sobota 18. srpna 2018

18.8.2018

Život se s námi nemazlí, každého pořádně prověří. Sice se utěšuji, že na mne může naložit jenom tolik, kolik unesu, ale jsou to trpké hrozny :-(  Je to takové šidítko, abych vydržela.

Blíží se konec srpna, a tedy odevzdání klubových bločků. V řídkých volných chvilkách se snažím dotáhnout klubové bločky. Už mám hotové oba, snad se budou líbit. Ještě trošku ozdobit dva kamarádky.

Takže moje příspěvky do klubové deky:



A ano, šila jsem na terase, ať nejsem furt zavřená v domě, kanceláři, autě, krámu....



neděle 12. srpna 2018

12.8.2018

Horké léto se pomalu chýlí ke konci - noci konečně jsou chladnější, takže člověk i zbytek přírody s úlevou vydechne. Večery jsou delší, rána pošmournější. Opadané, oschlé keře znovu začínají rašit, i ta tráva místo sena vystrkuje zelené prstíčky, aby užila posledních teplých dnů.

Letošní léto bylo teplotně vydařené, děti jsou opálené, spokojené, jen ten bazén jim chyběl. Budeme se muset nad tím zamyslet, pokud by mělo být počasí v dalších letech v tomto duchu.

Já letošní léto považuji za nešťastné, šílené, bláznivé - začalo nepodařenou dovolenou, a pokračuje životem v šíleném stresu a úprku. Často se mi chce únavou plakat, lehnout si na místě na zem a už se dál nehnout, ale nějak člověk zase vyškrábne nějakou energii a jede se dál...

Ani toho času na zahradu, domácnost, natož ruční práce není moc. Tak po dvou měsících dokončená 34. stránka na HAEDce:





A zapomněla jsem minulý měsíc dát sedmou řadu Row-by-row BOM quiltu:


Srpen ještě nemám :-( Stejně jako bloky do klubové deky. Ach jo. Hlavně ty bloky musím nějak stihnout do konce prázdnin.

neděle 15. července 2018

15.7.2018

Děti vypraveny, kroje vyprány, naškrobeny, stany, karimatky, kufry i batohy zabaleny, jídlo na cesty navařeno, vše naloženo, odvezeno, předáno... Zůstala jsem sama. Jako každá máma v létě, když děti odjedou za novými dobrodružstvími. A to je dobře.

 Bohužel současně přibyla spousta starostí. Nemůžu kvůli nim spát, mám problémy jíst, fungovat, myslet. Nedá se nic dělat, i to je život. Snažím se zaměstnat mysl něčím jiným. A tak makám na zahradě (ne že by to bylo nějak vidět, spíš doháním resty z předchozího půl roku), a šiji.

Snažím se každý den došít jednu řadu BoMu Row-by-row od německých patchworkářek 6Köpfe. A protože si nevěřím, že jí dokončím, tak jsem odmítla pořizovat nové drahé látky, ale šiji ze zbytků. Zbytky postupně dochází - sice mám plnou přepravku barevně roztříděných zbytečků do různých zip-pytlíků, ale když chce člověk vytahat nějak rozumně barevně sladěné, tak najednou zjistí, že žlutých moc nemá (no jo, kdy já vlastně použila žlutou na quiltu?), a takhle postupně naráží skoro všude. Snad jenom té červené bylo dost.

V noci na dnešek jsem došila šestou řadu. Šestá řada, to znamená, že mám hotovou půlku deky. Jako samozřejmě nemám přesně půlku, protože mezi řady patří ještě bordury atd., ale sešívané řady mám pro půlku deky, protože jich bude celkem dvanáct. Chjo. To bude mučení čekat až do prosince na tu poslední....



čtvrtek 12. července 2018

12.7.2018

Den po.....

Včera by měl být teoreticky jeden z mých nejlepších dnů tohoto roku. Místo toho jsem od předchozího večera řešila rodinnou krizovou situaci, problémy v práci i doma, a nějak se toho na mne nakupilo tolik, že mne to nakonec položilo. Ještě dopoledne jsem byla schopná činnosti - prala, škrobila, žehlila, vařila. Pak jsem půl dne tupě proležela, totálně odrovnaná psychicky i fyzicky. Až večer jsem se zmátořila a šla to své neštěstí místo štěstí zašít do dílny. Ze začátku do řádně dřelo, ale nakonec jsem přece jenom pokročila.

Dnešek nebyl  o moc lepší, ale jedno dítě jsem odvezla na tábor, druhé vypravila na zájezd, jen do té dílny se jaksi nedoplácala. No, je teprve devět večer, tak možná tam ještě zalezu.

A co jsem šila? Pustila jsem se do dohánění skluzu v BOMu německých patchworkářek Row-by-row - 6Köpfe. Už se to trošku začíná rýsovat. Červené zbytky téměř došly, dtto oranžové - tam jsem ke konci už musela řezat z větších kusů. Pokud takhle vyplením i další barvy, tak budu moct začít nějaký nový projekt.... To byla sranda - nejdřív došiji to, co je ve stádiu bloků a neproquiltovaných topů.





pondělí 9. července 2018

9.7.2018

Červenec, prázdniny, dovolená.

Nevím, jak ostatní, ale já se cítím v půlce dovolené totálně vyždímaná a k smrti unavená. A to jsem prosím letos celou dobu doma - sice jsem minulý týden měla být v Plasech, ale jaksi v práci byl frmol, a tentokrát mne ani jinak milující rodina nepodpořila, ba naopak spíš přidala povinností a starostí, takže nakonec jsem ze všeho zůstala smutná doma. Ještě jsem se z toho úplně nevzpamatovala, ale život jde dál, a já musím s ním - stát se za živa nedá.

Nic moc toho na ukázání nemám. Jak jsem psala výše - v práci je hodně rušno, až tak, že jsem kvůli pracovnímu vytížení zrušila veškeré další aktivity (tedy až na základní údržbu domácnosti, podporu dětí ve stylu prádlo, jídlo, svoz, rozvoz, a zahradu), a na nic dalšího síly prostě nezbyly.

Děti přinesly pěkná vysvědčení. Oba. Mám radost. Zuzka si pro vysvědčení došla ve skládané sukýnce, totální retro - látku jsem dostala od babičky z půdy, takže je možné, že z nějakých sedmdesátek bude.


O dovolené, no, spíše o volnějších dnech jsem se pustila do dokončení úklidu po malování (první týden v červnu jsme malovali cca 1/3 domu), do odbordelení garáže, kde jsem zase o krůček blíže k vysněné šicí dílničce, k pokusu zachránit na zahradě, co se dá (např. kiwi, rajčata, papriky, saláty, dýně apod.), a poslední dva dny jsem i jehlu a vyšívání vytáhla, a pohnula kousek s vánoční HAEDkou.

Na zahradě dozrály třešně, rybíz  a maliny jsou v mrazáku, dozrávají první letní jablka, ta jsou zabalená do prvního štrůdlu.


A to je tak nějak u mne všechno. Tento týden bude ve znamení nákupů, praní, vaření, žehlení, škrobení a balení dětí na tábory a taneční výjezd do zahraničí. A příští týden já zpět do práce.

neděle 20. května 2018

20.5.2018

Půlka května za námi. Léto se blíží, pokud už vlastně není v plném proudu. Aby pak prázdniny nebyly studené a deštivé. Na zahradě spousta práce - plevel bují jak splašený, tráva taktéž, nestíháme stříhat odkvetlé keře, protože kdybychom se zpozdili, tak příští rok nepokvetou....

Přesto večer co večer sedám alespoň na chvíli k jehle a kousek po kousku přidávám na obrázku holčičky zdobící vánoční stromeček. Ještě není konec května, a letos mám hotovou devátou stránku. Mám radost, jak mi to přibývá... Stránka 33/64. Sandra Kuck - Hanging ornaments.


V lavorech rozvetly vodní irisy - letos oba, žlutý i modrý. Máme se Zuzkou obrovskou radost. Lekníny zatím nekvetou, ale třeba se i tam zadaří...



Červené pivoňky jsem nestihla vyfotit. Pivoňky miluji, jejich tvary, vůni, všechno. Ale bílo-žíhané jsem stihla. Ještě mám čistě bílé, mívala jsem i růžové a žluté, ale ty zatím nekvetou :-(



Začaly zrát ranné třešně. Jsou lahodné, i když nemají takovou tu pevnost a plnou chuť jako ty pozdnější. Ale pereme se o ně statečně s ptáky, protože je to jedno z prvních ovocí, které na zahradě zraje. Boj o kavkazské borůvky jsme prohráli. Měli jsme s bídou tři borůvky :-( Příští rok musíme být lépe připraveni.
Rajčata také zdatně poskočila ve venkovním bytečku - zatím jsou na východní straně domu, ale až se aklimatizují, půjdou na jih, hezky do teplíčka....


V Číně jsem zakoupila semínka lotosu. Podařilo se je vyklíčit, a protože nevím, jak to půjde dál, použila jsem větší vázu, alespoň pro pár. Ostatní jsou v květináči (ano, čtvrtém) na terase.

A tak to u nás běží - moc nestíháme, ale to je asi dnes takový fenomén... Neznám nikoho, kdo by stíhal :-) Tak já jdu dál jarně nestíhat...

neděle 6. května 2018

6.5.2018

Je neděle večer. Dva dny jsem usilovně pracovala na zahradě. Noha i zbytek těla bolí, pokožka poprvé letos přismahnuta sluníčkem. A práce zdá se neubylo. Seznam je pořád dlouhý jak týden před výplatou...

Co nového na zahradě?

Rozkvetla azalka, oranžová, žluté se zatím nechce, a je otázka, zda zimu letos přežila....



Červené ranné rododendrony už odkvétají, jsou celé pocuchané, nehezké. Ale růžový i ostatní nakvétají do krásy.





Je zajímavé, že ve vřesovišti jsou všechny orlíčky modré, zatímco v trvalkovém záhoně růžové. A to semínka přenáším sem a tam mezi oběma záhony


Jablek, zdá se, bude letos nadúroda - tak obalené stromy jsme ještě neměli. Budeme muset protrhávat



Obrůstají i jehličnany - dokonce i stříbrný smrček vloni ožraný zavíječem skoro na holé větvičky, má i na těch chudinkách holých nové jehličky. A pseudotsuga má letos rekordní přírůstky.




Jedny keře dokvetly, další a další rozkvétají. Náš živý plot je celý rok krásný...





 


Šnek se vydal na obhlídku grilu a udírny, a cestou si dal oraz těsně pod roštem :-)


Bohužel je obrovské sucho. My jsme navíc na písku, takže i když zaléváme, oblasti s propustnějším podložím a slunečním žárem vypadají jako suchostep - aneb náš neanglický trávník. Stačí trocha deště, a krásně se zazelená. Ale teď suchá stébla praskají. A můžu zalévat, jak chci.



 No, a samozřejmě mi to nedalo, a jedu dál v HAEDce. I přes práci na zahradě i v práci, něco málo přibylo... Strana 33/64.


























25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...