středa 20. listopadu 2013

Hvězdné vzpomínání

Dnes je venku pošmourno, sychravo, nevlídno... Donutila jsem se uklidit další kupičku, která mi tu zbyla po stěhování šicí dílny.

Znáte to - dlouho vyhlížení řemeslníci zavolají, že tu jsou za hoďku, a paní, máte to připravený??? No, nemám. Tak vše rychle naházet na kupičky, přestěhovat do jiné místnosti, a po dokončení akce postupně nanosit zpět a vracet na místo. Ale místa jsou nová, jiná, celé to člověk přebírá a přebírá, něco vyhodit, něco přidat, něco dokončit... A takhle jsem narazila na tuhle hvězdnou vzpomínku.


Beru do ruky měkoučký balíček světlounce režné barvy, a najednou je léto, horko, sedím na balkonku mezi kvetoucími ibišky, ve vzduchu je cítit moře. Jsem mladá, plná radosti z života, síly, nepřipouštím si žádné starosti. Však za horami a dolinami se nám staví náš krásný nový domeček. Jejda, to je let... Háčkuji do něj na budoucí nový stůl dečku, hvězdnou, protože se máme stěhovat na vánoce. Vedle mne sedí ten, koho mám ráda a který mne má rád, plánujeme společnou budoucnost, předčítá mi z knihy...






Na ty vánoce jsme se stěhovali. Ale stůl jsme si pořídili až za delší dobu, takže uháčkovaná dečka byla založena, že jí vyžehlím, až přijde její čas. Nový stůl už má své šrámy, tak jako my. Byl nejvyšší čas dečku vyžehlit, a protože se blíží vánoce, tak i rovnou nainstalovat. Jako připomínku teplých řeckých večerů, plánů, těšení se...





úterý 19. listopadu 2013

...a zrodila se hvězda...

Chodím do kroužku paličkování. To je známo. Tedy doufám, že je to známo. Potud dobrý. Máme skvělou učitelku Alici. To je ještě pořád dobrý. Alice občas nadnese, že bych to a to zvládla (dle mého je to často z kategorie snů), a já se občas nechám ukecat. A tady je ten problém. Můj problém...

Tentokrát vymyslela nádherný podvinek na prostorovou hvězdu. Já měla připravené jednoduchoučké podvinky na vánoční ozdoby, ale nechala jsem se umluvit, že tu hvězdu zvládnu a dokážu tak ostatním, že to je jednoduché a že to můžou zvládnout taky.

Super - podvinek vypadal velmi jednoduše. Až na tu délku a množství špiček dobrý. Vybrala jsem si bílo-červenou barevnost. Už při prvních prohodech paliček bylo vidět, že ta potvora červená bavlnka bude barvit bílou bavlnku. Ale furt to bylo koukatelné....

Doplácala jsem se svým hlemýždím tempem na konec, zakončila - a bum! Při tužení se červená zapustila pomalu přes celou bílou. I když jsem nejdřív tužila bílou, a po zaschnutí červenou, stejně se zapouštěla. Sakra, sakra.

Mám natuženo (ale málo, protože se bojím většího zapouštění červené do bílé), jdu sešívat. Sešila jsem do kruhu, a teď co? Po hodině marných pokusů o různá sešití apod. jsem to nakonec vykoumala. Ufff. S finální podobou mi hodně pomohla žehlička (mám popálené prstíky, auvajs), ale hvězda nakonec nevypadá tak marně... Jen se nemohu zbavit dojmu, že na původním obrázku od Alice vypadala nějak jinak.... Uvidím, co mi řekne dnes večer na kroužku. Třeba dostanu pravítkem přes ruce:-(

Tak tady je: chtěla by víc přitužit, příště pro konstrastní nit vyberu něco silnějšího, aby víc přidržela ty cípy, ale z dálky to nevypadá tak zle...



pátek 15. listopadu 2013

Pomerančové potěšení

V listopadu a prosinci si užíváme výborných šťavnatých pomerančů. Uznávám, že v létě v Řecku, utržené přímo ze stromu, byly proti těm, co se nyní najdou v obchodech, nepřekonatelné, ale pokud nejste právě v Řecku a není sezona čerstvých pomerančů, kupte si je teď.

Takže dnes jsme byli nakoupit na víkend - zelí, čínské zelí, mrkev a pomeranče. Paní na pokladně nevěřila vlastním očím - myslím, že nenápadně kontrolovala, zda nám pod čepicí nevykukují dlouhé králičí uši:-)) Jenže já i děti milujeme zelí a mrkev, plus když jsem zahlédla ty krásné šťavnaté pomeranče, neodololala jsem a tvářila se, že na terase nejsou zazimované plné přepravky jablíček od babičky. Konec konců - změna je občas také nutná.

Doma před víkendem čisto a prázdno - bublaninu už jsme snědli, tak co teď. Oko padlo na pomeranče - co takhle zkusit pomerančové mufinky? Od nápadu k realizaci nebývá u nás daleko - Zuzanka hned utíkala do komory a volala, že máme oranžové papírové košíčky i žluté zdobení. Se zdobením mne trochu zaskočila - jsem myslela, že budeme mít obyčejné, nezdobené. No, změna, něco během pečení vymyslíme...

Jako těsto jsem použila univerzální recept - 2 hrnky polohrubé mouky smíchat s 1/4 hrnkem cukru a 1 lžící prášku do pečiva. Do této směsi jsem nastrouhala kůru z jednoho pomeranče (nemáte-li bio, dobře kůru umyjte teplou vodou). Z ostrouhaného pomeranče jsem vymačkala šťávu, doplnila mlékem na cca hrnek, přidala 1/4 hrnku oleje a 1 vejce, a rozšlehala metličkou. Tekutou směs jsem rychle vmíchala do suché, a okamžitě naplnila košíčky. Pekly se na 180 stupňů necelých 20 minutek.



Mezitím jsem se Zuzankou vymíchala královskou polevu, ve které jsem zaměnila citronovou šťávu za šťávu z 1/2 pomeranče. Takže jeden bílek, špetička soli, šťáva z půlky pomeranče rozšlehat na mírnou rychlost. Přidávat po lžicích moučkový cukr, dokud nemáte požadovanou konzistenci - Zuzanka chtěla tlustou vrstvu (miluje vše hoooodně sladké), takže jsme dali hodně cukru a na mufinky nastříkali zdobičkou.





Polevu jsem dávala na ještě teplé mufinky - hezky přilne, a mufinky díky papírovému košíčku a zatáhnuté polevě nevysychají. Po nastříkání polevy je možné ještě mufinky na chviličku strčit pod gril - pak máte polevu "pusinkovou", jak říká Zuzanka.


No, a než nám mufinky dostydnou, tak Zuzanka složila vánoční domeček - jsou to něco jako 3D puzzle, velmi jednoduché, ale udělaly velkou radost. Končí u nás hračkářství, tak měli výprodej a Zuzanka mne tam uprosila na tento domeček a adventní kalendář Bratz. 

Zespoda domečku je dokonce natištených pár řádků pro přání nebo věnování, ale to Zuzanka nevyplňovala. Myslím, že by to mohl být pěkný drobný dáreček pro někoho blízkého.





Moc by se nám z této série líbil kostelíček, ale ten už u nás neměli.... Bohužel.





pondělí 11. listopadu 2013

Záložkovaná

Nepsala jsem tu nedávno, že mne bacil záložkový bacil??? A že tedy tentokrát pořádně. Pár záložek už mi z hromádky stačilo zmizet před focením - děti potřebovaly pro kamarády, pro sebe, pro spolužáky... Ale pár jsem jich ještě uchránila - budou se hodit do vánočních balíčků pro paní učitelky a pány učitele. Tedy doufám, že ještě ten měsíc doma vydrží...

Kytičkové záložky jsou vyšívané na plastovou kanavu, bavlnkami Norma z dědictví po kamarádčině babičce. Předlohu jsem našla v Malování jehlou.











Tygrová a řecká záložka jsou ze stejného časopisu, jen se původně jednalo o předlohy na korálkové náramky. Vyšívané jsou také zděděnými bavlnkami Norma, a ta tygrovaná navíc štepovačkou - ale když ona měla tak nádherně lososovopomerančovou barvu - té by bylo na ponožky škoda. Nehledě na to, že takové ponožky snad doma ani nemáme... No, možná Zuzanka.












Ad Zuzanka - blíží se termín podzimního vyšívačského srazu. Tomáškův obrázek zakoupený na jarním megasrazu jsem již vyšila (Londýnský autobus), a tak bylo nutné rychle vyšít i Zuzančin - Koťátko Hang in there od firmy Dimensions.











Oproti originálu nemá vyšitý nápis. Zuzanka ho chce zakomponovat do obalu na čtenářský deník. Málo platné - obrázků má v pokojíčku spoustu, a vzhledem k tomu, že celou jednu stěnu má šikmý strop, a u druhé stěny stojí skříň a visí zrcadlo (naše malá parádnice se musí pořádně prohlédnout, to je jasné), tak místa na věšení obrázků moc není.











Minulý týden mi došla poštou malá sadička od firmy Vervaco (moc děkuji, Ladušo). Konvičky jsou úžasné, barvičky mne úplně nabíjí. Celá rodina navíc milujeme čaj - jakýkoliv. Bez čaje nemůže začít žádný den. Nevydržela jsem, a hned začala vyšívat. Součástí sadičky jsou malé čtverečky aidy 18ct - je nezbytné vyšívat v ruce, a to dlouho nevydržím - dostávám křeče do rukou. Ale nevzdám to. První obrázek se už pomalu klube. Doufám, že brzy budou hotové všechny tři. Po zarámování si je pověsím na komín mezi kuchyní a pokojem. Moc se na ně těším....









Samozřejmě, nejenom vyšívám. Zuzanka měla minulý týden vystoupení se sborem na galakoncertu místní ZUŠ. Podívaná to byla nádherná - děti hrály, tancovaly, zpívaly, hrály divadlo - šikovné byly všechny. Je vidět, že je to baví a že se jim učitelé věnují. Potlesk celého sálu ve stoje pro paní ředitelku byl díkem všech rodičů a prarodičů těm, kdo jejich děti a vnoučata vedou k lásce k hudbě, tanci i divadlu.



sobota 2. listopadu 2013

...oooo, ty jsi má, levandulová, nádherně celá, celičká - mufinková:-)))

Miluji levanduli. Její vůni, barvu, listy, texturu, prostě vše. (Jenom nesnáším levanduli v ložnici - nemůžu z té vůně spát, trošku paradox, že?)

Moje dcerka miluje muffinky. Nebo cupcaky? Jaký je mezi nimi rozdíl? Na jednom chytrém blogu jsem zjistila, že muffiny je takové rustikální pečivo, vyrábělo se k běžné svačině, sladké i slané. Základem je rychle zamíchat a upéct. Dlouhým mícháním prý těsto "ztěžkne" a nebudou dobré. Muffiny se nezdobí a jejich průvodním znakem je vyběhlá čepička nad papírový košíček.

Cupcaky jsou prý obdobou našich košíčků nebo dortíků. Neměly by vyběhnout nad košíček, měly by zůstat hezky rovné, aby je bylo možné pěkně nazdobit krémem. Někdy se do nich dělají i dírky na krém či jinou náplň. Těsto se používá piškotové nebo třené.

Tolik chytrá slova z internetu, volně převedená z angličtiny do češtiny. Zajímavé....

Dnes bylo hodně pošmourno, pršelo, smutno a neveselo. Napadlo nás prosvětlit si sobotu vzpomínkou na léto. Nedávno jsme koupili sešitek s recepty na muffinky, oko padlo na muffinky levandulové - ano, to je přesně to, co dnešní podzimní den potřebujeme! Sušené levandule máme spoustu, tož proč se do toho nepustit.

Ponořila jsem se se Zuzankou do lednice a špajzky - mouka, cukr, máslo, vajíčka, mandle, levandule - vše doma bylo. Dostali jsme ale chuť na krásnou čepičku - tj. chtěli jsme cupcake, dortíček, víkendovou dobrůtku. Tož proč neudělat krém z čerstvého sýra. Doma sice nebyla ani Lučina, ani měkký tvaroh, ani Philadelphia (která nám asi chutná nejvíc), ale ani pomazánkové máslo, pouze čerstvý sýr Linea z Lidlu. Řekli jsme si - čerstvý sýr jako čerstvý sýr, pořád je to té Philadelphii podobnější jak pomazánkové máslo nebo měkký tvaroh. Zuzanka zaběhla do cukrárny pouze pro fialové potravinářské barvivo (chtěla mít krém fialkový jako levandule), a rovnou vzala i nějaké cukrové zdobení - asi měla pocit, že jeden velký vrchem plný šuplík různého zdobení je málo...






Těsto podle receptu je sušší (možná Zuzanka špatně hlídala troubu, trošku se nám bábovičky uprostřed propadly, i podle chuti jsou blíž spíše košíčkům z křehkého těsta. Bábovičky jsou nádherně levandulově voňavé, chuťově vynikající. Příště zkusím těsto trošku naředit mlékem, bylo dost tuhé, v košíčkách se rozlilo až během pečení.


Do krému jsme měli asi dát více barviva, aby byl fialovější, ale nevadí. Ale! Linea z Lidlu během tření s cukrem hodně zřídla, pokud byste jí používali, tak přidat nějaký ztužovač, třeba želatinový zastudena, nebo ztužovač šlehačky, krém dost teče. A to toho sýra bylo o 50g méně, než obvykle používáme. Chuťově je ale krém výborný - lehounký, nadýchaný, sladký i navinulý.

Recept:

Bábovičky:

130 g hladké mouky
125 g moučkového cukru
130 g másla
150 g bílé čokolády
2 vejce
1/2 balíčku prášku do pečiva
2 lžíce mletých mandlí
1 lžíce levandule (čerstvé nebo sušené)



Vyšlehat máslo s cukrem do pěny, postupně přidat vejce a rozehřátou čokoládu. Vmíchat mouku, prášek do pečiva, mandle a levanduli. Naplnit košíčky a péct ve vyhřáté troubě cca 30 minut (u nás stačilo bohatě 25, a asi by mohlo být i méně).

 

 

 

 

 

 

 

 

Krém:

1 šlehačka
250 g čerstvého sýra (Philadelphia, Duko, Lučina, ale lze i pomazánkové máslo, měkký tvaroh apod.)
50 g moučkového cukru
potravinové barvivo (nemusí být)

Sýr utřít s cukrem dohladka, obarvit potravinovým barvivem. Šlehačku ušlehat na pevno, vmíchat sýrovou směs, nechat alespoň hodinu vychladit.

Na vychladlé bábovičky nastříkat krém zdobičkou s velkou hvězdičkou. Dozdobit dle svého uvážení.







Dobrou chuť.