Kabelkový duben...

Blíží se konec dubna - tedy neblíží, on už je. Dnes je posledního, večer budou létat čarodějnice, zítra se budou líbat zamilovaní pod rozkvetlou třešní. No, nevím, kde jí letos seženou, naše jsou už dávno odkvetlé, jsou na nich třešničky o velikosti nehtu na malíčku:-))

Začalo se mi stýskat po šití - už jsem psala, že jsem koupila stůl pod overlock a spravila všechny roztrhané tepláky, pyžámka a trička. Dlužno dodat, že řada z nich šla rovnou do vyřazovací tašky, protože z nich děti vyrostly. Teď rostou jako z vody - nestíháme měnit oblečení. Kde jsou ty klidné dva roky, kdy rostli pomalu, včetně nohou.

Venku je krásně teplíčko, děti už jezdí do školy a na kroužky na kolech (tedy Tom jenom na kroužky, ale Zuzka na oboje). A u Zuzanky vyvstala potřeba nové taštičky na balet - na trikot, piškoty a sukýnku. Stávající je prý zbytečně velká (a taky už okoukaná). Jiná je zase otevřená a na kole se jí občas vytratí piškoty nebo i celý trikot. Takže potřebuje zavřenou malou kabelušku.

Ve skříni s látkami jsem našla zbyteček staré retro látky, která se mi moc líbila. Dlouho jsem uvažovala, co k ní, a nakonec vyhrály staré rifle po tatínkovi. Podšívka je z tmavě modré bavlněné látky. Velikost tak akorát, s kapsami na mobil a klíče. Zavírání jsem vyřešila na stahování stužkami, protože někdy má na balet jen trikot a sukni, někdy má převleků více, a díky tomuto zavírání se do kabelečky vejde až dvojnásobek. Ucha jsou kraťoučká, aby taštičku mohla pověsit na řídítka a taška nepřekážela při šlapání.

A podobnou kabelečku jsem rovnou ušila jako tašku na šití pro kamarádku. Využila jsem natisknuté obrázky z posledního Dámského klubu. Kamarádka si přála oranžovou tašku na šití, tak snad je tam té oranžové dostatek:-)

A takto pokračuji ve frivolitkové dečce - začala jsem poslední řadu - už jenom dodělat "korunky", jak říká Zuzanka, zatahat nitky na konci každé řady, a bude hotovo...

A naposled - takováto duha byla tento týden u nás nad zahradou - krásná, že?

 

Veselé velikonoce!

Poslední dny byly ve znamení blížících se velikonoc. Hodně jsme s dětmi pekli, zdobili, vařili, ale také díky nádhernému počasí seli, sázeli, vytvářeli nové a opravovali staré záhony... Prostě práce jako na kostele, a konce nevidět. Jako u každého domu.

Zuzanka letos opět pekla a zdobila perníčky pro koledníky. Stoupla si do kuchyně, vystrčila mne ven, rozpálila troubu a vyvalovala medové voňavé těsto. Zkusili jsme novou kombinaci koření, a perníčky jsou opravdu super. Tedy spíš byly... Použili jsme kombinaci Medového perníku od Kotanyi a Voňavého pečení s vanilkou od Antonína. Perníčky byly krásně medově hnědé, měkoučké, kořením a medem voňavé.

Odpoledne se Zuzinka hned pustila do zdobení. Letos vyzkoušela natírat polevou a domramorovat barvou. Také zkoušela z kapek barvy v polevě vyrábět různé obrazce. A lepit koupené cukrové ozdoby z Růžové cukrárny, naší nejoblíbenější. Ty nalepila hlavně na perníková lízátka pro nejmenší koledníky. Mívají mezi nejmenšími dětmi největší úspěch.

A nakonec děti nazdobily velikonoční stůl. Do čtvercové ošatky narovnaly část perníčků, lízátka a kuřátka napíchaly do aranžovací hmoty zakryté sisalovou "trávou". Ve velkých papírových kraslicích jsou naše pomlázky, které jsme si dali navzájem. Novinkou letos u nás byly svícínky ve tvaru pastelových kovových kyblíčků s prostřihy. Večer nádherně svítí...

Když zrovna něco nepracuji na počítači, nesiji, nepleji, nesázím, nestříhám, nevařím, nepeču, neuklízím, nežehlím a neperu (hahaha), tak frivolitkuji. Vloni zhruba touto dobou jsem psala, že začínám frivolitkovat dečku od Jana Stawasze spolu se skupinou ostatních děvčat z frivolitkové diskuze. Bohužel jsem se k tomu celý rok nedostala. Ale letos mne najednou popadla chuť a touha, vytáhla jsem člunky a rozhodla se, že sice s ročním zpožděním, ale že tu dečku udělám. V původně navrhované barevnosti, tj. zeleno-bílou. Moc mne to baví, a nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala.

V šití se v poslední době hodně věnuji zašívání - dvě vrchované přepravky žalovaly při každém mém průchodu dílničkou. Tož jsem se zdravě naštvala, dílničku přeorganizovala, aby se do něj vešel malý pracovní stůl, na něj jsem postavila overlock, co jsem dostala vloni k narozeninám od maminky a babičky, a během půl dne spravila většinu oblečení. Teď už jen rozdrbané rifle a hlavně - ponožky. Ach jo, není tu nějaký dobrovolník, který by je za mne zašil???

Krásný konec dubna, voňavé jaro, a já se zkusím polepšit...