Malý pokrok

Ač jsem se těšila na babí léto, bez varování nastoupil podzim - deštivý, studený, plný mlh... Ovocné stromy začaly opadávat, kanadská borůvka se zbarvila doruda, hortenzie sklonily nádherné plné květy až k zemi a pomalu hnědnou...

Dětem začala škola. Nejen škola, ale i kroužky, dnes poslední. Takže od dnešního dne jedeme v plném nasazení. Vlastně v plném ještě ne - mně začíná paličkování až 1. října. Ale dětem už nic nepřibude, tedy aspoň doufám...

Co ještě začalo? Dovážková a rozvážková služba - na děti, vlastní i "půjčené", na mléko, na nákupy. Díky za milé sousedy, kamarádky, přátele dětí. Když se člověk o takové povinnosti rozdělí, hned je život jednodušší.  Začali jsme topit v kachlových kamnech, brzy asi přidáme i plynový kotel. Začala jsem každý večer rozsvěcet světýlka ve svícnech, abych zahnala brzkou tmu.

Tento je můj oblíbený - vysoustružený z jednoho kusu dřeva, s otvory na tři čajové svíčky (tyhle jsou z Ikea a jsou o kousek větší než normální čajové svíčky, tak nejdou úplně zasunout, bohužel), a tři otvory na vonné tyčinky. Koupila jsem ho před lety na krajkářských trzích v Jindřišské ulici - už brzy zase budou, určitě musím zase jít podívat se, co šikovné ruce různých lidí z celé republiky vytvořily a nabízí k prodeji....





Vzhledem k téměř neustálým dešťovým přeháňkám je venku na zahrádce podstatně méně práce - v dešti se venku nepracuje nic moc. Tak po chvilkách pokračuji alespoň ve výšivce pro Tomáška - dokončila jsem první část předlohy a začala druhou. Tady už to bude podstatně nudnější - šedá, šedá nebo šedá.... Šedé londýnské nebe, šedý Big-Ben... Snad z toho taky nezešednu...