Hvězdné vzpomínání

Dnes je venku pošmourno, sychravo, nevlídno... Donutila jsem se uklidit další kupičku, která mi tu zbyla po stěhování šicí dílny.

Znáte to - dlouho vyhlížení řemeslníci zavolají, že tu jsou za hoďku, a paní, máte to připravený??? No, nemám. Tak vše rychle naházet na kupičky, přestěhovat do jiné místnosti, a po dokončení akce postupně nanosit zpět a vracet na místo. Ale místa jsou nová, jiná, celé to člověk přebírá a přebírá, něco vyhodit, něco přidat, něco dokončit... A takhle jsem narazila na tuhle hvězdnou vzpomínku.


Beru do ruky měkoučký balíček světlounce režné barvy, a najednou je léto, horko, sedím na balkonku mezi kvetoucími ibišky, ve vzduchu je cítit moře. Jsem mladá, plná radosti z života, síly, nepřipouštím si žádné starosti. Však za horami a dolinami se nám staví náš krásný nový domeček. Jejda, to je let... Háčkuji do něj na budoucí nový stůl dečku, hvězdnou, protože se máme stěhovat na vánoce. Vedle mne sedí ten, koho mám ráda a který mne má rád, plánujeme společnou budoucnost, předčítá mi z knihy...






Na ty vánoce jsme se stěhovali. Ale stůl jsme si pořídili až za delší dobu, takže uháčkovaná dečka byla založena, že jí vyžehlím, až přijde její čas. Nový stůl už má své šrámy, tak jako my. Byl nejvyšší čas dečku vyžehlit, a protože se blíží vánoce, tak i rovnou nainstalovat. Jako připomínku teplých řeckých večerů, plánů, těšení se...