neděle 20. ledna 2013

Z babiččina prádelníku v modré

Tento víkend jsem se rozhodla dokončit nějaké své resty. Volba padla na rozešitou deku, pracovně nazvanou Z babiččina prádelníku - v modré. O pohnutkách, které mne vedly k vytvoření této deky, jsem psala v jednom z předchozích příspěvků.





Koncem ledna bude mít krásné 65. narozeniny manželova mamka. A protože má ráda ruční práci, tak jsem si řekla, že by se jí patchworkový přehoz mohl líbit. Modré látky jsem neměla moc, ale pokusila jsem se jí maximálně nastavit. Po došití deky mi zbyl kousíček látky o velikost 10 x 5 centimetrů. Měla jsem to fakt na milimetry...



Chtěla jsem zkusit patchworkovou deku pojmout zase trochu jinak - ne ji klasicky olemovat, ale ponechat na ní třásně ze zakoupeného přehozu. Obzvláště když velikost topu vyšla tak úžasně akorát vzhledem ke koupenému plédu z Ikea... Dlouho jsem nad tím přemýšlela, radila se se zkušenějšími švadlenkami, a nakonec jsem top na fleesový spodek našila pružným stehem, který mi nabízel můj šikovný strojní pomocník na šití úpletů. Přece jenom ten fleese trochu pruží, tak aby se top nepáral...



Deku jsem strojově prošila ve švu. Do volných čtverců jsem vyšila srdíčka různými barvami modrých perlovek. Do dvou jsem je vyšila stonkovým stehem, do jednoho pro změnu předním stehem. Předním stehem jsem také prošila kontury naaplikovaných srdíček.

















Poslední věc, která na dece chybí, je jmenovka. Ještě jí nemám, pořád bojuji s tím, jak jí pojmout, co na ní napsat, a jak... Chtěla jsem jí vyšít, ale pak jsem si řekla, že by bylo pěkné, kdyby se na deku podepsaly babičce i vnoučátka, tak možná nakonec využijeme zažehlovací textilní gelovou tužku.... Ještě uvidím, mám čas ještě skoro týden.

neděle 13. ledna 2013

Hotový vánoční dáreček - Bucilla Summer HandBag

Hotová výšivka
Jak už jsem psala, v rámci vánočního kolotoče jsem dostala od Andrey (anca11) vánoční dáreček a v něm sadu na vyšívání Summer HandBag od firmy Bucilla. Hned mezi vánoci jsem se pustila do vyšívání. Přece si ten vánoční dáreček musím pořádně užít!








Před obšitím
Z počátečního nadšení, kdy vlastní taška byla vyšita razdvašup, jsem byla krutě probrána při vyšívání květů. Tolik čtvrt křížků jsem v životě nezažila. A že už jsem pár výšivek dokončila. Chvílemi jsem vše chtěla vzdát... Ale vzdát vánoční dárek? Nikdy! A tak jsem po chvilkách vytrvale propichovala tvrdou Aidu a přidělávala čtvrtkřížek za čtvrtkřížkem. Jupí! Nakonec bylo hotovo....






Ale nebylo všem dnům konec.... Začalo obšívání.


















A opět květy mne vytrestaly - obšívat zhruba stejnou barvou - růžová na růžové - to bych chvílemi oříšek. Vyšila jsem tuhle čárku, nebo nevyšila? Jsem tady nebo někde úplně jinde? Každý jeden steh jsem pečlivě zaškrtávala v předloze, jinak bych se ztratila v růžové mlze... Nakonec jsem vydechla, oddechla, a musím říct - je to krásný obrázek!
















Andrejko - moc děkuji! Děkuji za dáreček, za radost z vyšívání, z vědomí, že jsi mi věřila, že takovou výšivku dokážu - a já jí fakt dokázala! Děkuji, a jsem velkým dlužníkem.

úterý 1. ledna 2013

Silvestrovské šití, aneb inspirace z babiččina prádelníku

Vítám vás v novém roce 2013! Doufám, že nás všechny v tomto roce čeká jen to dobré, špatného pomálu, jenom jako toho koření. I toho když je moc, tak je jídlo nechutné, tak doufám, že tento rok bude pěkně vypečený, voňavý, chutný, laskavý, prostě fajn.

Včera jsem se zúčastnila silvestrovského mystery, které vymyslela Hana (Anahi na Fleru neboli Permonik na Dámě). Dobře jsem udělala - je to dokonalý vzor pro látku, kterou jsem už dlouho plánovala zpracovat. Jen ten nápad pořád nepřicházel...

Pamatujete ještě na povlečení našich babiček? Modrý a červený kanafas s vytkávanými bílými kvítky? Když jsem byla malá a marodila jsem, směla jsem spát u babičky na gauči. Babi mne přikryla velkou duchnou - ne prošívanou dekou, ale duchnou - když jsem dlouho plácala rukama, tak jsem měla málo peří na hrudi, ale na nohou se udělal obrovský péřový balón, ve kterém bylo nožkám příjemně teplíčko... A babi mívala povlečení z modrého kanafasu. Zdobené bavlněnou krajkou. Vidím to jako dnes...

Když jsem před lety byla na "bleším trhu", tak tam prodávali jeden polštář z modrého kanafasu a jeden z červeného. Byly v podstatě netknuté. Ale já je musela mít - kvůli vzpomínkám na dětství. Chtěla jsem z nich ušít Zuzance povlečení pro panenky. Jenže mi to přišlo líto. A tak jsem to pořád odkládala a odkládala.... Ale teď nějak zase vypluly napovrch, já na ně koukala, do toho to silvestrovské šití, a já si najednou řekla - proč z nich neudělat deku?

Původně jsem si myslela, že bude deka červeno-modrá - aby byla dost velká. On ten modrý polštář byl poloviční proti tomu červenému. Ale po ušití bloků se mi to nezdálo, a nakonec tedy budu šít deky dvě. Jednu červenou, a jednu modrou. Jelikož je modré méně, tak do těch dočasně prázdných čtverců vyšiji srdíčka bavlnkou - jako když mi babička podepisovala trička a trenýrky na tábory - vyšívala mi na ně obrázky a do nich iniciály, aby to bylo hezké. Další změnou byla látka na podklad. Řízla jsem totiž původně čtverce z režné látky, ale nebylo to ono (tak mi tak dochází, že bych mohla mít deky tři, sakryš...). Babička měla doprovodné polštáře vždy z bílé bavlny. I prostěradlo bylo sněhobílé. Prostě ta režná mi k té látce neseděla....

Z babiččina prádelníku...
Takže teď jdu vymyslet, jak tu modrou deku trošku "nafouknout", spočítat bordury ze zbylého drtku modrého kanafasu a došít zbylé bloky a bordury na tu červenou. Z režných čtverců asi nic nebude. No, možná, možná ubrus, ale nevím, nevím, zda budu šít stejný vzor ještě potřetí...