Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2015

Krejčík Honza & Šáteček - Hleďme tuhle na chlapečka - (Official Lyrics v...

Zuzka v nahrávacím studiu...

Poslední adventní neděle

byla ve znamení dárků pro děti a jejich kamarády. Vlastně jenom pro kamarádky Zuzky, protože Tomáš už má prázdniny, a svým kamarádům dal dárky v pátek. Sice mne poprosil o mincovníčky, ale opravdu jsem to nestíhala, tak snad za rok...

Zuzka si přála pro své kamarádky obaly na knížky. Ještě nejsou všechny hotové, tak alespoň ty, co jsou, nebo spíš byly, protože některé už byly dnes předané. Zuzka si vybrala obrázky v krabici s panely, napsala k nim, pro kterou kamarádku ho chce, a na mně byla finální realizace. A protože mne puntíková mánie stále nepouští, tak jsem obaly vytvořila vesele punťaté. Zuzka ale trvala na tom, aby byly obaly tmavší, neboť děvčata tahají knihy neustále po taškách s sebou, takže světlé by asi trpěly.


A když už jsem byla v tom šití, zpracovala jsem Zuzčino nejoblíbenější tričko. Dostala ho před pár lety od babičky z Praskoles, bylo její milované, jenže já už jí ho nedovolovala nosit, neboť jí bylo viditelně malé. Uprosila mne tedy na polštářek. Dlouho jsem hled…

Chtěla bych tančit jen....

Koukám na My fair lady, a pozoruji svou dcerku, která tu bez dechu konečně pár sekund v klidu leží, i když nožky jí cukají. Během skautské besídky jsem jí totiž ušila spodničku. Spodničku dle jejího soudu taneční, dle mého soudu vintage ala padesátá léta. Dvě hodiny jsem prožila se sprostými slovy na rtech ztracená v kvantu tuhého tylu. Ale za tu radost, kterou měla, to stálo. Rozhodopádně.


Taky se už těšíte na Ježíška, copak nám asi letos nadělí....

Tak tato písnička mi už několik dnů (možná už i týdnů) zní v hlavě. Zpívá jí Zuzka se sborem. Ne, letos nemám fotky, nějak je to každý rok to samé, jen jiná bunda, jiná čepice, jiná šála (letos sborová, s velkou plackou se znakem sboru)... A starší dítě, které mi připomíná, jak i já stárnu, i když si to odmítám připouštět.

V rámci těšení na Ježíška jsme letos zvolili téma - tradiční vánoce. A jako na zavolanou jsem v Lysé nad Labem v galanterii objevila naprosto úžasnou dekorační látku. Neodolala jsem, a koupila, ač byla šíííleně drahá, metr látky. Ušila jsem z ní tři povlaky na polštáře na sedačku (každý 50x50 cm), na zadní stranu jsem dala červenou látku se srdíčky z Flex-Texu, a vyzkoušela všití zipu do švu. Pro někoho samozřejmost, já si na to dlouho netroufala, ale mám radost - nastudovala jsem, vyzkoušela - a je to! Jupí!

Ze zbytku jsem ušila prostírání na vánoce, plus jednu podložku pod konvici s čajem, která u nás musí neustále stát na stole celou zimu. Každou prostírku jsem o…

První vánoční dárky...

... jsem už ušila, a dokonce i předala. Udělaly radost. I když to v podstatě dárek není - jen vánoční prostírky. Našla jsem krabici s látkovými panely, a rozhodla se, že se pokusím většinu z nich zpracovat. Jako první to vyhrály vánoční obrázky. Přidala jsem k nim už pár let schované vánoční látky. A nebyla bych to já, abych nepřihodila kousek jednobarevné látky, aspoň na lemování...




Spotřebováno do poslední nitky

Dávno, dávno tomu, jsem se rozhodla, že za účelem boje proti bujícím zbytkům látek, které se mi přestávají vejít do skříně na látky, budu každou látku, která je považována za hlavní, a ne za doplňkovou, došívat do poslední nitky. Ne, že bych k tomu měla nějak extra moc příležitostí. Zatím jsem bojovala jen se dvěma - s podzimní kytkatou, a teď s tou pařížskou. Z kytkaté mi zbyl kapesníček, ze kterého jsem za ten rok ještě nestihla ušít podložku pod konvici (už, už bude, ale tu ani nebudu fotit), a tak když jsem měla roztahanou tu pařížskou, ze které jsem Zuzce šila obal na šanon, tak jsem se rozhodla, že vyzkouším, co vše se dá z toho kousku látky ušít.

Abych to vzala popořadě - na jaře jsem Zuzce ušila kabelu a organizér - viz červnový příspěvek. Teď obal na šanon - viz minulý příspěvek. A teď jsem se do toho pustila se zbylou vervou. Ušila jsem Zuzce taštičku na kartáč na vlasy a první šminky.



Ušila jsem jí obal na karisblok, do kterého si píše svá tajemství. Radši zavírací na krásn…

Sliby se maj' plnit nejen o vánocích...

Při došívání halloweenských prostírek na mne ze skvělé skrýše vykouknul dárek pro Zuzku k svátku. Ten měla v srpnu. Malé zpoždění, ale zase - v prosinci bude mít narozky - kdo tak dostává každé dva měsíce dárek, že? Dcerka se ale proměnila v Jezinku-Bezinku - nestačilo ohřát si prstíčky, hned chtěla celou ruku:-)) Hned mi připomněla, že jsem na jaře, když jsem jí ušila novou kabelu na šanon na noty, slíbila, že k nové kabele ušiji i nový obal na šanon. A ten jaksi stále ještě není. A protože to je dcérka chytrá (po mamince, jak jinak), starý obal chutě sundala, navlékla ho na můj šanon s papíry do školy, a demonstrativně odkráčela na zpěv s nahatým šanonem. Od té doby smutně vzdychá, kdykoliv se na šanon na klavíru podívá, jaký je ošklivý, jak se špatně drží a tak dále a tak podobně.

Jelikož jsem matka milující, a nahatého nastydlého šanonu je mi líto, dnes už dostal slušivý obleček, ladící s příslušnou kabelou. Doufám, že ten zpěv dneska půjde dcerce jedna báseň. I když teď zrovna zp…

Příprava na Halloween

Hurá, hurá, hurá! Letos konečně hotovy všechny čtyři prostírky na Halloween! V historii si můžete vyhledat, že jsem začala v roce 2011, první prostírky ušila v roce 2012, běhoun dtto, a letos konečně došila poslední dvě prostírky - od nuly. Ještě, že šiji tak málo, takže ve zbytkách byl dostatek původních zbytků, ze kterých byly první prostírky šity. Jen zádíčka mají jiná, z původní látky nemám ani čtvereček...





Aurelie

Přišla k nám koncem září, a způsobila mírný převrat v domácnosti. Parafrázuji-li slova klasika - je to mazel!



Ač to původně měl být kocourek, po pohledu na patřičná místa jsme zjistili, že je to kočička. Takže místo připraveného jména Nero Aurelius děti musely urychleně vymyslet něco nového - takže (překvapivě) Aurelie. Sice Tomík brblal, že není vůbec vhodné dávat potomkovi řeckých koček římské jméno, že by tím mohla být kočička uražena, a měla by se jmenovat Aura, ale sestra ho po sestersku přesvědčila, že takové obyčejné jméno mít prostě naše zlatá kočička nemůže. Takže je to Aurelie, neboli Aurinka, ale občas dostává i nepublikovatelná jména, asi jako každá kočka.




Jako správné kotě musí vše prozkoumat, patřičně se unavit, a pak spát - kdekoliv - pod křeslem (viz první foto), na křesle (viz třetí foto), na nohách (viz druhé foto, v tom je trošku nechutná - nejradši strká nos do mých nejobnošenějších bot a vypadá tak nejspokojeněji), na gauči (viz čtvrté foto).




Mám jí pořád za zadke…

Jsem z budky na budku:-(

Dokončila jsem výšivku Tomovy červené telefonní budky od firmy DMC, která má být do série k již vyšitému londýnskému autobusu.



A proč jsem z ní na budku? Protože, ač mezi pořízením obou sad je jen cca 12 měsíců, každá sada má jinou látku, což by tak nevadilo, ale i jinou velikost, což naopak vadí docela dost. Tedy mně. Potažmo Tomovi. Protože oba obrázky měly být podle specifikací výrobce DMC stejné, měly být tedy vloženy do stejných rámů a pověšeny vedle sebe. A to nejde.



Přesto je výšivka krásná, vyšívalo se dobře. Už jsem asi vymyslela náhradní řešení, ale mrzí mne to... Od renomovaného výrobce jsem čekala více....





Ale ono je to u nás takto s ledacčíms - na jaře jsem koupila stromek zelených jablíček Golden Delicious - a vyrostlo nám na něm jablíčko červené. Při pokusu o reklamaci jsem se dozvěděla, že mi stromek roste, plodí, a že prodejce za to nemůže, co mu dodavatel na stromek napíše. Chjo. Aspoň, že ta jablíčka jsou dobrá. Zahrada je velká, na jaře koupíme v jiné školce zelená…

Obviňující oči...

... na mne při zařizování čerstvě vymalovaného pokoje udělal syn, a ukázal na kus prázdné stěny v pokoji. "Víš, co jsem sem chtěl pověsit?" No, nevěděla jsem. Prý obrázky Londýna. Proč ne, napadlo mne, Londýn má rád, tak nevidím problém.... Ale ty oči naznačovaly, že to asi není tak jednoduché. Matně jsem si vzpomněla, že nedávno jsem mu vyšila ten autobus, červený, doubledecker. A koupila mu telefonní budku. Červenou. Do série. Ale však to není zase tak dávno. Bohužel je. Dva roky:-(( Stydím se.

Takže jsem po dokončení první řady v HAED tuto obrovskou výšivku odložila a vyhledala sadu od DMC s červenou telefonní budkou, zakoupenou bratru před dvěma lety na vyšívačském srazu pořádaném firmou NB Vyšívání v pražském Edenu.


Po rozbalení mne čekalo překvapení - i u DMC se musí šetřit, takže mulinky nejsou na pořadači z tvrdého papíru, ale jen z obyčejného. Přišlo mi to najednou taak laciné. I bavlnky mi přijdou nějaké slabší. Nevím proč. Možná i kvůli těm obrovským křížkům, kter…