Mami, hurá, máme prázdniny!

Aneb - léto s dětmi, prací, koníčky, zahradou, mazlíčky, ale i dovolenou a přáteli:-))

Kouřim

Tak nějak se cítím po uplynutí polovičky prázdnin. Děti mají za sebou spoustu zážitků. Ne všechny jsem s nimi prožila i já, e to nevadí - i zážitky s babičkami a kamarády jsou nutné. Ne vždy musí být v pozadí maminka. Přece jenom - už jsou velcí.

Kouřim - kostel

Český Šternberk

Karlštejnské věže

Rytířské slavnosti na Točníku

Zámek Hořovice

Geografický stře

Na začátku prázdnin byly obě děti u babičky na Berounsku. Byli jsme spolu na zámku v Hořovicích, na rytířských hrách na Točníku, na hradu Karlštejn... Beze mne byly děti například na hradu Žebrák a v aquaparku v Berouně. Podle všeho byly nadšené. Prostě prázdniny u babičky prý byly super! Tak to je dobře.

Pak mi Zuzanka odjela sama na tábor. Proč nejel i Tom? No, protože nerad koníky, na rozdíl od té naší treperendy. Doufala jsem, že když bude na táboře, kde se musí o koníky komplet postarat (naštěstí to byli malí poníci, ne velicí koně), tak jí to ježdění a touha po koňském hřbetě pustí. Musím přiznat, že to bylo marné. Přijelo mi nadšené dítě, které matce hrůzou třeštící oči líčilo, jak jezdilo nejen krokem, ale i cvalem, a že už přeskakovalo i malé překážky. Ufff. Sotva jsem vstřebala tyto informace, řítily se na mne další - prý česala koníkům hřívu (no fajn, to jí asi bavilo, sama má dlouhou hřívu), hřebelcovala je (podle stavu jejích zad a rukou asi čistila pouze ty koně, nikoliv sebe), ale i čistila kopyta (šmarjá, jsem já to nerozumná matka, vždyť jí ten kůň mohl kopnout, vždyť má všeho všudy nějakých 25 kilo živé váhy!!!). Ukazovala mi nadšeně modřiny od švihnutí spleteným ocasem, po pádech apod. Když viděla hrůzu v mých očích, tak mne těšila, že při ježdění měla přilbu a vestičku, a že to do měkkého písku neva, a že jiní dopadli podstatně hůř.... Ach jo. Je nadšená, a příští rok chce jet rozhodopádně znovu. Předpoklad, že když bude muset koníky čistit a kydat, tak jí láska ke koňům přestane vonět, se nevyplnil.... Tož uvidíme, co bude za rok.

Se Zuzankou jsem se setkala až rovnou na rodinném táboře, kam jsme dorazili s Tomem sami. Tedy sami ne - s Pepíčkem. Z naší andulky se stává zkušený cestovatel, který po uvelebení klece na místě spolujezdce a puštění rádia zaujme stabilizovanou polohu (jedna noha na bidýlku, druhá na kleci) a radostně povídá a vyzpěvuje. Na rodinném táboře jsme byli kousek od Sázavy, ve vesničce Horní Kruty. Rodinný tábor je to proto, že na něj jezdí rodiny s dětmi. Původně šlo o akci mateřského centra, ale dětičky poněkud odsrostly a věkový rozptyl je rok od roku větší. Letos nejstarší "puberťáci" byli patnáctiletí, a nejmladší tábornice zkoušela první krůčky a bylo jí něco málo přes rok. Podnikali jsme výlety po okolí, asi nejlepší byla návštěva Kouřimi (několikrát, protože tam byla spousta zajímavých věcí), Českého Šternberka (škoda, že vláček byl tak strašně narvaný) a samozřejmě - místní bazén. Poprvé jsme měli tábor s vlastním bazénem a děti si to báječně užily.

Ale nejenom výlety a pletí a sekání trávy na zahradě jsem si užívala. S děvčaty z klubu jsme dokončili naši první společnou deku (pozor ti, kteří budou číst dříve, než se mi dobijí baterky ve foťáku - chci jí vyfotit ještě z rubu a jiných úhlů, tak se prosím vraťte, fakt je nádherná). Jsme z ní neskutečně nadšené. Každému jí na potkání nutíme a musí jí povinně obdivovat. Šitá je kompletně celá v ruce, včetně prošívání. Řada z nás šila PW úplně poprvé. Máme nové patchworkářky. Některé, které již PW umí, objevily kouzlo anglického šití PW. Některé si ušily jeden blok, a pak usoudily, že je PW nebaví. Ale to vůbec nevadí! Tak se podívejte, jaká je krásná!








A abych úplně nezakrněla, tak jsem po chvílích i vyšívala. Pokračovala jsem se sadou od Čarivny.












Moc jsem se těšila na ty mořské potvory v rožku. Mám sady od této firmy ráda - ukazují, že i s málo barvami jde udělat nádherně prostorová výšivka....












 Jen to moře je teď už trochu nuda. Ale to se nedá nic dělat. Musím to vydržet.