15. února 2012

Tak co je nového v našich končinách?

Jak už jsem psala - minulý týden jsem strávila s dětmi a příbuznými na horách. Byli jsme v Krkonoších, ve Velké Úpě. Děti si zalyžovaly, užily sněhu a zimních radovánek. Bylo krásně, sluníčko svítilo, sníh byl bílý, mráz zalézal pod nehty, ale nám to nevadilo. Měla jsem z dětí obrovskou radost - krásně lyžují. Neviděla jsem je lyžovat minimálně jednu zimu, sama jsem lyžovala po třech letech...











První zádrhel přišel při zjišťování stavu lyžařského oblečení - přece jenom skoro třicet kilo od posledního nástupu do přezkáčů je znát. Ne na přezkáčích - ty mi byly furt dobře. Kupodivu ani na bundě. Ale kalhoty - to byl kámen úrazu. Naštěstí pár dnů před odjezdem dorazily větší koupené na Aukru, takže jsem mohla na bílý svah vyrazit jako červená Karkulka - červené lyže, červené kalhoty, červená bunda. Ve spojení se svou mohutností jsem asi byla na sjezdovce opravdu těžko k přehlédnutí:-)) Přesto se jednomu snowboardistovi podařilo téměř mne zezadu smést. Ale zastavila jsem ho vlastním tělem. Občas je dobré mít golemovskou postavu:-)







Druhý zádrhel přišel při zkoušení dětských bot - synkovi nebyly boty na běžky. Vzhledem k tomu, že jsem měla pocit, že má mírně hroší postava by mohla hluboce prošlapovat běžkařskou stopu, nabídla jsem mu (přesvědčena, že to nevyjde), ať si zkusí moje běžkařské boty. Ve výsledku jsem o ně přišla. Zbyly mi jenom lyže a hůlky... Dělat legraci se ne vždy vyplácí...











Třetí zádrhel se objevil při montáži rakve na střechu auta. Rakev jsem našla. Byla poněkud nepřehlédnutelná, neboť visela u stropu garáže. Po mírných peripetiích se mi jí podařilo sundat dolů. Bohužel byla bez klíčku. Následující dopoledne jsem strávila hledáním odpovídajícího klíčku. Odpoledne hledáním návodu na montáž. Klíček jsem našla, návod na montáž nikoliv. Usoudila jsem, že mám přece technické vzdělání, a zkusila namontovat rakev metodou pokus-omyl. Po první montáži v mínus patnácti stupních jsem nemohla otevřít kufr auta. Na druhý pokus vše klaplo. Radši jsem jezdila s rakví dva dny po městě doufajíc, že kdybych jí přidělala blbě, tak by spadnula a v malé rychlosti by nikoho nezabila (na rozdíl od rychlé jízdy po dálnici). Nespadla, takže jsme mohli vyjet:-))





Jak jsem psala, děti jezdí velmi dobře.  Brzy jim přestala modrá sjezdovka stačit, a donutily mne přesunout se na červenou. Ještě, že s námi byla švagrová se švagrem, kteří děti občas vytáhli i na prudší svahy - mně by bohatě stačila ta modrá.... Děti byly na mne neskutečně hodné - na styčných bodech na mne trpělivě čekaly a povzbuzovaly mne. Ano, děti povzbuzovaly mne, nikoliv já je. Tak jsem to dopracovala...



Na horách nebyl čas cokoliv tvořit - lyže, děti, úkoly, příbuzní... Užili jsme si to až do dna, ale nic nového nepřibylo. Domů jsem přijela s mírnými abstinenčními příznaky.




 Na diskuzním foru na Dámě.cz, které se zabývá frivolitkami, se mi usilovně zalíbila záložka od Nancy z www.be-stitched.com. Nancy tuto záložku nabízí jako vzor zdarma, najdete ji na této adrese: http://www.be-stitched.com/bookmark.asp








Nedalo mi to, a za tento víkend jsem si ji vyrobila. Použila jsem bavlněnou háčkovací přízi Monika. Zápolila jsem s ní, co to dalo - přece jenom jsem dlouho nefrivolitkovala... Ale po dokončení byla radost obrovská. Moc děkuji capelle a frakiře z Dámy, že mne do frivolitek po letech znovu "navezly":-)










V Dámském klubu, který máme tady u nás v Čelákovicích (http://damskyklub.mypage.cz/ ) jsme se s děvčaty dohodly, že budeme šít patchworkové charitní deky. Dámy se chtějí naučití šit PW ručně. Vytvořila jsem návrh první deky a na sobotním klubu 11. února první skupinku dam učila šít patchwork po anglicku - přes papírové šablonky. Děvčatům se to moc líbilo, každá ušila kus bloku. Tak doufám, že jim nadšení vydrží a tu deku do konce dotáhneme a bude nějakého stařečka u nás hřát...


Jinak nikde nic nového nepřibylo:-)