9.9.2018

Týden školy za námi. U nás letos nic nového - kvarta a septima - známé tváře, známá škola, známá cesta. Jo, za rok to bude jiná - jeden maturita, druhá taneční. Ale letos ticho před bouřkou :-)

Doma celkem také nic nového - začalo poprchávat, zahrada se zazelenala, ovocné stromy znovu kvetou (jsem zvědavá, co budou dělat na jaře), dýně konečně znovu nasadily plody - snad stihnou aspoň trochu dozrát. Známí si odvezli dětský domeček, takže přemýšlím, co s vytvořenou mezerou - je třeba upravit keře kolem, které se tvarovaly dle domečku, uvažuji o dokoupení něčeho, co roste rychleji, aby se zakryl nečekaný průzor k nám do zahrady od sousedů - asi nějaký tavolník vyhraje, zlatých dešťů máme ve volně rostlém živém plotě až dost. Nebo nějaký panašovaný ptačí zob by mohl být fajn. Uvidím, na co narazím v zahradnictví.

Na terase kvetou ibišky jako o život. Konečně mám fotku i žlutého - no není nádherný?

S novým školním rokem začal nový projekt - Sampler pro kamarádku - ze stránek Moniky Kolejové Prošívání. Dlouho jsem váhala, zda začínat další projekt - chtěla jsem letos dokončit hlavně kostlivce, ale nakonec vyhrála vidina zpracování dalších "ležáků" - látek, které jsou ve skříni. Jen mi prosím řekněte, proč jsem kvůli tomu musela koupit nové doplňkové látky za pětistovku :-) Ach jo. Takže jsem se rozhodla pro sladkou romantickou barevnost - zpracování růžičkových látek, které tu mám už cca deset let...

Jen tu bílou jsem nahradila novou smetanovou, a přidala světlou kávu na bordurky.

První blok zahajoval 1. září, každý další bude vždy v pátek. Takže první blok, hezky na rozjezd pomalu a opatrně:

A druhý z tohoto týdne, to už bylo trošku náročnější, ale jo, zvládla jsem to.

Pro celý projekt jsem si složila novou krabici, abych to někde nepoztrácela. Mám v ní bloky, návody i látky hezky pohromadě.

Samozřejmě jsem nezapomněla ani na Row-by-row BOM od německých patchworkářek. Zářijová řada hotová :-) Největší radost mám asi z té poloviční přepravky se zbytky.... Ne, že bych si snadno nevyrobila spoustu dalších..

A jako poslední věc, která mi momentálně zabírá čas, je učení se prošívat na rámu. Kdysi hodně dávno mi ho objednal ještě manžel. Ale už nesestavil. Ležel skoro deset let v dílně, v krabicích, na zemi, zakopávali jsme o něj, a já pořád přemýšlela, zda ho sestavit, nebo prodat. Druhé nešlo (psychicky), tak jsem letos o prázdninách se Zuzčinou pomocí rám sestavila. Trošku přes léto trénovala, a nakonec natáhla testovací deku. Vychází z Free motion quilting challenge Angely Walters Quilting is my therapy. Ne vše jde na tomto hobby rámu udělat, ale tak co - buď vymyslím, jak to udělat, nebo vymyslím něco jiného. Ač se to nezdá, je to boj - odhadnout, kde jsem, protože nejsem těsně u jehly jako při prošívání normálně, ale kus (pořádný kus!!!) od stroje. Blbě vidím s brýlemi na dálku, blbě vidím s brýlemi na blízko. Ideální by byly takové ty nasazovací brýle pro virtuální realitu a kamera u jehly :-) No, to ještě nikdo nevymyslel, tak se snažím strefit, kam potřebuji, udržet stejnou délku stehů a ještě udržet vzor. Chvílemi na jednoho člověka až moc. Notabene když se mu pod stroj ještě plete kočka.