pátek 21. srpna 2015

Obviňující oči...

... na mne při zařizování čerstvě vymalovaného pokoje udělal syn, a ukázal na kus prázdné stěny v pokoji. "Víš, co jsem sem chtěl pověsit?" No, nevěděla jsem. Prý obrázky Londýna. Proč ne, napadlo mne, Londýn má rád, tak nevidím problém.... Ale ty oči naznačovaly, že to asi není tak jednoduché. Matně jsem si vzpomněla, že nedávno jsem mu vyšila ten autobus, červený, doubledecker. A koupila mu telefonní budku. Červenou. Do série. Ale však to není zase tak dávno. Bohužel je. Dva roky:-(( Stydím se.

Takže jsem po dokončení první řady v HAED tuto obrovskou výšivku odložila a vyhledala sadu od DMC s červenou telefonní budkou, zakoupenou bratru před dvěma lety na vyšívačském srazu pořádaném firmou NB Vyšívání v pražském Edenu.


Po rozbalení mne čekalo překvapení - i u DMC se musí šetřit, takže mulinky nejsou na pořadači z tvrdého papíru, ale jen z obyčejného. Přišlo mi to najednou taak laciné. I bavlnky mi přijdou nějaké slabší. Nevím proč. Možná i kvůli těm obrovským křížkům, které na 14ct Aidě jsou v porovnání s maličkými křížečky na panamce.


Sice jsem si myslela, že to půjde rychleji, dokonce jsem zkusila v těch vedrech vyšívat chvílemi na terase, ale tedy postup nic moc.


Ale už jedu druhou půlku. To jsem ráda.... Tak snad do konce září budou obrázky zarámované a já nebudu mít špatné svědomí...


úterý 4. srpna 2015

Pro letošek splněno!


Letos jsem si dala závazek, že zvládnu první řadu na HAED obrazu od Sandry Kuck - Hanging ornaments. Vzhledem k původní rychlosti 1 stránka na rok mi to přišlo jako z říše snů - jedna řada má stránek totiž osm. A já začínala s hotovými třemi stránkami. Takže pět stránek na rok, i když ta poslední není úplná - to bylo naprosté scifi.

Ale zatnula jsem zuby, a pustila se do práce. Původní povzbuzovatelka na mne sice nějak zapomněla, ale mně to nedalo a statečně jsem pokračovala s mírnými výkyvy dál. Často na mne padla depka - proč to vlastně dělám, k čemu to je, stejně to nikoho nezajímá - je tak těžké něco dělat v podstatě potajmu a v ukradeném čase, kdy jste měli dělat něco "účelnějšího" a "smysluplnějšího". Ani nebudu psát, kolikrát jsem výšivku sbalila a zavřela do krabice a zastrčila pod stůl mezi vyřazené hadry....

Včera večer, po posledním křížku, jsem byla na sebe nesmírně pyšná a hrdá. Ráno slunce ozářilo binec v domě, a já se stydím, že kvůli pár hodinám vyšívání nevyžehlím, nevyluxuji, neutřu prach, neumyji okna, nevypleju, neudělám něco jiného, co je obecně považováno v domácnosti za vhodné a příhodné pro ženu. Nebo nejdu běhat, cvičit, posilovat, či jinak pracovat na své figuře. Je mi smutno, a přemýšlím nad smyslem toho, co dělám - zda to má vůbec cenu, zda nejsem nějak špatně naštelovaná, zda tu jsem v této hektické době vůbec správně.

No, konec dumání, jdu poklidit dům, pračka doprala, dnes prádlo rychle uschne. A večer, až na mne zase přijdou rukodělné choutky, budu dumat, jestli pokračovat druhou řadou, nebo jestli se zase chvíli nepověnovat něčemu jinému ze svých plánů na letošní rok.


sobota 1. srpna 2015

Necelá osmina

obrazu od HAED hotová. Doufala jsem, že do prvního srpna stihnu celý první řádek, tj. 8 listů z 64, ale bohužel - nestihla jsem to. Málo platné - prázdniny, starost o dvě zahrady (naši skvělí sousedé se právě vrátili z dovolené, a já se jim starala o jejich nádhernou zahrádku), děti, vybalování, praní, balení, výlety, kamarádi a podobné kratochvíle zabraly více času, než se zdálo. Ale alespoň už vím, jak bude výsledný obraz široký (a že se na šířku na ten flák látky vleze). Teď už se jenom budu modlit, abych podobně dopadla i na výšku:-)))

Stav k 1.8.2015