Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2018

30. dubna 2018

Konec dubna. Něco odkvetlo, něco rozkvétá, plevel bují jak splašený, práce na zahrádce více než dost. Přesto jsem se nechala zlákat, a po několika letech odjela na šicí víkend za děvčaty do Harrachova.

Jela jsem sice s hůlkou, ale po "osahání" terénu jsem pak už běhala bez ní. Opatrně, ale byla jsem volná!!! Já vím, ještě nejsem srostlá, kontrola na konci května, ale když mne to už tááák nebaví. Ale k Mumlavským vodopádům jsem raději nešla - je to na mne pořád ještě moc daleko.

Co bylo ale nejdůležitější - šila jsem! Dala jsem si závazek, že budu dokončovat své kostlivce, ufounky a nedodělky. A jako první přišla na řadu červená kanafaska pro Zuzku - dokud ještě chce červenou deku do pokoje, abych jí nedodělala, a záhy se nedozvěděla, že červená už ne, že chce jinou barvu. Známe to asi každá... Došila jsem bordurky, a teď jí dorozžehlím, a počkám na definitivní verdikt dcery - zda cca 150*195 jí stačí, nebo zda nutně potřebuje větší. Kousek kanafasu na borduru mám od kamarádk…

25.4.2018

Včera po jedenácté večer jsem dokončila řadu. Stránky 31+32 ze 64.

Už by to šlo zarámovat, ne? Dám si chvilku oraz, abych to dobře promyslela. Když se pustím do další řady, pak už budu muset vydržet do konce. Těžké rozhodování....


Venku řádí jaro. Vše kvete, plodí, plevelí jako smyslu zbavené. Podlehla jsem všeobecnému nadšení jarem a zakoupila solární fontánku do barelu s lekníny. Tak jako sranda z Číny, a co udělá radosti. Dokonce mne to i vytáhlo párkrát na terasu o obědové pauze. Tož asi dobrý.
















10.4.2018

A přišlo jaro.... Zastihlo mne v nedbalkách, do kterých mne uvelebila zlomená noha. Jabloně se chystají na květ, a ještě nejsou ostříhané. Živé ploty neupravené, neučesané. Tráva zplstnatělá. Záhony nepřeryté, zaplevelené. Trvalky neostříhané, a od země už chudinky vyráží nová generace, zoufale se tlačí skrz tu starou, která ne a ne uvolnit místo.

Přesto (nebo i proto) se snažím každý večer postoupit s křížky na Vánoční výšivce. Jde to hůř, ruce bolí z práce na zahradě, jemné nitky se zatrhávají o zhrublou kůži pletím, oči se klíží... Ale statečně postupuji dál. Občas vyhrožuji, že skončím na konci této řady, že už je to v podstatě funkční obraz, ale jak se znám, tak mi to nedá, a budu pokračovat.


Takže tu ji máte - stránku 30 - hurá - první 3 na začátku, dvě stránky do konce řady chybí.... A pak se uvidí