Spotřebováno do poslední nitky

Dávno, dávno tomu, jsem se rozhodla, že za účelem boje proti bujícím zbytkům látek, které se mi přestávají vejít do skříně na látky, budu každou látku, která je považována za hlavní, a ne za doplňkovou, došívat do poslední nitky. Ne, že bych k tomu měla nějak extra moc příležitostí. Zatím jsem bojovala jen se dvěma - s podzimní kytkatou, a teď s tou pařížskou. Z kytkaté mi zbyl kapesníček, ze kterého jsem za ten rok ještě nestihla ušít podložku pod konvici (už, už bude, ale tu ani nebudu fotit), a tak když jsem měla roztahanou tu pařížskou, ze které jsem Zuzce šila obal na šanon, tak jsem se rozhodla, že vyzkouším, co vše se dá z toho kousku látky ušít.

Abych to vzala popořadě - na jaře jsem Zuzce ušila kabelu a organizér - viz červnový příspěvek. Teď obal na šanon - viz minulý příspěvek. A teď jsem se do toho pustila se zbylou vervou. Ušila jsem Zuzce taštičku na kartáč na vlasy a první šminky.

Ušila jsem jí obal na karisblok, do kterého si píše svá tajemství. Radši zavírací na krásný knoflík po babičce, aby se jí ta její moudra nevysypala.

Ušila jsem jí obaly na knihy.

A také penálek a obal na žákovskou.

A z látky nezbyla ani záplata:-) Uff. Chvílemi to vypadalo jako hrnečku vař - pořád jsem šila, a pořád bylo z čeho... Ale zvítězila jsem. Hrnečku dost!