středa 5. listopadu 2014

Rychlá fotoreportáž

Tož to byla rychlost - přiběhla známá, o které jsem ani nevěděla, že čte můj blog, vrazila mi fotoaparát do ruky se slovy: Rychle si to nafoť, jedu na nákup, cestou zpět si fotoaparát vyzvednu. A byla fuč. A já stála ve vrátkách s neznámým fotoaparátem v ruce.

Venku mne na tváři lechtalo sluníčko, na terase bylo přímo nádherně, i když neustále padají listy z vinné révy všude, kam se podívám. Tak jsem rychle využila nádherného počasí a půjčeného aparátu, a nafotila pár obrázků ušitých drobností.

A než jsem vše stihla nafotit a natahat do počítače, tak mi ve schránce přistál mail s fotkami kosmetické taštičky, kterou jsem už darovala... Tož se mrkněte, co jsem spáchala...

Adventní kalendáře pro neteřinky - tedy řeknu vám, že byl docela problém udržet Akimka za mnou, strašně moc si chtěl lehnout na ty adventní kalendáře jako na deku. Byl velmi uražen, že jsem mu to nedovolila, ještě víc uražen, že ač nádherně naaranžován uprostřed trávníku nebyl vyfocen, tak jsem si ho pak musela usmířit několika pamlsky...


Podzimní ubrus - běhoun - na stůl. Kytičková látka je darovaná z pozůstalosti - byla nalezena na půdě ve staré truhle. Není to čistá bavlna, ale je moc příjemná na omak. Ze seminolského patchworku jsem zatím šila běhnounky vždy  do špičky, ale na šití mi jedna šikovná švadlenka ukázala, že když sešitý pruh říznu rovně, mohu tyto dva kusy krásně sešít a bez jakéhokoliv odpadu a složitého došívání mám obdélník. Musela jsem to vyzkoušet, jestli to je pravda - a je! Jen první a poslední řada má kupírované špičky čtverečků - mohlo by se napravit oříznutím jedné řady tak, aby zbyl přídavek na šev. Ale mně to nevadí.


No, a když už jsem uměla šít seminole do obdélníku, tak jsem rovnou nařezala i na pošltářky. Když už, tak už. Jenže nastal problém - na gauči máme polštáře tři (každý o velikosti 50x50 cm), ale já měla jen dvě doplňkové látky. Ale švadlenky kamarádky poradily, a třetí polštář je doplněn červenou barvou, a nakonec snad nejhezčí ze všech polštářů. Pošltáře jsem fotila už s vrátivší se známou. Divila se, proč dávám do jednoho povlaku dvě náplně - prý je to zbytečné. No, podle mne není - máme rádi, když nás polštáře na gauči pořádně podepřou, jsou pevné a naducané, a to jednou výplní nedosáhneme. Když známá vyzkoušela mnou nacpané polštáře, prohlásila, že musí dokoupit náplně...


Na pouzdérko na brýle, nebo také penálek, jsem se chystala už dlouho. Ale bála jsem se, jak zvládnu našít zip do oblouku, navíc pobyt už končil, tak mi bylo líto řezat do velkých kusů látek. Tak jsem si vlastní látku vyrobila - nažehlila proužky dvou látek ze zbytků a ozdobným stehem přišila kraje. Celý sendvič pak prošila, aby se podšívka spojila s vrškem a neplandala v pouzdru. Šilo se krásně.

A když už jsem zvládla našívání zipu do obloučku, vyzkoušela jsem ušít i kosmetickou taštičku. Ta je také z látek z půdy - modrobílá je bavlna, červenomodrá na lemu je nějaká umělina, ale na lemování obloučku byla suprová - krásně se natahovala a vůbec nedělala varhánky. Měla jsem z ní obrovskou radost. Top je prošitý s podšívkou do nepravidelné mřížky. Moc ráda toto prošívání používám, jde to rychle a vypadá to super. Tuto taštičku si ode mne vzala máma - je to snad první šitý výrobek, o který projevila zájem, tak si jistě umíte představit, jakou jsem měla radost. Snad jí bude i používat.

No, a to je z šití vše. Ještě jsem ušila nákupní tašku pro Růženku, ale fotografie nemám. Ani jednu. Bohužel. Dokončila jsem také pár krajek a drobných výšivek, tak snad zase někdy hodím pár dalších fotek...

Krásný barevný podzim všem.

úterý 4. listopadu 2014

Loučení

Omlouvám se, že jsem se na tak dlouho odmlčela. Bohužel nucená pomlka bude trvat déle - do svého křemíkového nebe odešly oba naše fotoaparáty - u malého Tomova odešla jemná mechanika pohybující objektivem, a velké prastaré zrcadlovky, jedné z prvních digitálních, odešel čip. Stále doufám, že jí někdo opraví, ale je fakt, že to asi nemá cenu - její rozlišovací schopnost je hluboko za dnešními malými ďáblíky. Jen mne mrzí ty nakoupené předsádky a objektivy....

Takže minulý víkend jsme se s dětmi nejen loučili s našimi drahými předky na hřbitovech, ale také s našimi fotoaparáty. Jsem bez nich jako bez ruky - mám pár našitých drobností, některé už rozdané, a žádnou nafocenou. Ach, jaká bezmoc...

Abyste byli trochu v obraze - byla jsem zase na prodlouženém víkendu v Harrachově - šila jsem jako divá, a abych neodjížděla zkroucená jako paragraf a tlustší než velryba, tak díky nádhernému počasí také hodně výletovala. Bylo tam tak nádherně - podzim v té nejkrásnější podobě - jeden den mlhavý, sychravý, jak to jen miluji, když se těšíte po hodinové svižné procházce na horký čaj. Další den bylo nádherně slunečno, podzim rozehrál všechny své nádherné barvy - žlutá, červená, rezavá... Procházka mezi padajícím listím, kdo by odolal...

Z šití jsem si zopakovala seminolský patchwork, a protože podzim mám opravdu moc ráda, tak v podzimních barvách, a pro zahřátí srdce i duše z darované látky nalezlé v truhle na půdě. Mám ušitý ubrus na stůl a tři velké polštáře na sedačku. Zbyl mi takový cancourek vzorované látky, holky mne navedly, ať z něj ušiji obal na krabici kapesníků. Dobrý nápad, ale ještě pouvažuji o podložce pod konvici na čaj a podkafíčko. Nudle i čaj k podzimu patří, tak se musím rozhodnout, čemu dám přednost.

Také jsem se naučila šít dva druhy taštiček - jeden penálek a jednu taštičku na cokoliv, třeba kosmetiku. Obojí už jsem posunula k finálním majitelům, takže fotografie asi nebudou nikdy...

A protože se blíží advent a vánoce, děti píší Ježíškovi dopisy, Zuzanka veršovaně, Tom jako správný technik vytvořil filmovou prezentaci se zpěvy, bohužel bez tanců, tak jsem si vzpomněla i na neteře a ušila jsem jim adventní kalendáře. Maminka byla nejdříve nadšena, ale když si všimla, jak velké kapsičky kalendáře mají, tak jí smích přešel. Na tatínka zbyde sehnat jen tyčky na pověšení....

Tak snad vám bude stačit alespoň slovní popis. Třeba Ježíšek donese i ten fotoaparát...