sobota 28. února 2015

Únor bílý....

...pole sílí. No nevím, u nás moc bílý nebyl. I když ptáčci kolem krmítka v keřích neustále vartují, jestli se náhodou něco dobrého na zub neobjeví. Sýkorky sice odletěly a starají se o sebe samy, ale vrabčáci, ti věčně hladoví ptačí plebejci, ti hřadují v živém plotě téměř neustále.

Ještě v lednu jsem předala zarámovanou vyšívanou dámu - moc se líbila, a já měla velkou radost. Už mám doma další do páru, snad se do ní brzy také pustím...


Abychom vůbec věděli, co je to zima a sníh, vyjeli jsme si s dětmi do Velké Úpy za sněhem a lyžemi. Prvních pár dnů obě děti lyžovaly, ale pak mne Zuzinka uprosila, že by chtěla zkusit snowboard. Tom odmítl, ten radši chodil po lyžování na sjezdovkách ještě na hodinku-dvě na běžky. Někdy sám, někdy se strýčkem.

Zuzince jsem k prknu zaplatila i paní učitelku - a Zuzka objevila svou novou vášeň - takže nejen tanec a zpěv, ale také snowboard. Ještě kdyby jí tak chytnuly ty běžky - těm statečně odolává a odmítá si je byť i jen vyzkoušet. Nuž co, Tom má zase stejný postoj ke snowboardu. Nevadí, hlavně, že je to baví.




Zuzka mi na snowboardu připomíná tučňáka... Během jednoho dne se naučila sjet kopec "listem" a jezdit na vleku s doprovodem, další dny přidávala obrátky a jízdu na vleku bez doprovodu. Po třech dnech, kdy na tom pekelném vynálezu strávila celé dny a ze sjezdovky jí pravidelně vyháněly až frézy, jsme smutně prkno vrátily a Zuzka si zopakovala lyže. Přesto už psala Ježíškovi o snowboard... Chudák Ježíšek, měl s bídou jeden měsíc volno:-)

Ale nejen sportem živ je člověk - se Zuzinkou jsme se byly podívat na baletním představení baletní školy Jána Nemce Šípková Růženka. Zuzka se nemůže zbavit touhy stoupnout si někdy na baletní špičky, ale protože dělá hlavně moderní tanec a chodí do folklorního souboru, tak se na baletky chodíme alespoň dívat. Představení v sále Městské knihovny v Praze se nám moc líbilo. Tleskaly jsme jako o život.

Před lety jsem se přihlásila do Korálkové školy paní Darí Fejtkové. Stihly jsme se Zuzkou s bídou pár lekcí, ale pak nás nedostatek času zahnal od korálků pryč. Paní Darí byla tak hodná, že nám školu znovu zpřístupnila, navíc začala pořádat i srazy Korálkové školy. V únoru jsme se Zuzinkou šly na náš historicky první sraz Korálkové školy. Učila se tam  růžička na prstýnku. Bála jsem se, zda to my, naprosté začátečnice, zvládneme, ale návod byl skvěle připravený, a lidé kolem nás milí a ochotní poradit a pomoci. Takže jsme obě zvládly ušít svůj prstýnek - Zuzinka má tyrkysový, já fialový. Zuzka rovnou koupila materiál na další prstýnky, které chce vypracovat jako dárečky pro kamarádky a paní učitelku.


A protože v celé republice řádí chřipková epidemie, jakmile začalo Zuzku škrábat v krku, zalezla pod deku a vytáhla vyšívání. Sice mi půl dne trvalo, než jsem vypárala všechny stehy, které udělala jako malá, ale pak se do obrázku pustila s obrovskou vervou. Škoda, že nemoc rychle vyležela, protože ve svém nabitém programu moc času na ruční práce nemá... Jsem zvědavá, kdy budu pejska zase párat. Už jsem ho párala asi potřetí...


A aby mi to nebylo líto, že ona si vyšívá pejska a já nic, dostala jsem od ní sadičku od Riolisu s jezevčíkem. Původně ho chtěla vyšívat sama, ale vzhledem k tomu, že se vyšívá vlnami, které se jí hodně cuchají a odírají, převzala jsem štafetu já. Vidíte už toho pejska??? Že ne? To je škoda. Už mám tááákový kus...

Ježíšek nám přinesl čínskou mozaiku s jednorožcem. Na lepící podklad se přilepují malé kostičky dle předkresleného schématu. Chvílemi je to boj. Skládaly jsme obě, a za dva měsíce hlásím hotovo. Uff. Máme ještě jednu mozaiku, určitě jí brzy také vytáhneme a uděláme, ale není to náš šálek kávy. To radši výšivku nebo šití...