středa 31. prosince 2014

Mezi svátky

...i k nám do nížiny dorazil sníh. Škoda jen, že den po tom, co děti odjely na hory, aby si užily alespoň technického sněhu a ledu na zimním stadionu pod střechou. U nás takovou možnost široko daleko nemají. Teď by se tu koulovaly, sjížděly miniaturní kopečky na lopatách a stavěly sněhuláky. Místo toho to dělají v Krkonoších. A já tu ometám auto a užívám si pohledu na zasměženou zahradu a psa, který je z radosti ze sněhu víc bílý jak černý a chová se jak malé štěně.

No, a co že dělá samotná máma doma? Tedy kromě obvyklého víceboje - zvěř, úklid, prádlo, vaření, práce - mi zbývá každý večer pár chvilek na jehlu a nit. Přemýšlení nad tím, do čeho se pustit, nebylo dlouhé - na posledním vyšívacím srazu v Edenu jsem si koupila sadu od RTO Beauty in the hat (Kráska v klobouku, ale vy určitě všichni vládnete angličtinou, azbuku neumím na klávesnici nadatlovat).

Vyšívat jsem začala už 20. prosince 2014. Ze začátku bylo vyšívání náročné - myšlenky se rozbíhaly na všechny strany, únava při předvánočním maratonu byla znát, ale teď už to jde jedna báseň. Hotový je první list předlohy ze dvou (taky tam toho bylo nejméně), od včerejšího večera už kráska není zombie, ale zahlíží na mne, kdy že jí dokončím ten klobouk s růžemi a ozdobami.... Přechody v obličeji jsou trošku ostřejší, než jsem zvyklá od jiných výrobců, ale ústa, nos i oči jsou jak živé. Je fakt, že jí vlastně vrhá do obličeje stíny ten klobouk, co bude mít na hlavě, tak to tak asi má být... A já už navíc vím, pro koho tento obrázek bude. Ale zatím nepovím - co kdyby se náhodou podíval/a na tyto stránky?

Dnes je poslední den tohoto roku - za chvíli budeme říkat uplynulého. Jaký byl? Těžko říct - na jednu stranu těžký a náročný, přesto přinesl řadu pěkných chvilek a momentů. Doma už mám dva teenagery - z malých dětí vyrůstají malí dospělí, se svou vlastní hlavou a názory. Ač se na ně kolikrát zlobím, přesto jsou pro mne dvě nejúžasnější bytosti, které mám z celého srdce ráda. No, a jaký bude ten nový rok - rok 2015? Přece takový, jakým si ho sami uděláme. Nespoléhejme na hvězdy, osud, druhé - největší pomocí jsme si sami. Tak ho udělejme sobě i svým nejbližším pohodovým, příjemným, radostným, šťastným...


neděle 14. prosince 2014

Advent 2014

Advent se přehoupnut do své druhé půlky, za chvíli už přijde Ježíšek...

Letos jsem si nesmírně moc přála zajet někam na adventní trhy, podívat se na výzdobu, ochutnat svařák či jinou dobrotu, užít si volno. Děti už jsou větší, mohou jet také. I jsem si vyzvedla v cestovní kanceláři katalog, vybrala destinace, těšila se - a nakonec jsme zůstali doma. Zuzanka měla tolik různých vystoupení, že jsme nikam jet nemohli.

Zahájila koncertem s Jankem Ledeckým - i u nás v městečku pozval na podium místní dětský sbor, se kterým zazpíval pár koled. K dětem se choval moc pěkně, pro Zuzku to byl ohromný zážitek.


A pak klasika - rozsvícení vánočního stromečku na náměstí. Zuzka letos vypustila sbor s hudební operkou, to už fakt nezvládala. Kort, když celé dopoledne měla secvičnou s jiným sborem. Odpoledne a večer tedy stála na podiu a zpívala jako o život - s komorním sborem i se sborem Triangl.




Dále byla pozvána naší přítelkyní k vystoupení na vernisáži výstavy o baleném cukru. Vystupovala poprvé úplně sama, našla si kamarádku v klavírním doprovodu, vše úžasně zvládla, a má můj obdiv.


Klasikou je také předvánoční vystoupení baletního oddělení naší ZUŠ. Zuzka účinkovala ve dvou tancích - moderním Tanci kapek (z toho mám jen rozmazané fotky) a tradiční Kalamajce. Děvčátkům to moc slušelo, už je vidět, že jsou to malé slečny, které se umí jevišti pohybovat s jistotou a grácií.

A letošní novinky - dvě vystoupení s folklorním souborem Šáteček. Přestože tam Zuzanka chodí teprve od září, děti jí úžasně přijaly mezi sebe. Hodně se toho naučila, tancovala, zpívala ve sboru, a dokonce i solo měla. Ale hlavně - děti si tam užijí spoustu zábavy, na každou zkoušku se moc těší. Vedoucím patří můj obrovský dík. Ovšem to žehlení naškrobeného kroje - to je mor... Obdivuji maminky z Moravy - náš kroj je díky bohu hodně jednoduchý,  ale i tak mi jeho žehlení zabralo téměř tři hodiny čistého času. A pár připálených prstů.




Protože je Zuzanka předvánoční dáreček, pravidelně také míváme oslavu jejích narozenin. Letos už je "náctiletá". Přála si dort s motýlky, a jako dárek mikroskop. Ano, chce pozorovat motýly i pod mikroskopem - jejich křídla, sosáky, nohy,a nevím, co ještě. Momentálně nejoblíbenější knihou je naučná kniha o biologii. Jo, změna je život. Mimochodem - dostala oboje. Mikroskop si přeje už od léta, takže když ho dostali v srpnu v Lidlu, byl doma. Schovaný. Vydržela jsem, i když jsem často měla nutkání ho vytáhnout a zavřít jí pusu plnou proseb. A dort je klasicky z Růžové cukrárny. Vždy nám splní naše přání. Nemožné na počkání... Děkuji. Nestíhala jsem a objednávala pár dnů předem. V době, kdy mají plné ruce práce vánočního cukroví a minizákusků na vánoce mne neodmítli a zachránili mne před Zuzančiným smutkem.







Také jsme jako vždycky ozdobili stromeček. Letos vybíral Tom - máme tradiční vánoce, se slaměnými ozdobami.


Takže zapalme dnes třetí adventní svíčku a před vstupem do druhé poloviny adventu se hluboce nadýchněme a na chvíli zastavme. Vzpomeňme na ty, kteří nám jsou blízcí, přesto nemohou být s námi. Buďme s nimi alespoň v duchu. 
Krásnou třetí adventní neděli!




PS: Nevím proč a podle jakého klíče se mi zobrazují některé fotografie a jiné ne, pokaždé to je jinak, tak celé album fotek je zde.

středa 10. prosince 2014

Kočičí...

S nadcházející zimou nám konečně kočka difundovala dovnitř. Po více než pěti letech se osmělila a vydrží doma, dokonce se začala s chutí mazlit, naučila se příst a spát na pohovce (nejraději v pelíšku z teplé deky). Ale tak hodinku-dvě, a už mňouká u dveří - má přece venku kamaráda, sice psího, ale zase je tak velký, že slouží jako dobře vytápěné lůžko...

Snad z radosti, že máme konečně kočku domácí, mám kočičí období. Paličkuji kočky, vyšívám kočky, prohlížím látky s kočkama... Ještě, že jsou za rohem vánoce, a mne snad to kočičí období přejde...

Takže pro Zuzinku - kočka paličkovaná. Vím, žádná složitost, i když tedy ty fousky byly na herdulce učiněný jehelníček.  Tedy fotit obrázek za sklem za umělého osvětlení - to mi opravdu nejde...




A že mne letos nebacil záložkový bacil? Ale ano, bacil. A ještě k tomu kočkový. Záložka od Anchoru kočičky s motýlky je pro Zuzčinu spolužačku a kamarádku, záložka od Vervaca pro Tomova spolužáka a kamaráda.





středa 5. listopadu 2014

Rychlá fotoreportáž

Tož to byla rychlost - přiběhla známá, o které jsem ani nevěděla, že čte můj blog, vrazila mi fotoaparát do ruky se slovy: Rychle si to nafoť, jedu na nákup, cestou zpět si fotoaparát vyzvednu. A byla fuč. A já stála ve vrátkách s neznámým fotoaparátem v ruce.

Venku mne na tváři lechtalo sluníčko, na terase bylo přímo nádherně, i když neustále padají listy z vinné révy všude, kam se podívám. Tak jsem rychle využila nádherného počasí a půjčeného aparátu, a nafotila pár obrázků ušitých drobností.

A než jsem vše stihla nafotit a natahat do počítače, tak mi ve schránce přistál mail s fotkami kosmetické taštičky, kterou jsem už darovala... Tož se mrkněte, co jsem spáchala...

Adventní kalendáře pro neteřinky - tedy řeknu vám, že byl docela problém udržet Akimka za mnou, strašně moc si chtěl lehnout na ty adventní kalendáře jako na deku. Byl velmi uražen, že jsem mu to nedovolila, ještě víc uražen, že ač nádherně naaranžován uprostřed trávníku nebyl vyfocen, tak jsem si ho pak musela usmířit několika pamlsky...


Podzimní ubrus - běhoun - na stůl. Kytičková látka je darovaná z pozůstalosti - byla nalezena na půdě ve staré truhle. Není to čistá bavlna, ale je moc příjemná na omak. Ze seminolského patchworku jsem zatím šila běhnounky vždy  do špičky, ale na šití mi jedna šikovná švadlenka ukázala, že když sešitý pruh říznu rovně, mohu tyto dva kusy krásně sešít a bez jakéhokoliv odpadu a složitého došívání mám obdélník. Musela jsem to vyzkoušet, jestli to je pravda - a je! Jen první a poslední řada má kupírované špičky čtverečků - mohlo by se napravit oříznutím jedné řady tak, aby zbyl přídavek na šev. Ale mně to nevadí.


No, a když už jsem uměla šít seminole do obdélníku, tak jsem rovnou nařezala i na pošltářky. Když už, tak už. Jenže nastal problém - na gauči máme polštáře tři (každý o velikosti 50x50 cm), ale já měla jen dvě doplňkové látky. Ale švadlenky kamarádky poradily, a třetí polštář je doplněn červenou barvou, a nakonec snad nejhezčí ze všech polštářů. Pošltáře jsem fotila už s vrátivší se známou. Divila se, proč dávám do jednoho povlaku dvě náplně - prý je to zbytečné. No, podle mne není - máme rádi, když nás polštáře na gauči pořádně podepřou, jsou pevné a naducané, a to jednou výplní nedosáhneme. Když známá vyzkoušela mnou nacpané polštáře, prohlásila, že musí dokoupit náplně...


Na pouzdérko na brýle, nebo také penálek, jsem se chystala už dlouho. Ale bála jsem se, jak zvládnu našít zip do oblouku, navíc pobyt už končil, tak mi bylo líto řezat do velkých kusů látek. Tak jsem si vlastní látku vyrobila - nažehlila proužky dvou látek ze zbytků a ozdobným stehem přišila kraje. Celý sendvič pak prošila, aby se podšívka spojila s vrškem a neplandala v pouzdru. Šilo se krásně.

A když už jsem zvládla našívání zipu do obloučku, vyzkoušela jsem ušít i kosmetickou taštičku. Ta je také z látek z půdy - modrobílá je bavlna, červenomodrá na lemu je nějaká umělina, ale na lemování obloučku byla suprová - krásně se natahovala a vůbec nedělala varhánky. Měla jsem z ní obrovskou radost. Top je prošitý s podšívkou do nepravidelné mřížky. Moc ráda toto prošívání používám, jde to rychle a vypadá to super. Tuto taštičku si ode mne vzala máma - je to snad první šitý výrobek, o který projevila zájem, tak si jistě umíte představit, jakou jsem měla radost. Snad jí bude i používat.

No, a to je z šití vše. Ještě jsem ušila nákupní tašku pro Růženku, ale fotografie nemám. Ani jednu. Bohužel. Dokončila jsem také pár krajek a drobných výšivek, tak snad zase někdy hodím pár dalších fotek...

Krásný barevný podzim všem.

úterý 4. listopadu 2014

Loučení

Omlouvám se, že jsem se na tak dlouho odmlčela. Bohužel nucená pomlka bude trvat déle - do svého křemíkového nebe odešly oba naše fotoaparáty - u malého Tomova odešla jemná mechanika pohybující objektivem, a velké prastaré zrcadlovky, jedné z prvních digitálních, odešel čip. Stále doufám, že jí někdo opraví, ale je fakt, že to asi nemá cenu - její rozlišovací schopnost je hluboko za dnešními malými ďáblíky. Jen mne mrzí ty nakoupené předsádky a objektivy....

Takže minulý víkend jsme se s dětmi nejen loučili s našimi drahými předky na hřbitovech, ale také s našimi fotoaparáty. Jsem bez nich jako bez ruky - mám pár našitých drobností, některé už rozdané, a žádnou nafocenou. Ach, jaká bezmoc...

Abyste byli trochu v obraze - byla jsem zase na prodlouženém víkendu v Harrachově - šila jsem jako divá, a abych neodjížděla zkroucená jako paragraf a tlustší než velryba, tak díky nádhernému počasí také hodně výletovala. Bylo tam tak nádherně - podzim v té nejkrásnější podobě - jeden den mlhavý, sychravý, jak to jen miluji, když se těšíte po hodinové svižné procházce na horký čaj. Další den bylo nádherně slunečno, podzim rozehrál všechny své nádherné barvy - žlutá, červená, rezavá... Procházka mezi padajícím listím, kdo by odolal...

Z šití jsem si zopakovala seminolský patchwork, a protože podzim mám opravdu moc ráda, tak v podzimních barvách, a pro zahřátí srdce i duše z darované látky nalezlé v truhle na půdě. Mám ušitý ubrus na stůl a tři velké polštáře na sedačku. Zbyl mi takový cancourek vzorované látky, holky mne navedly, ať z něj ušiji obal na krabici kapesníků. Dobrý nápad, ale ještě pouvažuji o podložce pod konvici na čaj a podkafíčko. Nudle i čaj k podzimu patří, tak se musím rozhodnout, čemu dám přednost.

Také jsem se naučila šít dva druhy taštiček - jeden penálek a jednu taštičku na cokoliv, třeba kosmetiku. Obojí už jsem posunula k finálním majitelům, takže fotografie asi nebudou nikdy...

A protože se blíží advent a vánoce, děti píší Ježíškovi dopisy, Zuzanka veršovaně, Tom jako správný technik vytvořil filmovou prezentaci se zpěvy, bohužel bez tanců, tak jsem si vzpomněla i na neteře a ušila jsem jim adventní kalendáře. Maminka byla nejdříve nadšena, ale když si všimla, jak velké kapsičky kalendáře mají, tak jí smích přešel. Na tatínka zbyde sehnat jen tyčky na pověšení....

Tak snad vám bude stačit alespoň slovní popis. Třeba Ježíšek donese i ten fotoaparát...

pondělí 15. září 2014

Olivová připomínka léta

Po dlouhé době se mi zase podařilo dokončit jeden z dlouhodobých, už téměř dlouholetých restů - olivové prostírky.

Kdysi v dřevních dobách jsem v Tescu koupila dvě čtvercové chňapky s motivem oliv, které používáme ponejvíce pod konvice s čajem. A k nim se tamtéž časem objevila dvojice utěrek - jedna s olivami, druhá zelená, vaflová. A já pojala nápad, že z té utěrky s olivami ušiji prostírky k těm chňapkám. Nuž, utěrku jsem zakoupila, zelenou vaflovou vyřadila, protože byla hodně, ale opravdu hodně řídká, a olivovou připravila. Po zhruba roce jsem olivovou nařezala na čtyři části, a tím to zase na dlouhou dobu usnulo. Říkala jsem si od června, že letos v létě je už skutečně ušiji - a vida, ono je září, a já se konečně dostala k šití...

Jediné, co mne moc mrzí, je, že ty chňapky už jsou nějaké oprané a ošoupané. Ale nedělám si iluze - ty prostírky budou veelmi brzy vypadat stejně, ne-li hůře. Konec konců od konvice ty chňapky nebývají tak špinavé jako denně používaná cintadla.

A toto je vílí hrneček, který si Zuzinka o víkendu koupila na hrnčířských trzích v Berouně od nějaké paní z Maďarska. Stála u jejího stánku a zírala a zírala - ač za celou dobu ani jednou nezaprosila, tady nevydržela a já jejímu prosebnému pohledu neodolala... Paní měla celé sady zpracované v podobné tematice- hrnečky a konvice pro malé i velké víly z různých listů a květů - nádhera. Zase něco jiného oproti typicky české produkci. I když i ta byla často úžasná a nádherná. Nemít doma tolik hrnků, neodolala bych... Takhle jsem si jenom koupila koláčovou formu do sady k pekáči a bábovce a malý keramický domeček/ptačí krmítko. Přes zimu ho budeme používat jako krmítko, přes léto jako lucernu na terase...


středa 10. září 2014

Druhý list...

Dokončila jsem druhý list z obrazu HAED od Sandry Kuck - Hanging ornaments. Možná si vzpomínáte, že jsem ho kdysi v třetihorách začala vyšívat. Po cca dvou letech jsem dokončila druhý list. Budu-li počítat rychlost jedna stránka za rok, tak už jenom 62 let a budu mít hotovo:-) Buď musím zrychlit, nebo najít nějaký elixír života, abych se toho dočkala, protože ať počítám, jak počítám, tak by mi mělo být něco přes kulatou stovku...

čtvrtek 4. září 2014

Minirestíky na konci prázdnin

Poslední prázdninový víkend jsme zůstaly se Zuzinkou doma samotné - Tomík odjel s kamarády na chatu. Tak jsme si udělaly holčičí víkend. Sice celý propršel, ale to nám vůbec nevadilo. Pouštěly jsme si pěkné pohádky a rodinné filmy, pily čaj, rozsvítily voňavou svíčku. A samozřejmě vytáhly nějakou ruční práci.

Původně jsem si myslela, že budu chvíli pokračovat v rozdělané výšivce HAED. Poslední týden jsme ale přerovnávali všichni tři své skříně s oblečením a děti i knihovny. Už tolik nečtou pohádky, tak vyřadily řadu dětských knížek a já přemýšlela, kam s nimi. Tak proběhlo několik přesunů a redukcí, a v ložnici se našlo místečko, kam jsem tyto knihy uložila pro svá vnoučata - snad jednou budou... A z té skříňky, kam jsem je dala, jsem přesouvala do jiné skříňky sady na vyšívání, které jsem v předchozích letech nastřádala. A při té příležitosti na nás vypadly tři malé sadičky - jedna od Janlynn, dvě od Little Critters. Už jsem si myslela, že je na ně Zuzinka malá, že bych je třeba časem vyšila pro malé neteře, ale Zuzinka udělala smutná očka, a když bylo venku tak krásně nevlídno, tak jsem si je vzala do křesla k televizi, a za necelý víkend měla Zuzka tři malé radosti v hrsti:-)

Zuzanka také vyšívala, ale ještě nemá hotovo. Také vyráběla gumičkové náramky pro kamarádky, které negumičkují - divím se, že vůbec někdo takový ještě existuje. Zdá se, že gumičková mánie zasáhla kompletně celou republiku:-)


neděle 31. srpna 2014

Sluníčkový začátek školy

Zítra jdou obě děti zase do školy. Zuzanka naposledy na první stupeň - jde do páté třídy. Už je to velká holka, do školy se celkem těší, ale podstatně víc na zpěv a balet. Tomáš jde už do tercie víceletého gymnázia. To to letí - znovu dáváme rady letošním primánům - jak dojíždět, kde je jídelna, co, kde a jak zařídit a vyřídit. Už je to ostřílený bojovník. Tomáš se těší, na spolužáky, ale i na učení.



 

Aby se Zuzance začátek školy více líbil, rozhodla jsem se, že posbírám kousky své odhodlanosti a střípky znalostí, a ušiji jí novou sukénku. Sluníčkově žlutou, veselou, která se bude pořádně točit. Materiál jsem na ní už hooodně dávno koupila ve Flex-texu, stále jsem se chystala a chystala - a pořád nic. A protože dítko mi roste do výšky i šířky, tak jsem se začala bát, že nebudu mít dostatek látky, a co pak s tím, že...














A rovnou jsem vyzkoušela i nabírací patku, kterou mi koupil manžel před mnoha lety - dnes měla tedy svou premiéru. To je taková super vymoženost - na jednom konci do toho leze rovný kus látky, a na druhém už je krásně nařasený nebo naskládaný - podle nastavení na patce.




Zuzanka kdysi moc chtěla tzv. pettitskirt - kanýratou sukni s obláčkem dole z šifonu nebo organzy. Ale už mi přišla na to velká, tak jsem se rozhodla, že použiji jiný, více plihlý materiál, a sukni méně naberu, aby už byla taková "dospělejší". Přesto dole "obláček" také trošku je, a věřím, že se  sukně bude zítra pořádně točit - Zuzka je už v posteli, takže dneska bude obrázek pouze se statickou modelkou:-)










Jsem zvědavá, co jí bude zítra říkat...







úterý 26. srpna 2014

Pokračuji...

Právě jsem dokončila druhý blok BOMu Garden Gate. Tedy, ne že by mi to šlo nějak rychle. Sice aplikuji ručně, ale přesto - už byly vydány instrukce na bloků šest, a já mám dva....


Aplikuji ručně, částečně metodou dle Erin Russek, částečně klasicky needle-turn. Každý tvar vyžaduje dle mého něco jiného. Nebo spíš mně u každého tvaru vyhovuje něco jiného. Nejvíc mne baví, když je pozdě večer, děti už jsou zalezlé v postýlkách, já mám předpřipravené tvary, a u pěkného CD-čka a voňavé svíčky přišívám lístečky a puntíčky...

Celou deku jsem se rozhodla pojmout jako barevně řízený scrap, využívám zbytečků látek, u některých tvarů stačí fakt jen malý kousíček. Hlavními barvami by měly být růžová/fialová a žlutá. Ještě uvidím, zda zvládnu vypracovat všechny bloky, a následně i celou deku, nebo jestli z pár bloků vytvořím polštářky... Ale čím dál víc se mi líbí představa celé deky.


pátek 15. srpna 2014

Co sbíráme v lese?


Většina z lidí chodí do lesa, aby sbírala houby. Náš původní záměr byl také nasbírat houby, ale u nás, na písku, bohužel v posledních dnech na rozdíl od většiny republiky nepršelo, tudíž se houby nevyskytují ani v náznaku vůně či jedné či dvou prašivek. Prostě nic. Nula. Jediné, co jsme za cca 3 hodiny vycházky do lesa našly, byl ztracený houbařský nožík. Nevadí, řekla Zuzanka, bude se hodit, až porostou...

Tak jako tak jsme si užily (to tvrdé y je správně, protože Tomášek s námi nebyl, tudíž jsme byly jenom dvě ženské) - vyzkoušely jsme novou cyklistickou lávku přes Labe. Pod nápory větru se pěkně chvěla a houpala, až jsme se chvílemi bály - není to nic příjemného cítit ty vibrace pod nohama...

Móda zámků na zábradlí mostu dorazila i k nám na maloměsto. Některé zámky jsou bez označení, některé s monogramy, některé se jmény, jiné se srdíčky. Jedny od zamilovaných, jiné třeba od babičky, dědy a dvou vnoučat.... Nevím, jaký postoj mám k tomuto trendu zaujmout - má se líbit, nebo nelíbit. Je to krásné, nebo vandalství? Zuzanka, která se bojí jakýchkoliv výšek, byla ze zámků vystrašená - bála se, aby se lávka nezačala pod nimi hroutit a padat, tak jako se to nedávno stalo na nějakém mostě... Sakryš, ani nevím kde, zprávy, obzvláště ty tragické, ze zásady nesleduji. Ale k dětem se tyto informace evidentně dostávají....

Cestou k bývalé eremitáži musíme přes lávku přes slepé rameno Labe na Gradě. Voda tam stojí, stulíky vykvétají, kachny si užívají vody i klidu.... A zbytky staré lávky jako memento ční ze stojaté vody....








Nuž, a protože nebyly houby, tak jsme lovily beze zbraní, čočkou fotoaparátu - motýlka, kytičky, strakapouda, zrající žaludy (ty by se prý líbily Rumcajsovi, dělo dítko po týdnu stráveném u babičky kousek od Jičína), objevily zvířecí kost vybělenou časem, a dokonce i jednu houbu jsme našly, i když nejedlou...


Uondaná Zuzanka vyzkoušela odpočinek na složených kládách, ale i na vyřezaném pařezovém trůnu.


Cestou zpět jsme si užily spoustu legrace s obyčejnou povíjnicí:-)




A nasbíraly aspoň trošku malých šišek na zimní dekorace - jo, až se zima zeptá, budeme připravené:-)


pondělí 11. srpna 2014

Kvetou mi látky...

Léto se přehouplo do druhé poloviny, a já skoro nic nestihla ušít, vyšít, dokončit... Nejdřív na mne padl splín, smutek, deprese... Jenže takovýto přístup nic na status quo nezmění, tak mi nezbylo nic jiného, než vzít do ruky jehlu a látky a vytáhnout rozdělané projekty na světlo boží.

Ze všeho nejdřív jsem dokončila kytičky do klubové deky. S těmi mi ještě pomáhala Zuzinka - vybírala zbytečky látek, stříhala záplaty a připravovala kupičky na jednotlivé kytičky. Nakonec jí bylo líto, že je jich prý moc málo - prošla s bídou dva pytlíky se zbytečky - modré a červené:-) No, já myslím, že jich bylo dost, celých 20.




Blanka, která se se mnou pustila do šití BOM Garden Gate, už ukázala tři hotové aplikované bloky. Sice je aplikuje na stroji, zatímco já v ruce, ale myslím, že takovýto skluz už ani rozdíl v technice neomlouvá. Prošla jsem zase zbytkové pytlíky a zopakovala si ruční aplikaci. Ach jo, to to dřelo, to to bolelo, výsledek mne trápí, ale na druhou stranu - po tolika letech přestávky se asi nedalo čekat žádné mistrovské dílo.... Ve výsledku se mi to ale nakonec líbí, aspoň uvidím, jestli se budu v průběhu dalších bloků zlepšovat. Doufám, že ano...


25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...