pondělí 31. prosince 2012

Domácí zahrada

V zimě toho ani doma moc nekvete.

Zuzanka dostala k narozeninám brambořík, ale ten nás asi (opět) opustí. Nějak je neumíme pěstovat...

Od bratra dostala dvoubarevnou africkou fialku, která ale už odkvetla. Tak doufám, že brzy znovu rozkvete a já jí budu moci vyfotografovat.

I vánoční kaktusy už odkvetly....

Ale pomalu nám rozkvétají orchideje. Zatím vykvetla Zuzance a Tomíkovi. Asi proto, že nebyly stěhované jako ty moje, které se kvůli stromečku musely přesunout z obývacího pokoje do nevytápěné ložnice... Tak jsou trošku pozadu. Ale už vyhánějí květní stvoly. Hurá!



Tato něžně růžová je Zuzčina. Dostala jí před pěti lety, kvete několikrát do roka a vždy vydrží kvést hooodně dlouho. Zuzanka jí miluje. Orchidejka jí nejvíce kvetla, když měla období vodovek - zalévala jí vodou z kelímku, ve kterém prala štětce. To kvetla opravdu jak o život (asi jí o něj fakt šlo...).










 Tmavší nafialovělá je Tomova. Míval úplně tmavě fialovou, ale ta bohužel byla napadena červci, a nevydržela. Byl z toho moc smutný, tak jsem mu obratem koupila jinou. Akorát už není tak tmavá... Ale nevadí, je z ní i tak nadšený. Je také zachráněná - vyhnilo jí srdíčko, ale statečně pustila nový střed těsně pod stávajícími listy. Roste mu dobře a kvete také hodně. Tomášek obhajuje zalévání vodou z kelímku na zuby:-))


















Od kamarádky jsem před časem dostala umírající orchidejku. Měla skoro všechny kořeny uhnilé, listy gumové, povislé. Vypadalo to, že nepřežije. Ale je to bojovnice. Na šlahounu od květů udělala malou rostlinku. Sice jí ze středu vyrazil další květní stvol, takže mladá rostlinka asi nepřežije, ale nevadí. Narostly jí nové silné zdravé kořeny a pustila i nový list.





Přidat popisek















úterý 25. prosince 2012

Vánoční dárky od děvčat z netu

Včera u nás zazvonil Ježíšek andělským zvonečkem, rozsvítil se stromeček a současně i jiskřičky radosti a nadšení v očích mých dětí. A nejen jejich.... Dali jsme si navzájem nádherné dárečky. Moc jim děkuji, a strašně moc je miluji...

Letos jsem dostala dárečky od děvčat, se kterými se znám přes internet. Účastnila jsem se celkem tří vánočních kolotočů. Dvou na serveru okoun.cz, a jednoho na dama.cz. Zatím mi bohužel dorazily dárečky pouze z okouna, ale nevadí - byly přenádherné.

Od AlenyM z klubu Ruční práce jsem dostala velkou krabici. Když jsem jí rozbalila, děti se těšily, že budeme skládat puzzle. Ale jaké bylo naše překvapení, když jsme krabici otevřeli - byl v ní nádherně vyšívaný ručník a osuška (růžové, takže jsem měla velký problém uhájit si je před Zuzankou...), voňavé mýdlo ve tvaru sněhové vločky v růžovém organzovém pytlíčku a stříbrné přáníčko. Moc děkuji Alence z Liberce, dárek mi udělal obrovskou radost.



Od Anca11 jsem dostala ještě větší krabici. Po rozbalení obsahovala tři menší krabičky. V jedné byl domácí švestkový džem s oříšky (mňam - moc nám chutná s bílým jogurtem) s vyšívanou čepičkou. Ve druhé malá sada na vyšívání, která mi bude dělat radost už ode dneška - nemůžu se dočkat, až si prvně "píchnu". A ve třetí úžasná krabička s drobnostmi na všemožné ruční práce. Jsou v ní křídové tužky, metalické nitě, špendlíky, hvězdičky, patentky, rádlíčko a nádherný andělíček. Přebiraly jsem se v ní se Zuzankou dobře hodinu - to bylo něco pro nás:-)) Andrejko, moc a moc děkuji! Udělala jsi mi obrovskou radost!


Třetí dáreček od neznámé šikulky z Dámy snad také brzy dorazí.... A kdyby ne - asi se něco schrulo, co krásné neznámé znemožnilo vytvořit a poslat dáreček, tak jen doufám, že ona i její rodina jsou v pořádku a těší se dobrému zdraví.



úterý 18. prosince 2012

Dárečky pro paní učitelky...





Letos v září jsem se vrátila po několika dlouhých letech zase k paličkování. Měla jsem ze začátku strach, jak mi to půjde, zda jsem nezapomněla, ale docela to jde... Je fakt, že se zatím nepouštím do ničeho složitého, ale jde to a tolik to nedrhne....

Pro paní učitelky jsem upaličkovala srdíčka z časopisu Anna. Už jsem je kdysi paličkovala. Kdysi jsem doufala, že udělám srdíček tolik, abych je mohla věšet na vánoční stromeček. No, nikdy se mi to nepovedlo - vždy jsem je stihla rozdat. A stejně dopadla i tato dvě:-)








Ale co k srdíčkům? Napadlo mne, že paní učitelky určitě čtou (tedy měly by, ne?). Tak co třeba jednoduchou krajkovou záložku? Protože jsem letos paličkovala hodně, hodně proužků na 3D vánoční ozdoby (které jsou už pryč, ani jsem je nestihla vyfotit), tak jsem přidělala další proužky a z nich jsem místo kouliček udělala záložky.

Snad se dáreček bude líbit....








Když jsem byla naposledy u babičky, dala mi rozvyšívaný obrázek z doby, kdy ještě mohla vyšívat. Bohužel ho nestihla dokončit, tak jsem se rozhodla, že ho za ní dokončím, aby měla radost. Sada je od firmy Orchidea. Obrázek byl předtištěn na aidě, bohužel šejdrem. Křížky neseděly... Nakonec jsem to, co bylo vyšito, vypárala. Obrázek oskenovala a vyšívala nakonec podle vytištěné předlohy. Dopadnul dobře, ne? Babička byla rozhodně nadšená, a to bylo pro mne to hlavní.





 A protože vánoce jsou už za rohem, doma jsme si to vánočně nazdobili. Vytáhli adventní kalendáře, svíčky, věnečky. Už máme dokonce i ozdobený stromeček:-))


















Dokonce i vánoční kaktus nám vykvetl... Tohle je třetí (a poslední). Červený a růžový jsou už odkvetlé. Bohužel....


čtvrtek 6. prosince 2012

Mikuláš, vánoce a prosincový sníh...

Mikuláš, ztratil plášť.... 

Včera u nás chodil Mikuláš... Dokud byly děti malé, chodíval s čertem i andělem k nám domů. Děti se těšily i bály, kupodivu oba víc Mikuláše než čerta. Zuzanka prozíravě měla vždy připraven dárek pro čerta, aby jí neodnesl do pekla. Pravidelně tím naše čerty překvapovala. Ráda se od nich i nechávala načernit v obličeji. Andělíček byl taky fajn, ale k Mikulášovi bychom jí nedostali ani párem volů....

Teď už jsou děti velké a Mikuláš už jim naděluje jenom do pytlíku za okno. Proč do pytlíku? No, protože jsme neměli punčochy... Tedy já ano - z jednoho vánočního kolotoče od šikulky z Dámy. Mám jí asi tři roky, a děti mi jí patřičně záviděly. Od letoška už nemusí - už je mají taky. Pověsili jsme si je letos na okno, a opravdu nám všem Mikuláš do nich nějakou drobnost a  dobrůtku nadělil...





 

 

 

 

Vánoce, vánoce, přicházejí....

Ano, vánoce se blíží. V neděli byla první adventní neděle. V sobotu se u nás rozsvěcel vánoční stromeček. Zuzanka jako obvykle zpívala - nejprve kozu v opeře Zvířátka a loupežníci. Pak písničky se sborem, a nakonec baladu o králi Václavovi se solisty. Strávili jsme u podia a na podiu celé odpoledne. Nakonec se rozsvítil stromeček a celá sláva skončila nádherným ohňovým divadlem. Jediný kaz celá tahle akce měla - nebylo se kde s dětmi ohřát, takže Zuzanka marodí... Snad se z nastydnutí probere brzy, protože po neděli má baletní vystoupení....

No, a když budou ty vánoce, tak šiji malé dárečky pro kamarádky a známé. Většinu nestíhám ani odfotit, je to rychle ušít, předat a pustit se do dalšího. Mám totiž rozbitý fotoaparát - při většině pokusů o focení zahlásí, že má vybitou baterii a vypne se. Ale dnes se zrovna rozhodl fungovat, tak jsem rychle vyfotila pár dosud nepředaných a nezabalených věciček...





Pouzdra na flétničky pro malé muzikanty - něžná růžová kočička pro malou holčičku, pirátská pro kluka, který chce být pirátem a takhle to bude moci sladit i s hudbou, do které ho "uvrtala" máma (ale ona mne vlastně baví, teto, ale nesmíš to na mně říct - piráti jsou totiž huuustýýý), a safari pro milovníka ZOO a vlastně všech zvířátek.






 A proč nemají obaly našité knoflíčky? Máme doma dvě flétničky - každá je jinak velká. Jeden jsem šila pro Elišku - byla jinak velká a její maminka musela přešívat knoflík. Šila jsem obal pro Káju - zase jiná flétnička. Takže každý obal má knoflíček schovaný a maminka malého muzikanta mu ho jistě ráda našije na to pravé místečko...







  
A obaly na kapesníčky do kabelky - džínové, puntíkaté, kostkaté, romantické i střízlivé, vyšívané i blýskavé... Střihy i barvy střídám podle momentální nálady a chuti - zmizí vždy a spolehlivě:-)












Šila jsem i pouzdra na karty, obaly na mobily, bonbonkovníky, taštičky na cokoliv, obaly na diáře... Díky stávkujícímu fotoaparátu nemám obrázky... Snad se mi podaří sehnat novou baterii a budu mít zase fotodokumentaci.


Přijde zima, přijde mráz...

Nasněžilo.... Zahrada se nastrojila do sněhových krajek a připravuje se na spánek pod sněhovou peřinou... Přijde do vánoc?


úterý 23. října 2012

Halloweenská příprava

Obě moje děti milují dýně - a to doslova. Rádi je pěstují - na jaře sází semínka a chodí se dívat, jak se zvedají první lístečky, chrání je před šneky a slimáky, chodí zalévat, těší se z každého květu a plodu. Pozorují s nadšením, jak se plody zabarvují, poměřují velikosti a plánují, co s tou dýní podnikneme. A jsem u druhé oblasti - milují jídla s dýní - polévky, pyré, koláče, chutney, marmeládu, džus... A samozřejmě, že vysloveně milují dlabání dýní na tzv. halloweeny... Máme dokonce několik dýní keramických, kdybychom náhodou některý rok nevypěstovali a nesehnali dostatek dýní na dlabání a svícení.

















Vloni jsem ukazovala, že jsem jim ušila prostírky. Nějak se to ale nesešlo, a nestihla jsem je dokončit. Letos jsem strávila šicí víkend s novými známými v Harrachově. Bylo to super - dva dny a dva večery se stejně zaměřenými lidmi, kteří mi ukázali spoustu různých vychytávek. Doufám, že i já jsem jim řekla aspoň něco nového. No, a na tento šicí víkend jsem si s sebou vzala ty nedokončené prostírky. Dodělala jsem je tam. Sice jsem nesehnala svítící nit na prošití pavučin, ale prošila jsem je lesklou světle šedou nití, takže vypadají docela skutečně.










 
A k prostírkám jsem ušila i běhoun na stůl. Jde o úplně jednoduchý obdélník režné látky (bomulu z Ikea), prošitý do pavučin ozdobným stehem. Abych ho sladila s prostírkami a halloweenskými barvami, olemovala jsem ho pruhem sešitým z černé a oranžové látky. Nápad jsem viděla u Vanessy Christenson, která je mou oblíbenou designerkou, kterou sleduji už několik let.









středa 17. října 2012

Záložkovaná podruhé...

Včera v noci jsem dokončila záložku pro Toma. Je od firmy Royal Paris, a koupila jsem jí před mnoha a mnoha lety - na historicky prvním srazu vyšívaček ve Škrdlovicích. Bylo to v květnu 2007. Po něm následovala řada velmi nepříjemných životních propadů a změn, a já už víckrát nikam nejela...

Ale tak jako tak - Tomášek se tenkrát chystal do první třídy, a já mu koupila tuhle záložku, abych mu ulehčila čtení... Nakonec na ní přišla řada, až když je v primě na víceletém gymnáziu. Holt si na ní musel chvilku počkat.

Záložka se vyšívala na plastovou průhlednou kanavu, což mi dělá trochu problémy, protože nevidím, které křížky jsou, a které nejsou vyšité. Po dokončení křížkové výšivky jsem na záložku přišila z rubu střapeček, záložku podžehlila pevnějším vlizelínem, zastřihla na požadovaný rozměr, a obšila smykovacím stehem, aby vše pěkně drželo pohromadě.

Tak teď tu sedím, a přemýšlím, do čeho se pustit dál... Asi dokončím zvonečky a srdíčka z kurzu paličkování... Nebo že bych šla šít? Nebo uháčkovat Zuzance bačkůrky do lidušky? Jako vždycky - nápadů spousta, jen toho času na realizaci málo...

úterý 16. října 2012

Záložkovaná poprvé...

Nevím proč, ale každý podzim mne přepadne nutkavá touha vyšít dětem pár záložek. Naprosto stejně jsem dopadla i letos - objevily se první žluté listy na stromech, vykvetly astry na záhoně, a já se ponořila do svých zásob, a vytáhla - záložky:-)

Jako první na mne vykoukla záložka od firmy Vervaco s medvídkem Popcorn the Bear. Koupila jsem jí Zuzince na posledním velkém vyšívačském srazu, který se konal v Praze v Edenu a pořadatelem byla firma NB Vyšívání. Hned jsem se do ní pustila, protože další sraz je tuto sobotu, 20. října. Ale tentokrát se nezúčastním...

Záložka se vyšívala krásně. Vyšívá se na kanavovou stuhu, po dokončení se záložka podžehlila vlizelínem (vše bylo součástí sady). I to obšívání mne bavilo - medvídek byl najednou krásně chlupatý.

A na čem pracuji teď? No přece na záložce - pro Tomáška, aby mu to nebylo líto. Jeho záložku mám koupenou už pekelně dlouho - koupila jsem jí na první srazu ve Škrdlovicích, což už je pomalu pět let... Až se stydím, že byla ve skříňce tak dlouho.

čtvrtek 4. října 2012

Mořská nostalgie

Tuto sadu od Čarivna Miť jsem začala vyšívat začátkem prázdnin. Letos jsme žádnou dovolenou u moře neplánovali, tak jsem si ho užívala alespoň tímto způsobem.










Moc se těším, až zase někdy ucítím vůni moře, uslyším hukot vln a ucítím mořský vítr ve vlasech...

A budeme se Zuzankou sbírat mušličky a vymýšlet, co z nich doma vyrobíme.








Dnes jsem výšivku dokončila, a bylo to téměř symbolické dokončení - po vyprání a vyžehlení se náhle zatáhlo a spustila se pořádná čina - vítr a déšť. Zahrada během pár minut zapadala listím z blízkých vysokých jasanů, které se ohýbaly větrem a shazovaly své letní šaty. Začal podzim se všemi plískanicemi, deštěm a spadaným poletujícím listím.









Zatopila jsem v kachlových kamnech, uvařila konvici čaje a při psaní tohoto příspěvku se těším na své pracovní křeslo.... Zuzanka se vedle mne učí háčkovat, Tomík hraje na klavír - prostě rodinná pohoda. Miluji podzimní poklidné dny.



pondělí 1. října 2012

Výstava v knihovně

Dnes je 1. října a tento týden současně u nás v knihovně začíná Týden knihoven. Je spojen s výstavou amatérských umělců, na které se prezentují šikovní lidé z Čelákovic a okolí.

Náš Dámský klub finišoval, vyvíjel neskutečnou rychlost a šikovnost, a podařilo se mu dokončit a vystavit všechny tři společné deky, které jsme začaly.























Samozřejmě, že jsme se zúčastnily se Zuzankou i jako soukromé osoby - paní knihovnice byly tak hodné, že nám udělaly společnou expozici v dětském oddělení.



Dnes jsme si výstavu s Tomáškem rychle proběhli - byly tam krásné fotografie, zajímavé obrazy a úžasné batiky. Určitě se vy, kteří nejste zdaleka, zajeďte podívat. Já doufám, že se ještě na výstavu dostanu a přidělám pár dalších fotek, protože Tomášek vyfotil pouze naše výrobky (je to holt můj malý milý rodinný patriot - návštěvníkům poskytoval zasvěcený výklad ke všem vystaveným rodinným artefaktům...)

úterý 18. září 2012

Modrá Kréta, aneb jedu do světa....

Představte si nádherný ostrov Kréta, pobřeží, šumění azurového moře, bílé skály, na nich rodinná restaurace s terasou popnutou vínem.... Slyšíte, vidíte? Krétu jsem si při svém prvním pobytu zamilovala a doufám, že se tam ještě někdy vrátím...









Já se tam zatím nevracím, ale kamarádka ano. Na stejné místo, do stejné restaurace, ke stejným lidem, kteří už jsou skoro jako velká rodina. Chtěla pro ně originální dárek. Vymyslela si nástěnný quilt s názvem jejich restaurace - AVRA.









Nuž, slovo dalo slovo, a protože pro kamarádku je Kréta spojena s modrou barvou, vymyslela jsem quiltík drobný a modrý. Bratru 60x30 cm, aby se vešel do kufru i s tyčkou na pověšení (doufám, že jí doveze vcelku, jinak bude muset na Krétě shánět ještě tyčku...). A protože já mám Krétu spojenou s modrým mořem, tak ode mne tam jsou ty vlnky v modrých barvách.

Nástěnný quilt je vzadu opatřen rohy na zavěšení tyčky, hustě volně prošit bílou barvou v nebi a modrou barvou jsou obšita písmena a zvýrazněny vlnky.



Kamarádka byla spokojená, tak doufám, že stejně bude spokojen i majitel restaurace, a až někdy narazíte na Krétě na restauraci AVRA, tak v ní třeba uvidíte viset i můj quiltík. Tedy jestli se strefíte do správné restaurace:-)

sobota 15. září 2012

Kabelka Eliška

Eliška pozvala naší Zuzanku na oslavu svých narozenin. Malá byla nadšená. Hned vybrala prasátko a šla koupit pár malých dárečků pro radost. No, a na mně zbyla také maličkost - ušít kabelečku, která bude plnit hned dvojí funkci - bude to dárkové balení maličkostí, a současně po rozbalení jí třeba Eliška bude nosit do divadla nebo jen tak.







Zuzanka vybrala sladké látky - růžičky na modrém puntíkatém podkladu a růžové puntíky. Celou kabelku jsme šily spolu - Zuzka dohlížela, abych vše dělala tak, jak se má, a aby vše vypadalo tak, jak si vysnila. Kabelka je jenom jednoduchá, bez vnitřních kapes, vyztužená ronopastem, má odšité dno a zapínání na knoflíček. Ucha jsou dvě, přes rameno.

Tak snad se bude Elišce líbit....












Mimochodem - musím ušít i další pro Zuzku (to mne mohlo také napadnout...). Ale možná, že si jí už ušije sama.

sobota 8. září 2012

Pejsková dětská deka



Už jednou jsem se chystala z této krásné látky s pejsky ušít deku. Bohužel z toho sešlo. Docela mne to mrzelo, protože jsem měla v hlavě vzor, který bych z ní ráda vyzkoušela....







Ale časy se mění - dostala jsem zakázku na ušití dětské deky od rodičů, kteří milují psy. Dá se tedy očekávat, že i malá slečna (mimochodem ta, která si zatím užívá hranatých balonků ode mne) bude jednou mít psy ráda. Proč jí tedy neušít tu vymyšlenou psí deku?

Látka je v kombinaci bílé, šedé, černé a oranžové, tak jsem podobně ladila i samotnou deku. Protože jsou obrázky docela velké, nemělo smysl  vyřezávat z ní maličké a složité bloky. Lepší mi přišlo ukázat je ve velké ploše.

Prošití
Měla jsem vymyšlené složitější prošívání. Ale babička budoucí majitelky mne poprosila o co nejsilnější vatelín, a ten složitější prošívání zrovna moc rád nemá - nejen, že se hodně chruje, ale hlavně - při hustším prošití se z deky stává prkýnko. A to by asi u dětské deky nebylo příliš žádoucí - ta by měla být měkoučká a příjemná. Tak je deka prošita pouze ve švech.







Ze zbytečku látky jsem vyřízla ještě jednoho pejska na polštářek. Zatím ho může miminko používat nevyplněný (vypodložila jsem ho také tím silným vatelínem), a až bude větší, lze do něj vložit polštář 40x40 cm.

Sušení na sluníčku
Tak doufám, že deka bude nové majitelce dělat dlouho radost....