Májový déšť....

Celý týden hrozilo nebe deštěm - někdy pršelo víc, někdy míň (u nás spíš míň, takže jsme pod olověnou oblohou museli zalévat náš pidi zeleninový záhonek). A protože o víkendu pršelo konečně spíš víc (nebo taky furt), dokončila jsem frivolitkovou dečku podle Jana Stawacse. Použila jsem přízi Maxi v bílé a zelené barvě, finální dečka má průměr 29 centimetrů. Rozpis jsem neupravovala, vše krásně sedlo. Barevností mi evokuje sněženky, což je teď na jaře, kdy je všude přímo exploze syté zeleně, takové krásně uklidňující...

Minulý týden byl poněkud hektický - Zuzinka měla několik generálek a několik představení - třikrát baletila  a tančila v rytmu swingu na prknech, co znamenají svět, našeho kulturního domu - taneční oddělení naší ZUŠky měla svou každoroční benefici. Je kouzelné sledovat, jak jsou ty děti rok od roku šikovnější a ladnější... Fotky nemám, takové zařízení, které by bylo schopné bez blesku vyfotit ostré snímky pohybujících se tanečníků, nemám k dispozici. Ale jako každý rok zakoupíme DVD se záznamem představení a ve chvílích, kdy se mi bude stýskat, si ho budu pouštět, jako ty čtyři před ním...

A v sobotu zpívala na náměstí se sborem. Pod vedením paní učitelky letos děti udělaly obrovský pokrok, nevadí jim, že mají sbor čím dál delší, těší se, až se budou učit vícehlasy... Představení začínalo ve dvě hodiny. Od rána ani kapka, i když nebe bylo zatažené jako celý týden. Úderem druhé hodiny se spustil liják. A nepřestal až do nedělního večera. Bylo mi těch dětí líto - jediní stateční, kteří stáli s deštníky i bez nich na náměstí před podiem, byli rodiče a příbuzní dětí. Přes deštníky ani nešlo vyfotit celý sbor... Bylo to mokré, ale krásné...  Jsou to šikulky.

Šicí maraton

Už jsem psala, že jsem byla adoptována partou úžasných ženských ze Semil a okolí. Letos jsem s nimi opět byla na víkendovém pobytu v Harrachově, tentokrát prodlouženého na dvojnásobek, protože v pátek si většina z nás vzala dovolenou, a mohli jsme šít už od čtvrtka, 1. května.

Mým letošním cílem a úkolem bylo naučit se šít pořádné tašky se zipy - prostě přestat se bát zipů. Hned na začátku bylo rozdávání dárečků - já šila pro jednu z úžasných dam onu oranžovou taštičku-košíček na šití s natisknutými obrázky šicích potřeb, co jsem ukazovala v předchozím příspěvku. To, že jsme šily jako zběsilé, ukazují tyto fotky hotových výrobků. Dlužno podotknout, že to nejsou všechny, protože některé švadlenky byly nuceny z rodinných důvodů odjet dříve.

A protože byl první květen, celou akci jsme zahájily prvomájovým průvodem s lampiony, mávátky a transparenty. I projev byl:-)

No, a co všechno jsem ušila? Přísahám, že málo toho nebylo - i když většina toho patří Zuzince. Jak jinak. Koťátku mému milovanému.

Nejdřív jsem jí ušila tašku na školu v přírodě. Rozhodla jsem se pro kombinaci veselé retro žluté látky s barevnými deštníčky, kterou Zuzky babička našla na půdě. Přidala jsem k ní staré dětské rifličky s vyšívanými nohavicemi. A jako kontrastní olemování zbyteček červené jednobarevky. Taška je takové žebradlo, na výšku, s přední zipovou vypodloženou kapsou, jednou hlavní kapsou, ve které je kapsička z kalhot na drobnosti, třeba na mobil. Taška je přes rameno, Zuzka jí nosí křížem, popruh je vybaven zkracovačkou, takže jde jeho délka nastavit dle potřeby.

 K tašce jsem ušila i malou peněženku - hlavní kapsa je na zip, malá kapsička zpředu je klopu s patentkem.

 Pak kufírek na výtvarku - takový boxík s dvěma uchy na snadné přenášení, velký tak akorát, aby se jí tam vešlo tričko, igelitový ubrus a penál s tužkama a notýskem. Má zip s dvěma jezdci, ušitý ze zbytků růžového puntíčku (už mám tak deseticentimetrový kousek, možná ani to ne) a modré retro kytičkaté látky (také z půdy). Ucha jsou zpevněna prošitím ozdobným stehem. Bez kapes.

A ke kufírku také penálek - tužkovník. Taková malá drobnost, kam se vejde pár tužek, notýsek, malá si tam snadno nandá tužky, vše zabalí, zaváže, a může vyrazit kreslit, kam chce. Dlužno dodat, že Zuzanka na výtvarku do lidušky nechodí, ale pořád někde sedí a maluje si. V poslední době si oblíbila vyrážet do okolí, kde si kreslí náčrty apod. A starší bratr se psem jí vzorně hlídají...

 A aby jí nebylo na škole v přírodě a na blížících se táborech smutno, tak jsem jí ušila jednu Tildičku. Modrou na přání....

Kamarádce jsem pro malou slečnu, která miluje Barbie Monster High (či jak se to píše), slíbila malý obal na mobil. Dlouho jsem přemýšlela, jaké barvičky vybrat, ale nakonec jsem ve zbytečkách našla tento kousíček fialové látky s pavučinami a pavoučky, doplnila černou jednobarevnou a kontrastní výšivkou. Tak se snad bude líbit. Zapínání je na suchý zip. Doma si děvčata ještě doplní černou šňůrku na pověšení na krk. Jen se modlím, aby se jí tam ten mobil vešel...

A protože už byl poslední den, nechtělo se mi začínat nic složitého a velkého, tak jsem si pro sebe ušila jednu lehounkou letní zelenkavou tašku. Je pouze vypodšívkovaná, ze zeleno-žluté látky (není to bavlna, aby rychle uschnula, když do ní hodím mokré plavky), vyztužený je jen hnědý horní lem, který je také ozdoben výšivkou a velkou textilní kytkou. Ucha jsou také vyztužena prošitím ozdobným stehem. Nemá žádné zavírání, byla to opravdu jednoduchoučká rychlovka...

Více fotografií z Harrachovského víkendového šicího maratonu najdete zde.

Kabelkový duben...

Blíží se konec dubna - tedy neblíží, on už je. Dnes je posledního, večer budou létat čarodějnice, zítra se budou líbat zamilovaní pod rozkvetlou třešní. No, nevím, kde jí letos seženou, naše jsou už dávno odkvetlé, jsou na nich třešničky o velikosti nehtu na malíčku:-))

Začalo se mi stýskat po šití - už jsem psala, že jsem koupila stůl pod overlock a spravila všechny roztrhané tepláky, pyžámka a trička. Dlužno dodat, že řada z nich šla rovnou do vyřazovací tašky, protože z nich děti vyrostly. Teď rostou jako z vody - nestíháme měnit oblečení. Kde jsou ty klidné dva roky, kdy rostli pomalu, včetně nohou.

Venku je krásně teplíčko, děti už jezdí do školy a na kroužky na kolech (tedy Tom jenom na kroužky, ale Zuzka na oboje). A u Zuzanky vyvstala potřeba nové taštičky na balet - na trikot, piškoty a sukýnku. Stávající je prý zbytečně velká (a taky už okoukaná). Jiná je zase otevřená a na kole se jí občas vytratí piškoty nebo i celý trikot. Takže potřebuje zavřenou malou kabelušku.

Ve skříni s látkami jsem našla zbyteček staré retro látky, která se mi moc líbila. Dlouho jsem uvažovala, co k ní, a nakonec vyhrály staré rifle po tatínkovi. Podšívka je z tmavě modré bavlněné látky. Velikost tak akorát, s kapsami na mobil a klíče. Zavírání jsem vyřešila na stahování stužkami, protože někdy má na balet jen trikot a sukni, někdy má převleků více, a díky tomuto zavírání se do kabelečky vejde až dvojnásobek. Ucha jsou kraťoučká, aby taštičku mohla pověsit na řídítka a taška nepřekážela při šlapání.

A podobnou kabelečku jsem rovnou ušila jako tašku na šití pro kamarádku. Využila jsem natisknuté obrázky z posledního Dámského klubu. Kamarádka si přála oranžovou tašku na šití, tak snad je tam té oranžové dostatek:-)

A takto pokračuji ve frivolitkové dečce - začala jsem poslední řadu - už jenom dodělat "korunky", jak říká Zuzanka, zatahat nitky na konci každé řady, a bude hotovo...

A naposled - takováto duha byla tento týden u nás nad zahradou - krásná, že?

 

Veselé velikonoce!

Poslední dny byly ve znamení blížících se velikonoc. Hodně jsme s dětmi pekli, zdobili, vařili, ale také díky nádhernému počasí seli, sázeli, vytvářeli nové a opravovali staré záhony... Prostě práce jako na kostele, a konce nevidět. Jako u každého domu.

Zuzanka letos opět pekla a zdobila perníčky pro koledníky. Stoupla si do kuchyně, vystrčila mne ven, rozpálila troubu a vyvalovala medové voňavé těsto. Zkusili jsme novou kombinaci koření, a perníčky jsou opravdu super. Tedy spíš byly... Použili jsme kombinaci Medového perníku od Kotanyi a Voňavého pečení s vanilkou od Antonína. Perníčky byly krásně medově hnědé, měkoučké, kořením a medem voňavé.

Odpoledne se Zuzinka hned pustila do zdobení. Letos vyzkoušela natírat polevou a domramorovat barvou. Také zkoušela z kapek barvy v polevě vyrábět různé obrazce. A lepit koupené cukrové ozdoby z Růžové cukrárny, naší nejoblíbenější. Ty nalepila hlavně na perníková lízátka pro nejmenší koledníky. Mívají mezi nejmenšími dětmi největší úspěch.

A nakonec děti nazdobily velikonoční stůl. Do čtvercové ošatky narovnaly část perníčků, lízátka a kuřátka napíchaly do aranžovací hmoty zakryté sisalovou "trávou". Ve velkých papírových kraslicích jsou naše pomlázky, které jsme si dali navzájem. Novinkou letos u nás byly svícínky ve tvaru pastelových kovových kyblíčků s prostřihy. Večer nádherně svítí...

Když zrovna něco nepracuji na počítači, nesiji, nepleji, nesázím, nestříhám, nevařím, nepeču, neuklízím, nežehlím a neperu (hahaha), tak frivolitkuji. Vloni zhruba touto dobou jsem psala, že začínám frivolitkovat dečku od Jana Stawasze spolu se skupinou ostatních děvčat z frivolitkové diskuze. Bohužel jsem se k tomu celý rok nedostala. Ale letos mne najednou popadla chuť a touha, vytáhla jsem člunky a rozhodla se, že sice s ročním zpožděním, ale že tu dečku udělám. V původně navrhované barevnosti, tj. zeleno-bílou. Moc mne to baví, a nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala.

V šití se v poslední době hodně věnuji zašívání - dvě vrchované přepravky žalovaly při každém mém průchodu dílničkou. Tož jsem se zdravě naštvala, dílničku přeorganizovala, aby se do něj vešel malý pracovní stůl, na něj jsem postavila overlock, co jsem dostala vloni k narozeninám od maminky a babičky, a během půl dne spravila většinu oblečení. Teď už jen rozdrbané rifle a hlavně - ponožky. Ach jo, není tu nějaký dobrovolník, který by je za mne zašil???

Krásný konec dubna, voňavé jaro, a já se zkusím polepšit...

První jarní víkend

Tak začalo i astronomické jaro. První jarní den, jarní kvítka, jarní keře... Kvetou sedmikrásky, ladoňky, zlatice. Chystá se magnolie... Jarní sluníčko, tak laskající tváře i nahé paže.... Rozesmáté děti, prostovlasé, na kole, na kolečkových bruslích, s míčem... Jarní déšť, zavlažující, konejšící vyprahlou zemi... Je to prostě nádhera.

První jarní víkend byl opravdu jarní - v sobotu bylo nádherně, slunečno, jasno, teplo. V neděli naopak pošmourno, pršavo.



Už mi bylo smutno po šicím stroji a látkách. A protože nejdřív povinnost - tak jsem ušila tři bloky na novou klubovou deku.










Šlo mi to sice po tak dlouhé době jako psovi pastva, hodně času mi zabralo povídání s kamarádkami, ale za dopoledne jsem je ušila...












Deka bude podle knihy Lisy Bergene Kouzelný patchwork. Každá členka klubu ušije pár bloků, a za chvíli bude deka hotová...












A jako klíčí další klubová deka, klíčí mi i za okny a na terase ve skleníčku první semínka - rajčátka, slunečnice, skočec, lilek, salát, afrikány, jiřinky...












Jenom paprikám se nechce - musela jsem je vysít ještě jednou. V nejhorším budu muset koupit pár sazenic...












Při pošmourné neděli děti upekly perník - hrnkový, rychlý, jednoduchý. Takový pánský - byl to jediný moučník, který uměl upéct i manžel. Poprvé ho pekl, když jsem se vrátila s Tomíkem z porodnice:-) Připravte si hrnky, pojedeme z kopce... V míse smícháme 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek cukru, 1 lžíci kakaa a 1 prášek do perníku (nebo 1 prášek do pečiva a 2 lžičky perníkového koření). Pak přidáme 1 vajíčko, 2 lžíce marmelády (my dáváme takovou, která nám zrovna moc nejede, dneska třeba mirabelková povidla), 1 hrnek mléka a 1/2 hrnku oleje. Vše promícháme a nalijeme do vymazaného a vysypaného pekáčku. Po upečení a částečném vychladnutí můžeme natřít polevou ze zakysané smetany s grankem. Zuzanka navrch ještě udělala čárky čokoládovou polevou a protáhla je naštorc párátkem. Než jsem našla fotoaparát, chybělo víc jak půlka pekáče...

No, a co dělat, když venku prší? Přece hrát hry! Dneska to byl Carcassonne - jako jasně, přiznávám, prohrála jsem. Ale když oni dva mrňousi se proti mně spolčili! Hahaha. Bylo to super. Určitě si musíme zase někdy zahrát (a já musím včas domluvit alianci s některým z protihráčů).





Krásné jaro, ať už slunečné, nebo pršavé, všem!

9/15

Neboli 9 listů z 15 hotovo, 6 zbývá... Ale na pokračování si budu muset počkat, vyšívání jde na nějakou dobu do košíku, musím pohnout s dalšími resty, a jakmile mám vytažené jedno, tak nedám pokoj, dokud to nedodělám.... Obdivuji všechny, kteří umí rotovat. Mně to fakt nejde.

Den pro...

všechny ženy, aneb MDŽ. Ten byl v sobotu. Maminkám a babičkám jsme s dětmi nakoupili jarní kytičky pro radost. Já od dětí dostala ananas:-))) Neptejte se mne, proč zrovna ananas. Asi, že ho miluji. Jeho tvar, vůni, chuť...  A já na oplátku dostala od tchána růži - krásnou. Jednu, ale stojí za to.













Minulý týden měly děti jarní prázdniny, a to opravdu po dlouhých letech jarní. Vždy se mne ptaly, proč se jarním prázdninám říká jarní, když se jezdí lyžovat a je zima, a já nevěděla... Letos se neptaly. Jezdily ve slabých bundičkách na kolečkových bruslích u jedné babičky, protože je tam v polích udělaná nová asfaltová silnice. Jedou tam tři auta za den, a i ta ví, že se tam šmrdolí spousta dětí na bruslích, takže jezdí velmi opatrně. Děti si užívaly dlouhého ježdění bez drncání - u nás je všude zámková dlažba, a cesta je jenom pár set metrů dlouhá. Teď jezdili několik kilometrů. Tom trénoval rychlost, Zuzka zkoušela i na kolečkových bruslích krasobruslit. Tak jako tak si to oba užívali. Babička je navíc vzala i na lední stadion, a dokonce i do akvaparku. Zuzka překonala svůj strach z tobogánů, a bavila celý akvapark svými akrobatickými skoky radosti po každém projetí tobogánu. Byli prý tak utahaní, že pomalu nedošli od vlaku přes vesnici domů:-) U druhé babičky si užívali jenom ledních bruslí, ale zato intenzivně. A Tomík se naučil štípat dříví na štípačce. V neděli se vrátili vyfoukaní, vyježdění, rozesmátí... A dnes se jim vůbec, ale vůbec nechtělo do školy:-)



Teď toho z ručních prací moc nestíhám - venku je třeba udělat jarní práce - vyhrabat trávníky, prořezat stromy a keře, přerýt záhony, vyrobit nové (to jsem zase něco vymyslela, až bude hotové, ukážu), přeházet kompost, vysít semínka, připravit přezimované kytičky... A protože den ještě není úplně jarní, ale správně by měl být ještě polozimní, tak mi rozkvetly vánoční kaktusy a kolopejky. Tahle je přenádherná, jako baletní sukýnky...







Ale přesto se snažím aspoň po chvilkách vyšívat a šít. Aplikace pokračují pomalu, z těch zatím nemám moc co ukázat. Ale na slunečnicích jsem dokončila další list. Takže hotovo sedm z patnácti. Jupí. Mimochodem - ten čirok, či co to je, ten mi tedy dál zabrat...

Tak krásné jarní dny všem!