13. rokem spolu....

Tomáš má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.

Je dobře, že jsi na světě,
koukni, jak rádi máme tě,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.






Dál si tuto písničku od pana Svěráka a Uhlíře nepamatuji, ale Zuzinka jí Tomáškovi na oslavě zazpívala kompletně celou. Na mne zbyla pouze úloha klavírního doprovodu:-)) Jak těch 13 let uteklo - z miminka v zavinovačce je najednou téměř dospělý človíček, který už mi pomalu přerůstá přes hlavu (zatím jenom výškově, a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane). Tomášek byl vymodlené dítě, tak strašně moc jsme se na něj po těch letech těšili. A bylo nám sesláno úžasné usměvavé miminko - spinkal a usmíval se. Téměř nezabrečel. Každé ráno mne v kolébce vítal úsměvem od ucha k uchu, a ten mu nemizel pomalu ani při spánku. Mysleli jsme, že nás ta láska a radost musí roztrhat, jak jsme jí byli plní.... Byl, a je to moc šikovný kluk. Byla období slabší i lepší, ale tak to v životě bývá. Moc bych mu přála, aby už na něj čekala jenom ta období lepší a nejlepší. A ta slabší, aby byla krátkými epizodami v jeho šťastném životě....

A protože byly narozeniny, a venku bylo teplo, děti připravovaly oslavu venku. Nanosily stoly a židle z obou teras (ano, díky našim latifundiím a mému hysterickému strachu z ohně máme dvě terasy - u domu, kde je pouze plynový gril, a vzadu na druhém konci zahrady, kde je zděný gril na uhlí spolu s udírnou). Zuzanka rozhodla o barevnosti ubrusů, Tomášek nanosil nádobí a vše připravovali pro své nejbližší - babičky, dědu, sestřenice .... Těšili se i na tetu se strejdou, ale bohužel - Tomáškova teta musela na akutní operaci, takže přijely jenom sestřenice. Krásně vše nazdobili, ani nemám všechny fotky, protože jakmile přijela návštěva, nastal blázinec - však to znáte:-)

Tomáš letos objevil kouzlo šachů. Baví ho, prý mu i jdou, tak uvidíme, jestli mu tato záliba vydrží. Rozhodně jsem zašla do naší oblíbené místní Růžové cukrárny se poradit, zda by uměli udělat šachový dort. A uměli! Dokonce měli i formičky na čokoládové šachové figurky. Dort byl nádherný, chutný jako vždy, lehounký, žádný těžký máslový krém. A Tom - ten nevěřil vlastním očím:-))

 S Tomášovými narozeninami mám spojené první jahody - některý rok je to tak-tak, někdy je u nás v Polabí už po jahodách, a někdy to prostě vyjde přesně. Po oslavě tu zbyla mísa jahod, které děti nestihly sníst. Tak jsem si hned brzy ráno, dokud je chládek, provoněla dům jahodovou vůní - vůní přicházejících prázdnin, léta, sluníčka... A v zimě, až se nám po létě bude stýskat, otevřeme sklínku s domácí zavařeninou, a léto a prázdniny k nám zavoní.