7. dubna 2012

Jsem doma sama - děti jsou u babičky a dědy na velikonočních prázdninách. Vím, měla bych uklízet, mýt okna, pracovat na zahradě... No, něco z toho dělám - trochu... Včera jsem třeba zbourala poloshnilou pergolu u udírny. Už několik let jsem měla podezření, že není ani trochu bezpečná, ale včerejší bourání mi dalo za pravdu. Ufff, letos bych se opravdu bála, že na děti spadne - rády si tam vzadu na zahradě hrají a staví bunkry.

Ale také je mi líto věnovat veškerý volný čas aktivitám, které musím provést tak jako tak. Takže jinde jsou napulírované domy a byty, u nás jsou všude nitky - protože já šiju. A strašně moc si to užívám. Jediným kazem na celé té kráse je to, že šiju resty - sliby z minulého století, kostlivce z pravěku... Ale neva - hlavně, že šiji:-))


Včerejší odpoledne a večer jsem strávila nad dalším prvorepublikovým slibem. Zuzance jsem slíbila, že jí vlastnostrojně ušiju šaty. Aby měla jedny echt od maminky. Koupily jsme spolu látku od Free Spirit s názvem Pinnacle Brocade. Je nádherná, barvy jsou podstatně zářivější, žlutá je skoro až "jedovatá", ale v životě by mne nenapadlo, že moje sladká holčička sahne po takovéhle látce. Asi už to byly příznaky toho, že sladké růžové období odchází...

Původně jsme na živůtek koupily slabounký bleděmodrý fleese, neboť šaty měly být zimní. Jednak mi to jaksi časově nevyšlo, a jednak mi ta látka k pocitu ledové královny neladila - ta žlutá a zelená v mně evokuje spíš jaro. Nedávno jsem byla v Praze, a protože jsem věděla, že budu mít tento víkend volno, koupila jsem bleděmodrý úplet. Na PW výstavě v Praze jsem si nechala poradit od p. Haišmanna nejlepší jehly na šití úpletu (Super Stretch), v manuálu na svém stroji jsem si nastudovala, že má speciální steh na šití úpletů, aby švy zůstaly ploché, zhluboka jsem se nadechla, a pomocí střihů od kamarádky z Dámy (děkuji Mikii!) a Zuzčina trička jsem stvořila střih a POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM STŘIHLA DO NOVÉ LÁTKY při šití oděvů. Dušička byla ve mně maličká, že i vodník by jí musel hledat s lupou, ne-li s mikroskopem. Stroj opravdu ušil nádherně ploché švy, které krásně pruží (otvorem pro hlavu prostrčím hlavu i já - to jsem zkoušela, zbytek raději ne :-)) Šatky nejsou nijak spciálně začišťované - nemám overlock a bála jsem se, že když to začnu entlovat, že se to všechno začne hrnout. Takže jsem stříhala entlovacími nůžkami a modlím se, aby to stačilo. Práce mi šla krásně od ruky, bavilo mne to, a na veškerá vyrušení jsem reagovala nevrle.



Ovšem to nejhorší přišlo večer. Jak ozdobit? Zuzanka chtěla velký monogram. Celý večer jsem jí na živůtek vyšívala nádherné zakroucené Z. Jenže mi pak ty šaty připomínaly můj gymnastický dres (měla jsem na něm vyšité obrovské kroucené J). Navíc mi k tomu stylu látky i šatů vůbec neladilo. Takže kolem půlnoci jsem vzala nůžky a milý monogram vypárala. Šaty přeprala a modlila se, aby to nebylo vidět. Ufff- úplet je naštěstí kvalitní a já vyšívala tupou jehlou, takže nic vidět nebylo. Z maličkého oříznutého zbytečku látky jsem udělala ragovou růžičku, a ta mi k těm šatům přišla podstatně hezčí. No, když se Zuzce nebude líbit, tak jí odpářu a holt tam ten gymnastický monogram znovu vyšiji....



Takže shrnuto a podtrženo - Zuzanku letos beránek nepokaká:-)))

A já jen doufám, že až se vrátí, budou se jí šatky líbit....