Přeskočit na hlavní obsah

3. května 2012

Jejda, ten čas mi nějak proletěl mezi prsty... Ale byl to hektický čas. Syn dělal přijímačky na osmileté gymnázium, dostal se a splnil si svůj dětský sen. Jsem zvědavá, jak se mu bude líbit dál, až na něj začnou učitelé útočit podstatně silněji než dosud na základce. Ale jak se říká - každý svého štěstí strůjcem.

Dcerka odjela na školu v přírodě, ale už je zase zpátky. Měli nádherné počasí, přijela nadšená, že si hráli na detektivy, jezdili na koních, výletovali. Jen mám nějak pocit, že o učení moc nemluví...

U nás doma pomalu vstala pergola z mrtvých - ještě chybí dodělat komíny od grilu a udírny. Trávník už je třeba sekat, zeleninu a kytičky zalévat, takže nastal klasický zahradnický kolotoč. A na ruční práce zbývá o to méně času...


Navíc jsme se pustili do přestěhování a vyklizení garáže, protože z původního skladiště všech možných krámů, které by se jednou mohly hodit (asi nebudou...), chceme udělat šicí dílničku pro mne a Zuzanku. Do mého minikumbálečku se stůl s druhým strojem nevejde, a když chceme šít spolu, tak se docela naběhám, když ona sedí za třemi rohy a půlkou baráku u svého stroje. Svůj úžasný stroj tam asi dávat nebudu, ten si nechám v původní dílničce, ale vybalím starou Veritasku a na takové to společné šití (Zuzanka má miniJanome) to bude supr. Tomášek si prosadil ponechání svého ponku, takže tam bude s námi lepit své modýlky a budeme všichni pohromadě:-) Ale dá to ještě spoustu práce. Bohužel.

Přesto jsem aspoň chvilku vyšívala - v SAL Before Christmas jsem dokončila druhou barvu a začala třetí. Doufám, že tu tento víkend dokončím a pustím se do další - už drobnějších podrobností. Výšivka se mi líbí čím dál víc.... Přiznávám, že toho mohlo být víc, kdybych nevyšívala na návštěvě u přítelkyň, kde jsem v rámci diskuze pořádně ujela a to, co jsem vyšívala skoro hodinu, jsem další hodinu párala.... No, i to patří k životu vyšívačky.










Dále jsem prošila kus klubové deky. Deka se pomalu vylupuje a vypadá čím dál tím pěkněji.













V pracovně mám nařezáno na další miminkovskou deku, ale padá na ni prach... Ráda bych jí dokončila co nejdříve, abych si tam mohla uklidit a pustila se do dalšího projektu...

Komentáře

  1. Janka máš to super,my panelákovci ti môžme závidieť aj napriek tomu že je okolo toho kopa práce

    OdpovědětVymazat
  2. Pergolu taky závidím. Mě by se na balkón nevešla :-) Deka se krásně klube, ale nechápu to prošívání, že to máš krásně hladké, nikde se to nehrne. Precizní práce!

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, pergola parádní!!! Krásně si ji užívejte :-) Úklidu garáže fandím, budete mít super společné místečko, to se bude tvořit! :-)
    O čase mi vyprávěj... :-)
    Pa, J.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

28.1.2019

Deka Ledové květy pro Margarétku

Kolegovi v práci se nedávno narodila první dcerka, Margarétka. A když je to taková ledová princeznička, narozená v nejstudenějších měsících roku, hned mne napadly zbytky látek v ledově šedých, modrých a zelenkavých odstínech. Už dlouho jsem s nimi počítala na nějakou deku nebo jiný projekt, ale na velkou deku jich bylo málo, a na ubrus zase moc :-) A dětská deka pro miminko byla tak akorát. A když se objevila výzva od Moda Fabrics na společné šití Moda Love quilt ve třech velikostech, bylo rozhodnuto.



Velikost z charmpacku byla plusmínusautobus vyhovující, ale 80 x 80 cm mi přišlo málo. Tak jsem přidala dvě bordurky, konec konců bílá i modrošedá mi zbyly, tak proč blok nezvětšit o kousek.



Deka je podšitá zelenkavým fleesem. Je lehounká, a přitom teplá. Dá se použít do postýlky i do auta, jako přebalovací podložka u paní doktorky, nebo hrací na zem. Jak se bude hodit.



Prošívání je jednoduché, do špiček kopírujících tvar. Hrála jsem si i se sešíváním - h…

10.12.2018

Zítra bude Zuzce patnáct let. Tak strašně rychle to uteklo. Z malého, ubrečeného miminka je velká, usměvavá slečna. Kde jsou všechny ty roky, co tu s ní jsme? Kam zmizel všechen ten čas? Jsem nesmírně ráda, že jí mám, i když za těch patnáct let byly i dny, kdy bych jí přetrhla na dvě malé do školky, ale které dítě nezazlobí, že :-)

No, a když patnáct let, tak jsem plánovala pořádný dar - deku. Však víte, tu srdcovou, červenou, kanafasovou. Top jsem dokončila včas, ale pak mne životní události semlely na fašírku, a patnácté narozeniny se blížily, a mně bylo jasné, že prošití a olemování se fakt v mém případě nekoná. Jenže po světě chodí andělé, a jednoho takového jsem potkala i já. Jen tak mezi řečí jsem se zmínila, že holt deka pro dcerku hotová nebude, ale co, máme před sebou spoustu dalších narozenin a svátků a jiných příležitostí. Nic jsem tím nemyslela, nic nečekala - a už vůbec ne nabídku - zabal to a pošli, já ti to proquiltuji.   Vím, že všechny quiltařky mají před vánoci napil…

9.9.2018

Týden školy za námi. U nás letos nic nového - kvarta a septima - známé tváře, známá škola, známá cesta. Jo, za rok to bude jiná - jeden maturita, druhá taneční. Ale letos ticho před bouřkou :-)

Doma celkem také nic nového - začalo poprchávat, zahrada se zazelenala, ovocné stromy znovu kvetou (jsem zvědavá, co budou dělat na jaře), dýně konečně znovu nasadily plody - snad stihnou aspoň trochu dozrát. Známí si odvezli dětský domeček, takže přemýšlím, co s vytvořenou mezerou - je třeba upravit keře kolem, které se tvarovaly dle domečku, uvažuji o dokoupení něčeho, co roste rychleji, aby se zakryl nečekaný průzor k nám do zahrady od sousedů - asi nějaký tavolník vyhraje, zlatých dešťů máme ve volně rostlém živém plotě až dost. Nebo nějaký panašovaný ptačí zob by mohl být fajn. Uvidím, na co narazím v zahradnictví.

Na terase kvetou ibišky jako o život. Konečně mám fotku i žlutého - no není nádherný?



S novým školním rokem začal nový projekt - Sampler pro kamarádku - ze stránek Moniky Kolejo…