Jako správné kotě musí vše prozkoumat, patřičně se unavit, a pak spát - kdekoliv - pod křeslem (viz první foto), na křesle (viz třetí foto), na nohách (viz druhé foto, v tom je trošku nechutná - nejradši strká nos do mých nejobnošenějších bot a vypadá tak nejspokojeněji), na gauči (viz čtvrté foto).
Mám jí pořád za zadkem. Tedy do doby, než se vrátí děti ze školy - pak je fascinována pachy linoucími se ze školních batohů, leze do tašek s tělocvikem, kontroluje obsah krabiček na svačiny i správnost úkolů.... Jakmile chci něco vyfotit, už se mi tam nacpe:-))
Ale je i správně vychovaná - chodí na záchod, neskáče na stůl (jídelní), nežere nám z talířů (tedy alespoň když jsme v místnosti taky). Naučila se sbíhat schody smykem, zatáčet v chodbě skluzem po zádech do zatáčky a odražením ve vzduchu přichystaných tlapek do správného směru. Občas skončí tímto klouzavým pohybem až pod gaučem, ale už jí to moc dlouho nepůjde - za ten týden krásně přibrala, takže se tam sotva vejde. Obsadila čtvrtou volnou židli u stolu (v jejím případě spíš pod stolem), protože je to opice, a když něco děláme my, tak ona taky - koukáme spolu na televizi, sedí u mne teď, když píši na počítači, když zjistí, že jsme byli na toaletě, musí okamžitě na tu svou, když jíme, jde zkontrolovat svou misku s granulemi, když vařím, tváří se přísně a chodí očuchávat svoje granule a kontroluje jejich vůni s pachy linoucími se z kuchyně, a tak podobně.
Ven zatím nechodí, dokud nebude úplně oočkovaná, ale my ano - připravujeme zahrádku na zimu. Posbírali jsme dýně, okurky, rajčata, papriky, sklízíme fazole, červenou řepu, brambory, kapustu, mangold. Zdá se, že jsme letos byli úspěšní - některé suroviny bychom mohli pomalu na trhu prodávat - obrovské mrkve a červené řepy máme na rozdávání, brambor několik kýblů, a rajčat a paprik velké přepravky. Jen všechna rajčata nestihla dozrát, tak uvidíme, zda to doženou doma na okně... I troška ovoce se našla, a tak jsem upekla dětem piškotovo-tvarohový dort - Zuzce na přivítanou, a Tomovi za odměnu za pomoc na zahradě.
Také jsem se vrátila k vyšívání HAEDky - zatím to jde pomalu - běhám hodně kolem kotěte, zahrady, domácnosti, dětem začala škola, takže i nějaké kroužky apod. K tomu si připočtěte vydělávání klasickou prací, a vidíte, že toho času moc nezbývá. Ale nešť, hlavně že jsme (relativně) zdraví a máme se rádi. Úkol jsem sice nesplnila (není hotový devátý list), ale já to doženu... Takže stav k 1. říjnu - kus devátého listu, prvního z druhé řady....
.JPG)
Jani, Tvé výšivky prostě obdivuji, jsi nesmírně trpělivá a pečlivá, Tvá práce vypadá krásně. Už se těším na konečný výsledek. No a Aurelie... je úžasná :) :) Prostě kočka :) Měj se krásně, pa, Jola
OdpovědětVymazatJolanko, na výsledek si počkáš několik let:-( Tohle je běh na příšerně dlouhou trať, a já někdy nechápu, do čeho jsem se to vůbec pustila. Také se mějte v Jahodovce krásně!
Vymazat:-) úžasné koťátko! :-) Určitě jsi získala skvělou společnici a jak je vidět, evidentně si rozumíte!
OdpovědětVymazatAurinka je zlato, pěkně si mne otočila kolem packy. Ale jsem ráda, že jí mám - byla to láska na první fotku.
VymazatJe nádherná. Jméno jste vybrali krásné, sluší jí. Je vidět, jak moc je u vás spokojená.
OdpovědětVymazatA výšivka - to je prostě nádhera. Obdivuju tvou trpělivost.
Ali, děkuji. Aurinka je každý den jiná, ale stálicí zatím zůstává, že je celkem hodná. No, a k tomu vyšívání - když už jsem se do toho pustila, tak to nějak doplácám do konce. Na to mám snad dostatečně tvrdou palici. Jenom toho nějak mám rozděláno moc...
VymazatJé, to ....mám jí pořád za zadkem ... znám:-)))) A počkej, až začne na zahradě lovit myši a přijde se pochlubit:-)))) Naše kočka je nosila živé - položila mi jí k nohám a hrdě čekala na pochvalu:-D To pak byla honička:-))) Teď už je zakousne a nosí pod schody. Abychom viděli, že se nefláká:-))))
OdpovědětVymazatZahradníci jste teda pilní!