čtvrtek 21. června 2012

21. června 2012

Minulý týden, v pátek, odjel synek na školu v přírodě. Psal, že se mu tam moc líbí - výletují, byli na Sněžce, na bobové dráze, prostě supr prodloužení prázdnin:-)



Zuzance to bylo líto, tak jsme spolu vyrazily (jenom holky) do Lysé nad Labem. Byla tam výstava. Vlastně tři - o lázních (to Zuzku nebavilo, tak jsme se tam ani neohřály), o růžích a o výrobcích, které vyrobily šikovné ruce našich seniorů. Moc se nám tam líbilo - Zuzanka našla miliony inspirací, které bychom mohly vyzkoušet - skládání čajových sáčků, kusudamy, textilní hračky, háčkované šatičky na panenky, patchworkové výrobky, vyšívané prostírky, pergamano.... Prostě všechno:-)) Že bylo na co se dívat, se můžete podívat do alba sem:Růžová zahrada a Šikovné ruce seniorů Lysá nad Labem 2012






V posledních dnech sice pracuji na zahradě. Ale začalo se mi moc stýskat po vyšívání, tak jsem po dlouhé době vytáhla SAL a dovyšila čtvrtou barvu. Tím jsem dokončila kostru výšivky - kmene, větve i větvičky. Teď vyšívám listy a plody - už ne po barvách, ale postupně. A hrozně moc mne baví, jak se výšivka vylupuje. Tady je stav po dokončení čtvrté barvy.



pondělí 11. června 2012

11. června 2012

Jó třešně zrály, sladký třešně zrály...
Co k tomu říct. Venku zrají třešně, jsou červené, šťavnaté (a u nás ze stromu už snězené).... Známá je miluje, a ráda by si je užívala celoročně. V Praktické ženě vloni objevila ubrus, který jí vzal za srdíčko, a moc si přála podobný, kostkatý, vícebarevný, navíc s prostírkami, aby ubrus vydržel déle čistý.











Dlouho jsem přemýšlela, kudy do toho a kudy z toho - ubrus dle požadavků vycházel skoro na dvoumetrový čtverec. Měla jsem starost, aby nebyl moc těžký, aby manipulace s ním a žehlení nebylo náročné. Nakonec jsem ho ušila z popelínových kostičkatých látek - žluté na střed a zelené na lem. Na lem jsem naaplikovala třešničky. Vzhledem k použitým vzorkům jsem se rozhodla aplikovat tzv. "plůtkovým" stehem, který napodobuje ruční práci. Přece jen celý ubrus působí jakoby retro, a entlovací steh mi nepřišel pro tento vzhled právě vhodný. Celý ubrus je podšitý jednobarevným popelínem a prošitý v lemu. Víc ne - aby bylo jednodušší žehlení. I když zabírá 4 metry čtverečné, není těžký, a vzhledem k použitým materiálům si myslím, že jeho údržba nebude složitá.

Prostírky jsou ze zelené kostičky. Tolik kostiček jsem snad nikdy v životě nespočítala:-)) Na zelené kostičce jsou proto, aby byly hezky vidět na tom žlutém středu a aby ladily s lemem s třešničkami. Na prostírkách jsou také třešničky. A aby to nebylo tak fádní, tak jsem je olemovala červeným proužkem. Hned byly veselejší:-) Prostírky jsou vyztužené sakonem.

Jo, a malá poznámka - my máme o dost menší stůl, takže to vypadá, že ubrus je zbytečně velký. Ale problém je jen v našem stole...







Harry-Potterovské narozeniny

Synkovi je letos 11 let. Krásný věk s dvěma jedničkama. Miluje draky. Zbožňuje Dračí jezdce. Když byl pan Paolini v Praze a měl autogramiádu, vydržel stát přes čtyři hodiny frontu a čekat na autogram. U nás v Čelákovicích máme moc šikovné cukráře v Růžové cukrárně. Každý rok si na ně vymýšlím různé tvary a náměty dortů. Musím přiznat, že jsou úžasní - vždy mi vyšli vstříc a nejen, že jejich dorty vypadají skvěle, ony hlavně moc a moc chutnají. Já vždy objednávám tzv. odlehčený - s pudinkovým krémem s ovocem - nemusím těžké máslové krémy. A ani nikdo od nás z rodiny. Ale zpět k dortu. Vzhledem k tomu, že letos konečně vyšel čtvrtý, závěrečný díl Dračích jezdců, a že Tomášek získal své milované autogramy a věnování do dvou knih z těchto čtyř dílů, tak jsme s majiteli Růžové cukrárny vymysleli, že by i dort mohl být s touto tematikou.

Věděla jsem, že jsou šikovní, ale kniha s upraveným nápisem byla prostě nádherná. Tomášek měl obrovskou radost, a ač mne překvapila velikost dortu - hned se snědl. Byl výtečný. I nemocná neteř, Tomova sestřenice, která vzhledem k nemoci právě nejí, tak snědla velký kus dortu. Moc děkujeme.




Sladké mámení....

Občas mi děti udělají radost - uvaří kafíčko (koupené Tomáškem, je výborné, s příchutí Winter Praline - mňam), a na talířek dají vlastnoručně ozdobený perníček (od Zuzanky z výletu do Ostré nad Labem). Pak si jdou hrát a nechají mne těch deset minut vychutnávat jejich lásku a radost z toho, že je mám...


A Zuzanko - opravdu mi nevadilo, že se ti ten perníček v batůžku polámal. Byl i tak krásný a nádherně slaďounký - jako pusa od tebe....







sobota 26. května 2012

26. května 2012

Zítra přijedou na návštěvu sestřenice dětí, a jedna z nich, Monička, měla nedávno svátek. Zuzanka rozhodla, že jí ušijeme žabku Márinku z časopisu Švadlenka.

Trochu jsem měla starost, zda mi to vůbec půjde - už dlouho jsem nic podobného nešila - vlastně naposledy pro Zuzčiny paní učitelky ze školky na rozloučenou, a ona už chodí do druhé třídy... Je pravda, že jsem chvílemi bojovala, ale hlava si naštěstí vzpomněla. A některé věci jsem dělala automaticky. Další žabky mi už půjdou určitě lépe.

Žabka je ušita ze směsové látky (ba+PES) a z čistě bavlněné látky. Místo očí má našité knoflíčky. Sukýnka je z krajky a je sundavací (mimochodem - jde o kanýr ze Zuzčiných šatů, ve kterých šla za družičku Moniččině mamince na svatbu, a bylo jí shodou okolností jako teď Moničce).

pátek 25. května 2012

24. května 2012

Ach jo, ten čas pádí jako zběsilý... Venku je teplo, musíme pracovat na zahradě, a občas nás to vytáhne ven, na procházku.


Minulý týden jsme šli s naším psem Akimem na krátkou procházku. No, krátkou... Přišli jsme za čtyři hodiny. Děti ho chtěly naučit chodit po lávce přes zdymadla. Bylo to náročné, ale dostali jsme ho nahoru. Pak na druhou stranu. Ale zpět nechtěl ani za nic. Tak jsme museli po druhém břehu Labe do Káraného, tam ho dostat na lávku pro cyklisty (z jedné strany má šikovně schody, to aby cyklisti mohli trénovat i vzpírání), a pak po správném břehu Labe domů... Ufff. Už aby tady byla další lávka přes Labe blíž k nám. Takhle to je na hodně dlouhou procházku. Cestou se děti i pes osvěžili v písáku, ale já přišla úplně uvařená a hotová.



















A aby se nevenčil jen pes a kočka, tak s příchodem pěkného počasí se venčí i naše andulka Pepík. Takhle jí to na pergole pod vínem sluší. Hák je od lucerničky z Ikea:-)














V práci je teď také co dělat, takže jen stručně a krátce. V klubu šijeme druhou charitní deku - podzimní hvězdy:




















A já po chviličkách dokončila v SAL Before Christmas třetí barvu. Už jsem začala čtvrtou:-))





neděle 13. května 2012

13. května 2012

Pomalu se ze mne stává zahradnice. No, asi se nadarmo neříká "Kozel zahradníkem"...  Kupodivu některé keře přežily mou péči, a dokonce nádherně rozkvetly. Kaliny, rododendrony, wajgelie, azalka... Nádherně kvetou.

Růžová azalka

Rododendron - šlehačka


Rododendron - šlehačkový


Kalina

Sněhové koule v květnu
Sněhové koule v květnu
Wajgelie  -vloni vysazená




Miluji kaliny pro jejich úžasný tvar květenství připomínající sněhové koule. A nádherně rozkvetlý rododendron připomínající šlehačku... To jsou mé dva asi nejoblíbenější keře u nás doma. Třetí je kolkvície - už začínají rozkvétat. Už se nemůžu dočkat nádherné záplavy světle růžových květů přepadající přes plot až k zemi.

čtvrtek 3. května 2012

3. května 2012

Jejda, ten čas mi nějak proletěl mezi prsty... Ale byl to hektický čas. Syn dělal přijímačky na osmileté gymnázium, dostal se a splnil si svůj dětský sen. Jsem zvědavá, jak se mu bude líbit dál, až na něj začnou učitelé útočit podstatně silněji než dosud na základce. Ale jak se říká - každý svého štěstí strůjcem.

Dcerka odjela na školu v přírodě, ale už je zase zpátky. Měli nádherné počasí, přijela nadšená, že si hráli na detektivy, jezdili na koních, výletovali. Jen mám nějak pocit, že o učení moc nemluví...

U nás doma pomalu vstala pergola z mrtvých - ještě chybí dodělat komíny od grilu a udírny. Trávník už je třeba sekat, zeleninu a kytičky zalévat, takže nastal klasický zahradnický kolotoč. A na ruční práce zbývá o to méně času...


Navíc jsme se pustili do přestěhování a vyklizení garáže, protože z původního skladiště všech možných krámů, které by se jednou mohly hodit (asi nebudou...), chceme udělat šicí dílničku pro mne a Zuzanku. Do mého minikumbálečku se stůl s druhým strojem nevejde, a když chceme šít spolu, tak se docela naběhám, když ona sedí za třemi rohy a půlkou baráku u svého stroje. Svůj úžasný stroj tam asi dávat nebudu, ten si nechám v původní dílničce, ale vybalím starou Veritasku a na takové to společné šití (Zuzanka má miniJanome) to bude supr. Tomášek si prosadil ponechání svého ponku, takže tam bude s námi lepit své modýlky a budeme všichni pohromadě:-) Ale dá to ještě spoustu práce. Bohužel.

Přesto jsem aspoň chvilku vyšívala - v SAL Before Christmas jsem dokončila druhou barvu a začala třetí. Doufám, že tu tento víkend dokončím a pustím se do další - už drobnějších podrobností. Výšivka se mi líbí čím dál víc.... Přiznávám, že toho mohlo být víc, kdybych nevyšívala na návštěvě u přítelkyň, kde jsem v rámci diskuze pořádně ujela a to, co jsem vyšívala skoro hodinu, jsem další hodinu párala.... No, i to patří k životu vyšívačky.










Dále jsem prošila kus klubové deky. Deka se pomalu vylupuje a vypadá čím dál tím pěkněji.













V pracovně mám nařezáno na další miminkovskou deku, ale padá na ni prach... Ráda bych jí dokončila co nejdříve, abych si tam mohla uklidit a pustila se do dalšího projektu...

středa 18. dubna 2012

18. dubna 2012

Medvědí ukolébavka

Tato dětská deka je určena pro malou Alžbětku. Látky na ní vybírala Zuzanka - trvala na tom, že i když je to deka pro holčičku, tak musí být modrá. Z našich zásob látek vybrala modrou látku s medvědy na obláčcích, k ní hnědou, a aby to nebylo smutné, tak zbytky žlutého damašku. Na doplnění jsem vybrala puntíkatou bavlnu od Manky (moc děkujeme - perfektně se hodila).  Celá deka je podšitá světlemodrým fleesem.


Celou tuto deku provázela jedna nepříjemnost za druhou - opravdu se jí od nás nechtělo. Což o to - bloky jsem měla sešité bez problémů. Pak to byly mírné puzzle, aby šla celá deka sešít a já neměla nikde částečné švy, protože jsem se bála, aby se to netáhlo. Trochu problémy byly se vzorovanou látkou s medvídky - sice je to bavlna, ale táhne se, vytahuje, a je řídce tkaná. I proto jsem zavrhla původní myšlenku dát do deky vatelín, protože se bojím, že by časem začal prolézat.

Problémy začaly v okamžiku sendvičování a prošívání. Po rozbalení zakoupeného fleesu jsem zjistila, že má na sobě vadu - flek, který nešel zcela vyprat. Trochu zesvětlal, ale vím o něm a mrzí mne to. Pro miminko mám ráda věci nové a perfektní. Kosočtverce jsem prošila díky svému stroji s horním podáváním (Janome MC 6600P) na jeden zátah a bez problémů. Dtto rámečky. Ale při volném prošívání medvědů a trojúhelníčků se přestalo dařit. Vše se hrnulo, medvědí látka vytahovala, nevypadalo to pěkně. Takže jsem si řekla, že méně je někdy více, volné prošívání vypárala a nechala velmi jednoduché rovné prošívání v kosočtvercích a rámečcích.



Po vyprání a usušení v sušičce deka prokoukla, ale přesto nejsem stoprocentně spokojená. Zbytek látky s medvědy použiji na něco jiného (polštářky a peřinky pro panenky nebo něco podobného), a už nikdy na quilt. Leda bych je něčím podžehlila, ale pak látka nebude tak měkká a poddajná, a to nevím, do čeho bych takto upravenou medvědí látku použila.... Uvidíme, třeba něco vymyslím.

25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...