čtvrtek 26. června 2014

Pro paní učitelku...

Zítra si jde Zuzanka pro vysvědčení. Jako většina dětí v tomto státě. Letos dostala novou paní učitelku. Po třech letech se trošku obávala - kdo přijde, jaká bude, jak budou vycházet.... Přišla mladá paní učitelka, plná ideálů a elánu. Hodně se třídě věnovala. Hodně děti naučila. Jezdila s nimi na výlety, exkurze, učila tradičně i netradičně. Zuzanka jí jako poděkování za ten rok chtěla dát malý dáreček. A protože v poslední době propadla korálkům a šperkům z nich, tak byla volba jasná...



Několik dní se rozmýšlela nad barevností - ne, že bychom měli doma málo korálků.... Ale stále nevěděla, které barvy má paní učitelka nejraději. Ale po několika společných dnech strávených na škole v přírodě přijela s jasnou představou - zelená a růžová - to bude i na léto moc pěkná kombinace. Plus máslově žlutá... Dnes tedy zasedla a celé odpoledne strávila pilnou prací, jejímž výsledkem je nádherná souprava náhrdelníku, náramku a náušniček. Spolu jsme vybrali i krabičku s motýlky, do které soupravičku pro paní učitelku zabalila.

A naše kočička jí pozorně sledovala - co kdyby se objevilo něco zajímavého k ulovení???

Zuzanka se moc těší na prázdniny u babiček, na táboře, na výletech.... Bohužel má začátek ztížený o náhlou nemoc - ze školy v přírodě si přivezla boreliozu. Pořádný flekanec na boku mne řádně vylekal. I paní doktorku.... Takže spousta léků, antibiotik i jiných, a následující dva až tři týdny v klidu, bez sluníčka, bez lítání... Hlavně, aby se vyléčila do koníkového tábora, na který se těší už celý rok....





pondělí 23. června 2014

Pěstitelé

Letos jsme se rozhodli vyzkoušet "square foot gardening". Základním principem je pěstování zeleniny ve čtvercích - každý čtverec měří 1x1 stopy (cca 30x30 cm), a v každém můžete pěstovat jinou zeleninu, bylinky nebo kytičky. Celou metodu vymyslel Mel Bartholomew. Určitě najdete na netu spoustu informací, kolik místa která plodina potřebuje.








Tomášek na jaře z prkýnek smontoval ohrádku na vyvýšený záhon, vyryl na hloubku rýče zeminu, navozil kompost a navrch dal vyrytou zem. Docela se napracoval... Ale bavilo ho to. Provázkem vytvořil čtverce a do každého zasel nějakou plodinu. Už jsme sklidili salát (vepředu je méně kompostu a více zeminy, aby neobsahoval moc dusičnanů) a ředkvičky. Místo salátu už Tom zasadil růžičkovou kapustu, místo ředkviček má nasetou červenou řepu. Už sklízíme i hrášek, salát dubáček, kedlubny, naťové cibulky, mangold. I tuříny už mají pěkné bulvičky. Pnoucí fazole mu utekly na plot, keříčkové krásně kvetou....



















Já si založila dýňárium. Využila jsem na něj nepoužívané kompostovací silo, naplnila kompostem, navrch trochu země a zasadili jsme semínka dýní. Docela pěkně vyrazily, letos se k nim dokonce ani nedostali slimáci. Jenom jedna odrůda mooc chutnala ptákům, tu jsem vysévala na několikrát.... Tak nám držte pěsti, ať máme velkou úrodu - dýně, ty mi můžeme ve velkém... První odrůda, Muscade de Provence, už nasazuje na květ.





Zuzanka se rozhodla, že si vezme na starost ovoce - letos byl poprvé rybíz na vloni zasázených keřících. A bylo hooodně třešní....





















A také si nakoupila bylinky - některé vysela, některé má ze sazeniček. Oregano, šalvěj, meduňka, petržel...












A na závěr - letní kytice pro radost - z naší zahrádky.







neděle 22. června 2014

Chuť léta

Léto chutná po jahodách, třešních, rybízu, malinách. Vše nádherně červené, šťavnaté, voňavé... Byla by škoda toho nevyžít.

Z ovocných moučníků mám nejradši krambly. No, ony to ani moučníky nejsou, protože mouky je tam minimum (pokud vůbec). Spíš takové dezerty. Na jaře je dělám z rebarbory, v létě z rybízu a jiných bobulí, k podzimu přijdou ke slovu švestky, v zimě jablka... Neznám univerzálnější dobrotu. Někdy ho jím jen tak, někdy se zmrzlinou, někdy se šlehačkou... Někdy horký, někdy studený... Vyberte si, na co zrovna máte chuť. No, není to značka ideál???



Dnes jsem na zahradě posbírala pár posledních jahod, trochu třešní, hrst malin a směs rybízů. V misce zasypala peřinkou z posypky a strčila do trouby, kde se chutě propojily a dezert rozdělil na šťavnatou a křupavou část. Jen se po něm zaprášilo, ani vystydnout nestihnul...



sobota 21. června 2014

Jeden den s vrtačkou

Jednou za čas se u nás doma nakupí řada oprav, vylepšení a montování, které vyžadují, abych se ponořila do manželovy dílny, vyhrabala nějaký nezvyklý stroj či přístroj, a metodou pokus-omyl ho uvedla do provozu. Přiznávám, že až na frézu jsem už vyzkoušela všechno. Tedy z těch příručních.



Tentokrát padl los na vrtačku. Konkrétně vrtačku s příklepem. Nemám jí ráda. Dělá kravál a brní mne z ní ruce. Ale nedalo se nic dělat. Tomášovi jsem už k loňským narozeninám koupila tři rámy a on si vybral tři grafiky. Slíbila jsem, že mu je přivrtám do šikmého stropu v pokojíku. Na rámy a obrazy došlo až letos. Už mi bylo stydno. Trošku.







Rámy jsou z Ikea, plastové klip-rámy. Provrtala jsem je na čtyřech místech, rozměřila, přidělala do šikmého stropu hmoždinky pro sádrokarton. Grafika byla menší, tak jsem jí přilepila k bílé čtvrtce zaříznuté na míru. A když už měl Tomík pokojík relativně poklizený, tak jsem ho rovnou nafotila...







 
A když už byla ta vrtačka venku, přidělala jsem do šatny zrcadlo. To jsem nefotila - nevím, jak fotit zrcadlo, aby neukazovalo, co ukazovat nemá:-)) Ale po patnácti letech jsem se viděla v nějakém zrcadle celá. Byl to docela šok:-) Zuzinka si takové zrcadlo také moc přála, tak snad bude mít po návratu ze školy v přírodě radost.

A abych si nedělala binec další den, tak i přes únavu jsem se pustila do dokončení šicího koutku. Koupila jsem si tam poličku (bylo nutné jí zaříznout na míru, ale případné ožužlání schovaly postranní úchyty) a tyč na drobnosti. Časem bych si na ní chtěla pověsit i cívky se stužkami nebo krajkami... A na poličku jsem si v upomínku vystavila svůj úplně první šicí stroj. Bohužel je už rozbitý a nepodařilo se ho nikomu spravit. Moc mne to mrzí, ale už nevím, koho jiného bych měla oslovit. Asi to tak prostě už je. Ale jako připomínka dobré, ne?


A na druhé straně ve výklenku je druhý stroječek. Má také nový stůl...

pondělí 16. června 2014

Pro malé umělce na cesty

Naši úžasní sousedé, kteří rádi nabídnou pomocnou ruku, mají už pár vnoučat. A protože se jim nemám jak revanšovat za tu spoustu pomoci a rad, kterých se nám od nich tak často dostává, připravila jsem pro jejich starší vnoučky malá pouzdra na pastelky, fixky a notýsek, aby měli co nosit s sebou na cesty, malovat si obrázky, deníčky apod.


Obě pouzdra jsou šitá stejně jako Zuzčino. Látky jsem použila, co skříň dala:-)) Jedno je z rifloviny (zbytek metráže) a červené látky s tygříky z medvídka Pú, druhé je kombinace červenožlutých puntíků a modré látky s veselými kuřátky. Poprvé jsem také našila stužky "Handmade" - myslím, že vypadají dobře. Jedno zavírání je na mašličku, druhé, pro mladší slečnu, na "brzdičku".




Tak doufám, že z těchto organizérů budou mít sousedova vnoučata takovou radost, jako má Zuzanka a její kamarádky, které tyto organizéry všude s sebou tahají...

středa 11. června 2014

Postaru?

V poslední době často narážím na rozhodnutí, zda nějakou věc dělat postaru nebo ponovu. Dost často vítězí postaru. Pečeme vlastní chléb - ať už kváskový nebo s droždím, protože nám prostě chutná. A nejsme omezeni pouze aktuální nabídkou obchodu. Chceme se slunečnicovými semínky? Upečeme se slunečnicovými semínky. Chceme s klobáskou ke grilovačce? Upečeme s klobáskou ke grilovačce nebo ke guláši. Chceme krásně zelený z dýňové mouky? Upečeme tak zelený, až se dětí spolužáci ptají, jestli není zkažený:-)))

Když jsem zvládla pečení chleba a různých sladkých koláčů a dortíků pro děti, pustila jsem se do zahradničení. Málo platné, naše spotřeba salátu, dýní, ředkviček, špenátu, fazolí a dalších druhů zeleniny by uživila malé hospodářství. Máme jenom malý záhonek, ale velké dýňárium. Až dýně trošku poporostou, tak vám ho vyfotím. A oooobrovský plot, kolem kterého sázíme fazole. I tak nám touto dobou už domácí zdroj vyschl a musela jsem začít kupovat.

Také jsem se zapojila do "mléčné ligy" - jezdíme si pro mléko ke kravičce. Už umíme dělat jogurty a tvaroh. Nastal tedy čas postoupit na další úroveň - pěkně postaru zkusit vyrobit sýr. Je to jednoduché, nechápu, proč jsou sýry v krámech tak drahé a proč mají auru složitosti. Tedy alespoň ten jednoduchý, čerstvý. My ho tentokrát udělali s italským kořením Formaggio. Musela jsem fotit rychle - jsou hned pryč.


Spoustu informací získávám od své babičky, je to úžasná zásoba podnětů, znalostí a zkušeností. Často si připadám zase jako malá holčička, která seděla babičce na štokrleti u nohou a nábožně poslouchala vzpomínky na dětství a mladá léta... Co asi budeme jednou vyprávět my svým vnoučatům?  Jak jsme trávili čas před obrazovkou notebooků, netbooků, ipadů, tabletů atd.? I proto se mi vyplatí vracet se ke kořenům - nejen, že vím, co jíme, ale pro mne i děti jsou tahle každodenní mystéria naprosto úžasným relaxem a objevováním zákonitostí, které ani moderní doba nemůže změnit. Tedy pokud nechcete konzumovat něco zcela a naprosto umělého... A to my tedy rozhodně nechceme.

I proto mi obrovskou radost udělala jedna známá - moc často se nepotkáváme,  tak i proto mne její gesto mile překvapilo. Dostala jsem celou kopu látek po její mamince, staré švadleně. Vím, že pro spoustu z vás jsou to staré hadry. Pro mne nádherné kupony starých látek, jejichž šířka často není ani 100 cm. Nechápu, jak z nich dokázali šít, z takových úzkých nudliček. A protože je venku nádherně, hned jsem vše oprala. Vůně čistého prádla, sluníčko, větřík, krásné staré nadčasové vzory - představte si, že řadu z nich vídám na současných látkách, jen třeba v jiné barevnosti... Už se těším, až je večer pohladím žehličkou, a se Zuzinkou už spřádáme nitky plánů, co z nich ušijeme - pro sebe, pro panenky, pro kamarádky...


A protože nejen prací živ je člověk, učím se i relaxovat. Po pravdě - moc mi to nejde. Musím se silou nutit, protože neustále vidím všechnu tu práci, která není dodělaná. Ale síly dochází, tak se to prostě musím naučit. Letos poprvé máme zcela porostlý růžový oblouk. Mám z kytiček obrovskou radost, kvetou až na jeden keřík (vloni koupený) všechny. Tak snad rozkvete i ten poslední...



A takovéto zákoutí mám připravené na chvíle relaxu. Lehátko, pár milých časopisů, a krásná kvítka. Oleandry mi letos rozkvetly poprvé po přezimování u nás doma. Nově máme také se Zuzinkou nádobu s lekníny - moc se těšíme, že nám rozkvetou. Těším se na to jako malá holka, neustále chodím pozorovat, jak roste nový list, jestli se neobjevuje první poupě... A řada dalších kytiček - zvonky čerstvě odkvetly, pelargonie nakvétají, rozmarýnu se snažíme zachránit, šnytlík je zrovna ostříhaný...





Když se bavím s babičkou, vzpomíná na chvíle, kdy si s celou rodinou sedli na zápraží, pozorovali přírodu, poslouchali vyprávění starších, a užívali si souznění a pocit sounáležitosti se svým domovem. Umíme to také? Nebo je pro nás domov jen místem, které nás má reprezentovat, kde přespáváme, kde se ukrýváme před zraky druhých a nepřízní počasí?


pondělí 9. června 2014

13. rokem spolu....

Tomáš má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.

Je dobře, že jsi na světě,
koukni, jak rádi máme tě,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.






Dál si tuto písničku od pana Svěráka a Uhlíře nepamatuji, ale Zuzinka jí Tomáškovi na oslavě zazpívala kompletně celou. Na mne zbyla pouze úloha klavírního doprovodu:-)) Jak těch 13 let uteklo - z miminka v zavinovačce je najednou téměř dospělý človíček, který už mi pomalu přerůstá přes hlavu (zatím jenom výškově, a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane). Tomášek byl vymodlené dítě, tak strašně moc jsme se na něj po těch letech těšili. A bylo nám sesláno úžasné usměvavé miminko - spinkal a usmíval se. Téměř nezabrečel. Každé ráno mne v kolébce vítal úsměvem od ucha k uchu, a ten mu nemizel pomalu ani při spánku. Mysleli jsme, že nás ta láska a radost musí roztrhat, jak jsme jí byli plní.... Byl, a je to moc šikovný kluk. Byla období slabší i lepší, ale tak to v životě bývá. Moc bych mu přála, aby už na něj čekala jenom ta období lepší a nejlepší. A ta slabší, aby byla krátkými epizodami v jeho šťastném životě....

A protože byly narozeniny, a venku bylo teplo, děti připravovaly oslavu venku. Nanosily stoly a židle z obou teras (ano, díky našim latifundiím a mému hysterickému strachu z ohně máme dvě terasy - u domu, kde je pouze plynový gril, a vzadu na druhém konci zahrady, kde je zděný gril na uhlí spolu s udírnou). Zuzanka rozhodla o barevnosti ubrusů, Tomášek nanosil nádobí a vše připravovali pro své nejbližší - babičky, dědu, sestřenice .... Těšili se i na tetu se strejdou, ale bohužel - Tomáškova teta musela na akutní operaci, takže přijely jenom sestřenice. Krásně vše nazdobili, ani nemám všechny fotky, protože jakmile přijela návštěva, nastal blázinec - však to znáte:-)


Tomáš letos objevil kouzlo šachů. Baví ho, prý mu i jdou, tak uvidíme, jestli mu tato záliba vydrží. Rozhodně jsem zašla do naší oblíbené místní Růžové cukrárny se poradit, zda by uměli udělat šachový dort. A uměli! Dokonce měli i formičky na čokoládové šachové figurky. Dort byl nádherný, chutný jako vždy, lehounký, žádný těžký máslový krém. A Tom - ten nevěřil vlastním očím:-))




 S Tomášovými narozeninami mám spojené první jahody - některý rok je to tak-tak, někdy je u nás v Polabí už po jahodách, a někdy to prostě vyjde přesně. Po oslavě tu zbyla mísa jahod, které děti nestihly sníst. Tak jsem si hned brzy ráno, dokud je chládek, provoněla dům jahodovou vůní - vůní přicházejících prázdnin, léta, sluníčka... A v zimě, až se nám po létě bude stýskat, otevřeme sklínku s domácí zavařeninou, a léto a prázdniny k nám zavoní.