Veselé velikonoce!

Poslední dny byly ve znamení blížících se velikonoc. Hodně jsme s dětmi pekli, zdobili, vařili, ale také díky nádhernému počasí seli, sázeli, vytvářeli nové a opravovali staré záhony... Prostě práce jako na kostele, a konce nevidět. Jako u každého domu.

Zuzanka letos opět pekla a zdobila perníčky pro koledníky. Stoupla si do kuchyně, vystrčila mne ven, rozpálila troubu a vyvalovala medové voňavé těsto. Zkusili jsme novou kombinaci koření, a perníčky jsou opravdu super. Tedy spíš byly... Použili jsme kombinaci Medového perníku od Kotanyi a Voňavého pečení s vanilkou od Antonína. Perníčky byly krásně medově hnědé, měkoučké, kořením a medem voňavé.

Odpoledne se Zuzinka hned pustila do zdobení. Letos vyzkoušela natírat polevou a domramorovat barvou. Také zkoušela z kapek barvy v polevě vyrábět různé obrazce. A lepit koupené cukrové ozdoby z Růžové cukrárny, naší nejoblíbenější. Ty nalepila hlavně na perníková lízátka pro nejmenší koledníky. Mívají mezi nejmenšími dětmi největší úspěch.

A nakonec děti nazdobily velikonoční stůl. Do čtvercové ošatky narovnaly část perníčků, lízátka a kuřátka napíchaly do aranžovací hmoty zakryté sisalovou "trávou". Ve velkých papírových kraslicích jsou naše pomlázky, které jsme si dali navzájem. Novinkou letos u nás byly svícínky ve tvaru pastelových kovových kyblíčků s prostřihy. Večer nádherně svítí...

Když zrovna něco nepracuji na počítači, nesiji, nepleji, nesázím, nestříhám, nevařím, nepeču, neuklízím, nežehlím a neperu (hahaha), tak frivolitkuji. Vloni zhruba touto dobou jsem psala, že začínám frivolitkovat dečku od Jana Stawasze spolu se skupinou ostatních děvčat z frivolitkové diskuze. Bohužel jsem se k tomu celý rok nedostala. Ale letos mne najednou popadla chuť a touha, vytáhla jsem člunky a rozhodla se, že sice s ročním zpožděním, ale že tu dečku udělám. V původně navrhované barevnosti, tj. zeleno-bílou. Moc mne to baví, a nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala.

V šití se v poslední době hodně věnuji zašívání - dvě vrchované přepravky žalovaly při každém mém průchodu dílničkou. Tož jsem se zdravě naštvala, dílničku přeorganizovala, aby se do něj vešel malý pracovní stůl, na něj jsem postavila overlock, co jsem dostala vloni k narozeninám od maminky a babičky, a během půl dne spravila většinu oblečení. Teď už jen rozdrbané rifle a hlavně - ponožky. Ach jo, není tu nějaký dobrovolník, který by je za mne zašil???

Krásný konec dubna, voňavé jaro, a já se zkusím polepšit...