27. prosince 2011

Naši známí ví, že jsme typičtí tím, že standardní věci řešíme poněkud nestandardním způsobem. Pořád jim slibuji, že o tom budu někde psát, aby se naše příhody neztrácely, tak třeba toto místo by mohlo obsahovat i příběhy našeho běžného života.
 
Dneska večer jsem se s dětmi dívala na televizi - prohlásila jsem, že kdo mne bude o večerní pohádce rušit, tomu zítra nezabalím na hory. Zabrala jsem gauč, děti vyštvala na křesla. Keců milion. Udělala jsem si pár jednohubek, nalila sklínku vína, a přešla to, že na kuchyni je pořád hrnec se zelím a špinavé talíře od oběda jaksi ještě nikdo nedal do myčky - přece se nebudu večer hádat, nechám si to na ráno....

Pololežím, spokojená, jak jsem to skvěle vymyslela. Pololežím, protože mám bloknutou půlku zad, a úplně si lehnout nemůžu. Připíjím si vínem, jaká jsem skvělá organizátorka a uvědomělá matka (že jsem dětem nevynadala kvůli tomu neuklizenému obědu). Do toho kluk vykřiknul - vypadlo mu sklo z brýlí. Takže všici na čtyři a hledali jsme šroubek z brýlí. Čtvrt hodiny pohádky v čudu, ale šroubek jsem nakonec našla přilepený na klukově chodidle. Hurá.

Složila jsem brýle, nasadila šroubek a čekám - čekám - čekám... Když pořád nic, tak se podívám po klukovi, a on místo toho, aby přinesl šroubovák, tak sedí v křesle a čučí na pohádku. S patřičným komentářem jsem odešla do kuchyně, že ten šroubek přitáhnu nožem. Co myslíte, že se stalo??? Ano - šroubek mi spadnul do kastrolu se zelím. Většinu pohádky jsme strávili přebíráním kastrolu se zelím a hledáním šroubku. Děti přitom povečeřeli zelí bez ničeho - já jen doufala, že při večeři nepozřeli i šroubek. Naštěstí ne - našla jsem ho ve své třetině, se závěrečnými titulky jsem ho našroubovala a brýle spravila...

Tak skončil jeden typický večer v naší minirodině:-) Dobrou noc.

27. prosince 2011

Jaké u Vás byly vánoce?

U nás štědré, milé, spokojené. Ježíšek dětem nadělil dárečky, o které tolik stály. Měli radost  z větších dárků, ale i z maličkostí - ať už šlo o třpytivého Pet-shop zajíce, panenku Moxie Girlz, nebo čepici s kšiltem:-)) A víte, kdo byl letos nejhodnější? Já! Ano, po mnoha a mnoha letech jsem letos byla nejhodnější já.:-)

Dostala jsem spoustu milých dárečků jak od svých dětí a příbuzných, ale také od kamarádek z různých diskuzních serverů. Děvčata z okouna i Dámy - moc Vám všem děkuji. Každý, i ten nejmenší dárek udělal mně, ale i mým dětem, které mi nesmírně fandí a přejí, obrovskou radost. Hned na Štědrý večer jsme vyzkoušeli svíčku měnící barvy od Květuliny, prozkoumali jehelníčky od mamami, pověsili snově jemné skleněné andělíčky od jaji, zvonili na rolničky na patchworkovém stromečku od téže autorky, a takhle bych mohla pokračovat dál a dál.

Udělila jsem si pár dnů bez práce (sváteční dny musí i podnikatelé aspoň trochu ctít, ne?), a místo toho se věnovala dětem, těmto stránkám a vyšívání. Jistě jste si všimli, že jsem dle slibu přidělala záložky na plány na letošní rok. Původně jsem uvažovala, že když bude ten rok 2012, že bych si napsala plánů 12, ale radši nebudu pokoušet osud. Když stihnu alespoň čtyři z těch, co tam najdete, budu přešťastná. Na karty se svými hotovými díly budu postupně dávat nově dokončené výšivky, PW výrobky, ale i frivolitky, háčkování, a třeba i paličkování, po kterém se mi tolik stýská.

Dnes jsem konečně dokončila jeden rest z tohoto roku. Moje malá neteřinka Terezka miluje vílu Zvonilku. Ježíšek jí přinese další knihu o této oblíbené postavě. Takže když jsem objevila tuto nádhernou vyšívanou vílečku, věděla jsem, že jí Terezce prostě musím vyšít. Shodou okolností jsem doma měla zelenkavý polštářek s bílými puntíčky, který má odepínací přední panel na výšivku. No uznejte - tolik náhod - to jsem se do toho vyšívání fakt musela pustit.


Na fotce to není tak vidět, ale krásně se jí třpytí křidélka... Snad Terezce udělá radost.

Krásné poslední dny tohoto roku!

23. prosince 2011

20. prosince 2011

Dnes by měl manžel narozeniny. Zapálila jsem svíčku u jeho fotky i na hřbitově, a vzpomínám na ty roky, co jsme spolu prožili.... První vánoce v pražském bytě - jak nám spadnul stromeček a nemohli jsme se dostat do pokoje, protože zatarasil dveře. Jak jsme pozvali všechny příbuzné, včetně babiček a dědečků na vánoční sváteční oběd, a nestačila nám majonéza na salát a pořád někdo jezdil do obchodu pro další. Jak se nám nechtěla vejít krůta do trouby. Jak jsem organizovala přesuny patnácti lidí v bytečku jako dlaň, aby se všichni vystřídali u jídla, aby babičky a dědové mohli posedět, aby si kuřáci mohli dojít zakouřit, aby, aby, aby...  A jak mne před všemi požádal o ruku.... Znovu jsem nasadila snubní prstýnek - ty roky v malém bytě stejně byly moc krásné - měli jsme pocit, že máme život před sebou, plánů kopec, a všechno nám připadalo tak strašně snadné.....

A pak touha po bydlení ve větším, zahradě, rodině. Nic nešlo jednoduše, vše bylo s překážkami, ale vše vyšlo. Škoda, že když už jsme se mohli jen a jen radovat, a nemuseli o nic moc bojovat, protože naše sny se splnily, tak manžel musel odejít... Vloni touto dobou jsem si nechala přestřihnout snubní prsten - mám ho schovaný v krabičce s manželovým.... Vlastně svůj život mohu měřit na prstýnky - zásnubní se zirkony, snubní ze zlata, k narození syna, k narození dcery, přestřihnutý snubní, znovu nasazený zásnubní.... Jsem zvědavá, jaký bude příště...

Ale dost vzpomínání - děti jsou naše budoucnost, a ty moje se šíleně moc těší na vánoce... Protože brzy po vánocích odjíždí na hory za sestřenicemi, dovolila jsem jim nazdobit stromeček o týden dříve. Letos stromeček vybírala Zuzanka, Tomáš určoval ozdoby. Sám koupil nové. Stromeček je nádherný - decentní a krásný. Překvapili mne ti moji drobečci.

Na klavíru je papírový betlém, který vystřihli a sestavili před dvěma roky. A nad klavírem visí věnec, který zdobila Zuzanka zbylými sněhovými vločkami ze stromečku.

Jasně, že jsem se jim snažila udělat i já radost. Objevila jsem nádherný adventní kalendář s malými šuplíčky, kam jsem jim schovala dobrůtky na celý prosinec.

Vloni měli poprvé pověšený i vyšívaný adventní kalendář od firmy Dimensions. Každý den se střídají - jeden pověsí vyšívaný obrázek a druhý si vezme dobrůtku z domečkového kalendáře, druhý den si první vezme dobrůtku z domečkového kalendáře a druhý pověsí vyšívaný obrázek...
Toto je ten vyšívaný kalendář:






A poslední obrázek - dostala jsem od Tomáška vánoční přání a PFko. Mám z nich velkou radost, moc se mu povedla...

Veselé vánoce i Vám všem. A v novém roce hodně štěstí, zdraví, spokojenosti a životní pohody!

Jana s dětmi

8. prosince 2011

Začal prosinec. Děti denně ráno běží k oknu a vyhlíží sníh. Každý den začíná otázkou: "Maminko, kdy už bude sníh?". Zlatíčka moje, nevím.... Ztrácím pomalu autoritu nedoktnutelné a vševědné bytosti. Už jsou velcí. Jak to rychle utíká...

A v této meditační a bilancující náladě se potácím posledních několik dnů. Děti už nevěří na čerty ani Mikuláše. Jak vysvětlit babičkám, že nemá smysl zvát k nám domů jejich kamarády a vrstevníky. Ale z dárečku nechaného na okně mají pořád velkou radost - pytlíček čokoládových bonbonů a sešitek se samolepkami nebo návody na výrobu drobností se porovnávaly celý večer. Mikuláš přísným hodnocením prošel - díky bohu....

A když už medituji a bilancuji, co takhle ty mé nešťastné ruční práce. Chtěla jsem vyšít vánoční podložku - nuž co, nepodařilo se. Chtěla jsem zlikvidovat kostlivce, nebo také ufouny z patchworku - nuž co, nepodařilo se. Snad  se zadaří příští rok. V této náladě mne zastihla výzva bluemar z diskuzního fora o vyšívání na okounovi, ať na stránky webu o křížkovém vyšívání vystavíme své plány na příští rok. Dobrý nápad, proč ne. Třeba mne to bude trochu popohánět (i když po pravdě - to, že jsem tam měla vyvěšenou vánoční podložku mne nepopohánělo ale ani trochu - možná proto, že jsem tam visela smutně sama, nikdo nevolal po aktualizacích, prostě to byl takový zapomenutý kouteček). Proto jsem se rozhodla, že své postupy a pokusy budu každý měsíc bilancovat i na těchto stránkách. Vždy poslední den daného měsíce. Takže poprvé se tu seznam plánů a stupně jejich rozpracovanosti tady objeví kolem Silvestra. Ať jdu do nového roku pěkně připravená:-)

Těšte se na vánoce - budou tak krásné, jak si je uděláte! Nádherný advent všem!

27. listopadu 2011

Včera jsme zahájili advent. Poněkud hekticky, ale krásně....

Dopoledne byla vernisáž betlému v lidušce, který je sestaven z prací žáků této umělecké školy za posledních cca dvacet let. Bylo až dojemné poslouchat tatinka, radujícího se nad svým psem/ovcí/kaprem, a současně i jeho dětí, ukazujících své čerty/anděly/ovce apod. Na vernisáži tančily i nejmenší baletky ze sboru, takže i naše Zuzka. Bylo dost náročné zachytit ve špatném světle mihotající se sněhové vločky a obláčky, tak omluvte kvalitu fotografií...

Byla i pohádka, ve které si Zuzka zahrála největší postavu - slona:-)))

Po obědě jsem pospíchala pomoci další dámě z našeho Dámského klubu instalovat stánek na adventních trzích. Letos jsem nějak nestíhala něco více připravovat, i když nápady byly, ale čas, a ke konci i nálada se staly zbožím naprosto nedostatkovým... Je mi to líto, ale co už nadělám. Míša ale prodávala jako o život a parádně si to užívala.

Tomášek zatím se Zuzankou prováděl babičku, dědu a neteř po své škole. Terezka se těší do školy k zápisu, ve škole se podepsala na tabuli, a dle svých slov se do školy těší strašně moc. Jen jí mrzí, že nemůže chodit do stejné, jako moje děti. Bylo těžké jí vysvětlit, že přes půl republiky se fakt do školy dojíždí denně těžko...

Pak jsme se s dětmi přesunuli do parku, kde probíhalo kulturní pásmo k zahájení adventu, které si nacvičily děti ze ZUŠ. Musím se přiznat, že už se těším, až aspoň týden neuslyším ani jednou operu O dvanácti měsíčkách, ani jednu koledu a ani jedno "večerní troubení místo loučení...! A myslím, že nejsem jediná maminka od nás z města. Zuzka zpívala jako o život, Tomík se letos odmítl zúčastnit (vloni zpíval operu O červené karkulce). Ale držel sestře palce v první řadě hned pod pódiem, rozhodnut jí zachytit, kdyby náhodou padala... No, nevím, jestli by spadla - bylo tam lidí narváno, že bylo těžké cokoliv upustit. A nakonec se rozsvítil stromeček, a advent - alespoň u nás - začal.

Nejmenší čertíci - předškoláčci - budoucí nadějné talenty...

Při opeře O dvanácti měsíčkách vystupovaly všechny děti z nauky. Zuzka byla ve druhé řadě...

... ale po zasypání zlých macech a Holen byla najednou v řadě první.

Krásně jim to zpívalo. Děti si to očividně užívaly.

A tady už nástup na koledy - sbor a sóloví zpěváčci.

Krásný advent i Vám všem!

25. listopadu 2011

Řečeno slovy klasika (mírně upraveno) - Tento styl zimy zdá se býti poněkud podivným... Venku mlhavo, inverze nás pevně drží ve svém objetí, až se špatně dýchá, ale povolit nechce. Občas na jeden-dva dny zahlédneme jasnější oblohu, aby mrazivé sevření mlhy a mžení zdálo se být ještě tvrdším a pevnějším.

V tomto nečase se snažím zlepšit si náladu různým tvořením. Pozítří bude první adventní neděle, takže vše probíhá ve znamení blížících se vánoc. Kupují se poslední dárky, dokončuje výzdoba interiéru i exteriéru, bohužel pouze domu, nikoliv mé osoby. Asi bych se měla nad tím zamyslet. Adventní svícen jsem už ukazovala, tak na co bych vás nalákala dnes? Adventní kalendáře si nechám na prvního prosince, nebo tak přibližně, tak třeba věnec na dveře? To by šlo... Mám ráda jednoduché věci, navíc venku věnec prověřuje kromě nezbedného větru a ostrého deště, štípavého mrazu a nepříjemné námrazy také rozpustilý pes a zvědavá kočka. Takže i věnec na dveře, vítající příchozí návštěvy (kolikpak jich asi letos bude?), je jednoduchý a prostý. Trocha proutí, pár perliček jako zmrzlých kapiček roztátého sněhu, a k tomu nezbytná mašle... Asi jí  časem vyměním za stuhu z bílé organzy, která bude jako zhmotněná mlha, ale po několika týdnech inverzních mlh mi to přišlo poněkud morbidní....

Do toho všeho shonu kolem přípravy vánoc pilně trénuji s dcerkou na její zítřejší velké veřejné vystoupení. Každému by stačilo jedno, ale naší malé cácorce ne - dopoledne bude tančit s baletem při odhalení keramického betlému, odpoledne zpívat se sborem operku Dvanáct měsíčků, ale i koledy se sólisty.... Tak jí budu zítra pilně fotit a hlavně - držet jí pěsti, aby vše zvládla, co nejlépe, a pořádně si to užila.

Náš klub také bude mít malý stánek na adventních trzích. Děti se moc chtěly také zúčastnit, tak pilně se mnou skládaly origami svícínky. Máme jich několik druhů, tak se třeba někomu budou líbit, a přihodí jim do kasičky nějakou kačku na dárečky pro kamarády (a třeba i maminku???:-)) ). Zvládly jich 21 (nebojte, umím počítat, ten jeden navíc jsem do záběru nedávala...).

Tak nám zítra držte palce - dcerce, ať vše zdárně odtančí (a nezakopne a nespadne z pódia - je to docela vysoko:-) ), ať nezapomene slova a nezamrznou jí v tom hnusném počasí noty v krčku, a já ať to všechno stihnu a zvládnu.

Krásnou první adventní neděli všem!