čtvrtek 9. dubna 2015

Velikonoce

U nás proběhly velikonoce ve znamení folkloru - konečně se Zuzka dočkala - po letech, kdy vítala koledníky ve starém kroji po mně, kdy jsme malovali perníčky i vajíčka atd., tak letos zpívala a tančila spolu s folklorním souborem Šáteček. Bohužel pěkně mrzlo, ale dětem to skoro nevadilo. Tedy jen když tancovaly, jakmile musely chvíli stát, byla jim pěkná zima.


Takže jsem stála poblíž, balila malé tanečníky do dek, šál, bund, viselo na mne několik tašek a batohů, a současně jsem se snažila alespoň občas něco vyfotit. Ještě, že ten fotoaparát má dostatek vlastní inteligence, a fotky se celkem povedly. Jen mne udivilo, že jsme se o děti staraly jen dvě maminky....

V pondělí děti dostaly pomlázku.

Já si pro radost koupila tulipány.

A aby mne beránek nepokakal, tak jsem přidělala zapínání k donutu ze srazu Korálkové školy.


středa 1. dubna 2015

Březen, za kamna vlezem...



Nejdříve jsem si myslela, že se letos pranostika zmýlila. Venku teplíčko, pobíhali jsme po zahradě v tričkách s krátkými rukávky, Zuzka dělala na trávníku hvězdy, vykvetly čemeřice, hyacinty, krokusy, narcisky... Pracovali jsme na zahrádce - stříhali stromy, trvalky, připravovali zeleninové záhonky...

A pak se vše změnilo - kvítka klopí hlavičky pod tíhou mokrého a studeného sněhu...


Probouzející jaro v nás probudilo touhu nechat něco nového vykvést i u nás doma. A tak jsem se po patnácti (ano čtete dobře, patnácti!) letech rozhodla dokončit předsíň. Je to špeluňka malá, navíc opatřená třemi dveřmi. Jako bonus jsme od stavbařů dostali dveře otevírané na druhou stranu, než jsme v původním návrhu zařízení mysleli, takže jsme se z toho nějak nemohli léta vzpamatovat a vymyslet něco jiného a jinak. Největší brzdou byla barva - věděla jsem, že chci kombinaci světloučkého dřeva s bílou, aby ta miniaturní místnost, ve které při zouvání máte pomalu zadní část venku a hlavu v další místnosti, nebyla zatížena něčím tmavým. Jenže - jakou barvu? Bílou jsem zavrhla - je v předsíni, kde se přezouvají děti a pohybuje pes a kočka, značně nepraktická. A navíc by nebyly na ní vidět ty úžasné bílé poličky, co jsem si vymyslela. Dlouho jsem vybírala, diskutovala s fyzickými i internetovými kamarádkami, a nakonec vyhrála taková šedavá barvička z Hornbachu. Nechala jsem si jí namíchat, a těšila se, že vymaluji předsíňku nádhernou něžnou šedavou barvičkou. Po prvním nátěru mne ale čekal šok - předsíň byla sytě fialová! Nevím, jestli to způsobila předchozí barva (sluníčkově žlutá), nebo jestli jsem měla na očích vlčí mhu, ale měla jsem pocit, že se ve mně zastavilo srdce. Fialovou totiž moc nemusím. Nuž, nedalo se svítit, montéři byli objednaní na odpoledne, vyklopila jsem do kyblíku s namíchanou barvou tolik bílé, kolik se tam vešlo, abych to aspoň zesvětlila, a vymalovala podruhé a potřetí. Barva sice byla pořád taková špinavě levandulová, ale aspoň už to nebyla sytá fialka. Po úplném zaschnutí postupně vybledla do šedo-fialové, takže jsem nakonec spokojená, ale nervy to tedy byly, to vám povídám. Z nové předsíně mám obrovskou radost, děti zatím také, čemuž nasvědčuje i to, že si ještě pořád uklízí bačkory, boty i bundy. Neuvěřitelné. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží, než začnu zase zakopávat o jejich pohozené batohy, tašky, bačkory, boty, cyklistické přilby a další propriety.



A abych jen nebudovala, a přitom dostála rčení pobytu za kamny, dovyšila jsem Zuzince psíka. Protože byl malý, zkusila jsem vyšívat po jednotlivých barvách. Ze začátku vypadal poněkud warholovsky:

Po všech černých a šedivých odstínech už to začalo vypadat jako pes:

A ve finále je z něj úžasný hafan.



Už jsem objednala i nádhernou látku s tlapičkama, ze které ušiji k pesanovi polštářek - obrázky se Zuzce do pokojíku už moc nevejdou... Jen doufám, že takové používání ta vlna, kterou se psík vyšíval, vydrží....

No, a co jsme jinak podnikali v březnu? Tedy když jsme nebyli za kamny... Tomík absolvoval svůj první šachový turnaj v životě, a vyhrál celých 1,5 bodu. A začal budovat nový velký zeleninový záhon. Až ho dobuduje, pochlubím se. I když bude ze starých vyřazených prken, určitě dobrou službu udělá. Teď nás mrzí, že jsme starou boudu po Betynce rozřezali a spálili. Sakryš, ta prkna by se hodila...

Já byla na dalším setkání korálkové školy, kde jsem rozešila náramek, který má do dokončení ještě hoodně daleko, ale jestli ho dodělám, tak bude krásný, a šitý donut na krk, kterému chybí jen zapínání - no jo, já vím, ale když já chtěla dotáhnout především tu předsíň... Ale ten dodělám co nejdříve, slibuji.

Zuzka strávila jarní prázdniny víceméně u koníků s kamarádkami, další víkend na výstavě koní v Lysé nad Labem, kde se nejvíc těšila na voltížní ukázky a pak samozřejmě na večerní galashow. Přijela nadšená, shání správná madla na voltíž, a přemýšlí, jak do svého nabitého programu dostat ještě více času na koníky a ježdění. Když už jsme u toho nabitého programu - měla také taneční vystoupení, s folklorním souborem Šáteček. Mají pěkný a zajímavý program, Zuzka se už doučila řadu tanců, takže více tancuje, ale zase o to méně zpívá. Tak nevím, co je lepší... Ale co, hlavně, že jí to baví.