pondělí 24. února 2014

Deníkové záznamy

Už několik let si píši deník. Ne sice, že bych psala každý den, občas mi tam nějaký ten den, týden, ba i měsíc (občas i skoro celý rok) chybí, ale ráda se podívám, co mne před lety trápilo nebo těšilo, jaké bylo počasí, co jsme dělali. Je zajímavé pozorovat, jak se určité situace v životě neustále vrací, a jak je člověk řeší stále stejným způsobem. Samozřejmě plus mínus autobus.

A tak jsem přišla na to, že před rokem jsem vezla děti 23. února k babičce na jarní prázdniny, byla sněhová kalamita a my uvízli na skoro celé dopoledne na dálnici. A že když jsem se vrátila domů, musela jsem lézt přes plot, protože pro sněhovou závěj nešla otevřít vrátka. Docela jsme se tomu s dětmi zasmáli, protože včera, také 23. února, jsme letos poprvé obědvali venku na terase, na sluníčku, v krátkých rukávech, a bylo nám teplo a fajn. Tolik exkurze do deníčku.

Venku "zuří" jaro - tlačí se kytičky, pukají pupeny, kvetou podběly i krokusy, zelená se tráva, ptáci zpívají od časného rána... A na mne také přišlo jaro. Zachtělo se mi začít také něco nového, co mi poroste pod rukama, co budu opečovávat, přistřihávat, kultivovat, abych to na podzim nebo v zimě sklidila a potěšila se z plodů své práce. Což se mimochodem při práci na zahrádce v mém podání vždy říci nedá...

S BlanchR na diskuzním serveru Dáma jsme se domluvily, že se budeme podporovat a že zkusíme letos vypracovat BOM (Block of the Month) s názvem Garden Gate ze stránek Project House 360. Zatím se chci pustit pouze do aplikovaných bloků. Až budou hotové (a podle toho, kolik jich zvládnu udělat), tak se rozhodnu, zda budou polštářky, nebo zda ušiji i celou deku tak, jak byla navržena, nebo úplně jinak. Znám se. Obvykle si navymýšlím, a pak realizace vázne.... Tak dnes jsem začala s přípravou, aby mne hned zaskočila drobnost puntíků... Ale zase budu moci sdělat své oblíbené zbytečky, že. Takže nestěžovat, a pustit se do práce. Aplikovat chci ručně, bude to super relax ven na terasu. BlanchR chce aplikovat na stroji.


A pod rukama mi rostou i slunečnice - tyhle mi nesežerou žádní slimáci, jak se tomu běžně stává u nás na zahrádce. Hotových šest listů z patnácti. Jupí. Nebo taky dvě řady z pěti.


Tak krásné jaro!




pondělí 17. února 2014

Kuchyňské momentky

A je za námi další týden... Z ručních prací jsem toho tentokrát moc nestihla - spíš skoro nic. Jenom upaličkovat dvě srdíčka pro Zuzanku, ani je ještě nemá pověšené v pokojíku. Ve vyšívání téměř žádný postup, není moc co fotit.

V sobotu jsem byla na společném šití za děvčaty ze Semil a okolí. Jejich parta je strašně moc fajn, přijaly mne mezi sebe, doslova adoptovaly, a já v jejich přítomnosti vždy moc pookřeji a získám chuť do dalšího šití. Ukazovaly spoustu hotových výrobků - skoro všechny bych si moc chtěla také ušít. Jen kde brát čas, a nekrást, že? Já tam téměř došila jednoho hodně starého kostlivce - jarní mystery ubrus od jedné šikulky z Dámy - elfi. Doufám, že příští týden ho dokončím.





Dnes jsem měla připravený příspěvek o kráse starých věcí - v mém podání hlavně výšivek a krajek - ubrusů, zástěr, polštářů. Ale hodně podobný příspěvek dnes publikovala Carolina Mia, tak si ho schovám na někdy jindy. Místo toho přidám pár fotografií místa, kde nejčastěji kouzlím - vařím, peču, dusím, smažím, z míchání mám sílu v paži... Znáte tu dětskou říkanku? Ano, je to naše kuchyňka. Je malá, ale naše. Celou jsem si jí kdysi navrhovala sama. Ne vše sice vyšlo přesně podle představ - dlažba měla být světlejší, dřevo také, ale co už - před patnácti lety takový výběr jako dnes nebyl. I tak jsem na ní pyšná a moc dobře se nám v ní vaří.








Miluji vůni čerstvě připravované kávy. Káva mi nikdy nechutnala, vadila mi její trpkost a bylo mi po ní špatně od žaludku. Pak jsem jednou okusila preso, a byla jsem ztracená. Jsou dny, kdy si udělám malé presíčko do mrňavých šálečků - tak silné a husté, se spoustou pěny. Pomaličku upíjím a vychutnávám každý maličký doušek. Jindy mi dělají kávu děti - trochu s kávovaru, a dolijí horkou vodou z konvice (no, někdy to prostě všechno proženou kávovarem, pravda, ale zase - přinesou mi jí pod nos až do křesla, tak se na ně nezlobím - však až samy zjistí, jaká káva dobrota je, budou se k ní chovat méně macešsky), přidám špetičku mléka - a je to takové to odpolední pití, nejlépe do křesla nebo na terasu, k tomu domácí koláč nebo dortík... Mám doma i rozpustnou kávu, ale to je takové běžné pití - šupšup vyrobit, šupšup vypít, žádný extra dojem... Ale když se spěchá, je to dobré. Kdysi jsem si kávu i mlela před každou přípravou, mám ruční mlýnky, ale dnes už si nechávám kávu umlít. Času je méně. Ale jednou se třeba k mletí kávy vrátím.

Všichni milujeme luštěniny. Děti samy na zahradě pěstují fazole - velké barevné, i malé bílé. Zelený hrášek už došel, ten žlutý, půlený, je kupovaný. Letos by chtěly vypěstovat i trošku čočky - to jsem zvědavá, jak jim to půjde.  Luštěniny jsou navíc nádherně dekorativní - nepřijde vám?




Samozřejmě všude vidíte konvičky - mám jich celou řadu - velké na čaj, malé na kávu, maličké na čaj či kávu pro jednoho-dva lidi, obrovské na rodinný čaj, porcelánové, skleněné, z keramiky, strojové i ručně dělané... A z každé chutná čaj, káva nebo kakao jinak, to mi věřte:-)








Kuchyně je průchozí - jsou v ní dvoje dveře - jedny do chodby, druhé do spíže. Když jsme vymýšleli, jak postavit dům, hodně architektů se divilo, že chceme mít spíž, a když už jí chceme mít, proč jí musíme mít u kuchyně. Nechápali, že nechci běhat přes půl baráku pro mrkev apod. Je vidět, jak celá řada dnešních architektů vyrostla v panelácích, kde o existenci, a hlavně funkci spíže, nemají ani ponětí. Já, která vyrostla na vesnici ve starém rodinném domku, si dům bez spíže navazující přímo na kuchyni neumím vůbec představit.










A tady jsou má poslední přání, která se týkala kuchyně - strašně moc jsem si přála bílý dřez - moc jsem tenkrát chtěla takový ten "anglický", velký, dnes celkem běžně k dostání, před patnácti lety na mne koukali všude jak na exota a nutili mi dřez nerezový, což byl tenkrát hit číslo jedna. Prosadila jsem si alespoň tento ze speciálního plastu, předchůdce granitových dřezů. Je super - i když má nejednu životní rýhu, jsou stále krásně bílé a neoprýskané. Pouze se mu rozbila baterie. Přemýšlím, zda objednat bílý konec baterie, nebo vyměnit baterii za klasiku stříbrnou. Zatím mám takovéhohle hybrida...


Dalším přáním bylo, abych měla dřez před oknem. Sice to znamená, že okno neotevřu dokořán, protože mu tam překáží ta baterie, ale na ventilačku ho otevřu, a kolikrát člověk potřebuje otevřít okno dokořán? Jsem v domečku, v přízemí, tak snadno okno zvenku umyji ze zahrádky. Ráno, když vařím čaj, pozoruji červánky a to, jak se pomalu rozsvěcuje celé nebe a svět se probouzí. Sleduji keře - v zimě holé, plné ptáčků, na jaře v plném květu, v létě zelené a šumící, na podzim barvami hýřící... Řeknu vám, splnění tohoto snu jsem nikdy nelitovala.


A posledním přáním byla dřevěná deska, ošetřovaná pouze včelím voskem. Je nádherná. Sametová na dotek, voňavá po dřevu a medu. Ráda jí hladím. Jsou na ní za ty roky šrámy, ale jsou jako vrásky na stárnoucí milované tváři. Jednou za rok jí dopřeji "lifting" - desku znovu napustím včelím voskem, vyleštím hadříkem, řada vrásek se zacelí, některé zmizí docela... Největší jizvy můžu vybrousit a po opětovném napuštění voskem nikdo nepozná, že jí tam někdo ublížil. Kéž by to tak šlo i s lidskou kůží a srdcem!






neděle 9. února 2014

Nedělní bilancování

Je za námi další týden, tentokrát již měl celý ve znaku dvojku. Únor bílý, pole sílí. No nevím, letos budou asi hoodně slabá. Snad nepřijde hladomor... Včera u nás bylo regulérní jaro - sluníčko, teplíčko, ptáčci zpívali, země voněla, po sněhu ani památky. Škoda, že jsme byli na cestách. Dnes už tak pěkně nebylo, ale teplo bylo pořád.

Už více než týden sotva pajdám po úrazu nohy. Klasické věty o nešikovném mase mne moc netěší - kdyby aspoň bylo venku počasí na sandálky, to by si nožka hověla, ale v kozačkách nebo botaskách úpím a pajdám, co to jde. Ale lepší se to, takže se vrací i chuť k tvoření - pomalu, ale jistě. A také zbývá víc času, protože se propajdávám k původní rychlosti a obratnosti při údržbě domácnosti. Jeden by nevěřil, ke všemu je třeba jeden palec na noze:-)) Přesto jsem některé večery trávila takto:
Tento víkend jsem pokořila pátý list předlohy slunečnic z patnácti. Jupí! Budu mít dnes večer oslavu (tj. naliji si sklínku bílého vína), a slavnostně zapíchnu list šestý a zahájím druhou třetinu obrazu. Děkuji za potlesk a gratulace:-)))



Jinak nic moc nepřibylo - tedy mám hotové třetí srdíčko a rozpracovaná srdíčka pro Zuzinku, ale to ani není k focení. A spravené sedáky do auta. Bohužel jsou po tolika letech už nepublikovatelné. Uvažovala jsem, že ušiji nové potahy, ale Tom už ze sedáku vyrostl, Zuzinka při svých více než 150 centimetrech už také jen čeká, až pár kilo přibere, aby z něj mohla vystoupit, tož to asi ani nemá smysl s tím cokoliv dělat.

V týdnu jsme nic nepekli, ale vyráběli jsem domácí jogurty. Milujeme jogurty, všichni tři. A vzhledem k naší obrovské spotřebě a při současných cenách jogurtů jsem začala jogurty dělat doma. Je to tááák jednoduché. Nejdřív jsem měla (a pořád mám) jogurtovač. Ale to bylo moc pomalé. Vyrobí se v něm pouze sedm sklínek. Dělám jogurty najednou ze čtyř litrů mléka - když už, tak už, že. Děti si připraví do skleniček příchutě, které mají rády - kakao, marmelády, bílou kávu. Já pak naliji naočkované mléko, na noc strčím do nahřáté trouby a ráno vyndám přes třicet sklínek hotových jogurtů.... A mám na týden-dva pokoj. 



A když už je to jaro, tak si ho vytváříme i doma - kamarádka mne prosila o pár fotografií našeho bydlení, tak toto je naše jídelna - jeden stůl, čtyři židle, obvykle jeden ubrus a pár nezbytných maličkostí...



Záda mi při jídle hřejí kachlová kamna - miluji ty ručně dělané kachle,  úžasnou práci šikovných rukou jak těch, kteří kachle vyráběli, tak i těch, kteří kamna stavěli. Jsou úžasná, úžasná, úžasná. Ráno zatopím, a celý den sálají nádherné teplo.



Krásný a klidný nedělní večer všem! Ať vás také hřejí plamínky svíček, lásky, přátelství a provoní vám celý život!


neděle 2. února 2014

Pololetní prázdniny

Děti se tento týden nemohly dočkat konce týdne, protože měly delší víkend o jeden den - pololetní prázdniny. Ve čtvrtek se pochlubily vysvědčením - já byla spokojená, Zuzinka měla samé jedničky, Tomík už ne, ale to se v sekundě na výběrovém osmiletém gymnáziu snad ani nedá čekat. Ale on moc spokojený nebyl, tak uvidím, jak se s tím učením v druhé polovině školního roku popasuje. Že by se třeba začal víc učit a méně se účastnil různých olympiád a školních akcí??? No, uvidíme...

Zuzanka  miluje zpěv - chodí na sólový i sborový zpěv. Kvůli zpěvu se zřekla i výtvarky a klavíru, protože prostě zpěv je pro ní priorita číslo jedna.  Letos má nové učitele na oba druhy zpěvu. Na sbor mladou paní učitelku, která už děti učí dvoj a trojhlas. A vybírá zajímavé, i když často složité písničky. Tedy z mého laického pohledu. Tento týden Zuzanka potřebovala nový obal na noty do sboru. Paní učitelka chtěla, aby děti měly otevírací desky, do kterých půjdou vložit noty a otáčet s nimi, aniž by je na sboru neustále někde sypaly, ztrácely apod. Tak jsem jí koupila plastový kroužkový rychlovazač, do něj si Zuzinka dává  euroobaly s notami. A aby neměla obal obyčejný, prostý, plastový, ušila jsem jí na něj kabátek. Dcerka si přála romantický, modrý, s kytičkami. Byla nadšená - prý se mi povedl. Měla jsem obrovskou radost. Vždy jsem chtěla zpívat, ale na rozdíl od dcerky zpívat neumím, i když hudební sluch mám. Zase mi šlo lépe hrát na klavír, to musím přiznat. Holt jsme každá na něco jiného.




Tento týden byl pracovně hektický, navíc zkrácený o pololetní prázdniny a můj úraz, který mne na prvních pár dnů totálně vyřadil z provozu. Přesto na herduli nitky kreslí další, v pořadí třetí srdíčko. Až bude hotové, vyrobím girlandu a pověsím na místo - bude to tak akorát - Valentýn se blíží...

Zuzance se srdíčka také moc líbí, tak jsem jí slíbila také girlandu, tentokrát do modra. Nějak je na tu modrou barvu v poslední době vysazená. Uvažuji o světlounce modré s fuchsiovou - aby se jí hodila do pokojíčku...





I na výšivce jsem udělala pár stehů. Z pátého listu už mám hotovou všechu tmavě zelenou, teď dokončuji střední zelenou atd. Na tomto listu je asi nejvíc vyšívání, ale nevadí, určitě ho brzy dodělám a zase se o kousek posunu dál. Při vyšívání si rozsvítím voňavou svíčku, uvařím velký hrnek dobrého čaje, pustím nějaký pěkný film nebo CD-čko, a každý jeden steh si vysloveně užívám. Já to vyšívání jako relax životně nutně potřebuji....






Pro radost a volání jara jsem si koupila hyacinty. S Tomem jsme vybrali dvoje - růžové, které nám už kvetou, a bílé, které teprve nakvétají. Zuzanka k nim vybrala fialkový obal s bílými puntíky a na stůl bílý ubrus s fialovou výšivkou od mé babičky. Je to taková naše malá zdoběnka. Stále něco ladí. Kéž by tak ladila i pořádek ve svém pokojíčku:-)



Hyacinty nám nádherně provoněly jarem celé přízemí. Každou zimu si je kupujeme - pro radost a pro přivolání jara. Z jejich nádherné vůně se až hlava zatočí... Později na jaře pak cibulky sázíme do záhonku, a pokud nám je myšky nesní, další jaro zase rozkvetou. To pak lezu po kolenou a voním k nim - voní trochu jinak než doma, ale i tak je to krásné. Do jejich vůně se mísí vůně čerstvé hlíny, rašící trávy, i slaboučká vůně sněženek a primulek, které jsou kolem nich. Kolikpak asi hyacintů rozkvete na záhonku letos?






25.12.2022

 Krásné a poklidné vánoční svátky všem! U nás rochu ve zmatcích, trochu v nemoci, ale i tak jsme si Štědrý den s dětmi užili dle možností. S...