 


Na stav výšivky nehleďte, zrovna odpadla od jehly :-) 

Už dlouho se mi líbí duhové háčkované šátky. A protože jsem byla na návštěvě u zdatné vládkyně háčku, zkusila jsem si to i já - s jednoduchým vzorečkem. Práce to je uklidňující, baví mne to. A šátek postupně roste...


Prosím o shovívavost - po mnoha a mnoha letech jsem držela háček v ruce...

středa 20. listopadu 2013

Hvězdné vzpomínání

Dnes je venku pošmourno, sychravo, nevlídno... Donutila jsem se uklidit další kupičku, která mi tu zbyla po stěhování šicí dílny.

Znáte to - dlouho vyhlížení řemeslníci zavolají, že tu jsou za hoďku, a paní, máte to připravený??? No, nemám. Tak vše rychle naházet na kupičky, přestěhovat do jiné místnosti, a po dokončení akce postupně nanosit zpět a vracet na místo. Ale místa jsou nová, jiná, celé to člověk přebírá a přebírá, něco vyhodit, něco přidat, něco dokončit... A takhle jsem narazila na tuhle hvězdnou vzpomínku.


Beru do ruky měkoučký balíček světlounce režné barvy, a najednou je léto, horko, sedím na balkonku mezi kvetoucími ibišky, ve vzduchu je cítit moře. Jsem mladá, plná radosti z života, síly, nepřipouštím si žádné starosti. Však za horami a dolinami se nám staví náš krásný nový domeček. Jejda, to je let... Háčkuji do něj na budoucí nový stůl dečku, hvězdnou, protože se máme stěhovat na vánoce. Vedle mne sedí ten, koho mám ráda a který mne má rád, plánujeme společnou budoucnost, předčítá mi z knihy...






Na ty vánoce jsme se stěhovali. Ale stůl jsme si pořídili až za delší dobu, takže uháčkovaná dečka byla založena, že jí vyžehlím, až přijde její čas. Nový stůl už má své šrámy, tak jako my. Byl nejvyšší čas dečku vyžehlit, a protože se blíží vánoce, tak i rovnou nainstalovat. Jako připomínku teplých řeckých večerů, plánů, těšení se...





neděle 2. června 2013

Prší, prší, jen se leje - a my doma háčkujeme....

Kolem nás zuří téměř potopa světa - za poslední dny se na nebi vystřídaly snad všechny druhy srážek - mžení, mrholení, krápání, deštík, déšť, lijavec, průtrž, bouřka.... Voda se už nemá kam vsakovat (ach, jak jsem ráda, že jsme nedávno vyčistili ty vsakovací studny - to bychom už asi plavali po Labi do Hamburku), stojí na silnici, cestičkách, v záhonech, na chodnících.... S obavami sledujeme stoupání vody v Labi, a s ještě většími obavami rychlá kolísání v nedalekém potoce. Ano, bydlíme mezi dvěma vodními toky - ze severu Labe - pomalé, široké, lenivé. Ale teď se voda žene zkalená, rychle a bezhlavě, a mizí za železničním mostem. Před několika lety se potvrdilo, že protější břeh je tzv. zátopový - tj. tam se Labe vylije - do chatových osad a slepých ramen. Lidí, kteří v chatkách žijí trvale, mi tenkrát bylo nesmírně líto... Z jižní strany máme pole, uzounkou nudličku posledního pole uprostřed městečka, a za ním - strouha. Prý potok. Hluboká brázda, po jejímž dnu se vine stružka vody. V dnešních dnech ale nárazovitě rozběsněná šelma sevřená příliš těsým chomoutem. Živená je dešťovými svody z nových domků a vodou svedenou z nových silnic. Té se bojíme nejvíc - je nevypočitatelná, a pokud by vyskočila ze svých břehů, skončila by nám rovnou na terase a v obýváku. Zatím jsme alespoň zvedli set-top box a prodlužovací šňůru nahoru na skříňky, a vystěhovali terasu.... Snad vydržíme.

A protože prší, Zuzanka má rýmu a kašel, venku se nedá vůbec fungovat, tak jsme vytáhli novou knihu a uháčkovali první model na panenku. Vybrala jsem si tuhle modrookou krasavici - mám jí ráda. Má zvláštní účes z kombinace krátkých a dlouhých vlásků, který nelze změnit, protože by se jinak okamžitě objevily plešky. Ale je milá, má krásné buclaté tvary, a umí moc hezky sedět:-) Zuzanka jí má obvykle vystavenou nahoře na skříni - málo platné - do postele jsou lepší hadrové panenky (má ode mne tři), a na hraní zase barbínky (těch má plný šuplík - by mne zajímalo, jak se u nás takhle přemnožily:-) ). Mně připomíná panenky mého dětství. Proto jsem si jí ze skříně sundala, rozčesala vlásky a v noci, kdy jsem nemohla spát a běhala kontrolovat stav vodních toků, jsem si s ní povídala a háčkovala přitom kalhotky a svetříček. Svetříček mi dal zabrat - párala jsem ho snad pětkrát, než jsem pochopila princip tohoto vzoru, ale teď už si to budu pamatovat.... Jsou tam sice chyby, ale příště budu holt chytřejší.

Ráno čekala Pomněnka (jak jí Zuzanka pojmenovala) ve svém novém oblečku na svou dětskou maminku, která jí s radostí popadla a už jsou holky spolu v pelíšku u televize, a obě pijí bylinkový čaj s medem a léčí si rýmu:-)))


pátek 31. května 2013

Nová kniha - nová zábava???

Dnes jsme se byly podívat se Zuzankou v knihkupectví - obě milujeme vůni nových knížek, a tak i když nemáme přesnou představu proč a co koupit, rády tam zajdeme, probíráme se novými i staršími knihami a ukazujeme si, co se nám líbí, co máme doma, co jsme si půjčily v knihovně... Zítra je Den dětí, tak jsem si říkala, že bych Zuzance mohla nějakou malou knihu pro radost koupit. A také, že jsme objevily. Jen je otázka, zda to bude kniha spíš pro mne, s výslednými výtvory pro Zuzanku:-))

Kniha se jmenuje Háčkujeme pro panenky, autorkou je Cendrine Armani, vydalo nakladatelství Metafora.

Knížečka to je útlá, brožovaná, určená pro panenky 36 a 42 cm velké. Některé střihy se samozřejmě opakují, ale to nevadí - aspoň je vidět, co lze s jedním střihem podniknout. Zuzanka se učí háčkovat, už umí řetízec a krátký sloupek, tak třeba jí tato kniha zase kousek někam popostrčí...

Tak teď už jen najít nějaké příze, háčky, vybrat první pokusnou panenku a zkusit, co dokážeme...








Modely na první pohled nevypadají příliš složitě, některé jsou vyloženě lehounké, takže si myslím, že bychom je mohly se Zuzankou zvládnout. Sice spíše zvládám popisy v grafické formě (holt ten technik se nezapře), ale snad vyluštím i psané popisy. V nejhorším případě budu muset volat o pomoc a zmermomocnit nějakou kamarádku, aby mi vše vysvětlila.

Zatím jediné, co mne překvapilo, je, že neuvádí sílu použitých přízí, aby člověk alespoň dokázal odhadnout, co má použít na který model. Ale i tady si myslím, že si nějak poradíme. Navíc nemáme ani totožné panenky, takže se musí vše přizpůsobit stávajícím panenkám, které máme doma.

Jasně, že mne svrbí ruce, a ráda bych popadla háček hned dnes večer a do zítřka panence uháčkovala krajkové spoďárky, svetříček a sukničku:-) Ale asi to nevyjde - aktuální plány jsou naprosto jiné. Bohužel.

25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...