Říjnové podzimní (snění) tvoření

Podzim už rozehrál všechny melancholické tóny - u nás u řeky začaly ranní husté mlhy, občas už člověk musí škrábat auto zvenku, stírat skla zevnitř, vlhko je celý den. Ale kolem poledne vykoukne sluníčko, rozsvítí žluté a rudé listy keřů, rudé pruty svíd, ze kterých už listy opadaly, děti najdou poslední maliny a jahůdky, a je zase krásně, teplo, a spolu s kočičkou a pejskem si i my, lidé, vyhříváme na sluníčku své kožíšky, jako kdybychom mohli to teplo na nadcházející zimu naakumulovat.

Večery jsou delší, a tak častěji vytáhnu ruční práce. I to je důvod, proč podzim miluji. Konev horkého čaje, teplá kachlová kamna, pěkný film a ruční práce v ruce - co mi může chybět?

Už jsem psala, že jsem dokončila paličkovanou dečku podle Ivy Proškové. Už je součástí podzimní výzdoby okýnka v kolumbáriu na hřbitově. Teď paličkuji prostorovou vánoční hvězdu...









Měla jsem obrovské štěstí, že mne mezi sebe vzala děvčata ze Stružince a okolí. Občas mezi ně jezdím pookřát a prohnat svůj šicí stroj. Zatím si s sebou nevozím svůj úžasný milovaný traktůrek Janome, ale starou věrnou Veritasku, ale i tak s nimi dokážu našít spoustu věcí. Tentokrát jsem ušila malou vánoční hvězdu podle Leny na papír - chtěla bych ušít ještě jednu, v upravené barevnosti. Na novou sedačku patří nové větší polštáře, tak toto by mohly být první povlaky na ně.




Ze zbytečků látek jsem ušila Tomáškovi obal na knihu - sice se tvářil, že tam má i krajku, ale nakonec ho velmi rád popadl a už v něm má knihu. Budu muset ušít podobný pro Zuzku, jenom víc zdobený...









Aby to Zuzance nebylo líto, tak jsem pod dohledem Jehličky ušila pytel na balet apod. Děvčata šila v safari a indiánském stylu, já slaďoučce růžový s kraječkama. Bála jsem se, jak to bude vypadat, ale dopadlo to docela dobře. Báglík má i kapsy na drobnosti - Zuzka už ho obsadila a vyzkoušela v praxi. Akorát ještě musím dokoupit novou šňůru na zavazování - tahle je jen provizorní, sehnaná narychlo.

A nakonec jsem si ušila jenom takovou drobnůstku na hlouposti, co se nám pořád válí po kamnech - sirky, svíčky apod. Prostě pytlík na cokoliv.











Součástí šicího maratonu byly i vánoce. Ano, tak moc se těšíme na vánoce, že děvčata zorganizovala vánoce se vším všudy - byla hrachová polévka, bramborový salát, řízky, ozdobený a osvětlený vánoční stromeček a zabalené dárky. I koledy jsme zpívaly:-) Dávaly jsme si sedáky, aby nás netlačily u toho šití prdelky... Já dostala od Jehličky tento:

Pro Líbu jsem ušila riflový se srdíčkem:

A tady jsou všechny dárečkové sedáky, už vybalené:

Přišel podzim - a s ním přišly záložky...

Už několikrát jsem tu na blogu psala, že s příchodem podzimu mne napadne bacil záložkovací. Se začátkem topení v kachlových kamnech a vařením konvic čajů všech druhů na mne padne chuť a touha vyrábět záložky - háčkované, frivolitkové, paličkované, vyšívané... Ani letos jsem nebyla tohoto bacilu ušetřena. Už mám záložky dvě - jednu paličkovanou:






a druhou vyšívanou:





Včera jsem s dětmi byla na výstavě Tutanchamon - Tomášek mne už dlouho přemlouval, že by tam jel moc rád. Já jsem stále váhala - nechat Zuzku doma tak dlouho si ještě netroufám. Ale nakonec mne kamarádky a známé přesvědčily, že se výstava bude líbit i jí - a měli pravdu. Úžasné bylo, že audioprůvodce bylo možné nechat přepnout na dětskou variantu výkladu, takže si Zuzanka vystačila sama, nechodila se ptát, co které slovo znamená, a moc si celou výstavu užila.

Blížíme se k holešovickému výstavišti:

Nasadit audioprůvodce a hezky otestovat, zda vše funguje, jak má:















Socha, ze které byly odstraněny všechny nápisy se jménem Tutanchamona, až na ten, co se skrýval na zádech:

Mumie:













Náhrdelník (nádherná práce...)














Zlatá posmrtná maska (asi to nejznámější z Tutanchamona):

Dneska jsem dětem uvařila dobrý oběd, a ony upekly mufinky, i je nazdobily. A ano - už máme doma tematickou výzdobu - halloweenský ubrus a prostírky:)  Nechte si chutnat!

Samplerová deka - hotové bloky, vymýšlím sestavení

V Dámském klubu jsem se dozvěděla, že děvčata v klubu chtějí šít patchworkovou samplerovou deku podle knihy Květy Sudové. I když už na klub téměř nedocházím, tak mne společné šití nadchlo, knihu jsem si zapůjčila v knihovně u nás ve městě a do dalšího klubu jsem urychleně ušila první dva bloky. Na klubu jsem se zklamáním zjistila, že většina děvčat projekt společného šití vzdala.

Ale když už jsem první bloky měla ušité, tak to přece nezvdám, no ne? Tak jsem se kousla, a rozhodla, že tu samplerovou deku fakt ušiji. Na květnovém šicím víkendu jsem ušila dalších osm bloků. Hotové bloky vypadaly takto:

Nedávno se u Světlušky objevila výzva ke společné likvidaci kostlivců a ufounů. A protože jich mám požehnaně, a tak krásně se ta výzva sešla s mou nedávnou bilancí ufounků tady na blogu, tak jsem se přihlásila, že dokončím tuto deku. V minulém týdnu jsem dokončila zbývající dva bloky. Teď si čmárám na papír různé možnosti sestavení této deky - navrhované vypracování v knize se mi moc nelíbí, ráda bych zkusila zase něco jiného.

Červený autobus veze nás z výletu, červený autobus už objel celý svět......

... červený autobus vozil i pratetu, kdo tomu nevěří, ten může s námi jet.


Ano, tuto písničku vloni zpívala Zuzanka na hodinách zpěvu. Mimochodem - je to úžasná písnička, vřele doporučuji vyhledat (na youtube je ale jenom hooodně amatérská verze, škoda. Ono tam vůbec je málo dětských písní, jak jsme se Zuzkou za ty tři roky zpívání zjistili.)

Jak jsem psala v jednom z předchozích příspěvků, Tomův autobus jsem opravdu o víkendu dokončila. Konkrétně v sobotu, během filmu o čarodějově učni. S výšivkou šel Tomáš nadšeně spát, tak jsem jí musela před fotografováním raději vyžehlit. Před vlastním rámováním jí musím samozřejmě ještě vyprat a znovu vyžehlit, ale vzhledem k tomu, jak se s ní pořád chodí mazlit, mi to přijde teď předem poněkud kontraproduktivní... Ale je to nádherný pocit, když vidím, jakou jsem mu tou novou výšivkou způsobila radost.

Zopakuji, že tato výšivka je od firmy DMC, jmenuje se London Bus (kdo by to byl řekl). K ní do série je ještě královská stráž v takové té vysoké medvědí čepici a červená telefonní budka. Vyšívaná je originálními bavlnkami DMC, které byly součástí sady, na bílou aidu 14ct (také součást sady). Vyšívá se pouze celými křížky, plus trochu obšívání autobusu a ciferníků hodin. Sadu jsem koupila v obchodě NB Vyšívání na jarním sraze vyšívaček, který se konal v pražském Edenu.













Abych na vyšívání a ostatní ruční práce lépe viděla, pořídila jsem si po čtyřech letech nové brýle. Ano, opět červené, ale krásné... Mám z nich radost, i když sklíčka nejsou tak slaboučká a s korekcí tloušťky jako u těch starých - přece jenom kusová výroba je o dost levnější jak zakázková, a do těchto rámečků nebylo nezbytně nutné skla více vytenčovat. Rámečky od firmy Moxxi by Visibilia, skla od Hoya, plast s vysokým indexem lomu.

A posledních pár fotografií je z minulého víkendu. Dopoledne jsme byli na oslavách 100. výročí založení gymnázia v Brandýse nad Labem, kam chodí Tomášek. Byl pověřen čestným úkolem nést znak gymnázia, který vyrobila jeho třída.

Tomáškova Alma Mater

Průvod se řadí - vepředu terciáni,  co tancovali Besedu

Toto gymnázium založil poslední rakouský císař a český král Karel I. Habsburský. Dnešním studentům a profesorům vyřídil pozdravy a blahopřání jeho pravnuk. Studenti nejen vyráběli znak a transparenty, výzdobu tříd a další program, ale také tančili na nádvoří zámku Besedu, na náměstí byly mažoretky (i ty mini, které třeba někdy do gymnázia dorostou), byly proslovy, gymnázium obdrželo čestný prapor atd.

Maamiiii, nefoť!

Malé i velké mažoretky

Tomova třída ještě natočila malý klip o vyučování, humorný a zábavný, můžete se podívat tady:
 Video sekundy na oslavy 100. výročí gymnázia


Večer jsme vyrazily se Zuzankou (bez Toma) do Lysé nad Labem na koňskou galashow.

Tak se jezdilo na hony....

Zuzanka miluje koně, a tak jsem tedy ustoupila a uvolila se s ní jet podívat se na koníky.

Volná drezůra s nádherným běloušem

Volná drezůra, tentokrát s vraníkem...

Minikoníci...

 

 

Ne všechny koně se nám podařilo vyfotografovat - řada z nich vystupovala v decentním osvětlení, protože na nich svítily a blikaly postroje apod. Bylo to nádherné. Zuzanka byla nadšená.


Bylo tam i kladrubské spřežení, které hřebčín Kladruby věnoval vévodkyni z Cambridge.

Byli tam minikoně, na kterých vystupovaly tří-čtyř leté děti, ale kteří vozili na vozících i dospělé.




A hlavně - byl tam fríský kůň - Zuzčin největší favorit. Toho jsme sice viděly od dveří, kde jsem kontrolovala ciferník hodinek, protože program měl zpoždění a kdyby nám ujel vlak, tak co o půlnoci s devítiletou holčičkou na nádraží....



Ale stihlo se vše, dcerka byla nadšená, spokojená, a ještě teď - týden po představení - o něm nadšeně každému vypráví.




 A protože jsou dny i noci čím dál chladnější, kočka hledá co nejteplejší místečka, aby si před nadcházející zimou vyhřála kožíšek... Je libo grilovanou kočičku???

Co dál???

Zjistila jsem vlastním pozorováním a experimenty, že jsem schopná pracovat pouze na jedné jediné věci - a je jedno, jakou technikou jí provádím. Jsem prostě pouze jednosměrná... Dříve mi nevadilo souběžně quiltovat, vyšívat, paličkovat, frivolitkovat, háčkovat, šít. Teď ne. Prostě nemůžu. Asi jsem zestárla. Nebo se ze mne stal chlap. Jiné vysvětlení nemám...

Takže jsem byla nucena vypustit vše, kromě vyšívání obrázku pro Tomáška. Mám tu rozdělanou spoustu projektů, z nichž některé bych ráda letos dokončila. Obrázek pro Toma se blíží ke konci - ještě tak tři-čtyři dny, a bude hotový. Synek každý den kontroluje, jak jsem pokročila, a tlačí mne svou nedočkavostí k dokončení.

A co tu mám rozdělané?

1. Loudavý pešek (2013 - internetová skupina)- hotová 3 kola, rozdělané čtvrté, aktuálně probíhá páté - ano, jsem zase ve skluzu, ještě, že si ho šiji sama pro sebe. Ale věřím, že kdybych ho musela poslat, tak ho došiji v termínu a odešlu - závazky jakéhokoliv rázu jsou pro mne posvátné. Jen by to nebylo s takovou radostí a chutí....

2. Společný projekt ve frivolitkách (2013 - internetová skupina) - zkazila jsem první řadu, takže musím začít od začátku znovu. Ach jo. Ale chtěla bych ho dokončit. Někdy.

3. Samplerová deka podle knihy Květy Sudové (2013 - PW klub - děláme nakonec jenom dvě členky, ostatní vzdali) - mám hotové téměř všechny bloky. Chtěla bych ušít ještě pár dalších bloků, protože je chci dát nakoso - v knize navrhované řešení se mi nelíbí, ráda bych něco jiného. Asi bych měla dokončit co nejdříve - knihu mám půjčenou z knihovny už víc jak půl roku. Ještě, že jí nikdo jiný nechce.

4. Adventní kalendář (podzim 2012) - ano, ještě pořád ho nemám ušitý. A advent se blíží mílovými kroky.... Na druhou stranu - Tomášek používá dřevěný šuplíčkový kalendář, Zuzanka vyšívaný s obrázky.

5. Samplerová deka dle vlastního návrhu (2009 - PW klub - zůstala jsem sama, ostatní vzdali) - podle knihy od Jennifer Chiaverini - mám hotové všechny bloky, teď už "jenom" sesazení a bordura - vše navrhnuto v EQ, ale nějak chybí lidi na realizaci....

6. Paličkovaná dečka (2013 - kroužek paličkování) - moderní, čtvercová - tu budu asi postupně dělat zase na kroužku paličkování. Jsem ostuda, že jsem jí za celé léto nedodělala, ale prostě nějak nebyl čas. Snad se Alice (vedoucí) nebude moc zlobit.

7. Vánoční podložka (2013 vyšito) - je vyšitá, je nutné jí ušít. Látka koupená, lemovací proužek taky, tak proč sakryš ještě není??? Vánoce jsou za dveřmi....

8. Bouře na moři (2010 - silvestrovské šití s Dámou) - štola, mám hotový jeden blok, ostatní rozkreslené ,vytisknuté šablony - chybí lidi na realizaci.

9. Havajský polštář (2005 - PW kurz) - hotová ruční aplikace, nutné proquiltovat a ušít povlak na polštářek.

10. Vyšívané květy od Lanarte (2000) - to vlastně ani není rozdělané - Tomášek jako malý mi ve výšivce prostřihnul díru, musím začít od nuly. Takže to sem možná ani nepatří...

11. Žáby (2012) - při úklidu šicí dílny na mne vypadly dvě hlavy žab - jedna pro Zuzku, jedna pro Terku. Asi by po roce bylo na čase jim ušít zbytek těla... 

12. BOM od Jenny of Elefantz (2008-9?) - ten se mi tu táhne také už pěkně dlouho. Nelíbí se mi prosvítání vyšívací bavlnky. Ale už ho dodělám tak, jak to dělám teď. Příště musím vyzkoušet nějakou výztuhu pro strojovou výšivku, i když vyšívám ručně.

13. Sukně pro Zuzku (2011) - mám tu koupený tyl na tylovou kanýratou sukénku pro dcerku. Už několik let. Ještě pořád je ho dost - radši jsem ho koupila víc:-)) 

Tak, a teď bych tu potřebovala nějakou babu, která by mi poradila, do čeho dalšího se pustit....

Jak to vidíte vy?

PS: Přidala jsem roky a zdroje svých ufounků. A ano, moc se stydím, že je jich tolik...

Na houbách Zuzčinýma očima

Před týdnem jsme se Zuzankou vyrazily na výlet. Vlakem jsme dojely jednu stanici do Lysé nad Labem, a pak jsme se po turistické značce vydaly zpět podél trati lesy domů. Zpět přes řeku jsme chtěly jet přívozem z Káraného.

Představovaly jsme si, že cestou nasbíráme pár hub - hlavně pro Tomíka na jeho milované kyselo. Po pravdě, těch jedlých jsme moc nenašly. Ale na pár řízků a plněná rajčata to dalo.

Zuzanka si ale půldenní procházku užila i jinak - zkoušela svůj nedávno nový fotoaparát. Všechny fotografie v tomto příspěvku fotila sama.

Moc jí bavilo fotit "prašivky" - co si budeme povídat - většina jich je velmi fotogenických - kolikrát podstatně více jak všem známé hříbky, babky a klouzky... 











































































































 Na konci nás čekala louka plná rozkvetlých ocúnů a vílí dub (prý se vstupem do pohádkové říše).

Cestou jsme se stavili i svatováclavské kapličky - dříve tam bývaly nádherné zahrady, vodotrysk a poustevna. Podle rytin to tam muselo být moc a moc krásné. Sochy andělů, které tam zbyly, jsou ale úžasné i nadále. Nejzajímavější na nich je, že nikdo nezná jejich autora. Musel to být někdo velmi šikovný, předchůdce Matyáše Brauna, kterému byly sochy dlouho přisuzovány.

Malý pokrok

Ač jsem se těšila na babí léto, bez varování nastoupil podzim - deštivý, studený, plný mlh... Ovocné stromy začaly opadávat, kanadská borůvka se zbarvila doruda, hortenzie sklonily nádherné plné květy až k zemi a pomalu hnědnou...

Dětem začala škola. Nejen škola, ale i kroužky, dnes poslední. Takže od dnešního dne jedeme v plném nasazení. Vlastně v plném ještě ne - mně začíná paličkování až 1. října. Ale dětem už nic nepřibude, tedy aspoň doufám...

Co ještě začalo? Dovážková a rozvážková služba - na děti, vlastní i "půjčené", na mléko, na nákupy. Díky za milé sousedy, kamarádky, přátele dětí. Když se člověk o takové povinnosti rozdělí, hned je život jednodušší.  Začali jsme topit v kachlových kamnech, brzy asi přidáme i plynový kotel. Začala jsem každý večer rozsvěcet světýlka ve svícnech, abych zahnala brzkou tmu.

Tento je můj oblíbený - vysoustružený z jednoho kusu dřeva, s otvory na tři čajové svíčky (tyhle jsou z Ikea a jsou o kousek větší než normální čajové svíčky, tak nejdou úplně zasunout, bohužel), a tři otvory na vonné tyčinky. Koupila jsem ho před lety na krajkářských trzích v Jindřišské ulici - už brzy zase budou, určitě musím zase jít podívat se, co šikovné ruce různých lidí z celé republiky vytvořily a nabízí k prodeji....





Vzhledem k téměř neustálým dešťovým přeháňkám je venku na zahrádce podstatně méně práce - v dešti se venku nepracuje nic moc. Tak po chvilkách pokračuji alespoň ve výšivce pro Tomáška - dokončila jsem první část předlohy a začala druhou. Tady už to bude podstatně nudnější - šedá, šedá nebo šedá.... Šedé londýnské nebe, šedý Big-Ben... Snad z toho taky nezešednu...