Jeden den s vrtačkou

Jednou za čas se u nás doma nakupí řada oprav, vylepšení a montování, které vyžadují, abych se ponořila do manželovy dílny, vyhrabala nějaký nezvyklý stroj či přístroj, a metodou pokus-omyl ho uvedla do provozu. Přiznávám, že až na frézu jsem už vyzkoušela všechno. Tedy z těch příručních.



Tentokrát padl los na vrtačku. Konkrétně vrtačku s příklepem. Nemám jí ráda. Dělá kravál a brní mne z ní ruce. Ale nedalo se nic dělat. Tomášovi jsem už k loňským narozeninám koupila tři rámy a on si vybral tři grafiky. Slíbila jsem, že mu je přivrtám do šikmého stropu v pokojíku. Na rámy a obrazy došlo až letos. Už mi bylo stydno. Trošku.







Rámy jsou z Ikea, plastové klip-rámy. Provrtala jsem je na čtyřech místech, rozměřila, přidělala do šikmého stropu hmoždinky pro sádrokarton. Grafika byla menší, tak jsem jí přilepila k bílé čtvrtce zaříznuté na míru. A když už měl Tomík pokojík relativně poklizený, tak jsem ho rovnou nafotila...







 
A když už byla ta vrtačka venku, přidělala jsem do šatny zrcadlo. To jsem nefotila - nevím, jak fotit zrcadlo, aby neukazovalo, co ukazovat nemá:-)) Ale po patnácti letech jsem se viděla v nějakém zrcadle celá. Byl to docela šok:-) Zuzinka si takové zrcadlo také moc přála, tak snad bude mít po návratu ze školy v přírodě radost.

A abych si nedělala binec další den, tak i přes únavu jsem se pustila do dokončení šicího koutku. Koupila jsem si tam poličku (bylo nutné jí zaříznout na míru, ale případné ožužlání schovaly postranní úchyty) a tyč na drobnosti. Časem bych si na ní chtěla pověsit i cívky se stužkami nebo krajkami... A na poličku jsem si v upomínku vystavila svůj úplně první šicí stroj. Bohužel je už rozbitý a nepodařilo se ho nikomu spravit. Moc mne to mrzí, ale už nevím, koho jiného bych měla oslovit. Asi to tak prostě už je. Ale jako připomínka dobré, ne?

A na druhé straně ve výklenku je druhý stroječek. Má také nový stůl...