Z babiččina prádelníku v modré

Tento víkend jsem se rozhodla dokončit nějaké své resty. Volba padla na rozešitou deku, pracovně nazvanou Z babiččina prádelníku - v modré. O pohnutkách, které mne vedly k vytvoření této deky, jsem psala v jednom z předchozích příspěvků.





Koncem ledna bude mít krásné 65. narozeniny manželova mamka. A protože má ráda ruční práci, tak jsem si řekla, že by se jí patchworkový přehoz mohl líbit. Modré látky jsem neměla moc, ale pokusila jsem se jí maximálně nastavit. Po došití deky mi zbyl kousíček látky o velikost 10 x 5 centimetrů. Měla jsem to fakt na milimetry...



Chtěla jsem zkusit patchworkovou deku pojmout zase trochu jinak - ne ji klasicky olemovat, ale ponechat na ní třásně ze zakoupeného přehozu. Obzvláště když velikost topu vyšla tak úžasně akorát vzhledem ke koupenému plédu z Ikea... Dlouho jsem nad tím přemýšlela, radila se se zkušenějšími švadlenkami, a nakonec jsem top na fleesový spodek našila pružným stehem, který mi nabízel můj šikovný strojní pomocník na šití úpletů. Přece jenom ten fleese trochu pruží, tak aby se top nepáral...



Deku jsem strojově prošila ve švu. Do volných čtverců jsem vyšila srdíčka různými barvami modrých perlovek. Do dvou jsem je vyšila stonkovým stehem, do jednoho pro změnu předním stehem. Předním stehem jsem také prošila kontury naaplikovaných srdíček.

















Poslední věc, která na dece chybí, je jmenovka. Ještě jí nemám, pořád bojuji s tím, jak jí pojmout, co na ní napsat, a jak... Chtěla jsem jí vyšít, ale pak jsem si řekla, že by bylo pěkné, kdyby se na deku podepsaly babičce i vnoučátka, tak možná nakonec využijeme zažehlovací textilní gelovou tužku.... Ještě uvidím, mám čas ještě skoro týden.