úterý 20. srpna 2019

20.8. 2019

Léto budiž pochváleno!

nebo také

Letošní způsob léta zdá se mi býti poněkud podivným...

Letošní léto je jako na houpačce. Meteorologicky, psychicky, fyzicky, venkoncem...  Vedro střídá déšť (zásadně vždy, když rozjíždíme novou etapu stavby, nejlépe v okamžiku, kdy je objednaný beton), dělníci střídají prázdnou stavbu, nadšení stres, zdravotní peripetie by vydaly na malou sbírku povídek - směšných i k pláči, děti jsou věčně na cestách, takže peru, balím, peru, balím, a tak nějak pořád dokolečka.

Ale děti už jsou doma, stavba snad konečně také míří k závěru, takže pomalu vytahuji ruční práce, zaprášené a polozapomenuté, a zhrublýma rukama se snažím kousíček po kousíčku, steh za stehem zase pokračovat.

HAED - Sandra Kuck - Hanging ornaments - stránka 43/64...


Aneb - ještě to umím :-) 

pondělí 28. ledna 2019

28.1.2019

Deka Ledové květy pro Margarétku

Kolegovi v práci se nedávno narodila první dcerka, Margarétka. A když je to taková ledová princeznička, narozená v nejstudenějších měsících roku, hned mne napadly zbytky látek v ledově šedých, modrých a zelenkavých odstínech. Už dlouho jsem s nimi počítala na nějakou deku nebo jiný projekt, ale na velkou deku jich bylo málo, a na ubrus zase moc :-) A dětská deka pro miminko byla tak akorát. A když se objevila výzva od Moda Fabrics na společné šití Moda Love quilt ve třech velikostech, bylo rozhodnuto.



Velikost z charmpacku byla plusmínusautobus vyhovující, ale 80 x 80 cm mi přišlo málo. Tak jsem přidala dvě bordurky, konec konců bílá i modrošedá mi zbyly, tak proč blok nezvětšit o kousek.



Deka je podšitá zelenkavým fleesem. Je lehounká, a přitom teplá. Dá se použít do postýlky i do auta, jako přebalovací podložka u paní doktorky, nebo hrací na zem. Jak se bude hodit.



Prošívání je jednoduché, do špiček kopírujících tvar. Hrála jsem si i se sešíváním - hezky jsem potrénovala přesnost šití. Docela se mi dařilo. Takže co je základem přesných špiček? Škrob, žehlička a přesné šití :-)



pondělí 31. prosince 2018

31.12.2018

Silvestr. Poslední rok v roce. Já vám nevím, ale pro mne jsou vrcholem roku vánoce. Silvestrovského veselí se nějak neúčastním, nic moc mi to neříká. Ale budiž, letos se mi to hodilo.

Protože a poněvadž jsem fakt za jeden rok dokončila BOM quilt. Jo. Letos poprvé. No, uznávám, že BOM jsem šila podruhé, kdy ten první jaksi nebyl autorkou nikdy dokončen, ale jo, dokázala jsem to. Včera večer došito:

Jako nevěřila jsem si. Ani trošku. Takže je celý ze zbytků a různých "odpadů" - bílé jsou asi čtyři druhy, největší část je starý přehoz přes postel, co mívala Zuzka jako malá.  V každé barvě se najde nějaká "nečistá" bavlna, tj. směs. Při žehlení se některé táhly, některé srážely. Byl to boj. Šila jsem na různých strojích, takže ani přídavky nebyly konzistentní tak, jak by se mi bývalo líbilo. Bližší fotky asi radši nedám. Ale řídila jsem se heslem Angely Walters - Better finished than perfect. A druhá její rada mi často v hlavě zněla - kdo bude prohlížet quilt tak z blízka, jako když ho šijete? Nikdo! A je fakt, že takhle z dálky to nevypadá tak tragicky, jako to vidím já, a obzvláště, když vím, kde ty chyby jsou. Spoustu bloků jsem přešívala i desetkrát, ale nakonec jsem ten nejlepší pokus nechala, a šla dál. Prošívat budu až v roce 2019, už mi v hlavě roste určitý plán, tak snad to tak půjde.


No, a protože je ten Silvestr, troška bilancování toho roku 2018:
- 0 shozených kilogramů - sakryš, snad to jednou už vyjde
- 1 zlomená noha, která mne trápila od února do září
- 1 dokončený kostlivec - červená kanafaska. Uznávám, že bez pomoci by byla stále ve stádiu topu.
- 1 dokončený BOM ve stádiu topu
- 1 upletená deka (a já si při tom nezamotala ruce s jehlicemi do vlny)
- 11 vyšitých stránek na HAEDce
- 0 opravených plotů
- 0 rekonstruovaných pergol
- 2 nepovedené dovolené - letní kvůli rodinným problémům, a zimní kvůli nemoci a práci

I tak to snad byl celkem dobrý rok... Uvidíme, co nám přinese ten příští.

Všem do nového roku 2019 hlavně hodně zdraví, radosti ze života a přátel, se kterými si můžete povídat a smát.


středa 26. prosince 2018

26.12.2018

Krásné vánoční svátky a všem dobrou vůli...

Toto přání mne na štědrovečerní půlnoční mši zaujalo nejvíce. Nebylo to obvyklé přání pouze pro ty, co už dobrou vůli mají, byl to dárek dobré vůle pro všechny lidi, bez ohledu na zásluhy, vyznání, barvu, pohlaví...

A jak jsem se dostala na půlnoční mši? Nu, jako obvykle - jako doprovod Zuzky, které se stýskalo po zpívání, a tak se s nadšením sobě vlastním zapojila do místního ekumenického sboru. Byla šťastná, dokonce dostala i maličké sólo.

A protože dárky byly předány, mohu odtajnit, co jsem Zuzce upletla. Ano, upletla. Hladce i obrace. Neodolala jsem škemrání své pubertální dcery, a upletla jí deku. Dokonce našla v syslírně kilo vlněné příze, kterou jsem koupila před nějakými dvaceti lety. Dokoupila jsem jenom pár přaden šedé vlny, protože na deku nestačilo. Nadšení bylo obrovské. Ufff. To jsem si oddychla....




A protože byla i dovolená, našlo se pár chvilek na jehličku a přibyla jedna stránka ve výšivce. Stránka 35 ze 64.




sobota 15. prosince 2018

15.12.2018

Vánoce, vánoce přicházejí....  Ode dneška bych měla mít dovolenou. Až do konce roku. Jako ano, mám naplánovanou jednu instalaci, ale pokud se nic nestane, měla bych mít volno. Tento víkend jsem si naplánovala došití row-by-row. No, znáte to - chceš-li osud rozesmát, něco si naplánuj...

Ale zase na druhou stranu - máme nazdobený stromeček a jsme připraveni na vánoce.








Dílna byla obsazena Zuzčiným projektem - šily se družinové šátky pro její světlušky. Zítra mají besídku, na které je dívenky dostanou dárkem od své vedoucí. Snad se budou líbit. Materiál - žluté plátno od Dáji z Olomouce, nažehlovačky vybrala Zuzka na Wishi.









Na jednu stranu mne těší, že mizí letité zásoby, ale lidi - rvalo mi srdce řezat do nových nenačatých látek...  A ještě k tomu jednobarevka, ty já tak miluju.... Teď s nimi šije skoro každá, ale pamatuji doby, kdy jsem s jednobarevnými látkami byla v PW za exota. Chjo, jsem děsná - takové kusy látky - to by bylo PW dílečků...


pondělí 10. prosince 2018

10.12.2018

Zítra bude Zuzce patnáct let. Tak strašně rychle to uteklo. Z malého, ubrečeného miminka je velká, usměvavá slečna. Kde jsou všechny ty roky, co tu s ní jsme? Kam zmizel všechen ten čas? Jsem nesmírně ráda, že jí mám, i když za těch patnáct let byly i dny, kdy bych jí přetrhla na dvě malé do školky, ale které dítě nezazlobí, že :-)

No, a když patnáct let, tak jsem plánovala pořádný dar - deku. Však víte, tu srdcovou, červenou, kanafasovou. Top jsem dokončila včas, ale pak mne životní události semlely na fašírku, a patnácté narozeniny se blížily, a mně bylo jasné, že prošití a olemování se fakt v mém případě nekoná. Jenže po světě chodí andělé, a jednoho takového jsem potkala i já. Jen tak mezi řečí jsem se zmínila, že holt deka pro dcerku hotová nebude, ale co, máme před sebou spoustu dalších narozenin a svátků a jiných příležitostí. Nic jsem tím nemyslela, nic nečekala - a už vůbec ne nabídku - zabal to a pošli, já ti to proquiltuji.   Vím, že všechny quiltařky mají před vánoci napilno, ani mne nenapadlo se někoho ptát, brala jsem to jako svou chybu a selhání, které dceři vysvětlím. A bác ho - pošli, a bude to mít. Nebudu vás napínat - zabalila a dovezla osobně k tomu andělovi do Pardubic. A do týdne měla prošitou deku zpět.

Dcera nic netušila. Potají jsem zvládla deku i olemovat (díky bohu za všechny ty zkoušky, generálky a vystoupení). Takže včera nastal den D. Rodinná oslava patnáctých narozenin. Dcera dostala kytku, krabici, a pak už jenom nevěřícný pohled....






S babičkou, dědou a bratrem






Deka je nainstalovaná v pokojíčku, růžový Sweet heaven byl uklizen do prádelníku, protože se už opravdu do teenagerského pokojíku nehodí, a od všech letí obrovský dík do Pardubic, Monice Kolejové - Moni, ze srdce všichni moc děkujeme!







Detaily prošití








Zuzanko, všechno nejlepší. Zůstaň veselá a šťastná. Jsi ta nejlepší dcera, kterou můžu mít.





neděle 9. září 2018

9.9.2018

Týden školy za námi. U nás letos nic nového - kvarta a septima - známé tváře, známá škola, známá cesta. Jo, za rok to bude jiná - jeden maturita, druhá taneční. Ale letos ticho před bouřkou :-)

Doma celkem také nic nového - začalo poprchávat, zahrada se zazelenala, ovocné stromy znovu kvetou (jsem zvědavá, co budou dělat na jaře), dýně konečně znovu nasadily plody - snad stihnou aspoň trochu dozrát. Známí si odvezli dětský domeček, takže přemýšlím, co s vytvořenou mezerou - je třeba upravit keře kolem, které se tvarovaly dle domečku, uvažuji o dokoupení něčeho, co roste rychleji, aby se zakryl nečekaný průzor k nám do zahrady od sousedů - asi nějaký tavolník vyhraje, zlatých dešťů máme ve volně rostlém živém plotě až dost. Nebo nějaký panašovaný ptačí zob by mohl být fajn. Uvidím, na co narazím v zahradnictví.

Na terase kvetou ibišky jako o život. Konečně mám fotku i žlutého - no není nádherný?



S novým školním rokem začal nový projekt - Sampler pro kamarádku - ze stránek Moniky Kolejové Prošívání. Dlouho jsem váhala, zda začínat další projekt - chtěla jsem letos dokončit hlavně kostlivce, ale nakonec vyhrála vidina zpracování dalších "ležáků" - látek, které jsou ve skříni. Jen mi prosím řekněte, proč jsem kvůli tomu musela koupit nové doplňkové látky za pětistovku :-) Ach jo. Takže jsem se rozhodla pro sladkou romantickou barevnost - zpracování růžičkových látek, které tu mám už cca deset let...
Jen tu bílou jsem nahradila novou smetanovou, a přidala světlou kávu na bordurky.

První blok zahajoval 1. září, každý další bude vždy v pátek. Takže první blok, hezky na rozjezd pomalu a opatrně:
A druhý z tohoto týdne, to už bylo trošku náročnější, ale jo, zvládla jsem to.



Pro celý projekt jsem si složila novou krabici, abych to někde nepoztrácela. Mám v ní bloky, návody i látky hezky pohromadě.

Samozřejmě jsem nezapomněla ani na Row-by-row BOM od německých patchworkářek. Zářijová řada hotová :-) Největší radost mám asi z té poloviční přepravky se zbytky.... Ne, že bych si snadno nevyrobila spoustu dalších..







A jako poslední věc, která mi momentálně zabírá čas, je učení se prošívat na rámu. Kdysi hodně dávno mi ho objednal ještě manžel. Ale už nesestavil. Ležel skoro deset let v dílně, v krabicích, na zemi, zakopávali jsme o něj, a já pořád přemýšlela, zda ho sestavit, nebo prodat. Druhé nešlo (psychicky), tak jsem letos o prázdninách se Zuzčinou pomocí rám sestavila. Trošku přes léto trénovala, a nakonec natáhla testovací deku. Vychází z Free motion quilting challenge Angely Walters Quilting is my therapy. Ne vše jde na tomto hobby rámu udělat, ale tak co - buď vymyslím, jak to udělat, nebo vymyslím něco jiného. Ač se to nezdá, je to boj - odhadnout, kde jsem, protože nejsem těsně u jehly jako při prošívání normálně, ale kus (pořádný kus!!!) od stroje. Blbě vidím s brýlemi na dálku, blbě vidím s brýlemi na blízko. Ideální by byly takové ty nasazovací brýle pro virtuální realitu a kamera u jehly :-) No, to ještě nikdo nevymyslel, tak se snažím strefit, kam potřebuji, udržet stejnou délku stehů a ještě udržet vzor. Chvílemi na jednoho člověka až moc. Notabene když se mu pod stroj ještě plete kočka.








20.8. 2019

Léto budiž pochváleno! nebo také Letošní způsob léta zdá se mi býti poněkud podivným... Letošní léto je jako na houpačce. Meteorologic...