úterý 27. prosince 2011

27. prosince 2011

Naši známí ví, že jsme typičtí tím, že standardní věci řešíme poněkud nestandardním způsobem. Pořád jim slibuji, že o tom budu někde psát, aby se naše příhody neztrácely, tak třeba toto místo by mohlo obsahovat i příběhy našeho běžného života.
 
Dneska večer jsem se s dětmi dívala na televizi - prohlásila jsem, že kdo mne bude o večerní pohádce rušit, tomu zítra nezabalím na hory. Zabrala jsem gauč, děti vyštvala na křesla. Keců milion. Udělala jsem si pár jednohubek, nalila sklínku vína, a přešla to, že na kuchyni je pořád hrnec se zelím a špinavé talíře od oběda jaksi ještě nikdo nedal do myčky - přece se nebudu večer hádat, nechám si to na ráno....

Pololežím, spokojená, jak jsem to skvěle vymyslela. Pololežím, protože mám bloknutou půlku zad, a úplně si lehnout nemůžu. Připíjím si vínem, jaká jsem skvělá organizátorka a uvědomělá matka (že jsem dětem nevynadala kvůli tomu neuklizenému obědu). Do toho kluk vykřiknul - vypadlo mu sklo z brýlí. Takže všici na čtyři a hledali jsme šroubek z brýlí. Čtvrt hodiny pohádky v čudu, ale šroubek jsem nakonec našla přilepený na klukově chodidle. Hurá.

Složila jsem brýle, nasadila šroubek a čekám - čekám - čekám... Když pořád nic, tak se podívám po klukovi, a on místo toho, aby přinesl šroubovák, tak sedí v křesle a čučí na pohádku. S patřičným komentářem jsem odešla do kuchyně, že ten šroubek přitáhnu nožem. Co myslíte, že se stalo??? Ano - šroubek mi spadnul do kastrolu se zelím. Většinu pohádky jsme strávili přebíráním kastrolu se zelím a hledáním šroubku. Děti přitom povečeřeli zelí bez ničeho - já jen doufala, že při večeři nepozřeli i šroubek. Naštěstí ne - našla jsem ho ve své třetině, se závěrečnými titulky jsem ho našroubovala a brýle spravila...

Tak skončil jeden typický večer v naší minirodině:-) Dobrou noc.

27. prosince 2011

Jaké u Vás byly vánoce?

U nás štědré, milé, spokojené. Ježíšek dětem nadělil dárečky, o které tolik stály. Měli radost  z větších dárků, ale i z maličkostí - ať už šlo o třpytivého Pet-shop zajíce, panenku Moxie Girlz, nebo čepici s kšiltem:-)) A víte, kdo byl letos nejhodnější? Já! Ano, po mnoha a mnoha letech jsem letos byla nejhodnější já.:-)

Dostala jsem spoustu milých dárečků jak od svých dětí a příbuzných, ale také od kamarádek z různých diskuzních serverů. Děvčata z okouna i Dámy - moc Vám všem děkuji. Každý, i ten nejmenší dárek udělal mně, ale i mým dětem, které mi nesmírně fandí a přejí, obrovskou radost. Hned na Štědrý večer jsme vyzkoušeli svíčku měnící barvy od Květuliny, prozkoumali jehelníčky od mamami, pověsili snově jemné skleněné andělíčky od jaji, zvonili na rolničky na patchworkovém stromečku od téže autorky, a takhle bych mohla pokračovat dál a dál.

Udělila jsem si pár dnů bez práce (sváteční dny musí i podnikatelé aspoň trochu ctít, ne?), a místo toho se věnovala dětem, těmto stránkám a vyšívání. Jistě jste si všimli, že jsem dle slibu přidělala záložky na plány na letošní rok. Původně jsem uvažovala, že když bude ten rok 2012, že bych si napsala plánů 12, ale radši nebudu pokoušet osud. Když stihnu alespoň čtyři z těch, co tam najdete, budu přešťastná. Na karty se svými hotovými díly budu postupně dávat nově dokončené výšivky, PW výrobky, ale i frivolitky, háčkování, a třeba i paličkování, po kterém se mi tolik stýská.

Dnes jsem konečně dokončila jeden rest z tohoto roku. Moje malá neteřinka Terezka miluje vílu Zvonilku. Ježíšek jí přinese další knihu o této oblíbené postavě. Takže když jsem objevila tuto nádhernou vyšívanou vílečku, věděla jsem, že jí Terezce prostě musím vyšít. Shodou okolností jsem doma měla zelenkavý polštářek s bílými puntíčky, který má odepínací přední panel na výšivku. No uznejte - tolik náhod - to jsem se do toho vyšívání fakt musela pustit.


Na fotce to není tak vidět, ale krásně se jí třpytí křidélka... Snad Terezce udělá radost.

Krásné poslední dny tohoto roku!

úterý 20. prosince 2011

20. prosince 2011

Dnes by měl manžel narozeniny. Zapálila jsem svíčku u jeho fotky i na hřbitově, a vzpomínám na ty roky, co jsme spolu prožili.... První vánoce v pražském bytě - jak nám spadnul stromeček a nemohli jsme se dostat do pokoje, protože zatarasil dveře. Jak jsme pozvali všechny příbuzné, včetně babiček a dědečků na vánoční sváteční oběd, a nestačila nám majonéza na salát a pořád někdo jezdil do obchodu pro další. Jak se nám nechtěla vejít krůta do trouby. Jak jsem organizovala přesuny patnácti lidí v bytečku jako dlaň, aby se všichni vystřídali u jídla, aby babičky a dědové mohli posedět, aby si kuřáci mohli dojít zakouřit, aby, aby, aby...  A jak mne před všemi požádal o ruku.... Znovu jsem nasadila snubní prstýnek - ty roky v malém bytě stejně byly moc krásné - měli jsme pocit, že máme život před sebou, plánů kopec, a všechno nám připadalo tak strašně snadné.....

A pak touha po bydlení ve větším, zahradě, rodině. Nic nešlo jednoduše, vše bylo s překážkami, ale vše vyšlo. Škoda, že když už jsme se mohli jen a jen radovat, a nemuseli o nic moc bojovat, protože naše sny se splnily, tak manžel musel odejít... Vloni touto dobou jsem si nechala přestřihnout snubní prsten - mám ho schovaný v krabičce s manželovým.... Vlastně svůj život mohu měřit na prstýnky - zásnubní se zirkony, snubní ze zlata, k narození syna, k narození dcery, přestřihnutý snubní, znovu nasazený zásnubní.... Jsem zvědavá, jaký bude příště...

Ale dost vzpomínání - děti jsou naše budoucnost, a ty moje se šíleně moc těší na vánoce... Protože brzy po vánocích odjíždí na hory za sestřenicemi, dovolila jsem jim nazdobit stromeček o týden dříve. Letos stromeček vybírala Zuzanka, Tomáš určoval ozdoby. Sám koupil nové. Stromeček je nádherný - decentní a krásný. Překvapili mne ti moji drobečci.

Na klavíru je papírový betlém, který vystřihli a sestavili před dvěma roky. A nad klavírem visí věnec, který zdobila Zuzanka zbylými sněhovými vločkami ze stromečku.

Jasně, že jsem se jim snažila udělat i já radost. Objevila jsem nádherný adventní kalendář s malými šuplíčky, kam jsem jim schovala dobrůtky na celý prosinec.









Vloni měli poprvé pověšený i vyšívaný adventní kalendář od firmy Dimensions. Každý den se střídají - jeden pověsí vyšívaný obrázek a druhý si vezme dobrůtku z domečkového kalendáře, druhý den si první vezme dobrůtku z domečkového kalendáře a druhý pověsí vyšívaný obrázek...
Toto je ten vyšívaný kalendář:






A poslední obrázek - dostala jsem od Tomáška vánoční přání a PFko. Mám z nich velkou radost, moc se mu povedla...



Veselé vánoce i Vám všem. A v novém roce hodně štěstí, zdraví, spokojenosti a životní pohody!

Jana s dětmi

čtvrtek 8. prosince 2011

8. prosince 2011

Začal prosinec. Děti denně ráno běží k oknu a vyhlíží sníh. Každý den začíná otázkou: "Maminko, kdy už bude sníh?". Zlatíčka moje, nevím.... Ztrácím pomalu autoritu nedoktnutelné a vševědné bytosti. Už jsou velcí. Jak to rychle utíká...

A v této meditační a bilancující náladě se potácím posledních několik dnů. Děti už nevěří na čerty ani Mikuláše. Jak vysvětlit babičkám, že nemá smysl zvát k nám domů jejich kamarády a vrstevníky. Ale z dárečku nechaného na okně mají pořád velkou radost - pytlíček čokoládových bonbonů a sešitek se samolepkami nebo návody na výrobu drobností se porovnávaly celý večer. Mikuláš přísným hodnocením prošel - díky bohu....

A když už medituji a bilancuji, co takhle ty mé nešťastné ruční práce. Chtěla jsem vyšít vánoční podložku - nuž co, nepodařilo se. Chtěla jsem zlikvidovat kostlivce, nebo také ufouny z patchworku - nuž co, nepodařilo se. Snad  se zadaří příští rok. V této náladě mne zastihla výzva bluemar z diskuzního fora o vyšívání na okounovi, ať na stránky webu o křížkovém vyšívání vystavíme své plány na příští rok. Dobrý nápad, proč ne. Třeba mne to bude trochu popohánět (i když po pravdě - to, že jsem tam měla vyvěšenou vánoční podložku mne nepopohánělo ale ani trochu - možná proto, že jsem tam visela smutně sama, nikdo nevolal po aktualizacích, prostě to byl takový zapomenutý kouteček). Proto jsem se rozhodla, že své postupy a pokusy budu každý měsíc bilancovat i na těchto stránkách. Vždy poslední den daného měsíce. Takže poprvé se tu seznam plánů a stupně jejich rozpracovanosti tady objeví kolem Silvestra. Ať jdu do nového roku pěkně připravená:-)

Těšte se na vánoce - budou tak krásné, jak si je uděláte! Nádherný advent všem!

neděle 27. listopadu 2011

27. listopadu 2011

Včera jsme zahájili advent. Poněkud hekticky, ale krásně....

Dopoledne byla vernisáž betlému v lidušce, který je sestaven z prací žáků této umělecké školy za posledních cca dvacet let. Bylo až dojemné poslouchat tatinka, radujícího se nad svým psem/ovcí/kaprem, a současně i jeho dětí, ukazujících své čerty/anděly/ovce apod. Na vernisáži tančily i nejmenší baletky ze sboru, takže i naše Zuzka. Bylo dost náročné zachytit ve špatném světle mihotající se sněhové vločky a obláčky, tak omluvte kvalitu fotografií...


Byla i pohádka, ve které si Zuzka zahrála největší postavu - slona:-)))

Po obědě jsem pospíchala pomoci další dámě z našeho Dámského klubu instalovat stánek na adventních trzích. Letos jsem nějak nestíhala něco více připravovat, i když nápady byly, ale čas, a ke konci i nálada se staly zbožím naprosto nedostatkovým... Je mi to líto, ale co už nadělám. Míša ale prodávala jako o život a parádně si to užívala.


Tomášek zatím se Zuzankou prováděl babičku, dědu a neteř po své škole. Terezka se těší do školy k zápisu, ve škole se podepsala na tabuli, a dle svých slov se do školy těší strašně moc. Jen jí mrzí, že nemůže chodit do stejné, jako moje děti. Bylo těžké jí vysvětlit, že přes půl republiky se fakt do školy dojíždí denně těžko...

Pak jsme se s dětmi přesunuli do parku, kde probíhalo kulturní pásmo k zahájení adventu, které si nacvičily děti ze ZUŠ. Musím se přiznat, že už se těším, až aspoň týden neuslyším ani jednou operu O dvanácti měsíčkách, ani jednu koledu a ani jedno "večerní troubení místo loučení...! A myslím, že nejsem jediná maminka od nás z města. Zuzka zpívala jako o život, Tomík se letos odmítl zúčastnit (vloni zpíval operu O červené karkulce). Ale držel sestře palce v první řadě hned pod pódiem, rozhodnut jí zachytit, kdyby náhodou padala... No, nevím, jestli by spadla - bylo tam lidí narváno, že bylo těžké cokoliv upustit. A nakonec se rozsvítil stromeček, a advent - alespoň u nás - začal.
Nejmenší čertíci - předškoláčci - budoucí nadějné talenty...

Při opeře O dvanácti měsíčkách vystupovaly všechny děti z nauky. Zuzka byla ve druhé řadě...

... ale po zasypání zlých macech a Holen byla najednou v řadě první.

Krásně jim to zpívalo. Děti si to očividně užívaly.

A tady už nástup na koledy - sbor a sóloví zpěváčci.





Krásný advent i Vám všem!

sobota 26. listopadu 2011

25. listopadu 2011

Řečeno slovy klasika (mírně upraveno) - Tento styl zimy zdá se býti poněkud podivným... Venku mlhavo, inverze nás pevně drží ve svém objetí, až se špatně dýchá, ale povolit nechce. Občas na jeden-dva dny zahlédneme jasnější oblohu, aby mrazivé sevření mlhy a mžení zdálo se být ještě tvrdším a pevnějším.

V tomto nečase se snažím zlepšit si náladu různým tvořením. Pozítří bude první adventní neděle, takže vše probíhá ve znamení blížících se vánoc. Kupují se poslední dárky, dokončuje výzdoba interiéru i exteriéru, bohužel pouze domu, nikoliv mé osoby. Asi bych se měla nad tím zamyslet. Adventní svícen jsem už ukazovala, tak na co bych vás nalákala dnes? Adventní kalendáře si nechám na prvního prosince, nebo tak přibližně, tak třeba věnec na dveře? To by šlo... Mám ráda jednoduché věci, navíc venku věnec prověřuje kromě nezbedného větru a ostrého deště, štípavého mrazu a nepříjemné námrazy také rozpustilý pes a zvědavá kočka. Takže i věnec na dveře, vítající příchozí návštěvy (kolikpak jich asi letos bude?), je jednoduchý a prostý. Trocha proutí, pár perliček jako zmrzlých kapiček roztátého sněhu, a k tomu nezbytná mašle... Asi jí  časem vyměním za stuhu z bílé organzy, která bude jako zhmotněná mlha, ale po několika týdnech inverzních mlh mi to přišlo poněkud morbidní....



Do toho všeho shonu kolem přípravy vánoc pilně trénuji s dcerkou na její zítřejší velké veřejné vystoupení. Každému by stačilo jedno, ale naší malé cácorce ne - dopoledne bude tančit s baletem při odhalení keramického betlému, odpoledne zpívat se sborem operku Dvanáct měsíčků, ale i koledy se sólisty.... Tak jí budu zítra pilně fotit a hlavně - držet jí pěsti, aby vše zvládla, co nejlépe, a pořádně si to užila.

Náš klub také bude mít malý stánek na adventních trzích. Děti se moc chtěly také zúčastnit, tak pilně se mnou skládaly origami svícínky. Máme jich několik druhů, tak se třeba někomu budou líbit, a přihodí jim do kasičky nějakou kačku na dárečky pro kamarády (a třeba i maminku???:-)) ). Zvládly jich 21 (nebojte, umím počítat, ten jeden navíc jsem do záběru nedávala...).

Tak nám zítra držte palce - dcerce, ať vše zdárně odtančí (a nezakopne a nespadne z pódia - je to docela vysoko:-) ), ať nezapomene slova a nezamrznou jí v tom hnusném počasí noty v krčku, a já ať to všechno stihnu a zvládnu.

Krásnou první adventní neděli všem!

úterý 22. listopadu 2011

22. listopadu 2011

Dlouho jsem už nic nenapsala, jaksi není čas:-( Žiji hekticky, a nemohu najít záchrannou brzdu....

Minulý týden jsem vyzdobila náš byt novým adventním svícnem. S dětmi jsme se dohodli, že letošní barevná kombinace na vánoce bude červeno-bílá. Tak sháním a vyrábím doplňky v těchto barvách.

Adventní svícen jsem letos pojala v podlouhlém tvaru - přece jen se pak k tomu stolu lépe srovnáme... Mám ráda netradiční tvary s trochou tradice, takže když jsem letos objevila korpus ve tvaru oblouku, neváhala jsem ani minutu. Zuzanka mi ho schválila, tak už nám zdobí jídelní stůl....

neděle 30. října 2011

30. října 2011

Včera jsem byla na výletě. S kamarádkou jsme vyrazily se zájezdem, který organizovala Monika Brýdová, do Wiesbadenu na výstavu Kreative Welt.

Jely jsme pohodlným autobusem. Po příjezdu do města byla chvilku času, tak jsme si prošly centrum města, na náměstí na trzích koupily snídani, a pak už hurá na výstavu. Výstava byla zajímavá, ale dlouhá. Mrzelo mne, že se tam hodně věcí opakovalo - letošním hitem je v Německu evidentně scrapbook ve všech možných zdobných a ještě zdobnějších polohách. Omlouvám se, ale tahle záležitost mne nijak nezaujala, takže jsem to ani nefotila.... Těšila jsem se, že když je v Německu tak populární práce s papírem, že třeba nakoupím dětem origami papíry s různými motivy - ale bohužel. Ani jeden. Měli nějaké papíry na kusudama koule, ale byl tak tvrdý, že vystavované koule měly varhánkovaté sklady se sedřeným barevným papírem v hraně, což nebylo vůbec pěkné. Takže si musíme poradit nějak sami z českých zdrojů...

Hodně času jsme věnovaly té části výstavy, která se zaměřovala na patchwork, vyšívání a další ruční práce. Součástí výstavy byla i malá výstavka prací jednoho PW klubu z Wiesbadenu. Hodně věcí se ale nesmělo fotografovat, protože na vystavená díla prodávali vystavovatelé návody. To chápu, a proto se na mne nezlobte, není-li těch fotografií více. Těšila jsem se na frivolitky a paličkování, tak oblíbené v Německu, ale bohužel - nebylo tam skoro vůbec nic. Z frivolitek vůbec nic, a z paličkování měla jedna vystavující staré paličky a jeden pár vzorů, ale fakt pár. Holt budu muset na výstavu do Prahy, na krajkářské trhy.

Celý den jsme si s kamarádkou řádně užily, domů se v pořádku vrátily, a tady je těch pár fotografií, které jsem zvládla udělat:

https://picasaweb.google.com/101127875548297686749/WiesbadenKreativWelt2011#

pondělí 24. října 2011

24. října 2011

Už jsem se dlouho neozvala, byl fofr, ale nezahálela jsem. Vyšívala, šila, a také štípala a řezala dříví - aby nám bylo u kamen teplíčko:-)

Než jsem se pustila do dalšího vyšívání, tak jsme posouvala výšivku v rámu - takto vypadala 9. října po posouvání :
9. října 2011 - celkový pohled

A když už jsem držela fotoaparát, vyfotila jsem rovnou i své vyšívačské a tvořicí místečko - takhle na mne dává pozor moje zaječice - hlídá, aby mne múzy často líbaly. Bohužel už nedohlíží na to, abych ty nápady také tak rychle realizovala:-)
můj kout
Konečně jsem se také dostala k záchraně waldorfské panenky - dostala jsem jí od známé - byla bez nožičky, pusinku vyšisovanou, nahatá... Dohodly jsme se s dcerkou, že já zastoupím pana doktora (přišiji kloubovou nožku, opravím pusinku), a ona vybere mezi svými panenkami a jejich oblečky ten, ve kterém to bude panence slušet a ve kterém se bude cítit fajn. Nakonec jí i dcerka zapletla a nazdobila vlásky... Panenka je jako nová, a její druhá maminka z ní má obrovskou radost.

Opravená waldorfská panenka
A samozřejmě jsem vyšívala. Pokořila jsem polovinu předlohy. Hurá! Akorát toho času do vánoc už tolik není, tak nevím, nevím, jestli to stihnu. Ale i kdyby ne - hlavně, když bude vyšito, vánoce budou i za rok, ne?

Stav k 23. říjnu 2011
Děti také nezahálejí. Chystají se na vánoce. Letos objevily kouzlo origami. Zkoušely hvězdičkový svícínek. Takhle to za jedno nedělní odpoledne dopadlo:

Hvězdné nebe???


vánoce po japonsku
Nejdřív zkoušely, jak by to vypadalo z
 jednobarevného papíru...











A pak z vánočního papíru - letos budeme mít červenobílé vánoce.....









A když nás tak viděly v pilné práci naše kytičky, tak se také pustily do pilné práce, a rozkvetly - a jak nádherně!


neděle 9. října 2011

9. října 2011

Dnes byla typická podzimní neděle. Větrno, občas přeprchlo, chladno. Zatopili jsme si v kachlových kamnech, uvařili dobrý oběd, zahráli deskovou hru, podívali se na oblíbené nedělní Vraždy v Midsommeru, nastěhovali pár kytiček zvenku do teplíčka.... A při tom jsem po chvilkách pokračovala ve vyšívání vánoční podložky.

Dokončila jsem první skupinku domů. Komplet, včetně obšití a uzlíků. Při obšívání se mi líbí, jak výšivka nabývá kontur, jak se vylupuje... Tak se podívejte, jak se domečky vylouply:-)

Stav k 9. říjnu 2011

sobota 8. října 2011

8.října 2011

Začal podzim. Skutečný podzim s plískanicemi, deštěm, chladem zalézajícím do všech pórů těla... Definitivně jsem pustila plynový kotel a poprvé zatopila v kachlových kamnech. Maličko. Aby nepopraskaly kachle. Za týden budou sálat krásné, příjemné teplo, které zahřeje na těle i duši. Někdy vám je vyfotím. Jsou krásné. Těším se z nich téměř každý den. Mám ráda teplo, které vyzařují, a hřeji si o ně záda i nohy. Mám ráda chlad jejich kachlů v létě, kdy si o ně chladím čelo rozpálené horkým sluncem....

Čím si ale potěšit duši, když je venku tak tesklivo? Dnes byl klub. Dámský klub. Vloni touto dobou jsme zahájili jeho činnost. Tedy spíš zahájily - když je dámský:-) Sešla se obvyklá partička. Uvařily jsme si obligátní čaj, posvačily různé buchty. Pochlubily jsme se tím, co kdo za poslední měsíc vytvořil, tím, co jsme vytvořily k tématu - podzim a halloween. Skromně musím přiznat, že jsem přinesla rozdělané prostírky. Slibuji je dětem už několik let, ale když jsme si daly téma na klubu, tak mne to definitivně donutilo jim je vytvořit. Menší a tlustší dýně je dcerky, Vyšší a hubenější dýně je syna. Už jsem vytrhala papír, přes který jsem je šila, mám nakreslené prošívání, tak snad brzy sem dám foto hotových výrobků.

Toto je moje zaječice, která sedí na okně u mého šicího a vyšívacího koutku.

Pohoda na klubu

Budoucí halloweenské prostírky pro děti


Vrátila jsem se nadšená, plná nových nápadů a chuti do další tvořivé činnosti. Mám tolik plánů, že jeden život nestačí.... Tak mi holt musí stačit ten, který mi byl dán, a snažit se do něj vtěsnat maximum toho, co bych chtěla zkusit, zvládnout, vyrobit, ukázat, dokázat, začít, dokončit.... Někdy to fakt není jednoduché.

neděle 25. září 2011

25. září 2011

Dnes jsem při zalévání a oprašování květin objevila, že orchidea, která je pravděpodobně Miltonií, vypustila nový výhon.


Teď ještě zjistit, jestli to bude nová rostlinka, nebo že by květ?

sobota 24. září 2011

24. září 2011

Dnes jsem byla po velmi dlouhé době zase jednou na sraze vyšívaček. Konal se v Praze, v pizzerii Maják v Praze Stodůlkách. Cestou tam jsem sice trochu bloudila (vystoupila jsem z metra druhým východem), ale rok účasti na závodech v orientačním běhu udělal své, nabrala jsem správný směr a pizzerii jsem našla.

Srazu se účastnila řada starých známých, ale bylo tam i pár nových tváří, se kterými jsem se moc ráda seznámila. Viděla jsem poprvé na vlastní oči krámek paní Bergové, alias NBVyšívání, včetně paní Bergové, jejího manžela a maminky. Poznala jsem vyšívačský dorost, i ty, které jsou ještě v plenkách. Bylo to velmi zajímavé setkání, chvílemi jsem si připadala jako před třemi lety, chvílemi jsem nevěřila vlastním očím....

Šarlota mi ukazovala nádhernou myší vílu a dvoreček od Riolis, mamami měla téměř hotovou měsíční vílu, mapy od anca11 neměly chybu - ale musím říct, že ta od Golden Kite je o několik tříd lepší než ta od HAED. Slabici ukázala hotový kus knihovny, kulisacek mne dostala úžasnou zarámovanou HAEDkou rudé víly s drakem, karmela měla dva obrázky - jeden podzimní s dýněmi, a jednu budku s kočkami - které byly zcela a naprosto neodolatelné,  a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.

Po srazu jsem zajela ještě do pražské městské knihovny za kamarádkou Ivou - jednak jsem musela vrátit půjčené knihy, jednak jsem se těšila na pár slov prohozených aspoň na chodbě, při práci. Ale pracovníci i zákazníci pražské městské knihovny se nad námi smilovali, byl menší provoz, takže se z chvilky stala pomalu hodinka, která utekla strašně rychle. Jasně, že mám půjčenou další knihu - o malování. Musím nějak vyšpekulovat, jak správně malovat, abych měla ostré přechody mezi barvami. Zatím budu trénovat na ložnici a pracovně. Až budu fungovat jako profík, pustím se do obývacího pokoje s kuchyní a chodbou... No, to si asi ještě počkám...

Fotky ze srazu přidám později - snad se o ně někdo se mnou podělí - jaksi jsem nestihla ani vyndat z kabelky fotoaparát:-(

Tady přikládám odkazy na fotogalerie dalších zúčastněných, které ten fotoaparát na rozdíl ode mne vytáhly:
Nadikova fotogalerie
Fotky od sandys
A tady si ňuchňám jednu novou vyšívačku:

Obrázek je z fotogalerie Kulišáčka, neboli maminky té malé princezny.

Od posledního příspěvku jsem po chvilkách vyšívala vánoční podložku od Dimensions. Dokončila jsem dům, přidala dvě postavičky před ním, strom za ním, a teď pracuji na nebi a pozadí. Ještě po levé straně domu strom, a můžu obšít celý dům i s přilehlými postavičkami a stromy. Doufám, že už to bude brzy. Pak mám dilema, zda pokračovat dalším domem, nebo zda se posunout dolů a vyšít bruslaře s rybníkem... No, uvidím, nechám sama sebe překvapit, ještě mne čeká hodně práce.

Stav k 24. září 2011

pondělí 19. září 2011

19. září 2011

Tak jsem včera celý večer přemýšlela nad tím, do čeho se pustit teď.

Měla jsem chuť ušít modrobílou deku - mám tu spoustu zbytků z výrobny pánských pyžam. I vzor už mám vymyšlený, zbytky vytahané....

Ale - dala jsem si letos závazek, že začnu likvidovat rozdělané věci. Dokončím jednu novou věc, a pak dokončím jednu rozdělanou věc. Však mám plány dole v zápatí svých stránek - tyhle tři nedodělky jsem letos chtěla dokončit - a ještě nemám ani jeden:-(( Takže jdu vytahané modré zbytky uklidit zpět do skříně, a jdu se pustit do některého ze stávajících nedodělků....

Co vytáhnu? No, co asi. Děti hlasovaly pro vánoční podložku pod stromeček. Práci na ní jsem přerušila s nástupem prázdnin. Poslední stav je v příspěvku z 22. června 2011. Vypadá stále stejně, a to takto:

Přiznávám se, že už mi ten rám s výšivkou v obýváku docela překáží, a hlavně - je na místě, kde v prosinci bude vánoční stromeček, takže je opravdu nutné výšivku dokončit a rám uklidit. Dnes večer se tedy do toho pustím. Snad si rychle zvyknu...

neděle 18. září 2011

18. září 2011

Celý minulý týden jsme marodili doma s dcerkou, dnes se pro jistotu přidal i syn - asi mu to bylo líto, že není s námi doma:-)

Potřebovala jsem něco jednoduchého do ruky, tak jsem se pustila do záložek - Zuzanka začala už pěkně číst, původní vyšívaná záložka na měkké látce se jí neustále bortí a muchlá, tak jsem se rozhodla, že jí vyšiji jinou, na plastovou kanavu, aby byla pevná a pěkně jí držela pod řádkem. Navíc má kamarádku Elišku, která měla teď narozeniny, a potřebovaly jsem pro ní dáreček - a co jiného se hodí pro malou čtenářku než něžná záložka? Samozřejmě, když Tom viděl, že vyšívám záložky holkám, tak chtěl pro sebe také - a strašně moc si přál tam mít své jméno, aby se mu určitě neztratila. No budiž - snad jsem všem splnila jejich přání...

Všechny tři najednou- zprava doleva - Artecy, Labores de Anna, Simply Cross Stitch

Tomova záložka

Pro Elišku

Pro Zuzanku

úterý 13. září 2011

13. září 2011

Barbuší bacil mne ještě nepustil. Objevila jsem nádherné stránky Arvven o pletení na panenky, a nedalo mi to, abych jeden z jejích modelů nevyzkoušela. A jelikož je určen pro Zuzanku, tak je jasně že v růžové barvě. Je to zatím nejsložitější pletení, do kterého jsem se kdy pustila, ale stále mne to baví a hlavně - dcerce se to moc líbí a má z každého modýlku obrovskou radost.

Takže - kostýmek do práce, včetně tašky, podle Arvven:
Už jsem velká, už musím do práce...

neděle 11. září 2011

11. září 2011

Tento týden byl ve znamení léčení. Ne, neonemocněly děti. Ne, neonemocněla zvířata. Ano, onemocněla jsem já. Nechápu, kde jsem k tomu přišla, ale v pondělí jsem ještě zvládla s dcerkou její první hodinu klavíru, a tím jsem definitivně skončila. Nemohla jsem se hnout, uvažovala jsem, kolik tlaku vydrží mé ušní bubínky, prostě konec. Dostala jsem ATB.

Sice jsem se celou dobu léčit v posteli nemohla - přece jenom jsou děti ještě malé a je třeba se jim občas věnovat, případně převést z kroužku na kroužek, ale určitý klidový režim jsem měla. A v jeho rámci mne přepadla kromě bacilu léčeného antibiotiky ještě navíc bacil barbušákový. Pletu a šiju na Zuzčiny Barbínky,  a moc mne to baví. Jsem zvědavá, kdy se z něho vyléčím...

A jak mi to jde? No, třeba takhle:
O vikendu mělo být hezky, tak co kdybychom vyrazili na jachtu?

Baletka

Tak kam vyrazíme? Na balet nebo na jachtu?

čtvrtek 8. září 2011

8. září 2011

Včera večer jsem dokončila Pipi Dlouhou punčochu. Dnes jsem jí vyprala, vyžehlila, a slavnostně předala budoucí majitelce. Ta se několikrát ujišťovala, že jí tuhle výšivku fakt pověsím v pokojíčku, a na oslavu shlédla všechny díly seriálu o Pipi, které vlastní na DVD. Ufff, zapomněla jsem, jak je ta šílená hudba mezi jednotlivými epizodami vtíravá. Budu jí zase slyšet i ve snu. Ale pro tu radost té mé malé cácorky to stálo:-)

A tu je - Pipi Longstocking od firmy Lanarte. Vyšíváno na originální mramorované bavlně s plátnovou vazbou.

Zuzanka se už těší, až půjdeme spolu vybírat rám a případnou paspartu... Jestli se uzdravím, tak to zkusíme o víkendu.


A do čeho se pustím teď? Ještě nevím. Měla bych dokončit tu vánoční podložku Skaters Village od firmy Dimensions. Také mne láká doplnit garderobu našim Barbínkám a Shellinkám. Nebo ušít nové prostírky. Nebo taštičku na baletní trikot (krávorožec je v aktovce poněkud neskladný). Nebo polštáře pro synka, abych ho pořád jen neodstrkovala. Nebo pletené taštičky a mističky z papíru. A také jsem dlouho neháčkovala a nepaličkovala.... No, uvidím, do čeho se nakonec pustím.

pátek 2. září 2011

2. září 2011

Dlouho jsem se neozývala - byla jsem s dětmi na rodinném táboře. Navštívili jsme nádhernou krajinu kolem Jindřichova Hradce. Děti jezdily na lodičkách, Zuzka dokonce kormidlovala. A docela jí to šlo. Prozkoumali jsme také vodní pilu, a objevili zajímavé moderní plastiky zakomponované do té nádherné krajiny, která byla všude kolem...




Po návratu jsem děti zabalila na sportovní soustředění, chodila do práce, doma se pustila do rekonstrukce podkroví (opravila jsem, vymalovala a přestěhovala ložnici), a jasně že pokračovala i ve vyšívání Pipi Dlouhé punčochy pro Zuzanku. K poslednímu srpnu jsem se dostala na níže uvedený stav. Už jenom Pan Nelson a pozadí, a můžeme se Zuzankou vybírat rám...