Doba covidová. Přestalo mne bavit psát, žít, tvořit... Zuzka v Irsku, po jednu dobu taky v lockdownu, naštěstí ne tak dlouho. Tomáš v prvním ročníku vysoké školy bojoval jako lev, neznal spolužáky, ani stávající, ani starší. Žádná rada, žádná pomoc, žádná skripta. Vše jenom sám podle videí. Nepředstavitelné. Nemožné, chce se říci. Ale bohužel. V práci pořád sama, s kolegy se bavíme jen přes skype, i když se opatření rozvolnila. Často jsem v třípatrovém baráku úplně sama. Nebaví mne to, netěší, chybí lidské slovo, kontakt, pospolitost.
Co se za ten půl rok změnilo? Skoro nic.
Dokončila jsem SAL Linen and Threads:
Vyšila jsem další sampler z časopisu Crossstitcher
Vyšila jsem dva pošltáře od Vervaco - ráda bych je dokončila, jakmile instaluji zahradní lavičku do "zeleninové" části zahrady
Uháčkovala dva šátky
Nyní pracuji na dalším polštářku, který jsem si nadělila vloni k padesátým narozeninám. Magnolie mi jdou od ruky podstatně lépe než ty růžičky vloni, u kterých jsem se vyloženě trápila. Třetí do série jsou moje milované pivoně, takže ja jasné, co bude následovat :-)
V některém z příštích příspěvků se pochlubím dokončenou dekou Elm Creek Sampler. Bez obrovské pomoci Moniky, která mi jí prošila, a Alenky, která mi jí pomohla olemovat, by byla stále ve stavu topu. Šicí dílna je momentálně skladištěm (už druhý rok) pro věci, které byly nuceně vystěhovány ze zahradní boudy. Snad se letos podaří jí dokončit, a já zase budu mít zpět svou malou útulnou dílničku.
Zahradní bouda je zvenku téměř hotová, musím jí natřít, a jediné, co chybí, je zábrana dřevníku. Tomáš dokončuje vnitřek - zatepluje a připravuje si tam dílničku.
No, a to je tak nějak půl roku v kostce....
.JPG)
Jani, jsem ráda, že tě "vidím". Doba je opravdu na prd. Je pravda, že pro mě osobně se lockdownem příliš nezměnilo, ale myslím, že mladá generace bude poznamenána hodně. Byla jsi pilná, krásné věci jsi dokončila. Věřme, že už bude lépe!
OdpovědětVymazatDěkuji, že mne ještě "navštěvuješ". Ano, pro děti a mládež to jsou obzvláště těžké časy. Pro řadu dospělých a starších se nic moc nezměnilo, řada práci z domova naopak přivítala a zpět do kanceláří se jim nechce. Ale těch mladých je mi velmi líto.
VymazatAhoj Jani, že tě přestalo spoustu věcí bavit, to celkem chápu, mám to podobně a asi spousta lidé také, však když čtu další řádky, tak jsi toho měla plnou nálož, co jsi musela psychicky i fyzicky zvládnout a je toho víc než dost na jednu osůbku, ale podle tvých děl to vůbec nevypadá na tvůrčí krizi, ba naopak - podívej se, co jsi všechno zvládla vyšít, uháčkovat a určitě jsi šila, ale tím, že to třeba není dokončené, tak ti přijde, že jsi nic neušila....mám to podobně...a i kromě zdravotních problémů mám nechuť cokoliv dělat, žádný elán, nadšení, chuť a přitom by snad i chvílemi byl čas...už i to, jak se snažím okolo říkat "musíme myslet pozitivně, určitě bude líp" mi zní jako klišé, ale když se o tom nebudeme přesvědčovat, tak se zblázníme, protože by to znamenalo, že nemáme žádné pozitivní vyhlídky a to zní tak strašně depresivně, takže Jani, žij a ručprčkuj co nejlépe ti to půjde a uvidíme, ono se to nějak všechno vyvrbí a hlavně se raduj a měj potěšení i z toho, co vyšiješ ušiješ uháčkuješ, byť se ti to bude zdát, že toho je prdeček, ale ono zdání klame...tak pěknou druhou půlku léta...Šárka
OdpovědětVymazatŠárko, děkuji za milá slova. Ale přiznávám bez mučení, že jsem fakt skoro nic neušila - jeden blok za celý půl rok. Nebaví mne přeskakovat krabice a krámy. Ale snad do podzima začneme stěhovat věci zpět do zahradního domku a do garáže. A pak, až nebudu muset skákat překážkovou dráhu, tak pak mne zase to šití začne bavit
Vymazat