pátek 1. května 2015

1. květen

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Karel Hynek Mácha

Mne sice ku lásce nezval žádný hlas, takže jsem alespoň měla čas na aktualizaci blogu.

Uplynulý měsíc byl u nás ve znamení přijímacích zkoušek na osmiletá gymnázia. A protože jsme ze Středočeského kraje, neminulo Zuzku pilotní ověřování státem řízených přijímacích zkoušek. Ač jsem se jako matka hrozila výsledku, neb mi připadalo, že celou přípravu Zuzka pojala velmi, ale opravdu velmi volně (např. se účastnila různých skautských soutěží, výprav, koncertů, tanečních vystoupení apod., místo aby se pilně učila jako jiné děti, o nějaké přípravě ve všední dny nemohlo být ani řeči, protože se téměř denně vrací domů až mezi šestou a sedmou večer), Zuzanka se dostala na obě vybraná gymnázia. Přes spoustu předložených argumentů si nakonec prosadila vzdálenější gymnázium v Nymburce. Je pravda, že si o něm povídá už několik let - vlastně od té doby, co zjistila, že tam mají francouzskou třídu a fungují tam výměnné pobyty se školou ve francouzském Dijonu. Zuzanka je totiž rozhodnutá jednou studovat ve Francii. Jako odměnu za zkoušky si přála trička s Eifelovkou z Lidlu. Sice jí jsou ještě trošku větší, ale ona do nich doroste...

Já hodně času věnovala zahrádce - siji, sázím, pikýruji, hnojím, buduji, seču, pleju, stříhám, zmlazuji, a nevím, co všechno ještě. Tedy kromě toho hooodně obraného živého plotu (sem tam díky bohu něco vyráží, tak snad úplně nezahynul) za mnou žádná práce moc vidět není. Snad časem bude lépe...



V dubnu jsem se nechala vyhecovat vyšívačkami na Okounu a pustila jsem se znovu do vyšívání vánočního stromečku od HAED. Za dva týdny jsem vyšila stránku a kousek, před přijímačkami jsem skončila, a od té doby ani ťuk. Škoda. Ale i tak - kdybych vydržela tempo stránka na měsíc, tak už mi chybí jen 60 stránek, tj. 60 měsíců, což je 5 let. Hrůza. Ale furt lepší, než původní odhad, při kterém bych se měla dožít hodně přes sto let. Tohohle bych se dožít mohla.

Bohužel jsem musela HAED na tento měsíc odložit, protože se blíží termín odevzdání slíbeného vyšívaného dárku, takže jsem vytáhla jinou výživku, a HAED nerada odložila. Docela mne to chytilo. Škoda, že nikdo z mého okolí se o tuto výšivku nezajímá, a nepodporuje mne v jejím dokončení. Pro své okolí jsem nepochopitelným bláznem, který by se měl raději věnovat něčemu užitečnějšímu. Tak já jdu zase něco vyplít...