Co přinesl únor...

Počasí je u nás jako na houpačce - chvíli sníh, vzápětí jaro. Po pravdě - už se na to jaro těším.

Možná i proto jsem jako další výšivku vytáhla Trio of Lilies do firmy Bucilla. Před mnoha a mnoha lety jsem jí začala vyšívat - už jsem o tom psala v předchozím příspěvku. Nějak jsem si nemohla vzpomenout, proč jsem jí odložila. Kvůli spoustě čtvrt a třičtvrtěkřížků? Nebo kvůli tvrdé aidě, která je úplně plechová? Fakt nevím. Přestože jsem měla v práci fofr, nedalo mi to, a každou volnou chvilku jsem vyšívala - klidně po jednom návleku místo svačiny. A za pár dnů mi už kvetla na látce krásná oranžová lilie.

Možná jste si všimli (nebo nevšimli), že na blogu přibyla nová záložka s názvem Loudavý Pešek. Přihlásila jsem se poprvé do podobné akce. Velmi mne potěšilo, že se mohu přihlásit sama - šiji sama pro sebe, tudíž na mě nikdo nezávisí. Bojím se totiž, abych splnila případná očekávání (a termíny - znám se velmi dobře). Takže s radosti a chutí šiji sama pro sebe, a uvidím, jak mi to půjde. Třeba příště už budu šít naostro v klasickém uspořádání. A protože dnes skončilo první kolo, mám i já hotový svůj středový blok.

Volám jaro!

Dnes znovu televize hlásí, že na celém území republiky byla sněhová kalamita. Obvykle se jen pousměji a jdu smést koštětem těch pár neposedných vloček, neboť v naší nížině u vody spíše prší než sněží. Ale omyl - tentokrát sněžilo. A hodně. Také vím proč - dětem totiž začaly jarní prázdniny a já je vezla k babičce a dědovi do Krkonoš....

Prozíravě jsem nahlásila, že vyrazíme později. Aby bylo na silnicích protaženo. Přece nebudu naše silničáře honit v sobotu brzy po ránu. Ráno v sedm hodin mne probudil pluh. S úsměvem jsem se ještě zavrtala do peřin, aby mne v půl osmé probudil sypač. Jupí! Můžeme vyrazit.

Než jsme naložili auto, začalo sněžit docela intenzivně. Akce vypadala následovně - vymetla jsem nájezd, ometla jsem auto, naložila dvě zavazadla, zavřela kufr auta, vymetla nájezd, ometla auto, naložila další zavazadla... A tak dále, a tak podobně. Třešinkou bylo stěhování Pepíka - to je naše andulka. Děti si jí chtěly vzít s sebou. Nuž co. Nejdřív ho chtěl sníst pes v předsíni i s klecí, pak s ním málem Zuzka upadla na chodníku, a nakonec na něj děti naházely v autě bundy, takže se nám mohl udusit. Naštěstí ne, všimli jsme si toho,  byl v pohodě a celou cestu na svém oblíbeném sedadle spolujezdce komentoval mé řidičské schopnosti, ostatní řidiče i počasí. Seděl na bidýlku zobáčkem k přednímu sklu a nejvíc se mu líbila zácpa na dálnici.

Ano, půlhodinové stání na dálnici se mu líbilo asi nejvíc. Byla tam velká bouračka, naštěstí jenom plechy. I z toho je vidět, že opravdu nebylo pěkné počasí... Sice jsem z toho nejdřív byla celá nešťastná a nervozní, ale nakonec jsem byla za to stání ráda - konečně mi odmrzly stěrače a já mohla stírat přední sklo a nelovit rozmazané obrysy zasněžené cesty splývající s okolními poli.

Celý tento den krásně ladil s právě dokončenou výšivkou - vánoční podložkou Skater's Village od firmy Dimension. Když jsem zjišťovala, kdy jsem jí začala vyšívat, málem jsem omdlela - 13. června 2009!!!! To je strašné....  Obrázek je tak, jak jsem ho právě sundala z rámu, takže je celá zmuchlaný a zkroucený.


Už jsem objednala i látku na dokončení, tak doufám, že do konce března bude hotové a bude čekat na svůj čas vánoční....


A protože se mi už opravdu začíná stýskat po jaru, tak jsem vysela rajčata a slunečnice a hvozdíky a lilky a papriky a tak dále a tak podobně. Semínka už raší, rostlinky sílí, a já se moc těším na sladké červené a žluté plody, grilovaný lilek a sluníčkové květy slunečnic... Pro urychlení jsem si cestou koupila kytičku narcisků.






















A aby se to jaro blížilo mílovými kroky, vybrala jsem si jako další výšivku Trio Lilies od firmy Bucilla. Tato sada má řadu prvenství od začátku i konce. Je to první sada, kterou jsem koupila v bazaru na serveru Okoun, a to konkrétně od Nitky. Kdysi dávno před lety, na posledním srazu, na kterém jsem byla, mi bavlnky roztřídila Tunte. První stehy jsem udělala na posledním tvořivém pobytu Desatero řemesel v Poniklé, kde jsem byla s Hankie. Holky, obě mi moc chybíte... Tak na vás budu při vyšívání této sady vzpomínat. 






V klubu děvčata začala pracovat na další společné dece. Vybrala country vzor z otisků dlaní a srdíček. Toto je můj příspěvek do tohoto společného projektu.

Kája má narozeniny....

Kája je Zuzčina kamarádka. Každé ráno se holčičky před školou nadšeně vítají, těší se evidentně na sebe, a já jsem moc ráda, že jsou spolu.
















No, a Kája má narozeniny. Samozřejmě, že jí Zuzanka vyrobila přáníčko, koupila drobné dárečky, a mne moc a moc prosila, abych Káje ušila tašku nebo kabelku. Látky vybrala sama, vzor také, takže na mně zbylo opravdu jen jí ušít:-))

Taška je jednoduchá, bez zapínání, s odšitými rohy. Je větší, aby se do ní Káje vešel případně i velký sešit - třeba na nějaký kroužek. Ozdobená je krajkou a velkými knoflíky. Snad se jí bude líbit...

















O minulém víkendu jsme vyzkoušeli recept na nepečené nekynuté skládané koláčky. Těsto bylo hned, plnění trvalo déle. Při pečení jsme zjistili, že koláčky plněné marmeládou se otevírají a nedrží pohromadě. Maková a povidlová náplň fungovaly bez problémů.





Byly moc dobré, tak si také nabídněte...

Vánoce v lednu

V letošním roce bych chtěla dokončit několik svých kostlivců, UFOnů, či jak sami věcem dlouhodobě rozdělaným a nedokončeným říkáte. A protože jsem si dlouho nemohla vybrat (ano, mám jich hodně, na můj vkus příliš hodně - nemám totiž v povaze nechávat nedodělané věci, ale nějak se ten život během posledních x-let zašmodrchal a zapletl, že se jich tu několik ve skříni objevilo), tak jsem to vzala pěkně popořádku. A jako první je v mých plánech dlouhodobě uváděn tento:

Vánoční podložka/ubrus od firmy Dimensions - Skater's Village.

Moc jsem se kdysi na tento ubrus těšila. Když dorazil konečně z e-bay, byla jsem přešťastná. Radost trochu ztlumilo  zjištění, že je látka na jednom místě proříznutá, pravděpodobně z výroby, protože sada byla originálně zatavená.... Ale s tím jsem se už vyrovnala - jsem rozhodnutá látku uříznout a nastavit v druhé polovině látkou s vánočním vzorem, stejnou, kterou bych chtěla celou deku olemovat.

Takže první problém vyřešen. Druhý byl náročnější. Samozřejmě, aby celá deka pod vánoční stromeček měla dostatečný průměr, vyšívá se na aidu s obrovskými čtverci. Obrovskými, protože já mám ráda aidu 18ct, a toto je 11ct. Nemám ráda velké křížky. Nerada vyšívám více jak dvěma vlákny, a tady musím občas vyšívat i šesti! A nakonec mne ani nebaví vyšívat šesti odstíny jedné barvy po jednom-dvou křížcích, když ten efekt ani není vidět. Fakt není. To bylo velké zklamání.... Tento problém asi nevyřeším, to prostě musím přetrpět.

A třetí a poslední problém - jak na takový kusanec látky, těžké a neskladné, vyšívat. Zkoušela jsem jenom v ruce, ale to křížky nejsou tak pěkné. Zkoušela jsem vyšívat na bubínku, ale vzhledem k velkým křížkům jsem udělala pár křížků a byla jsem mimo bubínek. Zkoušela jsem vyšívat na rámu, a přebytečnou látku si po straně srolovat - ale bylo to na místě srolované látky příliš široké a látka nešla pořádně vypnout. Nakonec jsem narolovala látku pouze na spodní tyč a vršek látky nechala přepadat přes vrchní tyč rámu. Látku jsem vypnuta a uchytila na horní tyč rámu klipsami. Potud fajn. Sice to nebylo ideálně vypnuté, ale vyšívat se dalo. Tedy skoro... Rám totiž přepadal, a já byla nucena si ho přidržovat jednou rukou. Pak ale člověk mohl vyšívat jen jednou rukou, a já jsem zvyklá vyšívat na rámu oběma rukama. Takže vždy jsem vydržela vyšívat chvíli, než mne vztek, že se rám stále převažuje, donutil vyšívání odložit do kouta a dělat, že tam není. Ale letos jsem na to konečně přišla! Přivázala jsem rám ke stojnám. Na jednom konci na pevno, na jednom konci mám smyčku, kterou v případě, že potřebuji zapošít z rubu, vyháknu a rám můžu otočit a zapošít. Funguje to super! Konečně vyšívám bez zbytečného rozčilování. Jen ještě zvažuji, že místo smyčky přivážu kroužek na klíče - určitě se mi nevyvlékne ze stojny a bude se snadněji navlékat na tyčku. Jakmile budeme doma zdraví a já budu moci jet do krámu, hned si ho koupím. Už se těším...

Jak jsem psala, byli jsme tento týden doma nemocní. Tedy nejdřív Zuzka, potom i já. Synek je zdravý jako řípa, ten asi onemocní příští týden... Snad ne. Takže jsem se mohla v klidu zamyslet nad úpravou rámu, ale i kus vyšít. Takto jsem postoupila za tento týden...

Z babiččina prádelníku v modré

Tento víkend jsem se rozhodla dokončit nějaké své resty. Volba padla na rozešitou deku, pracovně nazvanou Z babiččina prádelníku - v modré. O pohnutkách, které mne vedly k vytvoření této deky, jsem psala v jednom z předchozích příspěvků.





Koncem ledna bude mít krásné 65. narozeniny manželova mamka. A protože má ráda ruční práci, tak jsem si řekla, že by se jí patchworkový přehoz mohl líbit. Modré látky jsem neměla moc, ale pokusila jsem se jí maximálně nastavit. Po došití deky mi zbyl kousíček látky o velikost 10 x 5 centimetrů. Měla jsem to fakt na milimetry...



Chtěla jsem zkusit patchworkovou deku pojmout zase trochu jinak - ne ji klasicky olemovat, ale ponechat na ní třásně ze zakoupeného přehozu. Obzvláště když velikost topu vyšla tak úžasně akorát vzhledem ke koupenému plédu z Ikea... Dlouho jsem nad tím přemýšlela, radila se se zkušenějšími švadlenkami, a nakonec jsem top na fleesový spodek našila pružným stehem, který mi nabízel můj šikovný strojní pomocník na šití úpletů. Přece jenom ten fleese trochu pruží, tak aby se top nepáral...



Deku jsem strojově prošila ve švu. Do volných čtverců jsem vyšila srdíčka různými barvami modrých perlovek. Do dvou jsem je vyšila stonkovým stehem, do jednoho pro změnu předním stehem. Předním stehem jsem také prošila kontury naaplikovaných srdíček.

















Poslední věc, která na dece chybí, je jmenovka. Ještě jí nemám, pořád bojuji s tím, jak jí pojmout, co na ní napsat, a jak... Chtěla jsem jí vyšít, ale pak jsem si řekla, že by bylo pěkné, kdyby se na deku podepsaly babičce i vnoučátka, tak možná nakonec využijeme zažehlovací textilní gelovou tužku.... Ještě uvidím, mám čas ještě skoro týden.

Hotový vánoční dáreček - Bucilla Summer HandBag

Hotová výšivka

Jak už jsem psala, v rámci vánočního kolotoče jsem dostala od Andrey (anca11) vánoční dáreček a v něm sadu na vyšívání Summer HandBag od firmy Bucilla. Hned mezi vánoci jsem se pustila do vyšívání. Přece si ten vánoční dáreček musím pořádně užít!

Před obšitím

Z počátečního nadšení, kdy vlastní taška byla vyšita razdvašup, jsem byla krutě probrána při vyšívání květů. Tolik čtvrt křížků jsem v životě nezažila. A že už jsem pár výšivek dokončila. Chvílemi jsem vše chtěla vzdát... Ale vzdát vánoční dárek? Nikdy! A tak jsem po chvilkách vytrvale propichovala tvrdou Aidu a přidělávala čtvrtkřížek za čtvrtkřížkem. Jupí! Nakonec bylo hotovo....






Ale nebylo všem dnům konec.... Začalo obšívání.


















A opět květy mne vytrestaly - obšívat zhruba stejnou barvou - růžová na růžové - to bych chvílemi oříšek. Vyšila jsem tuhle čárku, nebo nevyšila? Jsem tady nebo někde úplně jinde? Každý jeden steh jsem pečlivě zaškrtávala v předloze, jinak bych se ztratila v růžové mlze... Nakonec jsem vydechla, oddechla, a musím říct - je to krásný obrázek!
















Andrejko - moc děkuji! Děkuji za dáreček, za radost z vyšívání, z vědomí, že jsi mi věřila, že takovou výšivku dokážu - a já jí fakt dokázala! Děkuji, a jsem velkým dlužníkem.

Silvestrovské šití, aneb inspirace z babiččina prádelníku

Vítám vás v novém roce 2013! Doufám, že nás všechny v tomto roce čeká jen to dobré, špatného pomálu, jenom jako toho koření. I toho když je moc, tak je jídlo nechutné, tak doufám, že tento rok bude pěkně vypečený, voňavý, chutný, laskavý, prostě fajn.

Včera jsem se zúčastnila silvestrovského mystery, které vymyslela Hana (Anahi na Fleru neboli Permonik na Dámě). Dobře jsem udělala - je to dokonalý vzor pro látku, kterou jsem už dlouho plánovala zpracovat. Jen ten nápad pořád nepřicházel...

Pamatujete ještě na povlečení našich babiček? Modrý a červený kanafas s vytkávanými bílými kvítky? Když jsem byla malá a marodila jsem, směla jsem spát u babičky na gauči. Babi mne přikryla velkou duchnou - ne prošívanou dekou, ale duchnou - když jsem dlouho plácala rukama, tak jsem měla málo peří na hrudi, ale na nohou se udělal obrovský péřový balón, ve kterém bylo nožkám příjemně teplíčko... A babi mívala povlečení z modrého kanafasu. Zdobené bavlněnou krajkou. Vidím to jako dnes...

Když jsem před lety byla na "bleším trhu", tak tam prodávali jeden polštář z modrého kanafasu a jeden z červeného. Byly v podstatě netknuté. Ale já je musela mít - kvůli vzpomínkám na dětství. Chtěla jsem z nich ušít Zuzance povlečení pro panenky. Jenže mi to přišlo líto. A tak jsem to pořád odkládala a odkládala.... Ale teď nějak zase vypluly napovrch, já na ně koukala, do toho to silvestrovské šití, a já si najednou řekla - proč z nich neudělat deku?

Původně jsem si myslela, že bude deka červeno-modrá - aby byla dost velká. On ten modrý polštář byl poloviční proti tomu červenému. Ale po ušití bloků se mi to nezdálo, a nakonec tedy budu šít deky dvě. Jednu červenou, a jednu modrou. Jelikož je modré méně, tak do těch dočasně prázdných čtverců vyšiji srdíčka bavlnkou - jako když mi babička podepisovala trička a trenýrky na tábory - vyšívala mi na ně obrázky a do nich iniciály, aby to bylo hezké. Další změnou byla látka na podklad. Řízla jsem totiž původně čtverce z režné látky, ale nebylo to ono (tak mi tak dochází, že bych mohla mít deky tři, sakryš...). Babička měla doprovodné polštáře vždy z bílé bavlny. I prostěradlo bylo sněhobílé. Prostě ta režná mi k té látce neseděla....

Takže teď jdu vymyslet, jak tu modrou deku trošku "nafouknout", spočítat bordury ze zbylého drtku modrého kanafasu a došít zbylé bloky a bordury na tu červenou. Z režných čtverců asi nic nebude. No, možná, možná ubrus, ale nevím, nevím, zda budu šít stejný vzor ještě potřetí...