Poločas

Půl roku 2013 je téměř za námi - končí červen. Děti se vrátily ze škol v přírodě - nadšené, opálené, odpočinuté. Už jim chybí jen poslední týden školy. Ale učit se už nebudou - však ani nemají učebnice... Týden bez nich utekl jako voda - bylo slunečno, tropická horka. Pracovala jsem na zahradě a vzpomínala na ně...

Dnes, první den školy, jim zase prší - asi aby jim nebylo líto, že ještě musí chodit do školy - však se jim včera také vůbec nechtělo. O víkendu jsme totiž vytáhli naši loď (po asi pěti letech) a učili se pádlovat a kormidlovat. Labe je u nás široké a po povodních už zase líně se převalující, skoro jako rybník. Bylo to veselé - pořád jsme se točili do kolečka, ale nakonec jsme zvládli i pár kilásků tam i zpět odpádlovat. Psát, že byly děti nadšené, je asi zbytečné. Použili jsme i některá mola od chatiček, abychom se vyměnili a abychom si zaplavali - voda byla báječná.

Během horkých večerů a nocí jsem přemýšlela, co dělat, a vrátila se zase k vyšívání. Pokračuji na Zuzčině obrázku holčičky s koněm. Včera v noci jsem úspěšně dokončila druhý ze čtyř listů předlohy. Vyšívání mne neskutečně baví - je to správná kombinace ploch i rozsypaných křížků. Krásně vše pokračuje. Už jsem byla nucena nahradit většinu hnědavých přízí - vybírám ze svých zásob všech možných mulinek - DMC, Anchor i Squirell. Některé ani nemají název. Snažím se vybrat barvu, která by co nejvíce odpovídala zbytku bavlnek, které jsem dostala s předlohou. Výhodou je, že výšivka není jednolitá, plochy jsou rozbité, takže i když se trochu změní odstín bavlnky, tak to není vidět. Nevím, proč jsem se toho tolik bála. Mám sice ještě trochu obavy z vínových šatů holčičky, protože tam jsou plochy větší, ale snad když si dám pozor a budu vyšívat po jednotlivých plochách, abych nebyla nucena napojovat náhradní bavlnku na originální, tak to také bude v pořádku.