11. června 2012

Jó třešně zrály, sladký třešně zrály...

Co k tomu říct. Venku zrají třešně, jsou červené, šťavnaté (a u nás ze stromu už snězené).... Známá je miluje, a ráda by si je užívala celoročně. V Praktické ženě vloni objevila ubrus, který jí vzal za srdíčko, a moc si přála podobný, kostkatý, vícebarevný, navíc s prostírkami, aby ubrus vydržel déle čistý.











Dlouho jsem přemýšlela, kudy do toho a kudy z toho - ubrus dle požadavků vycházel skoro na dvoumetrový čtverec. Měla jsem starost, aby nebyl moc těžký, aby manipulace s ním a žehlení nebylo náročné. Nakonec jsem ho ušila z popelínových kostičkatých látek - žluté na střed a zelené na lem. Na lem jsem naaplikovala třešničky. Vzhledem k použitým vzorkům jsem se rozhodla aplikovat tzv. "plůtkovým" stehem, který napodobuje ruční práci. Přece jen celý ubrus působí jakoby retro, a entlovací steh mi nepřišel pro tento vzhled právě vhodný. Celý ubrus je podšitý jednobarevným popelínem a prošitý v lemu. Víc ne - aby bylo jednodušší žehlení. I když zabírá 4 metry čtverečné, není těžký, a vzhledem k použitým materiálům si myslím, že jeho údržba nebude složitá.

Prostírky jsou ze zelené kostičky. Tolik kostiček jsem snad nikdy v životě nespočítala:-)) Na zelené kostičce jsou proto, aby byly hezky vidět na tom žlutém středu a aby ladily s lemem s třešničkami. Na prostírkách jsou také třešničky. A aby to nebylo tak fádní, tak jsem je olemovala červeným proužkem. Hned byly veselejší:-) Prostírky jsou vyztužené sakonem.

Jo, a malá poznámka - my máme o dost menší stůl, takže to vypadá, že ubrus je zbytečně velký. Ale problém je jen v našem stole...







Harry-Potterovské narozeniny

Synkovi je letos 11 let. Krásný věk s dvěma jedničkama. Miluje draky. Zbožňuje Dračí jezdce. Když byl pan Paolini v Praze a měl autogramiádu, vydržel stát přes čtyři hodiny frontu a čekat na autogram. U nás v Čelákovicích máme moc šikovné cukráře v Růžové cukrárně. Každý rok si na ně vymýšlím různé tvary a náměty dortů. Musím přiznat, že jsou úžasní - vždy mi vyšli vstříc a nejen, že jejich dorty vypadají skvěle, ony hlavně moc a moc chutnají. Já vždy objednávám tzv. odlehčený - s pudinkovým krémem s ovocem - nemusím těžké máslové krémy. A ani nikdo od nás z rodiny. Ale zpět k dortu. Vzhledem k tomu, že letos konečně vyšel čtvrtý, závěrečný díl Dračích jezdců, a že Tomášek získal své milované autogramy a věnování do dvou knih z těchto čtyř dílů, tak jsme s majiteli Růžové cukrárny vymysleli, že by i dort mohl být s touto tematikou.

Věděla jsem, že jsou šikovní, ale kniha s upraveným nápisem byla prostě nádherná. Tomášek měl obrovskou radost, a ač mne překvapila velikost dortu - hned se snědl. Byl výtečný. I nemocná neteř, Tomova sestřenice, která vzhledem k nemoci právě nejí, tak snědla velký kus dortu. Moc děkujeme.




Sladké mámení....

Občas mi děti udělají radost - uvaří kafíčko (koupené Tomáškem, je výborné, s příchutí Winter Praline - mňam), a na talířek dají vlastnoručně ozdobený perníček (od Zuzanky z výletu do Ostré nad Labem). Pak si jdou hrát a nechají mne těch deset minut vychutnávat jejich lásku a radost z toho, že je mám...

A Zuzanko - opravdu mi nevadilo, že se ti ten perníček v batůžku polámal. Byl i tak krásný a nádherně slaďounký - jako pusa od tebe....