26.8.2018

Konečně se ochladilo. Noci jsou krásně chladné, rána sychravá, blíží se má oblíbená roční doba - podzim. Zavařuji rajčata, sbírám dýně, cukety, jablka, víno... Přes noc dům krásně vychladne, lépe se spí, deštík zalije zahrádku, a přes den je sluníčka tak akorát, aby si člověk dal venku s chutí odpoledne kávu nebo čaj, a k tomu něco dobrého. Třeba minipáje pro Zuzku na přivítanou z prázdnin. Veškerý obsah koláčků je z naší zahrady, i když přiznávám, že třešně a zahradní směs jsou z mrazáku.

Protože byl poslední srpnový víkend, rychle jsem se vzpamatovala, a došila osmou řadu BOMu Row-by-row od německých patchworkářek. Jsem za půlkou, už jenom čtyři řady, bordury a proquiltovat. Tady tedy ne jenom, to bude pořádná směna....

¨

 Jako už mnohokrát, vyhlásila jsem úklid šicí dílny. Ale tentokrát na to jdu jinak. Připravila jsem si hromádku látek, které chci urychleně zpracovat, a žádné jiné si nedovoluji vytahovat, dokud tam nějaké budou. Tedy pokud je nebudu potřebovat do kombinace s těmi vytahanými. Tentokrát se na rozjezd na hromádce objevily dvoje dětské vyřazené rifle, zbytek látky pro Zuzčiné puntíkaté sukni a "ošklivá" látka, se kterou si nevím rady už pár let. A mám nad čím přemýšlet.

Dneska jsem zpracovala jednu nohavici. Nic moc, já vím, ale aspoň něco. A většinu puntíkatého zbytku. A zbytky zpevňovacích výplní. Takže jeden malej, tlustej, a jeden velkej, hubenej. Pat a Mat. Snad se budou někdy na něco někomu hodit... 

9.7.2018

Červenec, prázdniny, dovolená.

Nevím, jak ostatní, ale já se cítím v půlce dovolené totálně vyždímaná a k smrti unavená. A to jsem prosím letos celou dobu doma - sice jsem minulý týden měla být v Plasech, ale jaksi v práci byl frmol, a tentokrát mne ani jinak milující rodina nepodpořila, ba naopak spíš přidala povinností a starostí, takže nakonec jsem ze všeho zůstala smutná doma. Ještě jsem se z toho úplně nevzpamatovala, ale život jde dál, a já musím s ním - stát se za živa nedá.

Nic moc toho na ukázání nemám. Jak jsem psala výše - v práci je hodně rušno, až tak, že jsem kvůli pracovnímu vytížení zrušila veškeré další aktivity (tedy až na základní údržbu domácnosti, podporu dětí ve stylu prádlo, jídlo, svoz, rozvoz, a zahradu), a na nic dalšího síly prostě nezbyly.

Děti přinesly pěkná vysvědčení. Oba. Mám radost. Zuzka si pro vysvědčení došla ve skládané sukýnce, totální retro - látku jsem dostala od babičky z půdy, takže je možné, že z nějakých sedmdesátek bude.

O dovolené, no, spíše o volnějších dnech jsem se pustila do dokončení úklidu po malování (první týden v červnu jsme malovali cca 1/3 domu), do odbordelení garáže, kde jsem zase o krůček blíže k vysněné šicí dílničce, k pokusu zachránit na zahradě, co se dá (např. kiwi, rajčata, papriky, saláty, dýně apod.), a poslední dva dny jsem i jehlu a vyšívání vytáhla, a pohnula kousek s vánoční HAEDkou.

Na zahradě dozrály třešně, rybíz  a maliny jsou v mrazáku, dozrávají první letní jablka, ta jsou zabalená do prvního štrůdlu.

A to je tak nějak u mne všechno. Tento týden bude ve znamení nákupů, praní, vaření, žehlení, škrobení a balení dětí na tábory a taneční výjezd do zahraničí. A příští týden já zpět do práce.

7.1.2018

První týden nového roku za námi. Musím přiznat, že už mi chybí jeden trénink, ale na druhou stranu - byla jsem ráno na rehabilitaci, a po ní je mi tak nějak rozvolněno, vše mne bolí, motá se trochu hlava, a mám nařízený klidový režim, tak jsem si ten trénink radši nelajsnula. Běžet jsem byla dvakrát, dvakrát uběhla kilometr v kuse. Jupí. Příští týden zkusím kousek přidat....

Minulý víkend jsem ušila první řadu BOMu Row-by-Row od německých patchworkářek. Moc mne to bavilo. Každý měsíc se bude šít jedna řada, celkem jich tedy bude dvanáct.

Po letech jsem vytáhla rozpracovanou deku z červeného kanafasu. Vzpomínky na babiččinu truhlu... Už jsem jednu, modrou variantu, ušila, ale červenou jsem odložila... Zuzka se už o deku hlásí, tak aspoň mám šít pro koho. Jenom musím přeměřit látky, zda bude stačit na větší - původně střihnuto na 2*3 bloky, ale potřebovala bych 3*4 - tj. dvojnásobnou....

A koupila jsem černý satén Zuzce na spodničku pod tu tylovou sukni. Už v ní může běhat. Ještě jsem koupila ten tvrdý tyl, ale na tu přijde řada příště.

30.12.2017

Konec roku. Bilancování. Ale také dokončování restů. Třeba i letitých. Jako tahle sukně. Materiál na ní jsem koupila před více lety. Dcera trochu poporostla, tak není tak bohatá, jak bylo původně zamýšleno.
Jedním z důvodů, proč se mi do té sukně tolik nechtělo, bylo, že Zuzanka z velkého nadšení z tylu všechny ty kilometry tahavého měkkého tylu rozbalila, zatočila se do něho a chodila jako princezna :-) A pak ho uklidila ve stylu velká zmuchlaná hrouda.
V létě mi to nedalo, tylovou hroudu jsem rozšmodrchala (nebyl tam jen tento, ale ještě dva na menší sukně - ano, pořád jsem tu tutu sukni odkládala a odkládala, a kupovala nový tyl), všechny tři tyly vyžehlila, a v létě spíchla dvě malé tutu sukně pro kamarádčiny vnučky.

Ale Zuzčiny kilometry měkkého tylu jsem zase odložila. I když složené a namotané na trubce.

S blížícím se koncem roku už mi to přišlo hloupé, a tak jsem dneska na sukni střihla, našila i požadované lemovky, dostatečně si zanadávala,  a sukni dokončila.

Je toho celkem patnáct metrů tylu dokola, dvojmo. Takže našitých patnáct metrů saténové stuhy a patnáct metrů krajky. Jsem cvok asi....

Ještě bych jí k tomu chtěla spíchnout dvě spodničky - jednu obyčejnou, hladkou, z podšívkoviny. A druhou z černého tvrdého tylu, "zvedací". Ale ani na jednu nemám doma materiál. Ach jo, snad v tom krámu koupím jenom tyhle dvě látky....

26. listopad 2017

Nepovedlo se mi vymyslet nadpis - Omluva - za to, že jsem se tak dlouho neozývala a neukázala, co je u nás nového, co jsem já nebo Zuzka vyrobily, Tomáš dokázal atd? To by byl nadpis asi každého druhého příspěvku. Pokračovat, jako by se nic nedělo, a dát jenom nadpis týkající se toho, co je poslední nové? Jenže to těm starým, již dokončeným, ale nepublikovaným věcem bude líto... Vtipný nadpis mne nenapadl, nějak v posledních dnech na vtipy není moc nálada.

Tak je jenom datum. Dnešní. A bude mi připomínat, že bych měla alespoň jednou za měsíc sem něco dát. Nějaký post, informaci, záznam, myšlenku, fotku rozdělané věci. Prostě něco. Já vím, že jsem to tu už kdysi slibovala. Nu, snad se tentokrát zadaří. Možná mi to teď občas někdo připomene...

Děvčata se u nás na Dámském klubu učila všívat peněženku do zaklapávacího rámečku. Takového, jako měla babička na kabelce z korálků, a já jí tu kabelku strašně záviděla, chodila si s ní tajně hrát, a jednou se korálky rozsypaly, a bylo po kabelce i tajném hraní si. Ale ta měla rámeček větší, to je pravda. Bohužel jsem se klubu zúčastnit nemohla, děti měly jiné akce, a já jako matka- taxikář jezdila jak divá sem a tam.

Ale holky byly milé, rámeček mi vzaly, a jeden pátek večer mi ukázaly, jak na to všívání. Tedy řeknu vám - je to pěkná piplačka.

Látka na vnější část mi připomíná babiččinu zástěru - byl to nějaký zbytek, dost možná i z nějaké té babiččiny zástěry (tedy spíš ona nosí takové domácí šaty, ale říká tomu zástěra). Vyztuženo dvěma vrsrtvami vlizelínu. Vnitřní látka vzorek bavlněného závěsu ze zrušeného krámu. Ještě měl na sobě přilepený štítek s objednacím číslem, a celý byl začištěný zubatými nůžkami...

Není to dokonalé, ale je to můj první pokus. Ještě mám jeden rámeček, tak snad druhý pokus bude lepší. I tak po tomto prvním Zuzka skočila dřív, než jsem se stihla pořádně zeptat, zda by ho vůbec chtěla :-)

Hola, hola, tábor volá!

Rok se s rokem sešel, a Zuzka jede zase na tábor. Skautský. Letos jako pomocná vedoucí malých světlušek. To to letí... Vždyť jako světluška jela nedávno taky.

Vloni jsem na tábor šila pouzdro na kytaru - poslední noc před odjezdem. Milované dceři jsem pak nahlásila, že už nikdy více. Takže letos týden před odjezdem - sukně. Dvě.

Kolová sukně na lítačku - umělý úplet bratru za devět kaček metr z flex-texu, co tu ležel už pár let ve skříni, a konečně se hodil. Nemuchlá se, barevné je to tak, že nebude vidět každý flek, a když ho přemáchne v potoce, tak hned uschne. Zmuchlat se dá do dlaně. Takže značka ideál :-)

A sukně ke kroji. Bavlna s elastanem, za devatenáct kaček za metr z flex-texu. Mám tu látky ještě tak na tři další podobné sukně. Holt jsem megaloman. Ale nekupte to, když je to tak levné. Po pravdě - původně dítě chtělo sukni kolovou, dlouhou, a na tu je velká spotřeba. Potom změnila požadavek na sukni dle Tilly Walnes - Láska na první steh. Nabíraná, s vysokým pasem a hlavně - s kapsama ve švech. Pěkně jsem se párkrát zapotila, ale sukně je hotová, a v sobotu bude mít premiéru.

Vánoce 2016

Na začátku léta jsem nastoupila do práce. Po šestnácti letech na volné noze musím každý den do kanceláře. Žádná volná pracovní doba, žádné, když se nedaří, tak dneska volno a zítra máknu o to víc. Spousta nového učení. I děti si musí zvykat, že máma nemá volno na zavolání, že když zaspí, tak mají smůlu - nikdo je do školy nemůže dovézt autem... A to ještě nezačaly služební cesty, a už tak toho máme plné brejle - všichni tři.

A tak logicky ani na tvoření není tolik času. Tedy spíš skoro žádný. Ještě si neumím vše zorganizovat tak, aby bylo více. Bohužel. Ale snad časem se to naučím..

Ale s blížícími se vánoci jsem chytila strašnou chuť vzít do ruky jehlu a nit, zasednout ke stroji. Tak jsem si vše zkusila znovu připomenout. A že to šlo ztuha, věřte mi. Přesto dva polštářky spatřily světlo světa. Mají své mouchy, poprvé jsem šila s paspulkou, byl to boj, ale snad udělají radost.... Předloha Ajisai Press.

Novinky

Krásné léto! To to utíká... Poslední příspěvek na Valentýna, a už máme upáleného Mistra Jana Husa... Co se za tu dobu událo?

Zuzka měla baletní defilé, příští rok bude jednou z hlavních rolí, protože bude absolvovat. Přestože letos nemohla chodit se svým ročníkem a chodila s o dva roky staršími, vůbec to na defilé nebylo vidět - vše zvládla skvěle. Ano, v jednom tanci neúčinkovala, ale to přece vůbec nevadí. Na mně byla úprava a dozdobení kostýmu.

Opět jsem strávila víkend v Harrachově s milými Semilskými děvčaty, ušila jsem svou první rámečkovou taštičku jako dárek:

Přivezla dětem penály:

(Tomův už má zip samozřejmě začištění a je v plném provozu)



A dva topy na dodělání - jeden stoletý konečně sešitý, a vyzkoušela jsem si flik-flaky

Zuzčině kamarádce jsme k narozeninám ušily kreslicí portfolio, když už se blíží ty prázdniny:

Také jsem malé ušila tréninkovou baletní sukýnku z lehkého žoržetu od babi z půdy - sice se hodně mačká, ale má všechny požadované atributy - je téměř kolová, lehká, ale přitom plihne... Naše tanečnice se totiž letos účastní muzikálového tábora, kde budou s herci a korepetitory z muzikálů z Prahy studovat muzikál, který na konci tábora předvedou veřejnosti. Tak jsem zvědavá, jakou roli dostane. No, vím určitě, že v orchestru to nebude :-)

 A protože jsem se pustila do úklidu šicí dílny, tak léto je ve znamení recyklace - Zuzce šiju nové polštářky z bývalého kostýmu modré sovy - z per tak vznikají květy :-)

Nezahálela ani jehlička - dokončila jsem pro mámu i posledního Muchu z časopisu Nápady a rady a dala je u pana Makového na Černém Mostě zarámovat tak, aby všechny obrazy byly stejné - sice je pasparta tmavší a dřevo světlejší než ti starší dva, ale čas vše sjednotí... Až je u mámy pověsím, tak vyfotím.

Pro kamarádčiny holčičky jsem vyšila dvě vílečky z čínských sad. Ani jsem je nestihla oprat a vyžehlit, a už odfrčely s tím, že budou zabudovány do polštářků malých princezen.

Další novinky přibývají v záložkách HAED a 365 block challenge - snažím se zase pokračovat...

Děti byly v zahraničí se školou - oba v Anglii, a Zuzka si dala ještě navíc Francii. Fotky a zážitky úžasné, dostala jsem i pár dárečků, rozhodně mají vzpomínek celé přehršle. Pak jsme sháněli učebnice pro kvintána, protože už si je musí pořizovat sám, sekundánka si je přinesla v batohu ze školy. Vysvědčení oba přinesli krásná, jsem na ně nesmírně pyšná.

Na zahrádce nám ledacos kvete - třeba leknín ve škopku, nebo po letech amarylka plnokvětá, jako zebra pruhovatá...

Urodily si i třešně - bylo jich letos strááášně moc, rozdávala jsem, co to jen šlo, byla by škoda nechat je shnít a opadat. I tak máme v mrazáku víc jak deset kilo vypeckovaných a zamražených. Pecky jsem samozřejmě schovala, vyprala, na sluníčku usušila a na zimu si z nich udělám masážní hřejivé polštářky.

Takže léto je v plném proudu, užívejte si ho aktivně

i pasivně