neděle 2. června 2013

Prší, prší, jen se leje - a my doma háčkujeme....

Kolem nás zuří téměř potopa světa - za poslední dny se na nebi vystřídaly snad všechny druhy srážek - mžení, mrholení, krápání, deštík, déšť, lijavec, průtrž, bouřka.... Voda se už nemá kam vsakovat (ach, jak jsem ráda, že jsme nedávno vyčistili ty vsakovací studny - to bychom už asi plavali po Labi do Hamburku), stojí na silnici, cestičkách, v záhonech, na chodnících.... S obavami sledujeme stoupání vody v Labi, a s ještě většími obavami rychlá kolísání v nedalekém potoce. Ano, bydlíme mezi dvěma vodními toky - ze severu Labe - pomalé, široké, lenivé. Ale teď se voda žene zkalená, rychle a bezhlavě, a mizí za železničním mostem. Před několika lety se potvrdilo, že protější břeh je tzv. zátopový - tj. tam se Labe vylije - do chatových osad a slepých ramen. Lidí, kteří v chatkách žijí trvale, mi tenkrát bylo nesmírně líto... Z jižní strany máme pole, uzounkou nudličku posledního pole uprostřed městečka, a za ním - strouha. Prý potok. Hluboká brázda, po jejímž dnu se vine stružka vody. V dnešních dnech ale nárazovitě rozběsněná šelma sevřená příliš těsým chomoutem. Živená je dešťovými svody z nových domků a vodou svedenou z nových silnic. Té se bojíme nejvíc - je nevypočitatelná, a pokud by vyskočila ze svých břehů, skončila by nám rovnou na terase a v obýváku. Zatím jsme alespoň zvedli set-top box a prodlužovací šňůru nahoru na skříňky, a vystěhovali terasu.... Snad vydržíme.

A protože prší, Zuzanka má rýmu a kašel, venku se nedá vůbec fungovat, tak jsme vytáhli novou knihu a uháčkovali první model na panenku. Vybrala jsem si tuhle modrookou krasavici - mám jí ráda. Má zvláštní účes z kombinace krátkých a dlouhých vlásků, který nelze změnit, protože by se jinak okamžitě objevily plešky. Ale je milá, má krásné buclaté tvary, a umí moc hezky sedět:-) Zuzanka jí má obvykle vystavenou nahoře na skříni - málo platné - do postele jsou lepší hadrové panenky (má ode mne tři), a na hraní zase barbínky (těch má plný šuplík - by mne zajímalo, jak se u nás takhle přemnožily:-) ). Mně připomíná panenky mého dětství. Proto jsem si jí ze skříně sundala, rozčesala vlásky a v noci, kdy jsem nemohla spát a běhala kontrolovat stav vodních toků, jsem si s ní povídala a háčkovala přitom kalhotky a svetříček. Svetříček mi dal zabrat - párala jsem ho snad pětkrát, než jsem pochopila princip tohoto vzoru, ale teď už si to budu pamatovat.... Jsou tam sice chyby, ale příště budu holt chytřejší.

Ráno čekala Pomněnka (jak jí Zuzanka pojmenovala) ve svém novém oblečku na svou dětskou maminku, která jí s radostí popadla a už jsou holky spolu v pelíšku u televize, a obě pijí bylinkový čaj s medem a léčí si rýmu:-)))


pátek 31. května 2013

Nová kniha - nová zábava???

Dnes jsme se byly podívat se Zuzankou v knihkupectví - obě milujeme vůni nových knížek, a tak i když nemáme přesnou představu proč a co koupit, rády tam zajdeme, probíráme se novými i staršími knihami a ukazujeme si, co se nám líbí, co máme doma, co jsme si půjčily v knihovně... Zítra je Den dětí, tak jsem si říkala, že bych Zuzance mohla nějakou malou knihu pro radost koupit. A také, že jsme objevily. Jen je otázka, zda to bude kniha spíš pro mne, s výslednými výtvory pro Zuzanku:-))

Kniha se jmenuje Háčkujeme pro panenky, autorkou je Cendrine Armani, vydalo nakladatelství Metafora.

Knížečka to je útlá, brožovaná, určená pro panenky 36 a 42 cm velké. Některé střihy se samozřejmě opakují, ale to nevadí - aspoň je vidět, co lze s jedním střihem podniknout. Zuzanka se učí háčkovat, už umí řetízec a krátký sloupek, tak třeba jí tato kniha zase kousek někam popostrčí...

Tak teď už jen najít nějaké příze, háčky, vybrat první pokusnou panenku a zkusit, co dokážeme...








Modely na první pohled nevypadají příliš složitě, některé jsou vyloženě lehounké, takže si myslím, že bychom je mohly se Zuzankou zvládnout. Sice spíše zvládám popisy v grafické formě (holt ten technik se nezapře), ale snad vyluštím i psané popisy. V nejhorším případě budu muset volat o pomoc a zmermomocnit nějakou kamarádku, aby mi vše vysvětlila.

Zatím jediné, co mne překvapilo, je, že neuvádí sílu použitých přízí, aby člověk alespoň dokázal odhadnout, co má použít na který model. Ale i tady si myslím, že si nějak poradíme. Navíc nemáme ani totožné panenky, takže se musí vše přizpůsobit stávajícím panenkám, které máme doma.

Jasně, že mne svrbí ruce, a ráda bych popadla háček hned dnes večer a do zítřka panence uháčkovala krajkové spoďárky, svetříček a sukničku:-) Ale asi to nevyjde - aktuální plány jsou naprosto jiné. Bohužel.

čtvrtek 30. května 2013

Květnová aktualizace


Venku prší, je chladno, a já přemýšlím, do čeho se pustit. Práci venku toto počasí moc nesvědčí, ale o to více času mi zbývá na ruční práce, což také není špatné. Nemám pravdu?

Vyšívání obrázku od firmy Zolotoe Runo mne zcela pohltilo - každou volnou chvilku, každý večer prostě musím vyšívat. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - už mám hotovou celou jednu čtvrtinu! Těším se, až bude večer, já rozsvítím lampu ve svém vyšívacím koutku a vezmu nový list předlohy do ruky a budu pokračovat....








Kamarádka se mne ptala, jak se rozhoduji, kterou barvu látky kam v patchworkovém bloku umístím. Některé návrhy si dělám v programu EQ (Electric Quilt), který jsem zakoupila u paní  Jany Warausové, a někdy prostě jednoduše vezmu čtverečkovaný papír, ukradnu Zuzance pár pastelek a kreslím si, jako když jsem byla malá - a hrozně mne to baví:-))) Návrhy z programu EQ vidíte třeba na Loudavém Peškovi.



V knihovně mi vyšli vstříc a mohu si nechat knihu od Květy Sudové se samplerovou dekou nechat ještě pár týdnů. Ale přesto už mám hotové šablony a chystám se na zbývající čtyři bloky. Jsem pevně rozhodnutá letos dotahovat všechny projekty až do konce. Už žádní další kostlivci!

neděle 26. května 2013

Jarní rozpracovanost...

Jaro finišuje - venku i vevnitř... Kvetou keře i květiny, sázím muškáty, osteosperma, jahody, sklízíme první ředkvičky z nového pařníčku, očima vytahujeme saláty, hrášek, kedlubny, fazolky... Tráva díky častým dešťům roste jako zběsilá, stejně tak i plevel.

Jaro přišlo i na mne - pustila jsem se do oprav a budování - spravili jsme propadlou střechu na zahradní kolně, obrousili a natřeli severní štít domu, vyčistili vsakovací studny na dešťovou vodu (díky chlapi - moc jste nám pomohli!), a konečně jsem se rozhodla natáhnout elektriku na terasu - večer tam sedíme jen při svíčkách, a při těch se sice dobře jí a povídá, ale špatně čte. Jenže jak to udělat, když nechci sekat v omítce elektriku na vypínače apod. A pak mne to napadlo - na vánoce jsem koupila dálkově ovládané zásuvky, abych nemusela každé ráno a večer lézt pod stromeček a vytahovat světýlka ze zásuvky. Takhle člověk jenom ťukne na dálkový ovladač - a je hotovo. Tak jsem ty dálkově ovládané zásuvky použila na terase - ťuknu na jedničku - svítí světlo nad stolem, ťuknu na dvojku - zapne se hubič hmyzu. Super paráda. A nejsou potřeba žádné vypínače na omítce. Teď ještě přestěhovat dílnu, abychom měly se Zuzankou u šití více světla, když už se tam musela část přestěhovat kvůli té elektrice...

Ale i když jsem úplně hotová, nezapomínám na ruční práce - musím aspoň kousek každý den udělat. Alespoň dva-tři křížky, jeden-dva švy... A na čem momentálně pracuji?

1. Dokončuji třetí kolo Loudavého peška - což mi připomíná, že bych měla nafotit realizaci druhého kola a dát na stránku návrh třetího - jejda, zase mám zpoždění...

2. Pracuji na druhém kole společného frivolitkového projektu (který se zase tak moc společně nedaří, ale to je jiná kapitola). Dečka se mi líbí, a v domluveném termínu se jí pokusím dodělat. To slibuji.

3. Paličkuji další dečku - čtvercovou. Je zajímavá, zase velmi jednoduchá, a já se moc těším, až bude hotová a já se budu moci pochlubit.

A teď už s fotkami:-)))

4. Na klubu se děvčata dohodla, že budou šít společně samplerovou základovou deku podle knihy od Květy Sudové, aby se pocvičily v patchworkových dovednostech. Protože jsem dlouho nebyla, tak jsem se je snažila dohnat - nakonec to vypadá, že jsem nejdál. Chybí už jenom čtyři bloky, které bych chtěla dodělat tento týden, abych mohla vrátit půjčenou knihu s návodem do knihovny.





















 5. Před časem (ono už to bude víc jak rok, jak ten čas letí...) jsem se zamilovala na první pohled do obrázku holčičky s koněm od firmy Zolotoe Runo, kterou vyšívala Miluna. Ona byla tak moc hodná, že mi věnovala použitou předlohu se zbylými bavlnkami, a dokonce přidala i aidu! Byla to moje první použitá předloha se zbytky bavlnek, a já se tak bála převodu  bavlnek, abych neměla výšivku flekatou, že jsem vyšívání stále odkládala. Ale už mi to bylo hloupé, Zuzanka naléhala, tak jsem se do výšivky pustila. Už mi došlo i pár bavlnek, ale v pohodě jsem je nahradila jinými ze svých zdrojů. Díky tomu, že tato výšivka neobsahuje žádné velké plochy, tak mírný rozdíl použitých bavlnek tolik nevadí, a nakonec jsem ráda, že jí vyšívám. Předloha je nádherně zpracovaná, už mám hotový obličej holčičky, a každý večer se těším, že sednu do křesla a vyšiji dalších pár křížků... Teď pracuji na hlavě koně. Zuzanka se nemůže dočkat:-)





A nakonec úsměvná fotka - Zuzanka se svou nejlepší kamarádkou Kájou  dohromady v jedné mikině:-))) Po tatínkovi.







 Tak všem krásné jaro!






neděle 5. května 2013

Květnový...

Už dlouho jsem nic nenapsala - začalo jaro a kypí v plné síle - zahrada roste, zelená se, kvete, blázní.... Nestíhám sekat trávu, stříhat stromy, vytrhávat plevel, sít zeleninu a bylinky a kytičky a vůbec... Prostě jarní kolotoč.

Mám i velkého pomocníka - Akimka. Zuzanka ho ráda zdobí rozkvetlými pampeliškami. A on si to nechá líbit - hlavně, že se mu někdo věnuje:-) Ovšem největší pomocník je v okamžiku, kdy chci plít - lehne si přede mne, a lov si, paničko, pode mnou ten plevel! Já jsem přece větší zábava!








Tento školní rok jsem začala chodit na paličkování. Právě skončilo - bohužel tak brzy. Ale toto pololetí jsem stihla dokončit  svou první celopaličkovanou dečku. Na herduli mám další - asi mám dečkovou mánii...
















A abych trochu pohnula s plány na letošní rok, tak jsem po večerech po chviličkách dokončila další výšivku - Trio lilies od firmy Bucilla. Ke konci jsem zažila trošku šok a adrenalin - jedna barva nevyšla. Ta, kterou se píší nápisy na pozadí. V první chvíli mi to bylo moc líto a měla jsem nutkání celou výšivku odložit a nikdy nedokončit, ale nakonec jsem se zdravě naštvala, našla jsem hodně podobnou mulinku mezi svými zásobami a část písmen jsem vyšila zbytečky, které schraňuji  ve sklínce na šicím stolečku (díky, Mili).

















úterý 2. dubna 2013

Frivolitky - společný projekt

Před lety jsem se zamilovala do frivolitek.To je taková tak krajka z uzlíčků, ze kterých se formují obloučky a smyčky. Vypadá nádherně, je úžasná do kapsy, a děti vám jí tak snadno nerozmotají - párat jde opravdu velmi těžce, snazší je chybu prostě vystřihnout a udělat znovu.

Velmi se mi zalíbily vzory od Jana Stawasze. Tento pán (ano, i páni vytváří krajky!) se frivolitkám intenzivně věnuje a vydal o nich i několik knih. Samozřejmě, že mi to nedalo a některé vlastním. A nejsem v naší zemi sama.

Proto jsme se se stejně zapálenými fanynkami této techniky domluvily, že jednu jeho dečku uvážeme téměř všechny. A ve stejném časovém plánu. Abychom se mohly navzájem podporovat, zkušenější radit méně zkušeným, a na konci jsme se všechny těšily vlastní frivolitkovou dečkou.

Úkolem na duben je vybrat přízi a uvázat první řadu.

Vybrala jsem si bílou a zelenkavou přízi značky Maxi. Jde o 100% bavlnu. Víc vám o ní neřeknu - už nemám etiketu. Uvidím, pro jakou variantu se nakonec rozhodnu - zda čistě bílou, nebo zda bílo-zelenkavou... Líbily by se mi obě, ale to bych časově nedala...














Vyzkoušela jsem si práci se vzorem - zatím čistě bílá varianta - ta asi bude "pracovní a zkušební", dvoubarevná verze bude finální. Uvidím, jak to bude vypadat dál...


pondělí 1. dubna 2013

Veselé Velikonoce!

Veselé Velikonoce všem!






Doufám, že jste si dnešní svátky jara užili alespoň tak jako my. Upekli a nazdobili jsme perníčky i beránka, nastrojili stůl, a jaro přivolali rozkvetlou kyticí narcisek...







Zuzanka letos dostala od babičky starý kroj - i já v něm svého času chodila. Kroj jsem vyprala, spravila. Už je opravdu starý a místy už se rozpadá, ale zatím vypadá pěkně, rozhodně Zuzanka je z něj celá unešená... Není to tak dlouho, co nás nutila vyrábět Moranu a za zpěvu písní ji vynášet do Labe - právě prochází obdobím národního uvědomění - národní obrozenci by z ní měli radost:-) Takže jsme ráno načesali copánky, oblékla kroj s bílými punčoškami a vítala koledníky nastrojená jak z minulého století. Mladší to nechávalo klidné, starším (už téměř dospělým) se moc líbila, tak nevím, zda příští rok nebudu muset dělat bližší garde:-))











Tak takto u nás vypadaly velikonoce....









25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...