Přeskočit na hlavní obsah

Postaru?

V poslední době často narážím na rozhodnutí, zda nějakou věc dělat postaru nebo ponovu. Dost často vítězí postaru. Pečeme vlastní chléb - ať už kváskový nebo s droždím, protože nám prostě chutná. A nejsme omezeni pouze aktuální nabídkou obchodu. Chceme se slunečnicovými semínky? Upečeme se slunečnicovými semínky. Chceme s klobáskou ke grilovačce? Upečeme s klobáskou ke grilovačce nebo ke guláši. Chceme krásně zelený z dýňové mouky? Upečeme tak zelený, až se dětí spolužáci ptají, jestli není zkažený:-)))

Když jsem zvládla pečení chleba a různých sladkých koláčů a dortíků pro děti, pustila jsem se do zahradničení. Málo platné, naše spotřeba salátu, dýní, ředkviček, špenátu, fazolí a dalších druhů zeleniny by uživila malé hospodářství. Máme jenom malý záhonek, ale velké dýňárium. Až dýně trošku poporostou, tak vám ho vyfotím. A oooobrovský plot, kolem kterého sázíme fazole. I tak nám touto dobou už domácí zdroj vyschl a musela jsem začít kupovat.

Také jsem se zapojila do "mléčné ligy" - jezdíme si pro mléko ke kravičce. Už umíme dělat jogurty a tvaroh. Nastal tedy čas postoupit na další úroveň - pěkně postaru zkusit vyrobit sýr. Je to jednoduché, nechápu, proč jsou sýry v krámech tak drahé a proč mají auru složitosti. Tedy alespoň ten jednoduchý, čerstvý. My ho tentokrát udělali s italským kořením Formaggio. Musela jsem fotit rychle - jsou hned pryč.


Spoustu informací získávám od své babičky, je to úžasná zásoba podnětů, znalostí a zkušeností. Často si připadám zase jako malá holčička, která seděla babičce na štokrleti u nohou a nábožně poslouchala vzpomínky na dětství a mladá léta... Co asi budeme jednou vyprávět my svým vnoučatům?  Jak jsme trávili čas před obrazovkou notebooků, netbooků, ipadů, tabletů atd.? I proto se mi vyplatí vracet se ke kořenům - nejen, že vím, co jíme, ale pro mne i děti jsou tahle každodenní mystéria naprosto úžasným relaxem a objevováním zákonitostí, které ani moderní doba nemůže změnit. Tedy pokud nechcete konzumovat něco zcela a naprosto umělého... A to my tedy rozhodně nechceme.

I proto mi obrovskou radost udělala jedna známá - moc často se nepotkáváme,  tak i proto mne její gesto mile překvapilo. Dostala jsem celou kopu látek po její mamince, staré švadleně. Vím, že pro spoustu z vás jsou to staré hadry. Pro mne nádherné kupony starých látek, jejichž šířka často není ani 100 cm. Nechápu, jak z nich dokázali šít, z takových úzkých nudliček. A protože je venku nádherně, hned jsem vše oprala. Vůně čistého prádla, sluníčko, větřík, krásné staré nadčasové vzory - představte si, že řadu z nich vídám na současných látkách, jen třeba v jiné barevnosti... Už se těším, až je večer pohladím žehličkou, a se Zuzinkou už spřádáme nitky plánů, co z nich ušijeme - pro sebe, pro panenky, pro kamarádky...


A protože nejen prací živ je člověk, učím se i relaxovat. Po pravdě - moc mi to nejde. Musím se silou nutit, protože neustále vidím všechnu tu práci, která není dodělaná. Ale síly dochází, tak se to prostě musím naučit. Letos poprvé máme zcela porostlý růžový oblouk. Mám z kytiček obrovskou radost, kvetou až na jeden keřík (vloni koupený) všechny. Tak snad rozkvete i ten poslední...



A takovéto zákoutí mám připravené na chvíle relaxu. Lehátko, pár milých časopisů, a krásná kvítka. Oleandry mi letos rozkvetly poprvé po přezimování u nás doma. Nově máme také se Zuzinkou nádobu s lekníny - moc se těšíme, že nám rozkvetou. Těším se na to jako malá holka, neustále chodím pozorovat, jak roste nový list, jestli se neobjevuje první poupě... A řada dalších kytiček - zvonky čerstvě odkvetly, pelargonie nakvétají, rozmarýnu se snažíme zachránit, šnytlík je zrovna ostříhaný...





Když se bavím s babičkou, vzpomíná na chvíle, kdy si s celou rodinou sedli na zápraží, pozorovali přírodu, poslouchali vyprávění starších, a užívali si souznění a pocit sounáležitosti se svým domovem. Umíme to také? Nebo je pro nás domov jen místem, které nás má reprezentovat, kde přespáváme, kde se ukrýváme před zraky druhých a nepřízní počasí?


Komentáře

  1. Jani, to vidím, že relaxovat moc neumíš, ale opravdu by jsi se měla učit :) Jak pak jinak si užít tu krásu okolo?! Ty růže jsou nádherné!!! A na foto dýní se opravdu moc moc těším! :) Látečky jsou super... bude deka? :) A sýr... ani nekomentuji... kdyby se dalo natáhnout ruku... ubylo by ti z fotečky :) :) Měj se moc krásně a relaxuj!!! Papa, Jola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolanko, když čtu tvůj blog, tak neudělám ani desetinu tvé práce:-))) Tak ti nevím, která z nás neumí odpočívat... Doufám, že dýně přežijí - dneska jsem u nich našla pět slimáků, nevím, kde se vzali, rok po nich nebylo ani vidu, ani slechu, a jakmile dýně ukázaly první lístky, už jsou zase tady. I saláty je nechaly chladnými, ale ty dýně, ty je lákají... Užívejte krásné letní dny! Jana

      Vymazat
  2. No pááni Jani, ty už jsi naprosto soběstačná!
    Jo a látky, šíře devadesát centimetrů se prodává i dneska:-)
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale kdepak, nejsem. A ani nebudu - nechci žádné hospodářské zvířectvo - pocházím z vesnice, a v dětství jsem si toho užila ažaž. A látky jsou šíře 70 cm. Je to polovička dnes běžně prodávané šíře...

      Vymazat
  3. Dýňárium :-)))) Chleba pečeš v pekárně, nebo úúúplně po staru? A ještě k tomu děláš domácí sýr! U vás musí být tak útulně a milo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chleba dělám podle času a množství práce. Když je času dost, děláme klasický kváskový, pečený v troubě. Když je času méně a práce více, tak peču v troubě kynutý droždím s přídavkem kvásku pro chuť a vůni. A když nestíhám, umíchám a upeču v pekárně. Jediné, co jsem přestala používat, je sušené droždí. Mám jenom "živé", železnou zásobu v mrazáku, nic se mu tam nestane. Je jenom "tekutější", ale na funkci to vliv nemá:-))

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …