Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2014

Mezi svátky

...i k nám do nížiny dorazil sníh. Škoda jen, že den po tom, co děti odjely na hory, aby si užily alespoň technického sněhu a ledu na zimním stadionu pod střechou. U nás takovou možnost široko daleko nemají. Teď by se tu koulovaly, sjížděly miniaturní kopečky na lopatách a stavěly sněhuláky. Místo toho to dělají v Krkonoších. A já tu ometám auto a užívám si pohledu na zasměženou zahradu a psa, který je z radosti ze sněhu víc bílý jak černý a chová se jak malé štěně.

No, a co že dělá samotná máma doma? Tedy kromě obvyklého víceboje - zvěř, úklid, prádlo, vaření, práce - mi zbývá každý večer pár chvilek na jehlu a nit. Přemýšlení nad tím, do čeho se pustit, nebylo dlouhé - na posledním vyšívacím srazu v Edenu jsem si koupila sadu od RTO Beauty in the hat (Kráska v klobouku, ale vy určitě všichni vládnete angličtinou, azbuku neumím na klávesnici nadatlovat).

Vyšívat jsem začala už 20. prosince 2014. Ze začátku bylo vyšívání náročné - myšlenky se rozbíhaly na všechny strany, únava při pře…

Advent 2014

Advent se přehoupnut do své druhé půlky, za chvíli už přijde Ježíšek...

Letos jsem si nesmírně moc přála zajet někam na adventní trhy, podívat se na výzdobu, ochutnat svařák či jinou dobrotu, užít si volno. Děti už jsou větší, mohou jet také. I jsem si vyzvedla v cestovní kanceláři katalog, vybrala destinace, těšila se - a nakonec jsme zůstali doma. Zuzanka měla tolik různých vystoupení, že jsme nikam jet nemohli.

Zahájila koncertem s Jankem Ledeckým - i u nás v městečku pozval na podium místní dětský sbor, se kterým zazpíval pár koled. K dětem se choval moc pěkně, pro Zuzku to byl ohromný zážitek.


A pak klasika - rozsvícení vánočního stromečku na náměstí. Zuzka letos vypustila sbor s hudební operkou, to už fakt nezvládala. Kort, když celé dopoledne měla secvičnou s jiným sborem. Odpoledne a večer tedy stála na podiu a zpívala jako o život - s komorním sborem i se sborem Triangl.




Dále byla pozvána naší přítelkyní k vystoupení na vernisáži výstavy o baleném cukru. Vystupovala poprvé úp…

Kočičí...

S nadcházející zimou nám konečně kočka difundovala dovnitř. Po více než pěti letech se osmělila a vydrží doma, dokonce se začala s chutí mazlit, naučila se příst a spát na pohovce (nejraději v pelíšku z teplé deky). Ale tak hodinku-dvě, a už mňouká u dveří - má přece venku kamaráda, sice psího, ale zase je tak velký, že slouží jako dobře vytápěné lůžko...

Snad z radosti, že máme konečně kočku domácí, mám kočičí období. Paličkuji kočky, vyšívám kočky, prohlížím látky s kočkama... Ještě, že jsou za rohem vánoce, a mne snad to kočičí období přejde...

Takže pro Zuzinku - kočka paličkovaná. Vím, žádná složitost, i když tedy ty fousky byly na herdulce učiněný jehelníček.  Tedy fotit obrázek za sklem za umělého osvětlení - to mi opravdu nejde...




A že mne letos nebacil záložkový bacil? Ale ano, bacil. A ještě k tomu kočkový. Záložka od Anchoru kočičky s motýlky je pro Zuzčinu spolužačku a kamarádku, záložka od Vervaca pro Tomova spolužáka a kamaráda.





Rychlá fotoreportáž

Tož to byla rychlost - přiběhla známá, o které jsem ani nevěděla, že čte můj blog, vrazila mi fotoaparát do ruky se slovy: Rychle si to nafoť, jedu na nákup, cestou zpět si fotoaparát vyzvednu. A byla fuč. A já stála ve vrátkách s neznámým fotoaparátem v ruce.

Venku mne na tváři lechtalo sluníčko, na terase bylo přímo nádherně, i když neustále padají listy z vinné révy všude, kam se podívám. Tak jsem rychle využila nádherného počasí a půjčeného aparátu, a nafotila pár obrázků ušitých drobností.

A než jsem vše stihla nafotit a natahat do počítače, tak mi ve schránce přistál mail s fotkami kosmetické taštičky, kterou jsem už darovala... Tož se mrkněte, co jsem spáchala...

Adventní kalendáře pro neteřinky - tedy řeknu vám, že byl docela problém udržet Akimka za mnou, strašně moc si chtěl lehnout na ty adventní kalendáře jako na deku. Byl velmi uražen, že jsem mu to nedovolila, ještě víc uražen, že ač nádherně naaranžován uprostřed trávníku nebyl vyfocen, tak jsem si ho pak musela usmířit…

Loučení

Omlouvám se, že jsem se na tak dlouho odmlčela. Bohužel nucená pomlka bude trvat déle - do svého křemíkového nebe odešly oba naše fotoaparáty - u malého Tomova odešla jemná mechanika pohybující objektivem, a velké prastaré zrcadlovky, jedné z prvních digitálních, odešel čip. Stále doufám, že jí někdo opraví, ale je fakt, že to asi nemá cenu - její rozlišovací schopnost je hluboko za dnešními malými ďáblíky. Jen mne mrzí ty nakoupené předsádky a objektivy....

Takže minulý víkend jsme se s dětmi nejen loučili s našimi drahými předky na hřbitovech, ale také s našimi fotoaparáty. Jsem bez nich jako bez ruky - mám pár našitých drobností, některé už rozdané, a žádnou nafocenou. Ach, jaká bezmoc...

Abyste byli trochu v obraze - byla jsem zase na prodlouženém víkendu v Harrachově - šila jsem jako divá, a abych neodjížděla zkroucená jako paragraf a tlustší než velryba, tak díky nádhernému počasí také hodně výletovala. Bylo tam tak nádherně - podzim v té nejkrásnější podobě - jeden den mlhavý, …

Olivová připomínka léta

Po dlouhé době se mi zase podařilo dokončit jeden z dlouhodobých, už téměř dlouholetých restů - olivové prostírky.

Kdysi v dřevních dobách jsem v Tescu koupila dvě čtvercové chňapky s motivem oliv, které používáme ponejvíce pod konvice s čajem. A k nim se tamtéž časem objevila dvojice utěrek - jedna s olivami, druhá zelená, vaflová. A já pojala nápad, že z té utěrky s olivami ušiji prostírky k těm chňapkám. Nuž, utěrku jsem zakoupila, zelenou vaflovou vyřadila, protože byla hodně, ale opravdu hodně řídká, a olivovou připravila. Po zhruba roce jsem olivovou nařezala na čtyři části, a tím to zase na dlouhou dobu usnulo. Říkala jsem si od června, že letos v létě je už skutečně ušiji - a vida, ono je září, a já se konečně dostala k šití...

Jediné, co mne moc mrzí, je, že ty chňapky už jsou nějaké oprané a ošoupané. Ale nedělám si iluze - ty prostírky budou veelmi brzy vypadat stejně, ne-li hůře. Konec konců od konvice ty chňapky nebývají tak špinavé jako denně používaná cintadla.

A toto …

Druhý list...

Dokončila jsem druhý list z obrazu HAED od Sandry Kuck - Hanging ornaments. Možná si vzpomínáte, že jsem ho kdysi v třetihorách začala vyšívat. Po cca dvou letech jsem dokončila druhý list. Budu-li počítat rychlost jedna stránka za rok, tak už jenom 62 let a budu mít hotovo:-) Buď musím zrychlit, nebo najít nějaký elixír života, abych se toho dočkala, protože ať počítám, jak počítám, tak by mi mělo být něco přes kulatou stovku...

Minirestíky na konci prázdnin

Poslední prázdninový víkend jsme zůstaly se Zuzinkou doma samotné - Tomík odjel s kamarády na chatu. Tak jsme si udělaly holčičí víkend. Sice celý propršel, ale to nám vůbec nevadilo. Pouštěly jsme si pěkné pohádky a rodinné filmy, pily čaj, rozsvítily voňavou svíčku. A samozřejmě vytáhly nějakou ruční práci.

Původně jsem si myslela, že budu chvíli pokračovat v rozdělané výšivce HAED. Poslední týden jsme ale přerovnávali všichni tři své skříně s oblečením a děti i knihovny. Už tolik nečtou pohádky, tak vyřadily řadu dětských knížek a já přemýšlela, kam s nimi. Tak proběhlo několik přesunů a redukcí, a v ložnici se našlo místečko, kam jsem tyto knihy uložila pro svá vnoučata - snad jednou budou... A z té skříňky, kam jsem je dala, jsem přesouvala do jiné skříňky sady na vyšívání, které jsem v předchozích letech nastřádala. A při té příležitosti na nás vypadly tři malé sadičky - jedna od Janlynn, dvě od Little Critters. Už jsem si myslela, že je na ně Zuzinka malá, že bych je třeba čase…

Sluníčkový začátek školy

Zítra jdou obě děti zase do školy. Zuzanka naposledy na první stupeň - jde do páté třídy. Už je to velká holka, do školy se celkem těší, ale podstatně víc na zpěv a balet. Tomáš jde už do tercie víceletého gymnázia. To to letí - znovu dáváme rady letošním primánům - jak dojíždět, kde je jídelna, co, kde a jak zařídit a vyřídit. Už je to ostřílený bojovník. Tomáš se těší, na spolužáky, ale i na učení.





Aby se Zuzance začátek školy více líbil, rozhodla jsem se, že posbírám kousky své odhodlanosti a střípky znalostí, a ušiji jí novou sukénku. Sluníčkově žlutou, veselou, která se bude pořádně točit. Materiál jsem na ní už hooodně dávno koupila ve Flex-texu, stále jsem se chystala a chystala - a pořád nic. A protože dítko mi roste do výšky i šířky, tak jsem se začala bát, že nebudu mít dostatek látky, a co pak s tím, že...














A rovnou jsem vyzkoušela i nabírací patku, kterou mi koupil manžel před mnoha lety - dnes měla tedy svou premiéru. To je taková super vymoženost - na jednom konci do toho…

Pokračuji...

Právě jsem dokončila druhý blok BOMu Garden Gate. Tedy, ne že by mi to šlo nějak rychle. Sice aplikuji ručně, ale přesto - už byly vydány instrukce na bloků šest, a já mám dva....


Aplikuji ručně, částečně metodou dle Erin Russek, částečně klasicky needle-turn. Každý tvar vyžaduje dle mého něco jiného. Nebo spíš mně u každého tvaru vyhovuje něco jiného. Nejvíc mne baví, když je pozdě večer, děti už jsou zalezlé v postýlkách, já mám předpřipravené tvary, a u pěkného CD-čka a voňavé svíčky přišívám lístečky a puntíčky...

Celou deku jsem se rozhodla pojmout jako barevně řízený scrap, využívám zbytečků látek, u některých tvarů stačí fakt jen malý kousíček. Hlavními barvami by měly být růžová/fialová a žlutá. Ještě uvidím, zda zvládnu vypracovat všechny bloky, a následně i celou deku, nebo jestli z pár bloků vytvořím polštářky... Ale čím dál víc se mi líbí představa celé deky.


Co sbíráme v lese?

Většina z lidí chodí do lesa, aby sbírala houby. Náš původní záměr byl také nasbírat houby, ale u nás, na písku, bohužel v posledních dnech na rozdíl od většiny republiky nepršelo, tudíž se houby nevyskytují ani v náznaku vůně či jedné či dvou prašivek. Prostě nic. Nula. Jediné, co jsme za cca 3 hodiny vycházky do lesa našly, byl ztracený houbařský nožík. Nevadí, řekla Zuzanka, bude se hodit, až porostou...

Tak jako tak jsme si užily (to tvrdé y je správně, protože Tomášek s námi nebyl, tudíž jsme byly jenom dvě ženské) - vyzkoušely jsme novou cyklistickou lávku přes Labe. Pod nápory větru se pěkně chvěla a houpala, až jsme se chvílemi bály - není to nic příjemného cítit ty vibrace pod nohama...

Móda zámků na zábradlí mostu dorazila i k nám na maloměsto. Některé zámky jsou bez označení, některé s monogramy, některé se jmény, jiné se srdíčky. Jedny od zamilovaných, jiné třeba od babičky, dědy a dvou vnoučat.... Nevím, jaký postoj mám k tomuto trendu zaujmout - má se líbit, nebo nelíbi…

Kvetou mi látky...

Léto se přehouplo do druhé poloviny, a já skoro nic nestihla ušít, vyšít, dokončit... Nejdřív na mne padl splín, smutek, deprese... Jenže takovýto přístup nic na status quo nezmění, tak mi nezbylo nic jiného, než vzít do ruky jehlu a látky a vytáhnout rozdělané projekty na světlo boží.

Ze všeho nejdřív jsem dokončila kytičky do klubové deky. S těmi mi ještě pomáhala Zuzinka - vybírala zbytečky látek, stříhala záplaty a připravovala kupičky na jednotlivé kytičky. Nakonec jí bylo líto, že je jich prý moc málo - prošla s bídou dva pytlíky se zbytečky - modré a červené:-) No, já myslím, že jich bylo dost, celých 20.




Blanka, která se se mnou pustila do šití BOM Garden Gate, už ukázala tři hotové aplikované bloky. Sice je aplikuje na stroji, zatímco já v ruce, ale myslím, že takovýto skluz už ani rozdíl v technice neomlouvá. Prošla jsem zase zbytkové pytlíky a zopakovala si ruční aplikaci. Ach jo, to to dřelo, to to bolelo, výsledek mne trápí, ale na druhou stranu - po tolika letech přestáv…