Pololetní prázdniny

Děti se tento týden nemohly dočkat konce týdne, protože měly delší víkend o jeden den - pololetní prázdniny. Ve čtvrtek se pochlubily vysvědčením - já byla spokojená, Zuzinka měla samé jedničky, Tomík už ne, ale to se v sekundě na výběrovém osmiletém gymnáziu snad ani nedá čekat. Ale on moc spokojený nebyl, tak uvidím, jak se s tím učením v druhé polovině školního roku popasuje. Že by se třeba začal víc učit a méně se účastnil různých olympiád a školních akcí??? No, uvidíme...

Zuzanka  miluje zpěv - chodí na sólový i sborový zpěv. Kvůli zpěvu se zřekla i výtvarky a klavíru, protože prostě zpěv je pro ní priorita číslo jedna.  Letos má nové učitele na oba druhy zpěvu. Na sbor mladou paní učitelku, která už děti učí dvoj a trojhlas. A vybírá zajímavé, i když často složité písničky. Tedy z mého laického pohledu. Tento týden Zuzanka potřebovala nový obal na noty do sboru. Paní učitelka chtěla, aby děti měly otevírací desky, do kterých půjdou vložit noty a otáčet s nimi, aniž by je na sboru neustále někde sypaly, ztrácely apod. Tak jsem jí koupila plastový kroužkový rychlovazač, do něj si Zuzinka dává  euroobaly s notami. A aby neměla obal obyčejný, prostý, plastový, ušila jsem jí na něj kabátek. Dcerka si přála romantický, modrý, s kytičkami. Byla nadšená - prý se mi povedl. Měla jsem obrovskou radost. Vždy jsem chtěla zpívat, ale na rozdíl od dcerky zpívat neumím, i když hudební sluch mám. Zase mi šlo lépe hrát na klavír, to musím přiznat. Holt jsme každá na něco jiného.




Tento týden byl pracovně hektický, navíc zkrácený o pololetní prázdniny a můj úraz, který mne na prvních pár dnů totálně vyřadil z provozu. Přesto na herduli nitky kreslí další, v pořadí třetí srdíčko. Až bude hotové, vyrobím girlandu a pověsím na místo - bude to tak akorát - Valentýn se blíží...

Zuzance se srdíčka také moc líbí, tak jsem jí slíbila také girlandu, tentokrát do modra. Nějak je na tu modrou barvu v poslední době vysazená. Uvažuji o světlounce modré s fuchsiovou - aby se jí hodila do pokojíčku...





I na výšivce jsem udělala pár stehů. Z pátého listu už mám hotovou všechu tmavě zelenou, teď dokončuji střední zelenou atd. Na tomto listu je asi nejvíc vyšívání, ale nevadí, určitě ho brzy dodělám a zase se o kousek posunu dál. Při vyšívání si rozsvítím voňavou svíčku, uvařím velký hrnek dobrého čaje, pustím nějaký pěkný film nebo CD-čko, a každý jeden steh si vysloveně užívám. Já to vyšívání jako relax životně nutně potřebuji....






Pro radost a volání jara jsem si koupila hyacinty. S Tomem jsme vybrali dvoje - růžové, které nám už kvetou, a bílé, které teprve nakvétají. Zuzanka k nim vybrala fialkový obal s bílými puntíky a na stůl bílý ubrus s fialovou výšivkou od mé babičky. Je to taková naše malá zdoběnka. Stále něco ladí. Kéž by tak ladila i pořádek ve svém pokojíčku:-)

Hyacinty nám nádherně provoněly jarem celé přízemí. Každou zimu si je kupujeme - pro radost a pro přivolání jara. Z jejich nádherné vůně se až hlava zatočí... Později na jaře pak cibulky sázíme do záhonku, a pokud nám je myšky nesní, další jaro zase rozkvetou. To pak lezu po kolenou a voním k nim - voní trochu jinak než doma, ale i tak je to krásné. Do jejich vůně se mísí vůně čerstvé hlíny, rašící trávy, i slaboučká vůně sněženek a primulek, které jsou kolem nich. Kolikpak asi hyacintů rozkvete na záhonku letos?