Přeskočit na hlavní obsah

Šicí maraton

Už jsem psala, že jsem byla adoptována partou úžasných ženských ze Semil a okolí. Letos jsem s nimi opět byla na víkendovém pobytu v Harrachově, tentokrát prodlouženého na dvojnásobek, protože v pátek si většina z nás vzala dovolenou, a mohli jsme šít už od čtvrtka, 1. května.

Mým letošním cílem a úkolem bylo naučit se šít pořádné tašky se zipy - prostě přestat se bát zipů. Hned na začátku bylo rozdávání dárečků - já šila pro jednu z úžasných dam onu oranžovou taštičku-košíček na šití s natisknutými obrázky šicích potřeb, co jsem ukazovala v předchozím příspěvku. To, že jsme šily jako zběsilé, ukazují tyto fotky hotových výrobků. Dlužno podotknout, že to nejsou všechny, protože některé švadlenky byly nuceny z rodinných důvodů odjet dříve.







A protože byl první květen, celou akci jsme zahájily prvomájovým průvodem s lampiony, mávátky a transparenty. I projev byl:-)




No, a co všechno jsem ušila? Přísahám, že málo toho nebylo - i když většina toho patří Zuzince. Jak jinak. Koťátku mému milovanému.

Nejdřív jsem jí ušila tašku na školu v přírodě. Rozhodla jsem se pro kombinaci veselé retro žluté látky s barevnými deštníčky, kterou Zuzky babička našla na půdě. Přidala jsem k ní staré dětské rifličky s vyšívanými nohavicemi. A jako kontrastní olemování zbyteček červené jednobarevky. Taška je takové žebradlo, na výšku, s přední zipovou vypodloženou kapsou, jednou hlavní kapsou, ve které je kapsička z kalhot na drobnosti, třeba na mobil. Taška je přes rameno, Zuzka jí nosí křížem, popruh je vybaven zkracovačkou, takže jde jeho délka nastavit dle potřeby.



 K tašce jsem ušila i malou peněženku - hlavní kapsa je na zip, malá kapsička zpředu je klopu s patentkem.

 Pak kufírek na výtvarku - takový boxík s dvěma uchy na snadné přenášení, velký tak akorát, aby se jí tam vešlo tričko, igelitový ubrus a penál s tužkama a notýskem. Má zip s dvěma jezdci, ušitý ze zbytků růžového puntíčku (už mám tak deseticentimetrový kousek, možná ani to ne) a modré retro kytičkaté látky (také z půdy). Ucha jsou zpevněna prošitím ozdobným stehem. Bez kapes.




A ke kufírku také penálek - tužkovník. Taková malá drobnost, kam se vejde pár tužek, notýsek, malá si tam snadno nandá tužky, vše zabalí, zaváže, a může vyrazit kreslit, kam chce. Dlužno dodat, že Zuzanka na výtvarku do lidušky nechodí, ale pořád někde sedí a maluje si. V poslední době si oblíbila vyrážet do okolí, kde si kreslí náčrty apod. A starší bratr se psem jí vzorně hlídají...

 A aby jí nebylo na škole v přírodě a na blížících se táborech smutno, tak jsem jí ušila jednu Tildičku. Modrou na přání....




Kamarádce jsem pro malou slečnu, která miluje Barbie Monster High (či jak se to píše), slíbila malý obal na mobil. Dlouho jsem přemýšlela, jaké barvičky vybrat, ale nakonec jsem ve zbytečkách našla tento kousíček fialové látky s pavučinami a pavoučky, doplnila černou jednobarevnou a kontrastní výšivkou. Tak se snad bude líbit. Zapínání je na suchý zip. Doma si děvčata ještě doplní černou šňůrku na pověšení na krk. Jen se modlím, aby se jí tam ten mobil vešel...




A protože už byl poslední den, nechtělo se mi začínat nic složitého a velkého, tak jsem si pro sebe ušila jednu lehounkou letní zelenkavou tašku. Je pouze vypodšívkovaná, ze zeleno-žluté látky (není to bavlna, aby rychle uschnula, když do ní hodím mokré plavky), vyztužený je jen hnědý horní lem, který je také ozdoben výšivkou a velkou textilní kytkou. Ucha jsou také vyztužena prošitím ozdobným stehem. Nemá žádné zavírání, byla to opravdu jednoduchoučká rychlovka...




Více fotografií z Harrachovského víkendového šicího maratonu najdete zde.































Komentáře

  1. Jani, to je neuvěřitelné! Spala jsi vůbec? Protože to snad ani není možné ušít tolik krásných věcí za tak krátkou dobu. Smekám před Tebou.

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, vy jste snad šily od rána do večera každý den?! Nádherné šití, moc krásné! Tašky se zipama mám také na seznamu a asi tam ještě dlouho budou :( Ty Tvoje jsou úžasné!!! Zuzka se má, bude dělat parádu! :) Moc pozdravuji!! Pa, Jola

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, Jolanko - ano, šilo se od rána do večera, spousta legrace u toho byla, i na procházku jsme vyrazili,vše se stihlo.... Byly to úžasné čtyři dny, škoda, že je ten říjen tak strašně daleko....

    OdpovědětVymazat
  4. No pane jo.... tys pilnější jak včelka... a móc šikovná:-)
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, na tebe rozhodně nemám. A pochvala moc potěšila. Děkuji. Jana

      Vymazat
  5. Nemůžu uvěřit, kolik jste toho za tak krátkou dobu stihly! Všechny výrobky jsou opravdu nádherné. Zvláště ten tužkovník a Tilda, také je plánuji, ale ještě jsem se ani k jednomu nedostala... Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuji za milá slova. Pár Tild už jsem ušila, ale všechny padly na dary pro různé milé lidi kolem nás. Tak teď se konečně dočkala i dcerka. Ale pastelkovník byla premiéra - z ohlasů se zdá, že úspěšná. Jana

      Vymazat
  6. Pani, to jste byly hodne a hodne pilne .
    Mnoho krasnych vecicek jsi za tak kratkou dobu usila :)

    OdpovědětVymazat
  7. Koukám, že zipový úkol splněn měrou vrchovatou! :-)
    Stejně nepochopím, jak to všechno holky na těch šicích víkendech zvládnete. Já bych to celé vždycky prokecala, znám se...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …