Přeskočit na hlavní obsah

Lednová neděle

Letošní zima vůbec nevypadá jako zima. Dětem chybí sníh a led, ale mně, jako dospělákovi a řidiči navíc, vůbec.

Minulý týden byl poněkud hektický,  Zuzanka měla zkoušky v lidušce, byli jsme v divadle, Tom začal chodit na šachy...

Fotografie z webu ND
Ale postupně. Zkoušky ze zpěvu Zuzanka udělala, a měla z toho velkou radost. Pan učitel je přísný, ale tak to má být, jinak by se nic nenaučila. Takže se moc těšina na středu, kdy jsme měli jít do divadla. Ježíšek nám dvěma totiž přinesl vstupenky na baletní představení Labutí jezero od P.I. Čajkovského. Zuzanka o to moc stála. Strašně moc. Neustále si pouští filmový záznam, ale jak říká - není to ono. Už jsme byli na Louskáčkovi, a dalším velkým přáním bylo právě Labutí jezero. Navíc bylo toto představení ve Státní opeře, kde Zuzanka ještě nikdy nebyla.

Fotografie z webu ND


Viděli jsme nádherně - vstupenky jsme dostali do lože v prvním patře, takže vše jsme měli jako na dlani.








Zuzance se ve Státní opeře moc líbilo, balet také, ale prý letos bude psát Ježíškovi o vstupenky na
Rusalku. Moc se jí líbí árie z této klasické české opery. Tak uvidíme, jestli Ježíšek poslouchá...










V kroužku paličkování finišujeme s přípravami na výstavu. Naše úžasná vedoucí Alice dokáže vždy vymyslet něco nového, neotřelého, čím se na místní výstavě Řemesla Polabí prezentujeme. A protože jsem měla obsazené všechny herdule (ano, já vím, jsem ostuda...), vybrala jsem tu, na které toho bylo nejméně k dokončení, tedy konkrétně Zuzčinu. Zuzanka letos nestíhá chodit na paličkování, protože ve stejné době má schůzky Světlušek. Vloni začala koně. Tedy spíš zebru:-) Tak jsem jí nabídla, že tohoto křížence dokončím. Na uvolněnou herdulku jsem si chtěla dát tu společnou práci. Koník je hotový. Zuzanka se nemůže rozhodnout, jestli si ho pověsí na vlasec do okna, nebo jestli jí ho mám našít na nějaké pouzdérko nebo obal. Uvidím, jak se rozhodne...



Na uvolněnou herduli jsem připevnila podvinek a včera, během mého oblíbeného odpočinkového filmu Charlieho andílci jsem úkol skoro celý dokončila. Dneska dodělám posledních pár řádků a zakončím. Jupí! Úkol odevzdám včas. Původně jsem chtěla dělat složitější vzor, ale vzhledem k nedostatku času jsem vyzkoušela tuhle krajku, co mne tak dlouho lákala, a myslím, že to vůbec nevypadá špatně.












Vyšívání slunečnic mne stále moc a moc baví. Jde to nádherně, barviček moc není, rychle přibývají. Už mám hotové skoro čtyři listy předlohy. Kdyby nebyl tento týden tak hektický, jak z hlediska práce, tak i z hlediska rodiny, tak jsem určitě vyšila víc.








Užívejte si nedělní pohody s těmi, které máte rádi. Uvařte si čaj nebo kávu, upečte něco dobrého... Třeba jako my. Krásnou neděli!







Komentáře

  1. Jani, copak ti z té Zuzanky vyroste?! :) Je to holka šikovná, blahopřeji na dálku a do Vánoc sice daleko :), ale držím palce :)
    Pa, Jola

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherná krajka!
    Neříkala jsi, že máte doma psa baskervillského. :-D

    OdpovědětVymazat
  3. :-)) Kdyby neměl ty červené oči z foťáku, tak to je zase beztvará černá hrouda... Černí psi se taak blbě fotí...

    OdpovědětVymazat
  4. Návštěva divadla musela být nádherná! Co kluk dospěl, tak to pěkně flákáme... Rusalka byla první představení, které viděl v Národním divadle, Zuzanka bude určitě nadšená.
    Koník je nádherný, tohle já nikdy nepochopím... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, děkuji. Já si to teprve s dětmi začínám užívat... A je to super!

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …